Doug komentáře u knih

Zvláštní kniha. Některé úvahy jsou zajímavé, ale celkově dílo z mého pohledu nedrží pohromadě.

Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale připadá mi, že v této sérii poslední dobou kvantita začíná vítězit nad kvalitou.

Zřejmě nepatřím do správné cílové skupiny, mně kniha přišla od začátku až do konce jako úlet. Oceňuji nicméně, že se autorka držela historických skutečností, nakolik to lze posoudit.

Místy trochu padá řemen, ale celkově je to pořád skvělé čtení.

Ačkoli se z hlediska oblíbených žánrů s Josefem Vlčkem neshodnu, knížku jsem přečetl s velkým zaujetím.

Ačkoli tato kniha nemá tu pravou citovou hodnotu pro někoho, kdo k Šipce nepatřil, nabízí zajímavé čtení i nám, kteří protagonisty neznáme.

Rozhodně nelituji, že jsem knihu přečetl. Nápad mě zaujal a mnohé pasáže jsou vydařené, jakkoli se ducha předlohy autorovi podařilo zachytit jen zčásti. Vadily mi ovšem nekonzistence použitých dialektů a vyloženě rozladěný jsem z absence jakékoli redakční práce.

Už jsem v životě spořádal lecjaké lahůdky, ale tykve, to byla opravdová specialita...

Tuhle knížku už asi znovu číst nebudu, ale dojem z toho, že autora jeho psaní zřejmě ohromně bavilo, ve mně zůstane.

Myslím, že je jen dobře, že tato kniha nebyla zfilmována, i když je z její formy znát, že takové ambice měla.

Tento sborník pro mě byl velkým zklamáním. Doufal jsem, že objevím zajímavé autory, které jsem zatím neznal, ale většina povídek byla, mírně řečeno, podprůměrná. O to víc mě šokovalo, že téměř každý z autorů už vydal několik knih. Třešinkou na dortu je pak odfláknutá redakční práce (hrubky, vyšinutí z vazby a další nešvary).

Oproti poměrně plochým detektivkám, které jsem od Petera Maylea četl, má tato kniha něco navíc: je lidská a hladí po duši.

Začínám si zvykat, že veškeré zápletky Peter Mayle používá pouze jako základnu pro popisy jídla a pití. I tak mi ale dějová složka knihy připadá velmi řídká a nedokočená.

Josefína Divíšková je moje oblíbená postava a těším se na každý nový příběh s ní. Z některých povídek v této knize jsem měl bohužel trochu dojem, že už to není úplně ono, tak doufám, že další román bude zase skvělý.

Chápu, že zápletka je v této knize až na druhém místě za líčením krás Francie a jejích kulinárních atrakcí, ale to, že se děj celou dobu posunuje vpřed velmi pomalu, aby se pak na konci všechno vyřešilo skokem, mě zklamalo.

Velice milé čtení o zapeklitostech překladu z pera autorky, která ví, o čem píše, a umí to. (Jedinou vadou na kráse pro mě byla sazba knihy, kde uvozovky přesahují rámec odstavce, ale toho si asi běžný čtenář nevšimne.)

Opět velmi příjemné čtení. Jen více takových knih!

Po obsahové stránce jsem čekal o něco víc: děj je vysloveně přímočarý, což k žánru nesedí. Neumětelství překladatele a korektora české verze mě ale vysloveně otrávilo.

Z jazykového hlediska je knížka většinou zajímavá a autor osvědčuje značnou kreativitu, spousta pasáží však působí poněkud samoúčelně.

Nevím, jak to Hafran dělá, ale s každou další knihou dokáže znovu překročit laťku, kterou si sám nastavuje po čertech vysoko. Tady mě navíc potěšilo zasazení děje na Slovensko.