Edeltruda komentáře u knih
Nenápadná kniha o všem, co jste chtěli vědět (nejen) o městském zahradničení a báli jste se (nebo vás ani nenapadlo) se zeptat. :-)
Vtipných knih reflektujících rodičovství je hodně. Ne každá taková kniha a každý autor a jeho styl humoru mě ale osloví. NeMáma mě však dostala, psaní Sarah Turner je naprosto trefné a přesně odrážející realitu všedního dne, stesky a nářky matek malých dětí. Doporučuji i těhotným a plánujícím rodinu. Ať víte, do čeho jdete. :-)
Skvělá kniha. Jen není moc dobrý nápad číst ji na dovolené u moře. :-) Čekala jsem ponurý válečný příběh a místo toho dostala obsahem i formou nadčasový příběh o fungování společnosti. Někdy vtipný, jindy ironický. Uvědomila jsem si, že vlastně Čapka jako spisovatele znám pořád strašně málo. Moc se mi líbily ty změny ve vyprávěcím stylu. Připadala jsem si při tom jako badatel, který se probírá hromádkou různorodých záznamů o jedné důležité historické epoše, a na jejich základě si dělá představu o tom, co se stalo.
Supr tipy. Určitě se budu k této knize vracet. I sledovat aktuální informace na stejnojmenném webu. Byť pro mě cestování nikdy nebude životním stylem, ale spíše zpestřením všedních dní trávených povětšinou v české kotlině. Na rozdíl od vášnivých cestovatelů a nomádů cítím potřebu někam patřit, někde zakořenit, stát se na část svého života plnohodnotnou součástí jednoho místa, poznat jej, starat se o něj... Proto moc neslyším na řeči o tom, jak je cestování nenahraditelné, přijde mi to už jako příliš často omílané klišé. Škoda, že kniha neobsahuje více informací nebo alespoň zmínek o cestování do Jižní Ameriky nebo Afriky. Nebo rad, jak na cestování ušetřit s platem o třetinu nebo i o polovinu nižším než s jakým počítají autoři. To je teprv výzva. :-)
Skvělý historický román, navíc z mého rodného kraje. Patřím ale k těm čtenářům, pro které je tam fantasy linka vlastně zbytečná.
Postřehy Barbory Šťastné mám raději formou blogu. Jsou to taková milá chytrá pozvolna dávkovaná povzbuzení do všedního dne. Akumulováním do jedné knihy jakoby pro mě ztratila své kouzlo. Jako bych si raději vychutnávala každý den/týden jeden bonbon než snědla celou bonboniéru najednou. Podobné pocity mám i z knižního vydání dalších blogu: Kafe a cigárka.
Nesedl mi autorův smysl pro humor, přesněji řečeno jeho množství, Jakoby bylo povinné udělat vtip na každé stránce. A taky odmítám ten setrvalý přístup ke studentům "kdo s koho". Snad to jde v 21. století i jinak.
I když od vydání knihy uplynulo už osm let, dobře vysvětluje kořeny současných konfliktů. Bohužel ne všech, což není povzdech nad knihou, ale nad světem samotným, ve kterém konfliktů neubývá, v posledních letech spíše naopak.
Už od zhlédnutí filmu a poté přečtení knihy mám chuť vydat se po PCT také.
http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/divocina-cheryl-strayedove-dokazuje-ze-priroda-muze-cloveku-pomoci-najit-sam-sebe
Kniha plná neotřelých přirovnání a přívlastků, ale na mne jich tam bylo asi až moc. Navíc mi tento květnatý způsob vyprávění někdy "neladil" s postavou hlavního cynického hrdiny.
Příručka o cestování pro ekologického začátečníka:
http://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/liny-cestovatel-prirucka-o-cestovani-pro-ekologickeho-zacatecnika
Žádná doba nepřeje Oblomovům, přesto dokáží prožít spokojený a podle svých představ naplněný život. (Jen není příliš zajímavé o takovém, viděno zvnějšku, nudném životě číst ;-) )
Starší, a pro mě srozumitelnější, bráška románu 1984. Pravděpodobně proto, že si Zamjatin nelibuje tolik v surovosti a na konci "neničí vše".
Skvělá postapokalyptická fikce, ale po Dni Trifidů taky trochu zklamání. Druhá polovina byla hodně napínavá, ale jinak je hodně znát v jaké době byl příběh napsán. Chybí jí nadčasovost, a to je právě to co u postapokalyptických knížek vyhledávám. :-( Taky mě místy hodně iritovala postava Emanuela, coby "vševědoucího a neomylného" vůdce skupiny a vypravěče, který o sobě nikdy nenapíše věci, které se mu moc nehodí do krámu. Kniha na mě působila zkrátka příliš chladně, bez citu, myslím si, že lidé by v takové situaci nejednali od začátku tak racionálně, jak zde bylo popsáno.
Dlouho trvalo než jsem knize přišla na chuť (hlavně ta vulgarita Dory, to bylo něco :-/ ), ale byl to dárek, tak jsme to nechtěla hned vzdát. Potom mé mínění vylepšila bábinka a dokonale slepě zaláskovaná Mo. Konec to ale zase srazil, přišel mi tak strašně nepravděpodobný. (Pozor spoiler: vážně by měl mladý muž tohle divadlo ve skutečnosti zapotřebí? a jestli ano, tak proč? a ten patetický konec?) Epilog jsem snad raději vůbec číst neměla.
Zajímavý a neotřelý průvodce láskou a "encyklopedie milenců". Francouzští autoři dostáli pověsti, která jejich národ provází :-)
Jedna z knih, po které už můj pohled na svět nebude úplně stejný jako před přečtení. Že se jako introvert nehodím pro prodej? Omyl. Že je brainstorming skvělá metoda, jak získat ty nejlepší nápady. Omyl. Internet je introvertů moře. :-)
Přestože se mi autorova další kniha, Svoboda, líbila ještě víc, i Rozhřešení je podle mě vynikající společenský román. Plný postav, kterým by mé sympatie za normálních okolností sotva patřily, jenže, když jsem měla možnost je na těch několika stovkách stránek poznat, tolik je chápu a je mi jasné, že se svými zkušenostmi, původem, povahou... prostě nemohly jednat jinak.
Román přesně podle mého gusta. To jsme my, lidé, dobrými úmysly dláždíme cesty do pekel, pálí nás dobré bydlo a svrbí dávné sny. Kdyby napsal Franzen příběh o mém životě asi by mi byla hlavní hrdinka podobně nesympatická jako "hrdinové" této knihy. Taky mám spoustu dosud nevyřčených slabostí, například si jako ekoložka masochisticky libuji v beletrii, ve které je ochrana přírody tak trochu postavená na hlavu a odhaluje se její zneužitelnost.