Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit

Cainová objevuje Ameriku "i introverti lidmi jsou" pro Ameriku. Vzhledem k rozsahu to samozřejmě obsahuje i zajímavé poznatky, ale je jich málo. Což v kombinaci s klouzáním po povrchu (a navíc aplikovaným na americký způsob myšlení), vytváří zoufale zabité papírově velmi nosné téma.

- Whau. Doporučuji. Téměř povinná četba pro každého introverta, aby si zvýšil sebevědomí, aby poznal své výhody, přednosti. Zajímavá četba pro anarchisty, protože najde argumenty proti státu, který minimálně nepřímo preferuje extraverty a z toho vyplývají některé problémy. Podobně zajímavé čtení pro feministy, protože minimálně část problémů zdánlivě z patriarchátu vychází z toho, že světu vládnou z drtivé většiny extraverti. Svým způsobem ji doporučím každému, i extravertům, aby chápali, že spolu s introverty jsou lepší než bez nich.
- BTW: Vždy jsem se považoval za introverta, i když test MBTI vyšel prakticky 50 na 50, takže jsem spíše chameleon, ambivert.
- Mé poznámky z knihy, vemi stručné páč jich je moc: pp42 přistěhovalci jsou spíše extraverti, tedy obyvatelé USA jsou spíše extraverti. pp71 Introvert stylizován do role vůdce aktivních podřízených, extravert do role vůdce pasivních lidí. pp 84 Autor přemýšlí, jestli evangelik není spíše extravert (kvůli výrazně více komunikace). pp91 Autor nabourává mou představu, že kooperace ve školách je přínosná, nemusí vyhovovat introvertům. pp101 zmiňuje se o čtvrtkách bez mluvení, který umožňuje introvertům lépe využít své přednosti. pp104 zabývá se brainstormingem, ano, ale individuální (není to nové, už jsem četl i jinde). Na straně 105 se zmiňuje o tom, že někteří hráči hráli lépe bez diváků/fanoušků během epidemie spálniček. Na straně 107 píše o zásadní věci, **lidé mají tendenci se nechat ovlivnit jinými lidmi do té míry, že lze mluvit až o pozměněném vědění, vidění**. Na straně 124 říká názor E.O. Wilsona, že strach z pódia vyplývá z toho, že kdysi když nás někdo sledoval, znamenalo to nebezpečí, zvíře, které nás chtělo sežrat. pp128 vysoce reaktivní lidé (cca introvert) jsou jako orchideje, mohou být snadno zničeni, ale na druhou stranu ve vhodném prostředí mohou vykvést do krásy. 137 - plaší. 140 často se mluví o potřebě podnětů, 141 je to poloviční pravda, je to o míře, aktuálním naladění. 152 většina sensitivních lidí jsou introverti. 154 introverti jsou pozorovatelé,chtějí co nejméně překvapení, citliví, je to pro ně náročné, když je pozoruje někdo. 154 živé sny, které si pamatuji, silné emoce 155 empatie a silné svědomí. 164 dává do kontrastu přísloví: dvakrát měř, jednou řeš; sázka na jistotu; kdo záváhá, nežere (není stravován); příležitost nebude na jedny dveře klepat dvakrát, ranní ptáče dál doskáče. Zmiňuje, že 70% sensitivních jsou introverti, 20% populace jsou vysoce reaktivní. 167 Extraverti mají více sexuálních partnerů, nevěr, víc cvičí, víc zločinů. 169 Kongres je plný extravertů. 171 Dává do kontrastu to, že extravert spíše začne povrchním hovorem, naopak sensitivní hovor na povrchní téma dá na konec.
- V knize se používá více termínů a nejsou úplně přesně vysvětleny, definice se liší, takže je vlastně těžké napsat, co je introvert a co extravert. 181 testosteron nebo dopamin?
- Extravert je prý citlivější vůči odměně (178). 186: Extravert mívá lepší prospěch na ZŠ, na SŠ už mohou vyniknout i introverti. 187 I nejsou chytřejší, E jsou lepší při nadměrném množství informací. 204 Introvert, který si sedne s knížkou uprostřed večírku štve extraverty. 216 Zaujalo mě, že v angličtině je pořadí samohlásek AEUOI, v češtině AEIOU. 241 Prý kdo chtěl být spisovatel v dětství, chtěl být slavný.
- Cvičení pro čtenáře: Komu závidíte? Záviděli jste? Dokážete zjistit následně proč?
- Cvíčení 2: Jaké máte vy rehabilitační úkryty? (Např. e-mail, čtení)
- 255: I hodnotí dobře ty, se kterými spolupracují. E ty, se kterými soupeří. 257 ventilování hněvu ho rozdmýchává. 275 I chodí včas, protože se pak lépe obeznamuje s prostorem, nově příchozí zpracovává postupně. 277 Introvert ve škole 280 1/3-1/2 jsou introverti 281 Introvertům vyhovují skupinky 2 až 3

Po přečtení této knihy jsem si začal uvědomovat, že introverze není žádný nedostatek, jak jsem si možná dřív myslel, ale spíš jiný způsob, jak vnímat a prožívat svět. Autorka Susan Cain výborně ukazuje, že introverti nejsou lidé, které něco brzdí, ale mají jen jiné potřeby a způsoby fungování než extroverti. Mnoho věcí, které jsem dřív považoval za překážky nebo něco, co by se mělo překonat, ve skutečnosti patří k přirozené výbavě těchto lidí.

Kniha není vyloženě vědecká studie. Cain často zjednodušuje a popularizuje, ale pro běžného čtenáře nabízí cenný vhled do rozdílů mezi introverty a extroverty. Je to přístupná a srozumitelná kniha, která mi pomohla lépe chápat nejen ostatní, ale i sám sebe. Jsem rád, že jsem si ji přečetl.

Ticho: Síla introvertů ve světě, který nikdy nepřestává mluvit je naprosto fascinující kniha. Susan Cain skvěle rozebírá, jak introverti přinášejí hodnotu světu, který je zaměřený na extroverzi, a ukazuje, jak mohou být tito lidé vynikající lídři, kreativci a inovátory. Kniha je plná vědeckých poznatků, příběhů a inspirace. Pomohla mi pochopit sebe i ostatní introverty v mém okolí. Skvélé čtení pro každého, kdo chce pochopit sílu introverze. 5 hvězd!

Zbytečně moc odborné, jsou lepší knihy na toto téma.

Knížka mi dokázala dát pocit, že nejsem až tak divná, jak jsem si celé dětství a dospívání myslela, takže mě mrzí, že se ke mně nedostala daleko dřív. Naopak člověk může být na sebe hrdý v oblastech, o kterých by ho snad ani nenapadlo přemýšlet, autorka přesvědčivě ukazuje, proč svět potřebuje oba typy lidí (i zvířat). Hemžilo se to tam amygdalou a neokortexem, to mám ráda, když je v takové publikaci i pár vědecky podložených výzkumů. Nemile mě ale překvapilo, že asi z 95 % se Susan Cain věnuje pracovní oblasti, a to ještě krajně specifické, až v závěru to dohání statí o tom, jak přistupovat k introvertním dětem, a popisem manželské hádky, to mi tedy připadá jako dost chabé pokrytí osobního života. Otevřené a jmenovité pomlouvání práce a děl svých kolegů, byť evidentně odůvodněné, mi přijde hluboko za hranicí vkusu.

(SPOILER) Zpočátku jsem byl trochu zklamaný ze stylu ("příjmení toho hubeného kluka jménam Dale bylo Carnegie","ta ustrašené holka ze začátku kapitoly jsem byl já" - tenhle styl už mi v podobných knihách přijde jako ohrané klišé) a měl jsem pocit, že je to další nafouklá kniha o ničem. Ale nakonec musím říct, že jsem byl spokojený a dočítal jsem knihu s pocitem, že mi opravdu něco dala. Takže chválím.

Knihu bych asi ocenila víc, kdybych ji četla v mladším věku. Je to v podstatě takové ujištění, že nejste občan druhé kategorie kvůli tomu, že jste introvert, a na to už jsem přišla zatím sama. Aby taky ne, když s tím žiju přes půl století. ;)
Hodnotím kladně pozitivní a klidný jazyk knihy, na druhou stranu korporátních příkladů bylo na mě příliš. Přeci jen je to tu jiné než v USA. Celkově hodnotím třemi hvězdami.

Kniha mě velmi nadchla a byla víc než jsem od ní čekala. Pohled na introverzi a eztroverzi z vědeckého hlediska i různých zkušeností se mi velmi libil, knize to dává něco navíc, co si člověk zapamatujete spíše než obecné popisy.
Líbila se mi podpora introvertů i rady, jak se lépe cítit v extrovertním světě a být stále sama sebou:)

Na knížku jsem se těšila a ze začátku mě chvíli bavila. Pak jsme v ní ale začala listovat a přeskakovat jednotlivé kapitoly, protože už se to zkrátka nedalo číst. Čekala jsem spíš, že se mohou dostane rady, jak být více extrovertní, nebo budu obohacena o několik zajímavých faktů, což se ale bohužel nakonec nestalo. Jak slibuje anotace vzadu na obálce, že mi "spadne kámen že srdce" a "změním pohled na sebe samu", tak to se opravdu nestalo.

Zvladla jsem 120 stran, pak uz jsem to odlozila. Nerada knizky nedocitam, ale musela jsem udelat vyjimku - prilis mnoho vyzkumu, teorii, popisu firemniho sveta v marketingu, ktery mi vubec nic nerika... Nope.

"Zatímco extroverti s vyšší pravděpodobností přeskakují mezi jednotlivými koníčky či aktivitami, introverti se často toho, co je nadchne, drží. To jim, tak, jak rostou, poskytuje velkou výhodu, protože skutečný pocit sebeuspokojení vychází z toho, že něco umění, nikoliv obráceně." str 284

Od autorky jsem doposud znala jen přednášky a tak jsem neváhala a pustila se do knihy. Musím uznat, že informaci v knize bylo až příliš ale jsou to nové zajímavé informace a vyvrácení mýtů o introvertech. Také se mi líbí několik příkladů ze života a srovnání vztahů introverta s extrovertem. Obohacujíci je i kapitola jak podporovat své děti introverty a dodat jim kuráž. Autorce děkuji za tento příspěvek a knihu doporučuji

Knihu hodnotím tak nízce především za její rozvláčnost, která mě odrazovala od čtení. Přidám se k tomu, co už bylo napsáno níže - přímo to čpí americkým, užvaněným stylem psaní a snahou o popularizaci, zábavu a odlehčení. Zbytečně to degraduje knihu na 3. cenovou skupinu, přestože obsahuje spoustu cenných myšlenek a rad. Kdyby byla kniha o polovinu tenčí, oproštěna od omáček pojednávajících tom, jaké měl dotyčný vlasy, ústa a sako, tak bych dala ráda plný počet.

Bohužel nedočteno, nebavilo, i když jsem introvert....

"Lidé, kteří nemluví, jsou vnímáni jako slabí, nebo nevýrazní."
Zaujímavá a príťažlivá téma knihy, dopodrobna spracovaná, prebratá, publikovaná. Jednu hviezdičku beriem len z dôvodu, že autorka celý problém introverzie a extroverzie (ak je vôbec nutné vnímať tieto typy ľudí ako problém) vidí cez prizmu vlastného povolania (právo). Bolo úsmevné predstaviť si, ako introvertný tesár zaťahuje žalúzie na svojom pracovnom priestore, aby v separé priestore vydoloval zo seba to najlepšie a vytrel tak konkurencii zrak.
Rôzne prezentované výsledky prieskumov a výskumov v Tichu sú zaujímavé a podnetné a posunú čitateľa k vlastným úsudkom, záverom, objasneniam spôsobov správania samého seba, či ľudí naokolo. K pochopeniu a tichému akceptovaniu toho, čo príroda stvorila - človeka v rôznych podobách nielen tváre, ale aj duševna a vôle.
Počas čítania som sa bála, že držím v ruke iba ďalší americký nanucovaný vzorec správania, kedy celý zmysel ľudského bytia spočíva v realizovaní sa a vyšpikovaných úspechoch vlastného vysneného povolania a každá iná cesta, originálna cesta, je chybná. Je mi totiž čudné, ale asi som sa s takým podobným introvertom nestretla, ktorý sa pretvárkou a lžou stáva extrovertom na presne určený a potrebný čas. Nevedela som sa zbaviť pocitu, že v tých prípadoch ide o iné, ťažšie psychické diagnózy. Ale záver ma milo prekvapil, nakoľko sme po strastiplnej ceste predsa len prišli do úplne jednoduchého bodu:
"Trvalo mi téměř desetiletí, než jsem pochopila, že právo nebylo nikdy mým osobním projektem, a dokonce se mu ani nepřibližovalo. Dnes vám mohu bez váhání říct, co jím je: můj manžel a synové, psaní a prosazování hodnot obsažených v této knize. Když se ohlédnu zpět na svá léta v pozici právníčky z Wall Streetu, mám pocit, že jsem žila v nějaké cizí zemi. Pohltilo mě to, bylo to vzrušující a potkala jsem spoustu zajímavých lidí, které bych jinak nikdy nepoznala. Ale pořád jsem tam byla emigrantkou. "
PS: Spojler na túto knihu snáď ani nemôže existovať. Je ako otvorená cesta, každý, kto po nej kráča je originál sám o sebe a tak ju aj vnímať bude.

Kniha se mi líbila,téma je velmi zajímavé a dotýká se mě. Na druhou stranu mi místy vadila forma,jako by autorka příliš těkala. Rozhodně ale doporučuji shlédnout její vystoupení na ted.com

Kniha mě nadchla. Dozvěděla jsem něco o sobě a svém okolí. Velmi inspirativní!

Důležité téma - mnoho lidí si po přečtení oddychne, že je normální. :-) Spousta zajímavých výzkumů - oceňuju poctivé citace, které ale neruší v textu miliony poznámkami pod čarou.
Na druhou stranu mi vadil způsob zpracování - autorka do jedné kapitoly vloží vždycky tolik příběhů, výzkumů a myšlenek, různě mezi nimi skáče, že jsem se v tom někdy ztrácela a pointa se mi pak v té hromadě vypařila.