Dorrinka komentáře u knih

Půjčila jsem si knihu proto, abych ji podstrčila svému manželovi, ale než jsem mu ji stihla rafinovaně naaranžovat na noční stolek, začetla jsem se a už jsem na stránky lepila jeden barevný papírek za druhým, abych mu mohla "říct" všechno, co mě k textu napadalo, aniž bych ho rušila při čtení... Výborná kniha pro široké čtenářské publikum, velká škoda, že u nás tituly tohoto zaměření mají mizivou pozornost a publicitu. O máločem si myslím, že má potenciál vylepšit lidem vztahy a tak vůbec život - o máločem, krom poznání. A toho je v této knize hodně, silně koncentrovaného, navíc je doplněno správnou dávkou humoru a správnou dávkou emocionality. Autor je nejen dobrým psychologem s letitou praxí, ale také skvělým, zajímavým vypravěčem.

26.04.2017

To je slovo do pranice! Vážení, dva roky se pídím po knize pro rodiče, po knize, která mne smysluplně, věcně a stručně nasměruje, pomůže rychle zorientovat a taky mne podpoří. Až doteď jsem zjevně vybírala naprosto otřesné tituly, které jsem naštěstí kvůli jejich nehorázné ukecanosti ani nezvládala (s 16 měsíční dračicí v zádech) dočíst, jinak bych se asi zbláznila z frustrace, protože knihy typu Respektovat a být respektován, případně N. Aldortová, můžou být, podle mého soudu, rodičům začátečníkům přímo nebezpečné tím, že neustále kladou požadavky. "Respektující" autoři na vás prostě navalí milion nároků, kterým nedostojíte, a tak si zaplatíte kurz, aby ty vaše chudinky děti nežily s traumaty... Nejvíc miluju jejich pokyn, že mám být ve výchově autentická. Jakože to mám asi být víc já. Vždycky jsem si myslela, že já jsem dost já, než jsem ty knihy četla. Ale pak jsem se dozvěděla, že být já znamená chovat se tak, jak si daný autor představuje, že je správné...
Ale to je poznámka na okraj - TATO kniha je totiž úplně jiná. Předně proto, že je UŽITEČNÁ, na rozdíl od výše zmiňovaných. její poselství je jednoduché, dá se shrnout do pár "manter", které pomůžou v krizové situaci a předně, autor měl opravdu na mysli blaho RODIN, nikoliv pouze dětí. To je, podle mého názoru, v naší době, kdy máme nejvýše dvě děti, kterým věnujeme jako správní úderníci 120% svých zdrojů a energie a děláme tak z nich prakticky polobohy mávající našimi životy, neskutečně důležitý rozdíl, který tuto knihu vyhoupne velmi velmi vysoko nad ostatní "výchovnou" literaturu. Protože šťastné děti mohou vyrůst jen ve šťastném rodinném prostředí. A zde se právě na tomto faktu staví, autor zdůrazňuje, jak je podstatné, aby rodiče pečovali o svůj vztah a dítě naučily respektovat jejich společně trávený čas. Aby rodiče spolu či zvlášť dokázali odpočívat a nenechali se vydírat představami o tom, jak se správně "obětovat rodině...
Jsem za tuhle knihu docela vděčná, ze její stručnost, nadhled a místy i nadsázku a humor. Myslím, že toto rodiče potřebují, ne další výčitky "co všecko jsem zpackala". A myslím, že to potřebují i děti, jednak jsou popisované výchovné zásady prosté, pěkné, mírumilovné, ale hlavně dětem můžou pomoci "naprogramovat" jejich rodiče na větší pohodu. A takový rodič si zvládne víc hrát, dýl čte pohádky a mezi námi, přátelé, taky bude daleko víc respektovat a růst s dětmi :D

6 01.04.2017

První polovinu knihy jsem s textem válčila a říkala si, že na to s ubohými šesti semestry psychologické propedeutiky na pajdáku asi nemám, pak jsem ale tak nějak "prokoukla" autorův styl a popsané myšlenky na mě docela silně zapůsobily. Řekla bych, že kniha má dvě roviny - buď může čtenář zůstat na povrchu, u souhrnu faktů, a pak je kniha vážně jen "zprávou o archetypu". Nebo se dá číst více introspektivně, a pak je zprávou o nás.

1 31.03.2017

Po stránce obsažených myšlenek s autorkou souzním a v mnohém mě velmi inspiruje, co se týče formy textu, byla jsem spíš rozčarovaná. Mám moc ráda autorčin styl humoru třeba v rozhovorech nebo v kratších textech, ale tady toho na mne bylo už moc. Nevadí mi účelově použité vulgarismy, ale vadí mi kategorizace pomocí vulgarismu, ať už je na místě, jak chce.

31.03.2017

Čekala jsem od knihy hodně, zklamaná jsem nebyla, ale takový neurčitý pocit nenaplněnosti mám. Přiznám se, že bylo pár stran, kdy jsem se skoro nudila, ale byly bohatě vyváženy skvělými a vtipnými scénami, hlavně vzpomínkami na dětství hlavní hrdinky. A hlavně díky tomu, že právě vzpomínkové pasáže byly zdaleka nejvtipnější, nejčtivější a jednoduše nejkrásnější z celé knihy, jsem nabyla dojmu, že Jako zabít ptáčka je tak obrovsky kouzelná kniha právě proto, že popisuje tu drsnou jižanskou realitu dětskou optikou. Šíleně mě mrzí, že jsem tu knihu četla tak dávno (no páni, 15 let to bude...), až se mi po ní začalo stýskat.

2 31.03.2017

Gender štváči a křesťanské feministky mě budou kousat ve zlých snech, ale Marek Vácha mě jako celkem průměrnou ženu inspiruje tím, jak ve své křesťanské víře zůstává chlapem. Až moc často se setkávám u věřících mužů v otázkách víry s takovou docela těžko popsatelnou antimaskulinitou, s vnitřním příklonem k ženským postojům v prožitcích víry. Pan Vácha se prostě sebere, vyleze na skálu, sám se plahočí argentinskou pustinou a u toho se modlí. To je prostě tak dobré... A tak inspirativní pro dnešní muže, a nejen věřící samozřejmě. A právě v této jeho knize je to podle mého názoru velké téma a dá se zde hodně načerpat.

6 31.03.2017

Na to, že se jedná o učebnici, je kniha až podezřele zajímavá. Líbí se mi, že se autor alibisticky neskrývá za komparaci jednotlivých etických směrů, že čistě vyloží karty a jasně formuluje, co je podle něj dobré a proč.

2 31.03.2017

Ta obrovská vášeň víry a života! Krásná kniha.

1 31.03.2017

Na samém začátku mě okouzlil krásný plynulý vypravěčský styl autora, musí být zážitek poslouchat jej, když přednáší. Nicméně ne všechny eseje mne oslovily a v některých jsem se zcela vlastní vinou úplně zaběhla a nedokázala jsem s autorem sladit myšlenkový směr. Ale celkově se cítím obohacena.

2 31.03.2017

Co si budeme mazat med kolem úst, po literární stránce je to naprosto strašný paskvil a krákalo mě to za uši na každém odstavci aspoň desetkrát, ale musím uznat, že je to jeden z mála bestsellerových titulů, u kterého tento status chápu. Ta knížka má totiž osobitý náboj, energii. A věřím, že je schopná vám ji za určitých okolností předat. Hrozně moc se mi líbila pasáž o způsobu lovu, který praktikují domorodci v poušti Kalahari a který je stále stejný od počátků lidského druhu. Něco hluboko uloženého a archetypálního ve mě silně rezonovalo s tímto popisem, a to jsem ještě mnohem méně než ubohý víkendový běžec. Kašlala bych úplně na "příběh" v této knize, protože ten je naprosto otřesný, ale těch třicet stran o našem běžeckém pravěku bych dokázala číst znova a znova a znova!

1 31.03.2017

Pro mne byl nejhezčím přínosem knihy pohled autora, který sjednocuje výroky Krista a Buddhy. Jinak si myslím, že nejdůležitější myšlenky zde obsažené jsou v Bibli dostupné už skoro dva tisíce let. Autor je samozřejmě přitažlivě reinterpretuje pro dnešního čtenáře, a líbí se mi, jak z nich elegantně olupuje nános dogmatismu a ideologie. Co mě ale v knize nepříjemně zarazilo bylo tvrzení, že už novorozenec se dle Tolleho vyloupne na svět se zlým egem v patách. S tím naprosto nedokážu souhlasit, možná tím, že se denně dívám na malou dceru a vidím, jak je to ta nejméně zkažená duše v celém širém okolí. A pokud vím, odborné názory na to "kdy se na člověka nalepí ego" se hodně různí u jednotlivých psychologických směrů i u různých duchovních škol. Nicméně, od tohoto momentu už jsem knížku moc nedokázala číst "čistě" a pořád jsem autora podezřívala, že ego vidí, jak by se řeklo u nás na Valašsku, za každým prdem.

2 31.03.2017

Osobně mě občas až rozčílilo, jak z nekonečných pokusů o rozlišení svatých od čarodějek prostě nevyplývá žádný závěr, jak bylo jen v rukách rozhodujících institucí posoudit "kdo je ta žena". A kniha je skvělá právě v tom, že nechá čtenáře, ať si celou situaci hodnotí sám, jak nejlépe umí. Autor poutavou formou popíše jednotlivé případy žen kanonizovaných nebo upálených a nechá vás ve svobodě o tom všem přemýšlet. Velmi si toho cením, protože "ideologických" příruček k tématu, ať už obhajují církev nebo "čarodějnice", máme, obávám se, celé vagóny.

31.03.2017

Kniha je podle mého názoru skvělá v mnoha věcech, ale má jedno velké úskalí a to je nešťastná interpretace autorky, která zastře hlavní myšlenku knihy. Já sama jsem ji "rozlouskla" až několik dní po dočtení při jedné poměrně dramatické situaci s roční dcerou a interpretovala bych ji takto: "Věřte svému rodičovskému instinktu, který vám radí správně a věřte svým dětem, že chtějí správně vyrůst v dobré lidi". V tom vidím knihu jako obrovsky cennou, protože dnes vám příručky poradí, jak být zásadovým rodičem, jak být asertivním rodičem, jak být autentickým, jak být dostatečně kontaktním, jak chválit, jak nikdy nechválit, jak respektovat, jak nastavovat hranice atd. adt., až citlivější jedinec úplně zblbne a definitivně se ztratí sám sobě. A co hůř, z dítěte začnete dělat produkt nějaké výchovy či ještě hůř Nevýchovy či jiných paskvilů, které se elegantně zahalí do pojmenování "koncept XY". Když pomineme nerealizovatelné fantazie typu volné hry miminka nad břehem řeky a přílišnou generalizaci autorky na společenské jevy podle mne nesouvisející, je to zdravé a prosté jádro knihy hezké a povzbudivé pro všechny rodiče. Věřte dětem, a ony to zvládnou samy.

4 31.03.2017

Zpětně naprosto nerozumím síle, která se ve mně musela vzedmout, abych tu knihu dočetla. S odstupem jediný dojem, který si z četby pamatuji, je nekonečná banalita totálně všedních situací, ve kterých jednají naprosto zapomenutelné postavy v šablonovitě načrtnuté partii s předem jasným výsledkem. Přijde mi, že autorka už vyčerpala téma "rozvrácená rodina", ale hodlá ho ždímat dál a dál. Vlastně opakuje geniální K moři, ale stejného efektu nedocílí. Moc brzy vykládá karty, moc pozdě se snaží uzavřít, a tak končí zkratkovitě a pocitem nehotového. Asi to mohl být mimořádně působivý román, ale prostě není.

2 31.03.2017

Do této knihy je vpředená nějaká strašně temná a nevyzpytatelná magie, protože jinak by to prostě nešlo dočíst. Kniha je totiž hnusná hnusná hnusná svým dějem, kde všem postavám naprosto chybí empatie a byť jen snaha o porozumění, všichni se nekonečně míjejí v nekonečné stepi a z každého i sebenepatrněji načrtnutého prostředí dýchá horký hnilobně sladký a lepkavý pach neodvratnosti. A přitom je to tak krásné, tak přesahující člověka, až to hypnotzuje. Ne, spíš paralyzuje...

9 31.03.2017

Obávám jsem, že už je ze mne stará, cynická a emočně vykotlaná troska, protože jsem u knihy ani jednou nebrečela, vlastně jsem málokdy byla nějak těžce pohnutá a na posledních padesáti stranách jsem notně "rychločetla" a sem tam i přeskočila, abych už měla tu citovou ždímačku za sebou. Aby se laskavý čtenář neurazil - ta kniha je dobrá, hezká, má mimořádně vypravěčsky silné momenty, které opravdu uvíznou v paměti. O to víc mi přijde líto, že autor užívá svůj nezpochybnitelně obrovský talent na to, aby "tlačil slzy", což úplně není přístup ke zralému čtenáři... Můj názor je, že se vlastně jedná o naprosto bravurní knihu pro mládež, kterou by měli učitelé do deváťáků valit jako povinnou četbu. Spatřuji dost podobností třeba se Zlodějkou knih. A tak mi přijde dost podivné poslouchat dospělé, relativně příčetné spolučtenáře, jak se pomalu předhánějí v tom, kdo se u knihy víc dojal a komu se o tom dýl zdály škaredé sny, vlastně jen proto, že je kniha tematicky tak nějak v módě. A celé je to škoda a hrozně smutný příběh, protože kniha má jediné výrazné slabé místo právě v té "předojemnělosti" a valná většina čtenářů se právě k tomuto staví jako k té nejúžasnější záležitosti na celé knize. Malinko se bojím o osud tak dobrého díla třeba v příští generaci - aby díky lacinému obdivování neměla pozornost k dílům Khaleda Hosseiniho krátkou životnost...

4 31.03.2017

Velmi na mě zapůsobilo, jak je kniha na docela "normálním" rozsahu zhruba 230 stran obsahově obrovská. Nejen tím, že se tematicky týká antropologie, kulturní antropologie, etnografie, botaniky, medicíny, historie, lingvistiky a dalších vědních oborů, ale její naprosto mimořádný přesah je v tom, že autor čtenáři nádherně, přehledně a velmi konkrétně a věcně zvýrazní určitou linku vývoje v dějinách lidského společenství. Díky tomu můžeme hovořit o něčem, na co v současné literatuře narážíme čím dál méně, a to je poselství díla. Zde zní silný, zvučný hlas člověk spojeného s přírodou a musí zarezonovat v každém, kdo má o živé bytosti zájem a péči.

5 31.03.2017

Pokud můžu srovnat s knihou Vychováváme děti a rosteme s nimi od N. Aldortové a s českou knihou Respektovat a být respektován, které popisují v různých obměnách prakticky totožný přístup, hodnotím tuto jako rozhodně nejlepší a nejkomplexnější z nich. Také nejsnáze pochopitelnou a nejčtivější, cítila jsem za textem velké osobní zkušenosti autora i živou zkušenost ze spolupráce s mnoha rodiči. Přesto mám u všech těchto knih obrovský problém s několika body, které se u všech shodují.
1. Všichni tvrdí, že je možné aplikovat na děti od narození. Podle mě je sporné to jakkoliv prokázat, takže napsat se to určitě dá, ale v praxi to musí znamenat vlastně upustit od jakéhokoliv zásahu do chování dítěte do cca 18měsíců...
2. Po rodičích se chce, aby byli hlavně autentičtí. Ale autentičtí určitým způsobem. Aby se naučili být autentičtí. Není to oxymoron jak víno?
3. Popírá se rodičovství jako role, v konceptu jsou dítě a rodič prostě dvě bytosti, co řízením osudu žijí v jedné domácnosti. Nerozumím, co je na rodičovské roli špatně. JE to prostě role se všemi znaky a samozřejmě ji jde naplňovat lepšími a méně dobrými způsoby, ale ten fakt snad ani nejde rozporovat. Ale možná když to popřu, lépe se naučím být autentická :-D
Nicméně, na rozdíl od dvou výš uvedených knih jsem tuto dokázala dočíst, pouze s občasnými pocity, že tady ze mě někdo dělá trubku. Nutno přiznat, že v praktických příkladech a aplikacích přímo do situace je kniha přínosná, moudrá a obohacující, při nejmenším dovede každého vnímajícího čtenáře k zamyšlení nad zažitými postupy.

5 22.03.2017

Pro mne příjemné, odpočinkové čtení. Moc se mi líbila sympatická "zamindrákovaná" skromnost hlavního hrdiny. Nedokážu odhadnout věrnost historických reálií, ale přinejmenším v oblasti uspořádaní společnosti a popisu různých společenských situací s rozhovory a podobně, mě to občas pořádně potahalo za uši a přišlo mi to maličko nadsazené, ale u žánru to vnímám jako beletristickou licenci.

2 22.03.2017

Z knížky nevyplývá víc, než kolik napoví už obal. To nemám ráda. Jedná se o shrnutí vědecké studie a to samo o sobě zabere prostě pár stran, autoři ale hlavní téma několikrát zopakují, asi pro méně vnímavé, a několikrát v různých kabátcích "zrecyklují" i ten prostý jednoznačný závěr. Za mne - nosné by bylo více rozepsat a objasnit sociální a kulturní aspekty problému, zde totiž leží jeho jádro - v sebeprožívání žen, v jejich myšlení o jejich tělech, v tom, co nám o našich tělech kdo řekne... Přesná data jsou pěkná věc, ale v tomhle nám nějak moc nepomůžou. Důkazem může být i to, že 187 stran téhle knížky mě prostě nepřiměje odložit prádlo, ale můj muž tohoto efektu u mě docílí cca třemi větami :D

11.03.2017