Modlitba argentinských nocí

Modlitba..... nejen argentinských nocí, modlitba života pro člověka věřícího i bez víry. Tanec pod hvězdami, cesta poutníka, cesta samoty a usebraní. Umět se ztišit a zklidnit mysl, vnímat všemi smysly a pootevřít dveře své fantazii a představivosti, být sám sebou, přijímat své chyby a slabosti, otevřít své srdce...
P. Mgr. Marek (Orko) Vácha, Ph. D. - římskokatolický kněz, teolog, molekulární biolog, pedagog, spisovatel, skaut (Orko=Orlí oko) a také cestovatel. Kniha, kterou napsal je plná myšlenek, které stojí za to si přečíst, vracet se k nim a nalézat odpovědi na otázky, které si každý člověk během života položí. Co je mezi nebem a zemí, jaké je naše poslání, co je smyslem života..... kam směřují naše kroky na naší pouti životem? Spory mezi vědou a vírou, i když je svět jen jeden.
Knížka, malá formátem, ale velká svými myšlenkami. Budu se k ní vracet.... ač nejsem praktikující věřící člověk. Ráda se ponořím do ticha se svými myšlenkami.
A na závěr myšlenka, která mě zaujala:
"Samota je nejkrásnější věc, člověk se vrací zpět do civilizace a ví, že je silný, že je nejsilnější ze všech."

Těším se na osobní setkání s autorem..... ČteFest 27. 5. 2026.

Nádherně vyjádřeno slovy..
Hory a pralesy jsou místem, kde se duše setkává s Bohem, kde není třeba nic vysvětlovat, kde je ponořena do absolutna, kde je rozum dán do závirky a je to srdce, které vnímá
Božské prostředí formuje člověka , který se stává Božím obrazem”.
Je to miláček, jak nám všem to umí podat

Nádherné čtení. Hluboké jako nebe za argentinských noci. Smutné a přesto krásné. Povznášející pohlazení ateistické duše. Budu se vracet.

"Věřím, že láska je pro Boha tak důležitá věc, že kvůli dvěma lidem může Bůh stvořit celý vesmír s galaxiemi a kvasary a hvězdokupami, a že když láska nás lidí pomine, tak že jej může srolovat jako plány, pozhasínat hvězdy a jít domů, neboť důvodem stvoření je láska."

Nejsem ateista, ale nejsem věřící v TOM slova smyslu. Přesto (nebo možná právě proto) jsou pro mě Markovy knihy tak příjemné čtení. Baví mě ta lidskost, se kterou přibližuje víru bezvěrcům. Imponuje mi ten nadhled, se kterým k víře přistupuje a který mnohým věřícím chybí. Těší mě ta laskavost, s jakou promlouvá ke čtenáři. Fascinuje mě způsob, jakým propojuje vědu s vírou. Jak řekl v jedné ze svých přednášek: "Otevřete-li Písmo svaté, Bibli, neřešme otázky, kdy se to stalo, neřešme otázky, jak se to stalo, řešme otázku, co mám dělat, abych prožil zdařilý život. Pokud hledáte v Bibli fyzikální údaje, biologické údaje a nebo třeba otázky týkající se ekonomie, národohospodářství a možná speciace, tak jste vedle."

Nádherná kniha, která mě zasáhla svou hloubkou a čistou láskou. Autor v ní citlivě ukazuje obraz Boha, který není přísným kontrolorem, ale láskyplným a soucitným "ochráncem". Věřícím může zjemnit a poopravit jejich víru, nevěřícím zase nabídnout jiný pohled na církev a navnadit k zamyšlení nad některými duchovními otázkami.

Nazdar loupežníci,
občas mě napadá, jestli mi náhodou nechce někdo něco říct. Pracuji jako vedoucí jedné nejmenované prodejny a kdykoliv přijímám nového zaměstnance, vyklube se z něj katolík. Jedním z prvních byla Hanka a ta mi také zapůjčila tuhle knížku. Asi chtěla, abych si o katolících udělal trochu lepší obrázek, než jaký jsem měl po jedné návštěvě hospody, kde dva z mých kamarádů vedli jakýsi teologický spor, který skončil tím, že v něm zástupce Vatikánu bouchal pěstí do stolu, vyléval tím moje pivo a doslova křičel: "Tmářko! Tmářko!"
Pan Vácha je naštěstí ve svém dialogu klidnější, přemýšlivější. A taky bude v srdci tak trochu tulák, tak jako já. Četlo se to moc hezky a musím se přiznat, že mi to i trochu zamotalo hlavu. Asi budu muset co nejdříve někam do přírody. Rozdělat oheň a koukat na hvězdy, sáhnout si pro svůj vlastní otisk argentinské noci. Pohladit duši a nasytit hladového ducha. Už se na to těším.

Marek Orko Vácha je nejspíš pro málokoho neznámou osobou z řad duchovenstva, i když možná méně známou než Zbigniew Czendlik, kněz původem z Polska. Oba vystupují v roli popularizátorů katolické víry, jen každý po svém. Vácha působí prostřednictvím akademické sféry, Czendlik pak umělecko-populární. Oba rovněž publikují, a to opět v duchu svého duchovně-kulturního zaměření. Vácha, který mj. hovoří o evangeliích coby sbírce paragrafů, je mi svým podáním duchovních myšlenek podstatně bližší než Czendlik, i když moc knih jsem od obou kněží zatím nečetla. Nespadám totiž úplně do kategorie hledajících, čímž se vylučuji ze skupiny primárních adresátů. Ráda si nicméně přečtu různá zamyšlení, které inspirují k zamyšlení a rozšiřování obzorů. Člověk se přece neustále vyvíjí, i když už třeba nehledá kudy a kam se ubírat na duchovní cestě. Sám Vácha nicméně toto hledání a jeho smysl relativizuje tím, že jedinec (moderní "psychonaut") vlastně nehledá duchovní cestu, ale okamžitý a silný duchovní zážitek, který se nicméně obvykle nedostaví a hledající se pouští na cestu dalšího duchovního experimentu s různými lákavými obaly tu buddhismu, tu mistra Osho nebo doktora Steinera ("christologie"). A tak se Vácha dostává k novotvaru fast-religion nabízející paralelu s fast-food/em.

Vácha se v této své publikaci odráží od ztichlé noční argentinské oblohy. Vlastně by mohl být v celé řadě jiných končin světa. Podstatou je nebát se být sám se sebou, v odlehlých koutech přírody, a umět si nejen poradit s noclehem ve stanu pod stromem nebo rozděláním ohně, ale dle mého také odolat svodům celosvětového informačního networkingu. Pouze tak se myšlenky v hlavě mohou zklidnit a člověk se může ponořit do ticha svého nitra, duše i hlavy. Andské hory jsou však jen počátkem byť právě v horách se dle Váchy duše setkává s Bohem a Váchovi slouží coby odrazový můstek pro celou řadu úvah o náboženství, víře, ateismu, hříšnosti... a jejich roli v lidské společnosti. Váchova argumentace pro váhající, pochybující a chybující je zábavně přesvědčivá, když říká, že sv. Petr, první budoucí papež, který umřel mučednickou smrtí, v Novém zákoně selhal vždy, když o něco šlo. Jidáš se po svém selhání oběsil, Petr pak hořce rozplakal. A tak oheň Krista i jeho apoštolů nakonec mohl zachvátit celý svět. Takže hříšníci, není nikdy pozdě, resp. nic (a žádný hřích) by vám nemělo bránit obrátit se k Bohu a víře, říká tímto Vácha. No jo, je to tedy na vlastním svědomí, jak říkám já. Váchova apologetika katolické víry je vskutku obdivuhodná vzhledem ke vzneseným argumentům. Věřím taky, že je i účinná, už i proto, že samotnou víru v Bohu tak trochu odbožšťuje, resp. zlidšťuje.

K dávnému uctívání Slunce dnes: "Ze školy víme, že slunce je směsí vodíku a helia, gravitací se hroutící do tvaru koule, kde probíhají proton-protonové reakce. Hořící kouli plynu není důvod mávat."

Na knize mě toho zaujalo spoustu, takže nevím, co vyzdvihnout dřív. Namátkou: Upřímnost a opravdovost, s jakou autor píše. Různorodost témat souvisejících s křesťanstvím i lidským životem obecně. Hloubka myšlenek a jejich inspirativnost jak pro věřící, tak pro nevěřící. Atd. Škoda, že kniha byla z knihovny, stálo by za to mít ji doma, ráda bych se k ní ještě někdy vrátila.

"Nejsme racionální bytosti, které občas užívají emoce. Jsme emocionální bytosti, které občas užívají rozum."

"Seznam hříchů, které bych určitě a nikdy neudělal, se s věkem začíná povážlivě ztenčovat."

V tak tenké knize je uschováno tolik moudra a zajímavých myšlenek…Úvahy Marka Váchy mám velmi ráda. Zodpoví mi některé otázky, nad kterými uvažuju dlouhodobě a vzbuzují jiné, nad nimiž bych možná nikdy sama nepřemýšlela. Ke knížce si stálo za to vzít Bibli a taky zápisník. Některé myšlenky se mi tak líbily, že jsem si je vypisovala, abych o nich případně mohla přemítat i později a nezapomněla na ně.

Tato útlá knížka je studnicí řady zajímavých myšlenek katolického kněze v otázkách víry, ale i života a hledání jeho smyslu. Své myšlenky přibližuje čtenáři za pomocí biblických příměrů a citátů. Řada myšlenek je pro čtenáře podnětných a inspirujících k vlastním úvahám na daná témata. O autorovi jsem i dříve věděla, neznala jsem však žádnou z jeho knih, toto je pro mě novinka. Knihu jsem poslouchala v audioverzi v podání samotného autora, jehož přednes je velmi příjemný.

Ta kniha je plná tak krásných myšlenek! Je mi nesmírně líto, že je Bůh v myslích tolika křesťanů uvězněn v krabici, a na panu Váchovi se mi velmi líbí to, s jakou otevřeností Ho hledá ve všem okolo, že se nebojí tyto krabice otevírat a poukazovat na argentinské nebe. O tom je tato kniha:)

Jedním slovem prostě úžasné. Nepodbízivé nenásilné předávání evangelia, kterým se prolíná líčení vlastních zážitků a přírody.

Pokud by byli všichni katoličtí kněží jako Marek Vácha, neměla by církev podle mého názoru problém s odklonem lidí od víry. I když někteří zarytí katolíci by mohli být i pobouřeni spojováním prapůvodní pohanské víry s důrazem na respektování přírody a všeho živého s citáty z Bible... Pro většinu věřících i nevěřících však musí být nádherný zážitek zaposlouchat se do kázání tohoto osvíceného duchovního. Jeho myšlenky jdou dál, až do tradičních náboženství, do prapůvodní víry, ze které se všechno odráží a pramení... Nejsem katolík, ani mě Marek Vácha ke katolíkům nepřivedl, spíš mě velmi mile překvapil svým netradičním přístupem a krásnými myšlenkami, se kterými možná nemusíte souhlasit, ale neškodí se nad nimi pozastavit a zamyslet...

Krátké kapitoly k zamyšlení, které člověka časem přinutí znovu se k nim vrátit. Nejen že obsah je u Váchových knih obohacující, ale zamilovala jsem si také jeho styl psaní, který je velmi lehký, příjemný a bohatý.

Zajímavá a inspirativní kniha, která nabádá k dalšímu přemýšlení. Nedávno jsem navštívil také přednášku pana Váchy, ve které prezentoval některé myšlenky z této knihy a z knihy Neumělcům života. Rozhodně stojí za to si ho poslechnout i naživo :)

Krásná kniha, skládající se z úvah nad různými tématy. Od komentářů ke Genesis, stvoření světa a lidské nedokonalosti, které byly zajímavé a podnětné, a dpolněné odkazy na další literaturu, přes upřímné až vlastně básnické vyznání víry v Boha prožívané v argentinských horách, přes humornou kapitolu o omylech ateistů, po velmi vážná témata utrpení, samoty, zla a dobrého Boha, kde se autor nebojí přiznat, že ne na vše má odpověď. Autor o všem uvažuje upřímně a do hloubky.

Skvělá, poslední dobou jsem na Váchových knihách závislá a neustále se k některým pasážím vracím. Mám dojem, že nejen ateistům, ale především katolíkům tak trochu ujasní některé zkreslené představy...

Marek Orko Vácha byl a je pro mě doslova zjevením ... jeho skloubení víry a vědy, etika v medicíně, jeho živé přednášky, knihy, fotografie... I Modlitbu argentinských nocí jsem přečetla jedním dechem, ale už teď vím, že se i k této knize budu vracet. Nutí mě přemýšlet a za to děkuji.

Úvahy a komentáře Marka Orka Váchy jsou tím základem, na kterém se mohou sejít všichni, kteří dokáží vnímat současnost bez předsudků. Smiřuje selský rozum, dar víry i přísnou logiku přírodních věd. A po stránce řemeslné, tedy literární, stručné, precizně formulované, široce srozumitelné a bez stopy vzdělanecké pýchy.
Aneb, s trochou nadsázky, hlas PRO bloudící na obou pólech pouště.
:-)