Doug
komentáře u knih
Příjemné čtení, dobře zvládnutý styl, sympatická propojenost povídek.
Sérii z Arkádie řadím k tomu nejlepšímu, co Ondřej Neff napsal, a Ostrov nesmrtelných nastavenou laťku s přehledem překonává: díky skvělým postavám a chemii mezi nimi i dějovým zvratům (snad jen konec byl tak trochu šitý horkou jehlou) jsem si čtení moc užil.
Další velice čtivý a zábavný případ ze série s oblíbenou trampskou partou.
Jsem nadšen obsahem i formou, tenhle styl uvažování a humoru mi přesně sedí. V některých pasážích ale člověku tuhne úsměv na rtech, když si uvědomí, že od nadsázky k realitě nemusí být vůbec daleko...
Tahle dvojice postav mě prostě baví a styl Ondřeje Neffa mi u nich skvěle sedí. Těším se, co bude dál!
Výborně propracovaný děj i postavy, překvapivý vývoj a navíc humor, který pomáhá odlehčovat místy docela temnou atmosféru. Hafran opět potvrzuje své spisovatelské umění a já doufám, že nás čeká ve společnosti jeho literární party ještě mnoho čtenářských zážitků.
Oblíbení hrdinové se vracejí s novými dobrodružstvími! Příběhy jsou opět originální a dobře vystavěné, děj se téměř neustále posunuje dopředu a vzájemným špičkováním postav se všechno skvěle odlehčuje.
Josefína Divíšková je moje oblíbená postava a těším se na každý nový příběh s ní. Z některých povídek v této knize jsem měl bohužel trochu dojem, že už to není úplně ono, tak doufám, že další román bude zase skvělý.
Nevím, jak to Hafran dělá, ale s každou další knihou dokáže znovu překročit laťku, kterou si sám nastavuje po čertech vysoko. Tady mě navíc potěšilo zasazení děje na Slovensko.
Navázat na styl Zdeňka Jirotky zvládl Miroslav Macek nad očekávání dobře (ačkoli drobné mouchy by se našly – ty nicméně svědčí spíše o kvalitě práce odvedené korektorem). Co mě však velmi zklamalo, bylo množství historek v podobě převyprávění známých anekdot a soudniček. Myslím, že si tak specifická kniha zasloužila mnohem větší originalitu (a osobně bych uvítal i bohatší děj).
Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale připadá mi, že v této sérii poslední dobou kvantita začíná vítězit nad kvalitou.
Čtivý a napínavý prequel série případů známé trampské osady. I když se tentokrát o kriminální čtení nejedná, nechybí zda pátrání ani záhady. Hafran coby autor knihy opět potvrzuje své mistrovství.
Nesporným kladem je zajímavá hlavní hrdinka i zvolené prostředí, k záporům řadím zbytečně dlouhé věty a hlavně obrovské množství jazykových a typografických chyb.
Od začátku je jasné, že forma tohoto příběhu se naprosto liší od všech předchozích. Aby to mělo smysl, měl by sérii (o to víc) odpovídat obsah knihy, ovšem tak tomu není.
Díky vyvážené kombinaci sympatických hlavních postav, čtivosti příběhů a humoru jsem se od knížky téměř nedokázal odtrhnout. Detektivky mě obvykle příliš neoslovují, ale tato kniha mě nadchla (a přes drobné formální výhrady jsem se bez problémů přenesl). Trampové a vodáci ocení autorovu dokonalou znalost reálií a ostatním se dostane potřebné osvěty, takže se nemusí bát, že by se neorientovali.
Knihu Muž jménem Ove jsem si koupil víceméně proto, že se mi líbil Stoletý stařík, ke kterému je přirovnávána. Ze začátku Ove vycházel ze srovnání o něco hůře, postupně si mě ale kniha získala a na konci jsem byl naprosto nadšený. Typ konzervativního nemluvy a jeho způsob uvažování a jednání je mi ohromně sympatický a díky autorovým střípkům suchého humoru jsem se opět po dlouhé době při čtení smál nahlas. Díky!
Zvláštní kniha. Některé úvahy jsou zajímavé, ale celkově dílo z mého pohledu nedrží pohromadě.
Místy trochu padá řemen, ale celkově je to pořád skvělé čtení.
Už jsem v životě spořádal lecjaké lahůdky, ale tykve, to byla opravdová specialita...