Efeméra komentáře u knih

Podle hodnocení by si jeden myslel, že se jedná o opravdovou bombu. Na začátku jsem tak taky o knížce uvažovala - hned na prvních stránkách mě zaujal popis nelítostné zimy a Feyřiny nuzné situace. A to dokonce tak, že jsem kvůli čtení málem zapomněla vystoupit z tramvaje. Pak už to však bohužel šlo z kopce. Prvních sto stran jsem se asi na každém možném místě dozvěděla, jak moc chce Feyre z Prythianu zpátky domů. Lezlo mi to už na nervy. Asi dvě stě stran, kdy byla hlavní hrdinka na Jarním dvoře, se pak vlastně vůbec nic nedělo. Stejně tak mi vadily toužebné myšlenky, na které v knize čtenář narazí co chvíli, a to i v situacích, v nichž to podle mě není vlastně vůbec na místě. Láska, v jejímž jménu hlavní hrdinka ke konci vytrpěla hrozné věci, mi jako láska nepřipadala. Byl to spíš jen chtíč. Zápletka nebyla vůbec složitá, na druhou stranu však musím ocenit hezky vymyšlený svět. Představa lidí jako jen jakéhosi poddruhu byla zajímavá. Za mě přesto jen 2,5 hvězdičky.

19 16.12.2016

Červená, bílá a královsky modrá je taková ta knížka, kterou se ve tři ráno nutíte zavřít, abyste vůbec šli spát. Hlavní hrdinové - syn americké prezidentky Alex a anglický princ Henry - mě hrozně bavili a uvítala jsem, jak hluboko šla autorka do fungování americké politiky, že neklouzala vyloženě jen po povrchu. Ale co si budeme, tohle je hlavně romantický příběh. Tahle linka byla ohromně chytlavá, i když z mého pohledu trochu škoda, že autorka tak rychle přešla od nenávisti k lásce. Ne, že by to bylo nereálné, spíš mě tyhle části v knihách vždycky hrozně baví. Konec byl docela sladký. Nejsem si jistá, jestli by to tak bylo i ve skutečnosti, ale culila jsem se jako blázen, takže nač si stěžovat!

12 18.02.2021

U knížek Kasie Westové nemůžu jinak než je přečíst na jeden zátah. Do P.S. Líbíš se mi jsem se pustila v pátek večer a o půl třetí ráno dočtenou knihu zavírala. Opravdu jsem se snažila ovládnout, ale ono to prostě nešlo – z představy, že půjdu spát a nedočtu to do konce, jsem měla takové nervy, že bych asi neusnula. V celé knížce je dokonalé romantické napětí, přesně takové, jaké zbožňuju. Kdykoliv se na stránkách objevil hlavní hrdina, byla jsem jako u vytržení, co přijde. Při čtení jsem se většinu času přihlouple usmívala. Tahle knížka je čtivá jak hrom a jedná se o velmi návykové čtení, které ve vás nevyhnutelně vyvolává až nesmyslný pocit štěstí. Taky se mi líbí, jak jsou knížky Westové optimistické. Jednou za čas je mezi těmi všemi vážnými knihami potřeba otevřít přesně takovýto příběh.

10 16.02.2019

To jsem opravdu jediná, kdo není z knížky naprosto unešený? Ve skutečnosti mi nic na příběhu nepřipadalo výjimečné. U fantasy mi nevadí, když je knížka delší, člověk se pak může do světa hezky ponořit a oblíbit si ho. Ale tady byla ta tloušťka knihy naprosto zbytečná. Těsně před koncem jsem se sebe samé ptala, co se tam vlastně celou dobu dělo. Protože když uvážím, že má kniha téměř sedm set stran, dalo by se říct, že nic moc. Občas jsem se musela do čtení nutit, a to dokonce i téměř před samým koncem. Zatímco v prvním díle se Tamlin choval normálně a logicky, ve druhém z něj autorka pro svoje vlastní účely udělala šíleného maniaka. To není moc profesionální. A když od něj Feyre utekla, téměř si na něj potom nevzpomněla, a když ano, bylo to spíše s odporem. Přitom ho musela milovat opravdu hodně, když pro něj v prvním díle zavraždila nevinné víly. Podle mě všechny události ve druhém díle úplně shodily díl první, který byl postavený na tématu pravé lásky. Hlavní hrdinka mi celkově nepřipadala příliš sympatická. Každou chvíli se naprosto bezdůvodně vztekala nebo litovala. Jako čtenář jsem měla rovněž dojem, že jí nejde ani tak o lásku jako spíš o sexuální uspokojení. Tato série není pro ty, kteří stejně jako já nedočkavě čekají na první polibek mezi hlavními hrdiny – tady se rovnou dočkáte sexu. A ne jen tak ledajakého. Maasová je podle mě přímo přebornicí v dokonale přehnaných erotických scénách. I o intimnostech v knize postavy mluví vulgárně, jako by to snad bylo legrační. Nebylo. Za mě 3 hvězdičky, a to ještě možná mhouřím oči.

10 28.10.2017

Nejlepší je na celém Naslouchači svět, který autorka vytvořila. Žasnu, jak se Stehlíkové podařilo skloubit dystopii odehrávající se v naší budoucnosti – a ještě k tomu v Evropě – a středověké fantasy tak, aby to působilo autenticky a logicky. Vystavění příběhu a zápletky však za tímto podle mě trochu zaostává. Autorka člověka po celou dobu nepřetržitě seznamuje se svým světem a reáliemi, jako by usoudila, že čtenáři nesmí chybět jediný střípek informace. Prvních sto stran tak tvoří chronologické vylíčení hrdinčina života od jejího narození až do přítomnosti. Stejně tak Stehlíková využívá potenciálu hlavní postavy, která je jako dítě velmi zvědavá, nepromešká tedy jedinou chvíli, kdy by se Ilan mohla kohokoliv na něco zeptat, a nenápadně tak čtenáře seznámit s dalšími fakty. To všechno na úkor děje, kterého bych na necelých 400 stranách očekávala asi trochu víc. Vím, že to takto podané zní docela nudně, ale ke svému vlastnímu údivu jsem se při čtení paradoxně nikdy nenudila. Naslouchač je jednoduše vážně čtivá knížka. Bavilo mě přihlížet peripetiím, které Ilan zažívala, i tomu, jak se snažila střežit svoje tajemství, že je dívka, ne chlapec. Líbilo se mi, jak autorka v knize vyzdvihla schopnosti utlačovaných žen, které byly ve skutečnosti velmi silné a dokázaly věci, které jiní ne. Asi nejhorší jsou pro mě záležitosti, které autorka v knize nakousla, ale nevysvětlila je. Jediné štěstí, že druhý díl je už venku a já se do něj můžu pustit :D

8 03.04.2018

Myslím, že skutečnost, že jsem kvůli knížce šla spát ve čtyři ráno, mluví za všechno. Hypotéza lásky je napsaná tak dobře, že jsem knihu zkrátka nedokázala dát z ruky a při čtení se culila jako blázen. Líbilo se mi akademické prostředí i znázornění toho, jak to na přírodovědných oborech chodí, když nějaký jako žena studujete. Hlavní hrdinka byla správně odhodlaná a praštěná, hrdina zase roztomilý protiva. Nějaké mouchy by se našly, postavy možná nepůsobily tak dospěle, jak bych čekala, podrobnou hot scénu bych ani nepotřebovala, ale jinak moc dobře chápu, proč má Hypotéza lásky tak skvělé ohlasy. Je to ultimátní zlepšovák nálady.

7 12.03.2023

Tahle knížka má takový spád, že se člověk nestačí divit. Osobně poslední dobou na nic zdlouhavého nemám zrovna chuť, takže mi hodně sedla. Alexovi před očima zastřelí jeho nejlepšího kamaráda a vraždu hodí na něj. Právě kvůli tomu je odsouzen a odveden do Výhně, vězení pro mladistvé delikventy, kde má strávit zbytek života. Pro mě naprosto příšerná představa. Autor se vůbec s ničím nepáře, vlastně bych řekla, že si se čtenářem vyloženě rád pohrává. Nechá vás si někoho oblíbit, abyste potom sledovali, co hrozného se mu stane. Jsou tu monstra, pochybné existence a klučičí gangy. Alexovi je třináct a věřím, že kdybych knížku četla v jeho věku, užila bych si ji ještě víc. A v noci se bála byť jen vystrčit nohu z postele :D Škoda jen některých drobností. Například autor nic moc nevysvětlil. Docela by mě třeba zajímalo, kde končí mladistvé delikventky-dívky. Jako by na tohle úplně zapomněl. Taky bych řekla, že autor rád občas trochu přeháněl, aby knížce dodal na děsivosti. Lockdown nicméně končí v tom nejnapínavějším okamžiku a já teď nemůžu přestat myslet na to, co bude dál.

7 18.02.2021

Ačkoliv se mi teď do Sucha moc nechtělo, musím říct, že to nakonec byla docela dobrá knížka. Hlavních hrdinů je tu rovnou několik a autoři ještě více pohled na celou situaci, kdy v Jižní Kalifornii dojde voda, rozšiřují vyprávěním různých momentek dalších osob. A všechno je přitom vzájemně propletené. Jako čtenář tedy sledujete nejen osud party teenagerů, ale situaci okolo Bezvodí jako komplexní celek. Musím říct, že tohle se mi moc líbilo. Navíc je román hrozně čtivý a rychle ubývá pod rukama. Autorům muselo dát neskutečnou práci celou potenciální situaci zpracovat, byli při psaní nesmírně kreativní. Nespočetněkrát jsem měla pocit, že voda opravdu definitivně došla. Dokonce se mi líbil i konec příběhu, vůbec mi nepřipadal uspěchaný. Největší výtku mám k hlavním postavám, které byly (jiné méně, jiné více) občas neskutečně hloupé. Počínaje Alyssou, kterou všichni uznávali jako tu rozumnou a vůdčí, což mě rozčilovalo ještě víc. Její bratr nebyl o moc lepší (Z té scény s čistícím prostředkem a vanou mám tmu před očima ještě teď, když si na to vzpomenu. Ale dobře, jemu bylo na rozdíl od jeho sestry alespoň pouhých deset let.). Z postav mě nejvíc oslovila Jacqui. Ať tak, či onak, Sucho k přečtení určitě doporučuji. Jen musíte mít občas pevné nervy.

7 30.04.2020

Na druhý díl Temnoty jsem se hrozně těšila, ale jsem ráda, že jsem ho přelouskala až těsně před vydáním trojky. Delší čekání bych nezvládla. Pokaždé, když jsem přečetla kus knížky, musela jsem si k postavám dohledávat historická fakta, tak moc mě to zaujalo. Matyáš Korvín, Ladislav Pohrobek, dobytí Konstantinopole, to všechno znám z dějepisu, ale číst o tom young adult historickou fikci je něco úplně jiného. Možná jsem divná, ale jistým způsobem mi to připadalo vzrušující. Těším se, až zjistím, jak příběh Lady Dracul a jejího bratra Rada dopadl.

7 07.10.2019

Jedinou věc, kterou měla hlavní hrdinka hned na začátku udělat jinak - změnit nejlepší kamarádku. Protože tak zamindrákovaná a neempatická hlupačka, jako je Ella, se vážně jen tak nevidí.

7 17.10.2018

Od Všechno je v pohodě nesmíte čekat, že dostanete dějem nabitý příběh. O to tady vůbec nejde. Knížku bych rozdělila na dvě části. První polovina na mě působila velmi pomalým, poklidným dojmem. Upřímně, ve skutečnosti jsem se trochu nudila, moc mě to nenutilo číst dál. Když se hlavní hrdinka pustila do plnění dvou těžkých, žlutých misek cereáliemi a následně je zalévala mlékem, trochu jsem se bála, abych od knihy nedostala jen příběh plný zbytečných detailů. To nemám ráda. Nicméně to celé zachránila právě druhá část knihy, v níž se začaly odhalovat Marinina tajemství. V tu chvíli jsem byla do příběhu zabraná natolik, že jsem ho musela za každou cenu dočíst, přestože bylo pozdě a já druhý den měla brzy vstávat.

Všechno je v pohodě je důkaz, že kniha (a obzvlášť contemporary) nemusí být postavena na ději. V tomto případě jde o vztahy, pocity, problémy a to, jak se k nim charaktery staví. Tato kniha je o zármutku, osamělosti a deziluzi. Kdybych měla najít jedno slovo, které by ji vyjadřovalo, byla by to melancholie. Čtenář tu najde spoustu věcí k zamyšlení. Já jsem si čtení v závěru vážně užila a knížku odteď řadím mezi svoje oblíbené.

7 27.08.2018

Všechno, úplně všechno je vlastně taková moderní Locika. A má výborný námět. Z hodnocení usuzuju, že příběh vzal hodně lidí za srdce. Škoda že mě ne. Knížka byla napsaná takovým způsobem, že jsem příběh nedokázala příliš procítit. I když se mi doplňující obrázky apod. poměrně líbily, jako bych při čtení jen klouzala po povrchu. Všechno, úplně všechno mi tak připomnělo Hvězdy nám nepřály – v tom smyslu, že kdyby knihu napsal někdo jiný, mohla by být mnohem lepší. Ale takhle mi nikdo z postav (natož hlavní hrdinka) nepřirostl k srdci. Madeline byla na můj vkus od začátku příliš pozitivní – já bych po osmnácti letech života v jednom domě taková určitě nebyla. Občas by si za svoje chování zasloužila proplesknout (například na konci byla příšerně protivná). A jsem jediná, komu na začátku připadal Olly s tím lezením po stěnách a všude možně jako pěkný podivín? Kladně však určitě hodnotím konec, který mě překvapil, i když je zase pravda, že to z knihy v závěru udělalo typické nevybočující young adult dílko. Za mě 3 hvězdičky.

7 25.10.2017

Přiznám se, jsem docela puritán. Proto mi příliš nesedlo číst si o lehkovážném životě losangeleské zlaté mládeže, který se skládal z večírků, opíjení, drog a sexu. A hlavně se mi nelíbilo, že se do toho nechala hlavní hrdinka stáhnout, i když zprvu byla přesný opak. Z postav jsem si vlastně nikoho neoblíbila, žádná z nich mi k tomu nedala důvod. Samotný Tyler v sobě měl až příliš agresivity. Když se zamyslím nad samotnou zápletkou, připadala mi jako taková telenovela. Rozhovor Eden s Tylerem v předposlední kapitole byl opravdu přehnaně dramatický. Neřeknu, kdyby ti dva byli nějak pokrevně spojení, ale takto podle mě Eden jen udělala z komára velblouda. Přece by se to dalo nějak vyřešit. A situace v epilogu? Při jeho čtení jsem jen dokázala kroutit hlavou nad tím, jaká je hlavní hrdinka (s prominutím) hlupačka. Když ještě poukážu na nezměrné množství chyb, jeden by čekal, že knihu ohodnotím vážně špatně. Ale zase musím uznat, že byla čtivá. Dávám 3 hvězdičky, a to hlavně kvůli tomu, že byla o zakázané lásce, a o tom mě prostě baví číst.

7 02.09.2017

Dám ti slunce je vlastně takovým malým uměleckým dílem. Zápletka knihy není nijak složitá, v tomto případě jde však o to, jak je podaná. Čtenář se postupně pídí po tom, co se vlastně stalo, nikdo mu to nenaservíruje přímo na talíř. A to se mi včetně střídání pohledů dvojčat ohromně líbilo. Člověk je až překvapený, kolik lásky, ale také žárlivosti a zla v sobě sourozenci mají, jak moc si jsou schopní navzájem uškodit a ublížit. Kdybych neměla podobné zkušenosti, ani by se mi nechtělo věřit, že je něco takového možné. Měla jsem raději Noaha než Jude, ale ani jeden z nich nebyl žádný svatoušek. Spisovatelka má opravdu zvláštní způsob psaní, který je na jednu stranu krásný, na druhou na mě vždycky její postavy zpočátku působí tak trochu cákle. To vlastně po celou dobu, jen to po začtení už tolik nevnímám. Dám ti slunce je rozhodně lepší než Nebe je všude, za mě 4,5 hvězdičky.

7 03.09.2016

Margaret Rogersonová přišla s neodolatelným mixem, kterému musí propadnout skoro každý knihomol. Prostředí veleknihoven, kdy při čtení téměř cítíte vůni papíru, vrzání a vzdychání starých dřevěných polic, vidíte částečky prachu poletující v nazlátlém světle a prostorem tiše šustí otáčené stránky, jsem si zamilovala. Knihy tady žijí, jedná se o vrtošivé a nebezpečné bytosti, kdykoliv se mohou proměnit ve smrtícího netvora. Jsou tu rody urozených čarodějů, magie a démoni.

Hlavní postavy jsem si oblíbila hned - odhodlaná a tvrdohlavá Elizabeth, Nathaniel, pod jehož kousavou a sarkastickou slupkou se skrývá zranitelné nitro, a ledově klidný Silas, který je kapitola sama o sobě. Kdo by nezbožňoval, když postava, která by neměla mít žádné city, city přece jen má...

Kouzla rodu Thornů jsou nápaditá, plná akce a třešničkou na dortu je pomalá romantika - zkrátka všechno, co mám ráda. Je o boji s předsudky, poznávání sebe sama, postavení se strachu se někomu otevřít. První polovina mě bavila moc, bohužel u druhé začalo moje zapálení pro knížku trochu upadávat. Neměla jsem nutkání se ke čtení vracet. Nevím, jestli to bylo špatným obdobím, ale nejspíš za to mohla příliš přímočará zápletka. Děj by měl mnohem větší grády, kdyby autorka nevyzradila plány záporáka tak brzy. Ale jako celek byla knížka skvělá a už se těším na bonusovou novelu.

6 12.03.2023

Kroniky prachu jsem zhltla celé naráz, takže jsem si samozřejmě bonusovou knížku k nim nemohla nechat utéct. Úplně nejvíc se mi líbila kapitola z pohledu Thomase Reeda (jak jinak :D) a poslední povídka. Pro fanoušky románu nutnost!

6 18.02.2021

Uvnitř mé hlavy je sice hřejivé a milé čtení, zároveň se však zaměřuje na problematiku schizofrenie. Ta je opravdu skvěle zpracována, stejně tak i to, jak se hlavní hrdinka se svojí nemocí pere. Občas člověk netuší, co je pravda a co si vymyslela, a to dělá román ještě zajímavějším. Jsem ráda, že jsem se ke knížce konečně dostala, protože je to zatím to nejlepší, co jsem letos přečetla.

6 05.04.2020

Tahle knížka teda byla něco. Ačkoliv by hlavní hrdinka soutěž sympatie rozhodně nevyhrála a její svět byl úplně jiný než ten můj, stejně musím říct, že mě to, co se jí stalo, šokovalo. Bylo to odporné. Vůbec jsem nechápala chování jejího okolí, ať už k ní samotné nebo k těm, co jí to provedli. Nicméně věřím, že autorka věděla, o čem píše, dělala si rešerši, zpovídala ženy, které byly rovněž znásilněny, takže takové chování okolí bezpochyby nebylo nijak mimo. A to je hrozně smutné. Ve druhé polovině knihy jako bych četla o někom úplně jiném, tak dokáže jedna strašná věc člověka poznamenat. A konec? Ten byl hrozně frustrující, beznadějný, reálný.

6 07.10.2019

Na tuhle knížku jsem se těšila od chvíle, kdy nakladatelství oznámilo, že ji vydá. A musím říct, že hned začátek byl tedy něco. Tohle rozhodně není contemporary o tom, jak hlavní hrdinka chodí na střední školu a řeší nejrůznější puberťácké problémy. Atmosféra románu je ponurá, líčící život lidí na pokraji společnosti. Musím říct, že jsem Sadie opravdu propadla. Myslím, že mám prostě slabost pro příběhy, ve kterých po něčem mladí hrdinové pátrají na vlastní pěst. Prolínání minulosti a přítomnosti je tu výborně zvládnuté, a já jsem tak byla pěkně napjatá, co se Sadie vlastně stalo. Část vyprávění v podobě podcastu mi připadá neotřelá a moc povedená. Nejvíc v napětí mě však nechával autorčin zvyk skončit v tom nejzásadnějším a potom na to už nenavázat, případně až za pěkně dlouhou dobu. Člověka to až rozčilovalo. Výborné.

6 06.10.2019

Podle mého názoru je dobrých vánočních knížek hrozně málo. Naštěstí Posmrtný život Holly Chaseové patří mezi ně. Už od začátku mi učaroval autorčin nápad převyprávět Dickensovu Vánoční koledu. V tomhle je příběh velmi originální a milovníci předlohy budou při každé nenápadnější hlášce či podobnosti nepochybně nadšení. Číst z pohledu hlavní hrdinky je zábava. Je sice sobecká, sebestředná, posedlá bohatstvím a zlá na ostatní, a to i po svojí smrti, ale o tom to ostatně je. Čtenář se totiž stává svědkem vývoje její osobnosti, který je vlastně to nejdůležitější z celé knihy. Handová taky neopomněla ukázat, proč se z Holly stal někdo takový. Přestože je příběh psán s lehkostí, dotýká se i smutných lidských osudů, které vás přimějí zvážnět. Konec mě příjemně překvapil. Není prvoplánový a vlastně je docela povedený, alespoň z hlediska toho, že se jedná o retelling Vánoční koledy. Není to klasický romantický příběh a to se mi na tom líbí. Za mě 4 hvězdičky.

6 15.02.2019