efka.saf komentáře u knih

Tak tohle bylo tedy dost neskutečné čtení! Zvolila jsem si Hanu jako svou jubilejní čtyřstou přečtenou knihu a ještě jsem tímto klenotem uzavřela čtenářskou výzvu 2018. Hana je knížka, která se každým písmenem vrývala hlouběji a hlouběji do mého srdce a já s čistou myslí prohlašuji, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků, které mi kdy knihy zprostředkovaly.

Jeden z mých nejoblíbenějších citátů poslední doby vyřkl George Raymond Richard Martin a jeho znění jistě kde kdo na Databázi zná: „Čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, jenž nikdy nečte, prožije jen jeden.“ V poslední době tímto výrokem doslova žiji naplno a prožívám jeden zajímavý život za druhým. Ovšem díly Aleně Mornštajnové jsem mohla prožít život malé Miry, Rosy a především Hany a po celou dobu mě neopustila husí kůže. Přiznávám, byla jsem neskutečně ráda za ten luxus, že se můžu vrátit do svého normálního všedního života.
Tématu holokaustu jsem se dlouho vyhýbala. Ne, že by mě toto téma nezajímalo, ale strašně špatně se mi čte, když vím, že toto peklo bylo pro mnoho lidí realitou všedního dne. Vše se opravdu stalo a z hlediska historie lidstva to bylo vlastně včera. A to nejsem úplně schopná překousnout. Přesto se zkusím polepšit...

Co tedy říct na závěr? Tato kniha se stala právem knihou roku 2017. Je neskutečně silná a předává nám tiché poselství, že nikdy nesmíme zapomenout na to, co se ještě poměrně nedávno dělo!

30 03.07.2018

Tahle kniha je láska. Nejdřív mi knihu čítávali rodiče, pak jsem ji četla sama zamilovaná do ilustrací Heleny Zmatlíkové, ale nejvíc jsem ji milovala v audio dramatizaci na kazatě. Příběhy jsem poslouchala večer co večer, až můj brácha mě i Bullerbyn doslova nesnášel. Co mi přijde ale neuvěřitelné, je to, že když jsem četla knihu asi po (odhadem) 25 letech, kapitoly, které byly namluveny na kazetě, se mi vybavovaly téměř doslova a já jsem z hlavy mohla dokončit téměř každou větu. Je opravdu neuvěřitelné, jak silné stopy ve mě příhody šesti kamarádů zanechaly!
A co se knihy týče, je to kouzelné dílo! Nádherné a duši hladící. Při své práci v MŠ se mi dostává do ruky řada moderních knih pro děti a mnohé jsou opravdu dobré. Plné víl a skřítků, kouzelných zvířat i rostlin, dětí zlobících i napravených, ale málokdy se setkáte prostě jen s "dětmi". Bullerbyn je kouzelně naivní vyprávění o běžných radostech a strastech hodných a slušně vychovaných dětí žijících na venkově uprostřed lesů a přírody. Jak je možné, že to je tak dobré? I po tolika letech a pro tolik generací? Na tohle asi musí být spisovatel prostě génius, nic jiného mě nenapadá. Děkuji paní Lindgrenová!

25 07.02.2022

Další z knih, kterou stojí za to přečíst dřív, než člověk zemře :). Nevím, jestli mohu říct, že téma je chytlavé a příběh čtivý (pro mě byl, ale lze to říct obecně?), ale za přečtení bezesporu stojí.

Téma žítkovských bohyň nemusí sedět každému. Kdo na podobné věci nevěří a nemá vztah k přírodnímu léčitelství, pravděpodobně bude lehce zklamán. Já mám ale k přírodě nesmírnou úctu a věřím, že v ní najdeme bylinky vhodné na veškeré neduhy těla i ducha, bohužel jsme ale dnes už většinu pozapomínali. Proto pro mě byl život tamních žen fascinující!
Životní osudy bohyň, které rozplétala Dora, mě velmi zajímaly. Doslova na mě měla kniha účinek jako kvalitní detektivka a já se nemohla dočkat, až Dora poskládá poslední střípky skládačky. Vyšetřovací protokoly a jiné archiválie mi v knize nevadily, právě naopak, byly pro mě zajímavým okořeněním. Když jsem četla protokoly o Surmeně v první části, doslova mi běhal mráz po zádech. Šílené. Šílený režim :-/. Nejméně záživná pro mě byla třetí část, kde jsem měla pocit, že autorce mírně dochází dech, ale pak kniha dech zase nabrala a směřovala ke svému nevyhnutelnému smutnému konci. Nemyslím, že kniha mohla dopadnout jinak. Všechno sedělo na svém místě tak, jak mělo.

Knihu tedy hodnotím nejvyšší známkou, byť musím říct, že úplně lehce se mi nečetla. Trvalo mi poměrně dlouho ji přečíst, ale ne kvůli tomu, že by mě nebavila. Prostě je to těžké téma. Je ale jinak zpracována skvěle a vlastně mě ani nepřekvapil boom, jaký knížka způsobila. I já bych se nyní ráda odebrala na Žítkovou a do tamních kopců a zjistila, jestli i na mě bude území Bílých Karpat působit magicky nebo jestli patřím mezi typické produkty dnešní doby, kteří už tyto vibrace nejsou s to cítit.

20 01.08.2018

Na úvod musím říct, že fantasy nečtu a vesměs mě tento žánr neláká. Knížka mi ale byla doporučena členy našeho komorního klubu Knižních molů, tak jsem se rozhodla, že ji zkusím přelouskat. A světe div se, já si knížku opravdu moc užila.

To, že byla kniha od české autorky, mně nevadilo. Už jsem potkala několik velmi kvalitních českých spisovatelů, takže v tomto ohledu jsem předsudky neměla. Ohledně žánru ale ano. Ale ačkoliv nevím, co přesně tvoří typickou fantasy, jsem přesvědčená, že tato knížka má spíše její prvky, nadále je mixnutá sci-fi a prvky postapokalyptického románu. Vše je ale zmixováno do skvěle vyváženého koktejlu, který opravdu chutná a hladí vaše chuťové (čtenářské) buňky. Já se začetla už v první kapitole, a pak už jsem uháněla na křídlech autorčiny fantazie. Stvořila opravdu fascinující svět. Krásný ne, ale fascinující ano. Vše v něm skvěle funguje, je propracovaný a dokonale promyšlený. Autorka nám ale tento svět odkrývá postupně, abychom mohli stále žasnout.
I s postavami si autorka pohrála, jsou milé, sympatické, ale nikoliv černobílé. Ilan je samozřejmě velká klaďaska, ale i ona má své malé mouchy, takže super :). A členové petadvacítky? No, doufám, že v dalším díle budu mít tu čest se s nimi seznámit ještě líp.
Stejně jako mnozí jiní i já byla zpočátku vyděšená přimícháním Djatlovovy výpravy do příběhu. Tato historická reálná událost a fantasy příběh? To už samo o sobě zavánělo tragickým kýčem. Ale nakonec jsem byla opravdu hodně překvapená, jak skvěle tato událost do příběhu pasovala. Autorka se jí pouze inspirovala a dále na ni naroubovala další události a já tleskám. Opravdu se to povedlo.
Co se týče závěru, byl na můj vkus velmi otevřený. Ale druhý díl už na mě čeká, takže jsem tolerantní. Informovala jsem se, že druhý díl končí ještě otevřeněji, což mě netěší, ale proč panikařit dopředu :).

Za mě tedy výborné dílko, které má nesporné literární kvality. Autorka je dle mého názoru talentovaná žena a já se už těším na další díly. Doufám, že vše, co bylo v prvním díle nakousnuto, bude nakonec objasněno (i když je třetí díl asi v nedohlednu) a já ukojím veškeré své čtenářské choutky.
A na závěr? Děkuji autorce mnohokrát, že příběh není kontaminován milostnou linkou! Oceňuji a jsem vděčná!

18 20.10.2018

Veverka Zrzečka byla má milovaná kniha z dětství, na kterou bych skoro zapomněla, kdyby na mě její obálka nevyskočila při nějakém záhadném brouzdání po Databázi. Ihned jsem odkvačila do knihovny a přinesla si výtisk, který si z dětství pamatuji. I v dnešních dnech a v mém "pokročilém" věku (rozuměj - vyrostlá z dětských střevíčků) jsem byla dokonale okouzlena jak krásným něžným příběhem plným vůně lesa a veselých dobrosrdečných zvířátek, tak dokonalými uměleckými ilustracemi Karla Svolinského.
Doporučuji sahat i po těchto krásných klasických dílech, která lze bez nadsázky označit za malá umělecká díla. Jsou stále krásná a aktuální :).

16 30.11.2018

Myšlenkově a obsahově skutečně skvělá a jedinečná kniha. Formálně by šla možná ještě trošku vyšperkovat, ale jedná se skutečně spíše o drobné detaily.

Největší problém s touhle knihou jsem měla v tom, že jsem ji četla až jako pátou v pořadí. Ony přelomové informace, se kterými kniha přichází, jsem se totiž už dílčím způsobem dozvěděla v ostatních čtyřech autorových knihách, takže ono velké WOW se nekonalo. Na druhou stranu právě ony dílčí informace se v této knize sestavily do souvislého textu nabušeného informacemi, které (právě díky silnému antropomorfismu, o němž se zmínila již Marcela23) ve mě občas vyvolávaly zástavu dechu. V kapitole, ve které autor popisuje život stromů ve městech a v městských parcích, jsem měla pocit, že čtu o slepičkách v klecových velkochovech nebo o běžném chovu prasat ve vlastních výkalech a měla jsem (jako fakt!) i slzu v očích. Vlastně jsem nebyla dojmu, že nejlepší by bylo všechny stromy ve městech, parcích a v alejích vykácet, protože tam nebetyčně trpí. Ale fakt vím jistě, že za těchto okolností bych se v těch vydlážděných rezervacích asi zcvokla.

Kniha tedy bezesporu úžasně čtivá, která člověka nakopne dívat se na stromy a lesy kolem sebe jinak, přesto jsem sem tam měla smíšené pocity. Myslím si, že knize by i v mnohém prospěly obrázky. Ano, vím, nám dospělým jsou obrázky z principu zapovězeny, ale do této knihy by se opravdu hodily.
Co mě ovšem neskutečně rozčilovalo, byla formulace (něco něco - třeba buky) & spol. V knize se to objevilo hodněkrát a vždycky mě to nadzvedlo ze židle. Že by záležitost překladu?

16 01.07.2018

Je zajímavé sledovat, že co člověk, to názor. A mnohdy hodně odlišný. Před pár dny jsem četla pidiknížečku s názvem O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu. Svůj natěšený komentář jsem tehdy začala větou: Tak tomuhle říkám kniha o hovně! Pak jsem sáhla po Účastnících zájezdu a světe div se, nejraději bych svůj komentář uvedla úplně stejně :-/.

Účastníci je má první kniha od Viewegha. Dostala se mi do ruky v podstatě náhodou a já si řekla, proč ne? I já znám velmi dobře film a mám jej ráda. Ne že bych ho považovala za nějakou filmařskou topku, ale jako prázdninová oddechovka s řadou vtipných a trefných gegů je to určitě dobré. Takže o knize jsem předpokládala, že to bude podobné a že to určitě špatné nebude. Bylo. A dost.

Absolutně mi nesedl autorův unylý a nudný styl psaní. Čekala jsem humor jako ve filmu, ale ten se podle mě nedostavil. Momenty, které měly být vtipné, mi často přišly spíše trapné, což mohlo být právě stylem psaní. Nevím, jestli nám měly být postavy sympatické nebo ne, ale snad alespoň pár jich tak působit mohlo. Tyto pozitivní pocity mě ale opět minuly. Snad kromě Ignáce a Oskara mi přišli všichni urýpaní, protivní, přisprostlí nebo sexem posedlí alkoholici (oni by sem spadali vlastně i zmínění Ignác s Oskarem, ale ti byli alespoň roztomile ujetí). Z obzvláště nesympatických bych vypíchla např. Helgu se Šarlotou, Jolanu, která mi vysloveně mnohdy pila krev nebo samotného Maxe. Jeho myšlenkové pochody podobající se dumání nad nesmrtelností chrousta mě absolutně nebavily a ke konci jsem to už nedala a pár jsem jich v pudu sebezáchovy přeskočila. Krom toho jeho pohrdání tupou Pamelou neustále míchané s jeho chtíčem po jejích bradavkách a neustálým onanováním na záchodě se mi jevilo jako špatný vtip. Ovšem celkově mi závěr v letovisku připomněl něco v duchu Ordinace v růžové zahradě, kdy šel už skoro každý s každým, takže Max vlastně jenom zapadl.

Ne, prostě ne. Ani kniha, ani pan spisovatel mě neoslovili vůbec ničím a příště, až zase dostanu chuť si od Viewegha něco přečíst, si raději pohodlně sednu a počkám, až mě tento pocit přejde.

16 15.03.2018

Když jsem se pustila do knihy a už na první stránce se zalykala smíchy, uvažovala jsem, jaktože jsem knihu nečetla už mnohem dřív, třeba při mém Čapkovém období na střední, ale teď už vím. Na tohle prostě musíte být zahrádkářem! :-D. I když jsem tím sprostým zelinářem a košťálníkem a zelený pažit u nás prakticky neexistuje, královsky jsem se u knihy bavila! Mnozí autoři by se měli inspirovat u Čapka, jak psát humor, protože tahle kniha je skutečně geniální! A pokud člověk hodnotí Čapka, nelze nezmínit jazyk. Čeština v rukou Karla či Josefa vzkvétá a vyráží se svými křídly k nebesům. Je jako jídlo v rukou michelinského kuchaře. Vzniká něco, co nasytí vaši duši na dlouhou dobu dopředu a na co budete s obdivem vzpomínat u každé jiné knihy, kterou uvařil kuchař z vesnické hospůdky.

15 22.01.2022

Velmi dobrá sumarizace všech dosavadních poznatků k Djatlovově expedici, která mě už dlouhou dobu naprosto fascinuje (asi jako mnohé jiné). V knize je naprosto vše, co se expedice alespoň okrajově týká.

Na začátku se seznamujeme s jednotlivými členy výpravy, s plánem jejich výpravy a s děním během jednotlivých dní, ale samozřejmě i s pátráním a hypotézemi (více či méně realistickými), které se snaží vysvětlit, co se vysokoškolákům stalo. Součástí knihy jsou i přepisy z deníků, které si účastníci psali a souhrn všech fotografií. Autor se věnuje např. i soudobým filmům a dokumentům, ale rovněž badatelům, kteří se stále snaží přispět svojí troškou do mlýna, podobným případům a na závěr předestírá otázky, na které je v souvislosti s tímto případem ještě nutno najít odpověď (a že otázek je!).

Kniha mi přijde výrazně nevyvážená, co se týče atraktivnosti; první polovina je doslova bombová (aby ne, dozvídáme se, jak byli mrtví nalezeni a seznamujeme se s hypotézami. Vše je doplněno o dochované fotografie jak z fotoaparátů účastníků, tak z průběhu vyšetřování - místo činu, mrtví, stan...). Ovšem od chvíle, kdy jsem se dočetla k deníkům, už moje pozornost klesala. Zápisky z deníků jsou sice zajímavé, ale často čteme o jedné události třeba od tří aktérů a to už mi přišlo hodně "stejné". Rovněž popis případů, filmu atd. už mi příliš atraktivní nepřišlo. Kniha je ale velmi dobře a přehledně dělená, obsahuje rovněž obrovské množství poznámek pod čarou, které mě někdy zajímaly, jindy méně. Autor ale dává čtenáři možnost číst jenom to, co koho zajímá. Pokud přeskočíte některou z poznámek nebo popis filmu, nic se nestane a o nic podstatného pravděpodobně nepřijdete. Za první polovinu knihy bych tedy dala krásných 5*, za tu druhou tak max. 3*, proto jsem vše zprůměrovala a celkové hodnocení je 4*.

Obecně ale musím říct, že je kniha opravdu velmi kvalitním souhrnem dosavadních poznatků bez nějakého autorova hodnocení a fabulování či přiklánění se k některým známým nebo méně známým hypotézám. A přesto, že jsem již otrlým čtenářem krimi a thrillerů, fakt, že se opravdu vše událo a stále naprosto netušíme jak a proč, ani kdo a proč měl zájem na manipaluaci s důkazy nebo na jejich ztracení, ve mě vyvolává celkem úzkostný pocit. Doufám, že se případ někdy objasní, i když racionálně vzato o tom pochybuji :).

15 04.01.2018

Když mi došla z knihovny zpráva, že mám přichystanou k výpůjčce Zlodějku knih, netušila jsem, co je to za knihu a musela se podívat, cože si to mám vypůjčit. Na knihu jsem v knihovně čekala třičtvrtě roku a kdo mi ji tehdy doporučil, se už asi nedozvím, ale pravdou je, že kniha to byla opravdu výjimečná. Druhá světová válka a příběhy lidí z té doby budou vždycky našince dojímat, ale tato kniha - dle mého názoru - většinu z nich bude převyšovat, ne jim dokonce korunovat.
Příběh Liesel byl krásný a smutný zároveň. Střídaly se v něm úsměvné i veselé pasáže s těmi, při kterých čtenář musel čas od času zamáčknout slzu dojetí v oku. Postavy byly skvostně barevně vykresleny, prostředí rovněž a vypravěčka? Dokonalé! Když jsem si četla knižní anotaci, nevím proč mi uniklo, že vypravěčkou je právě Smrt. Ze začátku mi proto ta ich-forma pořád nešla do hlavy, něž mi to docvaklo. Následně mi trvalo pár stránek, než jsem si zvykla a po zbytek knížky jsem již hltala každé slovo, které nám Smrt zprostředkovávala.
Příběh Liesel začínal i končil (především končil) smrtí. Zvlášť poslední stránky jsou takovým citovým atakem na čtenářovy smysly (bráno v pozitivním slova smyslu) a já, dočítaje knížku v autobuse, jsem měla co dělat, abych na sebe neupozorňovala zarudlýma a zvlhlýma očima. A jsou to právě slova, která činí tuto knížku tak unikátní. Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, ve které by si autor tak skvostně dokázal hrát se slovy. Jeho cit pro jazyk musí být nezměrný a já mu za tento čtenářský zážitek děkuji :). I kdybych sebevíc chtěla, nemám knížce co vytknout a za mě 100% zážitek.

15 21.08.2014

Kniha symbolizující mé krásné dětství :). Jako prďoch jsem milovala animovaný španělský seriál, kdy jsem si neustále představovala, že jsem kočka Romi :D, z období o trochu staršího pak nostalgicky vzpomínám na úchvatnou rozhlasovou hru, která je doslova věrnou kopií knihy. Cestu kolem světa za 80 dní jsem si pouštěla tak často (častěji jsem holdovala už jenom Dvěma rokům prázdnin), že při čtení některých řádků se mi hra vybavovala, jako bych jí poslouchala včera. I když jsem dílo nakonec četla poměrně dlouho, byla skvělá. Napínavá, v dnešní době možná místy úsměvná, ale pro mě je úchvatnou retro knižní záležitostí. Jules Verne neztrácí na atraktivnosti ani cca po 150 letech a to už si zaslouží bouřlivý čtenářský potlesk.

14 22.08.2021

Říci něco k této knize, co o ní ještě řečeno nebylo, by byl asi nadlidský úkol, ale aspoň shrnout své pocity jednoduše musím. Co se týče románových kronik, byla tato má první a netuším, u jakých autorů bych podobné dílo měla hledat. Ale asi mě to úplně kvalitu života nezhoršuje, není to můj typický žánr. Po téhle knize jsem sáhla asi hlavně proto, že se stala knihou roku 2020 a také proto, že v dané oblasti mám pár dobrých přátel. Tak proč ne?
Už když jsem knihu rozečítala, pořád jsem měla obavy z toho, že se mi líbit nebude. Jaké bylo mé překvapení, když tyhle obavy vystřídalo šokující zjištění, že se mi čtení vážně líbí, a to už po pár stranách.
Život postav na Karvinsku byl vylíčen skvěle. Opravdově, syrově, se vším dobrým i zlým. Postavy jsou úžasně plastické, každá se svými dobrými i špatnými vlastnostmi a člověk má pocit, jako by je znal odpradávna. Fandíte jim i nad jejich činy a rozhodnutími kroutíte hlavou. Ale přijímáte je se vším všudy.
Způsob, kterým je kniha psaná, dosahuje úrovně, s jakou jsem se již dlouho nesetkala. Nádherný jazyk, slovní obraty a to vše okořeněné dokonalými dobovými + lokálními výrazy. Způsob, jakým se osudy jednotlivých postav proplétají tam a zpět, je obdivuhodný a divím se, že se v tom autorka neztratila. Ale nejen, že se neztratila, ale právě naopak, vytvořila dokonalý knižní ekosystém, ve kterém pokud byste cokoliv vypustili nebo změnili, zhroutil by se a kniha by přestala fungovat.
Já tedy tleskám a tleskám a jsem ráda, že mi tahle kniha (trilogie) vstoupila do čtenářského života. Moc se těším na druhý díl.

14 14.02.2021

Krásná, silná a struhující knížka mapující jednu z černých etap v historii lidstva. Osobně mi tematika gulagu není úplně neznámá, něco jsem o tom již četla, něco si nastudovala a vím, že kolegové Hitler se Stalinem si ve své zrůdné vynalézavosti mohli podat ruce, ale co se týče obyvatel pobaltských států, které Stalin likvidoval po statisících v pracovních táborech, zde jsem měla drobné mezery (asi o velikosti Grand Canyonu).

Téma bylo zpracováno skvěle. Postavy byly plastické a neprvoplánově sympatické, atmosféra tísnivá, plná žalu, zoufalství a nepochopení nad tím, proč zrovna "já a moje rodina". Zároveň ale (především díky mamince Jeleně) se knihou prolínaly pocity sounáležitosti, hrdosti, lásky a víry v lidskost i v těchto nejděsivějších životních podmínkách. Jako čtenář jsem celou dobu přemýšlela nad tím, proč bylo nutno takových zvěrstev a jak to ti lidé vůbec byli schopní přežít tolik let (mnozí nebyli). O životě po "gulagu", s nálepkou vyděděnce a zločince, už ani nemluvím.

SPOILER!

Jedinou výtku bych měla k useknutému konci, jako někteří jiní čtenáři. Příběh navíc končí s nadějí v lepší zítřky, ale v doslovu se dozvídáme, že lepší zítřky se nedostavily, takže za sebe bych klidně ještě pár kapitolek vyprávěných Linou snesla. Ale i takto kniha mé čtenářské srdce uspokojila a na hodnocení to zase až tak moc nemění.

14 02.10.2018

Dodnes si pamatuji, jak jsem jako mladá žába četla tuto knihu poprvé. Tehdy mi ji s doporučením dala do ruky moje drahá maminka a četba mi trvala tak měsíc :D. Nakonec mi ale zajistila tak neuvěřitelný zážitek, že jsem začala hltat vše, co bylo od autorky k dispozici. Od té doby jsem pak knihu četla ještě několikrát, a přesto, že nic neztratila na svém kouzle, nikdy už to nebylo stejné, jako tehdy to mé "poprvé" :). Nápad s říkankou, deseti lidmi na ostrově, které nezvratně potkává jednoho po druhém na tomto místě smrt, dodnes patří mezi moje nejsrdcovější zápletky a knihu považuji za nejlepší počin Agathy Christie vůbec.

14 25.01.2014

Další perlička z dětství, kterou miloval hlavně můj bratr. Já ji nyní četla kvůli pracovním povinnostem a využila jsem ji i do ČV. Je to stále milý a nenáročný příběh pro nejmenší, ale trošku už postrádá to kouzlo, co kniha měla, když jsem byla prcek. Možná to bude tím, že je na můj vkus až moc družstevní :-). Ale i tak jsem ráda, že ji mám ve své knihovničce, zvlášť když ji ilustrovala dnes již legendární Helena Zmatlíková.

13 17.03.2023

Tak tohle byl tedy mazec! Přiznám se, že autora jsem zase až tak moc neznala, kniha na mě vyskočila někde na databázi a její anotace mi přišla tak potrhlá, že jsem si řekla, proč si ji nepřečíst. A pak už stačilo počkat třičtvrtě roku, než na mě přijde řada v knihovně, a hurá do čtení. Ovšem to, co na mě po otevření knihy čekalo, u mně způsobovalo nevěřícné kroucení hlavou téměř až do posledních stran.

Po přečtení několika málo stránek jsem byla nadšená. Připadalo mi to vtipné a krásně potrhlé a říkala jsem si, že jestli to tak půjde dál, budu se jistě královsky bavit. A ono to přesně v tomhle duchu šlo dál. A já se bavit přestávala. Najednou mi to přišlo pořád stejné, místy zmatečné a jednání postav? Proboha, co to je za panoptikum? Kdyby takhle fungovaly výslechy na policii, tak by chudákům policajtům nezbyl ani ten poslední ždibec vážnosti, co jim ještě zbývá :). Postavy byly na přesdržku a já si nejednou říkala 'Proboha, už zmlkni!' Ale četla jsem dál a dál, protože u takhle potrhlého díla jsem chtěla vědět, jak si se zápletkou autor poradil. A čím blíž jsem byla konci, tím víc mé srdce jihlo, oči se nejednou zalily vodou, začala jsem k postavám pociťovat sympatie a dokonce jsem se v několika situacích (či snad životních příbězích?) i poznávala. Samotné rozuzlení mi přišlo tak dojemné a krásné (které konec konců vysvětlilo i většinu oněch praštěných výslechů), že jsem zapomněla na veškerá má rozhořčení a naflágala jsem knize plný počet hvězd.

Kniha je opravdu hodně jiná oproti tomu, co běžně čítám, ale ve své podstatě mi přijde geniálně propracovaná s úžasně dojemnou zápletkou. A vlastně i mé kriminalistické srdce si přišlo na své :), i když detektivní zápletka je asi to poslední, o co v knize opravdu jde. Za sebe rozhodně doporučuji k přečtení a hlavně, vydržte! I když to na straně 180 možná nevypadá, vyplatí se ji dočíst!

13 12.07.2021

Tak konečně po řadě knižních zklamání mé čtenářské srdce opět zaplesalo! První díl o Kim Stoneové jsem četla už tak před dvěma roky a byť to byla velmi slušná detektivka, úplně odvařená jsem z ní nebyla. Ale protože jsou nyní knihovny zavřené, nadešel ten správný čas blíže prohrábnout mou domácí knihovničku a zraky mi padly právě na Angelu Marsons. A byl to skvělý tah!

Autorka nám v této knize dala možnost nahlédnout do hlavy jedné nebezpečně inteligentní sociopatky a byl to exkurz vpravdě děsivý. Upřímně doufám, že takových lidí v psychiatrii moc nepracuje, protože důsledky toho, kdyby ano, zde byly popsány až příliš realisticky. I přesto ale doufám, že během celostátní karantény mi doma spotřebiče ještě nějakou chvíli nebudou odpovídat v mých rozhovorech s nimi, protože návštěva psychiatra se mi v tuto chvíli nejeví jako bezpečný tah. Také jsem se bála, že až dojde ke střetu Kim s touto sociopatkou, stane se z toho takový prapodivný mišmaš dvou "nezdravých" myslí, ale naštěstí se s tím autorka poprala velmi dobře a umě. Co se týče druhé vyšetřovací linie, byla neméně zajímavá a neméně závažná, přesto musím říct, že díky doktorce Alex byla upozaděná. Při jejím rozuzlení bych očekávala trochu méně božího vnuknutí a více systematické práce s důkazy, aby měl i čtenář trochu šanci, ale celkově je to pouze malý šrám, který mi dojem ze čtení nezkazil.
Za mě tedy skvělé. I když vím, že toto setkání s doktorkou Alex nebylo poslední (a na další se fakt netěším), právě proto tleskám a dávám plný počet, protože postava ve mě dokázala vyvolat ty správné negativní pocity, což byl jistě autorčin záměr.

13 26.03.2020

Tak tohle byla opravdu síla. Jestli mě první díl odzbrojil, druhý mě doslova rozdrtil. A jestliže jsem si celkem slušně dokázala představit, že první díl dám do ruky dítěti, u druhého si už tak jistá nejsem. Ano, příběh vyprávěný Felixem je i v tomto případě plný naděje a dětské naivity, ale na druhou stranu, autor přitvrzuje a na Felixe a jeho kamarádku Zeldu líčí jednu těžkost za druhou. Kdyby ale zůstalo jen u těžkostí, tak v pořádku, ale tragédie v závěru způsobila, že mi spadla čelist, klapla mi o hranu stolu a optika mi nemálo zvlhla.
Opravdu velmi silná kniha a já jsem nesmírně zvědavá, o čem bude vyprávět třetí díl.

13 16.04.2019

Komentář k tomuto spisovatelskému dílku píši s menším odstupem, ale stále ve mě kniha vyvolává emoce, což je podle mě důkaz kvalitního příběhu. U Sheron J. Bolton jsem již zvyklá, že knihou proletím jak na horské dráze, ale tahle v sobě měla daleko víc. Krom detektivní zápletky (která byla lehce podružná) byla nesmírně emotivní záležitostí, která útočila na čtenářovy smysly každou částí, kapitolou, stránkou a možná i každým slovem.

Než jsem knihu začala číst, netušila jsem, že je rozdělena do tří částí a každou část vypráví jeden z hlavních aktérů. U každého vypravěče mi chvilku trvalo, než jsem se do jeho příběhu začetla, ale to byl opravdu nepatrný detail. Od začátku mnou prostupovaly pocity tíhy, beznaděje a hlubokého smutku nad osudy vypravěčů a říkala jsem si, že člověk je mnohdy nucen žít skutečně s velkým emočním závažím, které může být pro mnohé již neúnosné. A opravdu nelze lidi soudit, pokud si neobujeme jejich boty a neprojdeme jejich cestu životem.
Co rovněž velmi oceňuji, byly popisy krásné krajiny, nedávné historie i nevšedního života na Falklandech, o čemž našinec ví povětšinou velmi málo. A záchranná akce kulohlavců? Když jsem četla tuto část, pomalu jsem ani nedýchala. Šíleně naturalistické a smutné.
Co se týče vyústění celé zápletky, opět probíhalo v duchu Sheron Boltonové. Ačkoliv finále bylo do určité míry komornější, než jsme u autorky zvyklí, v podstatě se opět pohybovalo na hranici uvěřitelnosti. A jako u většiny jejích knížek mi to bylo úplně jedno, protože to zase skvěle fungovalo! A to nemluvím o odhalení na posledních stranách, které pro mě bylo definitivní známkou toho, že Sheron Boltonová je očividně na svém spisovatelském vrcholu a nelze jinak, než dát knize plný počet bodů a těšit se na další počiny.

13 20.03.2019

Po přečtení prvního dílu byl díl druhý logickým krokem. Série se mi zalíbila a chtěla jsem vědět, jak to bude s Ilan a s pětadvacítkou pokračovat dál. A musím říct, že jsem se opět královsky bavila.

Svět Petry Stehlíkové je skutečně fascinující. Možná mi to tak přijde proto, že žádné jiné "fantasy světy" neznám, ale zdá se mi poměrně slušně propracovaný. V tomto díle máme možnost se podívat i do tzv. nížin a upřímně, hrůzou mi běhal mráz po zádech. Raději bych čelila potvorám v Duvalském pohoří, než žít v čemsi, kde je strom výsadou nejvyšších.
Postavy se zde pěkně rozvíjí. Ilan je stále drzejší a odvážnější neohrožená superhrdinka a členové pětadvacítky rovněž dostávají mnohem více prostoru. Celkově mě postavy hodně bavily, i když jsem si párkrát říkala, že méně by možná mohlo být více.
Děj byl našlapaný víc než v Naslouchači. Pořád se něco dělo. Dramatické a akční události střídaly momenty relativního klidu, ale akce byla pořád v přesile. Ano, někdy mi už události přišly trošku moc, ale na druhou stranu stále přiznávám, že jsem se velmi bavila a byla jsem zvědavá na každou novou stránku. Jen v tom závěrečném defilé, které Ilan předvedla, jsem trošku plavala.
Co se úplného závěru týče, tak potěš :). Typický cliffhanger, který vás dokonale naštve v momentu, kdy víte, že třetí díl ještě není ani dopsaný, natož vydaný. Upřímně přiznávám, že chci vědět, jak to vše bude pokračovat a chci to vědět co nejdřív. Takže snad paní Stehlíková zavaří počítač a dopíše díl dřív, než úplně zapomenu, o čem ty první dva díly vlastně byly.

13 31.10.2018