Edana komentáře u knih

Málem jsem se nechala svést ke čtyřem hvězdičkám, ale odolala jsem. Oproti prvnímu dílu se maličko zlepšil výskyt gramatických chyb v textu, ale řada nelogičností (dle mého názoru zaviněných spíš překladatelkou než autorem) zůstala. Děj je sice výrazně zajímavější než u prvního dílu, ale problém zůstává stejný - na čtenáře jsou neustále chrleny hromady postav, ke kterým pomalu ani nestihne zaujmout stanovisko, protože hned vzápětí tyto postavy umírají nebo se Thorgils nechá osudem opět přesunout jinam. Kniha má úžasný potenciál, autor ho ale bohužel nedokáže využít. Proto si zaslouží jenom 3 hvězdičky.

08.02.2013

Nápad dobrý. Zpracování silně pokulhává. Jistě, pokud se autor snaží alespoň lehce stylizovat do středověkého rukopisu, jsou asi nějaké rozsáhlé psychologické rozbory postav nemístné...přesto je však děj lehce chaotický, postavy dost povrchní a prvoplánové. Ale i takové věci se dají překousnout, když jde o raný středověk a Vikingy. Hodně mi ale vadila velká spousta syntaktických chyb a překlepů (překladatelka asi měla na dílo ďábelský termín). Celkově ale text působí silně "neuhlazeně", "rozbitě" - a tady už nevím, jestli vinit autora nebo opět překladatelku.

1 04.02.2013

Dušan Třeštík se sice v doslovu vyjadřuje v tom smyslu, že by snad jeho kniha měla být přístupná i vážným zájemcům z řad nehistoriků....já bych k tomu dodala pouze to, že tomu tak snad skutečně je, ale tito nehistorikové klidně mohou první polovinu knihy lehce prolistovat, neb mistrovo dokazování která legenda pochází ze které....je sice důležité pro historiky, ale pro laiky ani tak ne. Zároveň mám ten dojem, že autor se občas pouštěl se svými dedukcemi na hodně tenký led a jeho knihu tak je potřeba brát jako jednu z možných variant, jak mohly naše raně středověké dějiny vypadat. V neposlední řadě ale musím ocenit příjemný sarkasmus, který si na řadě míst neodpustil.

4 01.02.2013

Takhle to dopadá, když si někdo moc zamiluje svoje postavy :-) Dlouhé a zdlouhavé - alespoň jsem nějakou dobu měla přesně tyhle pocity. Kniha o tisíci stranách pro mě nebývá problém, ale tady stránky prostě nějak neodsýpaly....Tak nějak jsem měla pocit, že kdybych knihu četla někdy ve třinácti, že bych se od ní nemohla odtrhnout, ale takhle jsem se do těch dětí nedovedla docela vžít...Navíc mě silně rozčilovalo to neustálé vyzdvihování Billa. Ale na posledních pár stranách mi došlo, že ten předlouhý úvod vůbec nebyl zbytečný, naopak že byl naprosto nutný a kniha si nakonec moje srdce přece jen získala. Určitě stojí za přečtení. A všimněte si sestavy "dospěláckého" týmu na konci....není nakonec ten King tak trochu rasista? :-)

1 28.01.2013

Jsem maličko na pochybách, zda 5 hvězdiček není pro knihu, kterou jsem přečetla během jednoho dne (a jejíž zápletka pro mne částečně i z tohoto důvodu bude zanedlouho asi notně zamlžená), trochu moc. Na druhou stranu ale musím obdivovat autora - napsat detektivku odehrávající se v Praze sklonku 14.století, která člověka naprosto pohltí a nesmírně pobaví, to je také jistý druh umění.
Že by to bylo také tím, že jednání postav, vztahy mezi lidmi (manželi i nadřízenými a podřízenými), jsou spíše záležitostí současnosti, než historické reality 14.století? Nebo snad přece jen "lidé zůstávají lidmi", ať se jedná o jakékoliv století?

4 10.01.2013

Ukázka toho, jak na relativně málo stranách vypsat několik životních příběhů, okořenit je hlubokými myšlenkami a popsat jeden ne tak úplně obyčejný sobotní den.
Jeden den v životě muže, který má na první pohled vše, co si může přát (skvělou kariéru, milovanou a milující ženu, úspěšné děti...), a i přesto zůstává svým způsobem skromným. Shodou okolností a možná i vlastním přispěním však poklidný sobotní večer promění v drama. Nakonec však v sobě nachází tolik síly (tolik v poslední době všude omílané lidskosti?), aby dokázal útočníkovi odpustit.
Vzhledem k tomu, jak se zároveň celou knihou vine téma plánovaného útoku na Irák, nějak se mi vnucuje přenesení Henryho situace i přístupu k útočníkovi na zmíněnou tehdejší mezinárodní situaci. Ale to už pravděpodobně přeinterpretovávám...

1 08.01.2013

Nejsem si úplně jistá, jestli 5 hvězdiček nedávám čistě ze setrvačnosti a z nostalgie...ne že by se jednalo o špatné a nudné čtení. Jen jsem se ke čtení musela "nutit" o něco víc než u předcházejících dílů (ano, i velmi nedávno přečtená Hostina mi "odsýpala" daleko rychleji). Možná to bylo subjektivní únavou, možná subjektivním nezájmem o řadu postav (ach, ta Daenerys...).
Možná to bylo čistě objektivně tím, že skutečný děj a zvraty začínají až cca. na straně 1000. Posléze na čtenáře v rychlém sledu "vybafne" několik šokujících, zamyšleníhodných a velmi překvapivých okamžiků a...je konec. Pár postav umře, jedna možná umře (a tady si nejsem jistá, jaký výsledek mě více zklame - zda život či smrt mé doposud celkem oblíbené postavy).
Ovšem týden strávený opět v Martinově světě nakonec ve výsledku stejně rozhodně nepovažuji za ztracený, spíše naopak. A na Vichry se těším jak malá holka. Jenom si říkám....nestačila by těch popsaných stran třebas polovina? (Poněvadž se bohužel nemůžu ubránit dojmu, že Martinovy knihy jsou tlustější a tlustější také z toho důvodu, že se v nich stále znovu opakuje to, co už bylo napsáno jinde v sáze...)

3 07.01.2013

Výborně napsáno, zvlášť bych ocenila Georgeovo dětství - když neznáte reálnou předlohu a poprvé se objeví jeho příjmení, tak jako by se rozsvítila lampička a vše najednou "dává smysl". Přestože závěrečné líčení velkolepé seance se mi zdálo naprosto zbytečné, jako celek se jedná o velmi zajímavé počtení, ráda jsem si udělala trochu (samozřejmě fiktivní) obrázek o autorovi Sherlocka. A ani tak moc nevadí, že mnohé zůstane pod rouškou tajemství.

3 03.01.2013

Krásně magické a magicky krásné. Kratičká knížka po které zůstane zvláštně příjemný pocit (přestože příběhy jsou často velmi smutné) a alespoň na chvíli se na svět díváte jinýma očima. Asi nejsilnější z povídek pro mě byla ta poslední - Stopa tvé krve ve sněhu.

3 17.12.2012

Během těch úctyhodných 880 stran se různě proměňoval můj názor na tuto knihu. Zpočátku červená knihovna jak vyšitá. Posléze se mi svou mnohovrstevnatostí a mnohotematičností vnucovala představa "postmoderního románu" (v dnešním a užším slova smyslu). Rovněž se proměňovala chuť ke čtení a tempo, kterým jsem "hltala" stránky (od poloviny mě to bavilo méně a méně a posledních 80 stran by se dalo stáhnout tak na 18). Ale i tak je tahle klasika v mnoha ohledech až neuvěřitelně aktuální i v dnešní době a rozhodně stojí za přečtení. Že samotný příběh Anny vypadá jako vedlejší vedle příběhu Levinova a že celá ta slavná Anna byla ke konci vpodstatě hysterka a feťačka, je jenom poznámka na okraj, o kterou se ale nedovedu nepodělit.

10.12.2012

Zpočátku mě čtení příliš nebavilo...vlastně jsem některé řádky jakoby ani nevnímala. Jak se postupně odkrývala alternativní realita a rozuzlovaly se nitky případu, bylo to lepší a lepší. Závěr skvělý. Přesto mi kniha příliš k srdci nepřirostla.

29.11.2012

Přečteno prakticky jedním dechem. Samozřejmě za to může jistá zvrácená přitažlivost celé řady témat, která jsou v knize obsažena. Zrovna tak je ale také skvěle napsána. Od jisté chvíle se člověk musí ptát: "Co tu Rain ve skutečnosti tak žere?" Závěrečné (a pro mě osobně nečekané a hodně překvapující) odhalení pak dává zpětně smysl naprosto všemu. A představa Oceana v králičím oblečku mi asi hodně dlouho zůstane.

3 20.11.2012

Opět jednou výběr dobře provedených povídek. Velmi ráda jsem si zavzpomínala na sérii Temnou věž a pistolníka Rolanda v Sestřičkách z Elurie a rovněž "dillingerovská" povídka mě potěšila. Ne že by mě valná většina povídek nějak extrémně děsila (na to už jsem toho od Kinga četla asi docela hodně...), ale rozhodně se většině z nich nedá upřít napětí a zajímavý námět. Ve většině povídek mě bavily (pokud jsem je objevila...nebo pokud si je naopak nevymýšlím) odkazy na povídky předcházející. Kromě výše zmíněných, které osobně stavím tak nějak mimo žebříček (čistě ze sentimentálních důvodů), považuji za nejvydařilejší Jízdu na Střele, 1408, Všechno je definitivní (i když pointa i závěr se dala vytušit předem) a Silniční virus míří na sever. Naopak nejslabší je dle mého názoru Čtvrťák pro štěstí.

2 19.11.2012

Rozhodně náročné. Nutí k zamyšlení nad spoustou záležitostí týkajících se lidské společnosti i života jednotlivců. Zároveň ale kupodivu také velmi čtivé.

2 13.11.2012

Přestože je námět knihy velmi zajímavý, vyprávěný s lehce magickým nádechem, nedokázala mě tato útlá knížečka vtáhnout do svého světa.

5 06.11.2012

Zpočátku jsem měla trošku problém se "začíst".... Vcelku nezajímavé vyprávění nějakého indiána, přeskakování v čase a do toho všeho zmatené milostné žvatlání "ducha" generála Custera? Ale po pár stránkách začal příběh dostávat smysl a také začal nabírat na obrátkách. Pak už bylo jen stále těžší se od knihy odtrhnout. Dan Simmons mě svým příběhem o Paha Sapovi dokonce nadchnul pro novou oblast samostudia. Jediná moje výtka se týká relativně velkého množství chyb, překlepů a místy ne úplně zdařilého překladu (opravdu se musí "pathetic" překládat vždy a všude jako "patetický"? Proč??).

2 22.10.2012

Po přečtení několika komentářů zde jsem ke knize přistupovala s obavami....které se ale tak úplně nenaplnily. Mít o deset let a vysokou školu méně, Sirotčinec bych si opravdu užila a teď bych se nemohla dočkat pokračování. Takhle jsem ze začátku stále čekala, kdy na mě vybafne Harry Potter (až na ten detail, že Harry aspoň opravdu měl neradostné dětství....zatímco Jacob se chová spíš jako znuděný bohatý fracek), děj byl místy těžce předvídatelný a při popisech "milostného vztahu dětí" jsem se opravdu musela usmívat. Nehledě na několik logických nesmyslů.... Ale rozhodně nelituji, že jsem knihu četla, jako oddechovka pro mě byla super a určitě se těším na filmové zpracování. Nakonec beru pana Riggse na milost a dávám 4 hvězdy.

2 17.10.2012

"Krásný" obrázek americké společnosti 80. let (jediná trošku kladná postava je snad Billova dcera Linda) a konec, který mě opět dokázal rozčílit a .... který si nedovedu představit líp vymyšlený.

13.10.2012

Poutavý, dojemný i napínavý příběh (nebo spíš hned několik příběhů?) napsaný tak, že jsem ho musela přečíst prakticky jedním dechem.

10.10.2012