Doug komentáře u knih
Ačkoli žánr fantasy v této víceméně standardní podobě úplně nevyhledávám a rozvláčnost vyprávění mě občas trochu odrazovala od pokračování, knihu jsem přečetl s chutí. Hlavní postavy jsou vesměs uvěřitelné (a v rámci možností sympatické), těším se na další setkání s nimi a jsem zvědavý, co bude dál. Řekl bych, že to, co je v knize popsáno, je vlastně jen začátek rozsáhlého příběhu.
Zážitky Martina Žáka jsou podány čtivě, i když možná až příliš americky usměvavě, pozitivně a rozvláčně. I tak jsem si ale čtení užil.
Člověk si při čtení této knihy uvědomí, kolik výrazů prajzštiny pochází z němčiny (a že je to vlastně zcela logické). Osobně bych velmi uvítal, kdyby slovník byl sestaven i opačně, tedy jako prajzsko-český.
Dave Barry zjišťuje, že stárne, a snaží se od svého psa naučit, v čem změnit přístup k životu. Sarkasmu je tentokrát méně, doplňuje jej laskavý popis vidění světa právě z pohledu fenky Lucy. Škoda překlepů a překladatelských neobratností v české verzi...
Další velice čtivý a zábavný případ ze série s oblíbenou trampskou partou.
Jsem nadšen obsahem i formou, tenhle styl uvažování a humoru mi přesně sedí. V některých pasážích ale člověku tuhne úsměv na rtech, když si uvědomí, že od nadsázky k realitě nemusí být vůbec daleko...
Oblíbení hrdinové se vracejí s novými dobrodružstvími! Příběhy jsou opět originální a dobře vystavěné, děj se téměř neustále posunuje dopředu a vzájemným špičkováním postav se všechno skvěle odlehčuje.
Díky vyvážené kombinaci sympatických hlavních postav, čtivosti příběhů a humoru jsem se od knížky téměř nedokázal odtrhnout. Detektivky mě obvykle příliš neoslovují, ale tato kniha mě nadchla (a přes drobné formální výhrady jsem se bez problémů přenesl). Trampové a vodáci ocení autorovu dokonalou znalost reálií a ostatním se dostane potřebné osvěty, takže se nemusí bát, že by se neorientovali.
Navázat na styl Zdeňka Jirotky zvládl Miroslav Macek nad očekávání dobře (ačkoli drobné mouchy by se našly – ty nicméně svědčí spíše o kvalitě práce odvedené korektorem). Co mě však velmi zklamalo, bylo množství historek v podobě převyprávění známých anekdot a soudniček. Myslím, že si tak specifická kniha zasloužila mnohem větší originalitu (a osobně bych uvítal i bohatší děj).
Knihu Muž jménem Ove jsem si koupil víceméně proto, že se mi líbil Stoletý stařík, ke kterému je přirovnávána. Ze začátku Ove vycházel ze srovnání o něco hůře, postupně si mě ale kniha získala a na konci jsem byl naprosto nadšený. Typ konzervativního nemluvy a jeho způsob uvažování a jednání je mi ohromně sympatický a díky autorovým střípkům suchého humoru jsem se opět po dlouhé době při čtení smál nahlas. Díky!