Indián - Zpráva o archetypu

Na rozdíl od přednášek Pjéra, které mohou být velkou inspirací, se mě knihy naprosto nedotýkají.

o archetypu divokého, nespoutaného aspektu lidské duše. Text volně kombinuje prvky přírodní spirituality, intuitivní psychologie a osobního prožitku, ovšem bez hlubší systematiky či odborné struktury. Doporučeno spíše příznivcům autorovy osobnosti než odborným čtenářům jungovského zaměření. Knížka je velmi útlá (pouhých 40–50 stran, formát spíše brožury), ač je vázaná jako „seriózní“ kniha - to u mnoha čtenářů vzbuzuje očekávání hlubšího obsahu, které se ale nenaplní. V jedné části se věnuje archetypu Indiána jako symbolu divokého a přirozeného aspektu duše a hned v druhé části náhle přechází k archetypu delfína, čímž kniha ztrácí jasnou strukturu a působí spíše jako sbírka esejů... Text působí velmi volně, intuitivně a subjektivně – nevyhovuje čtenářům, kteří hledají odborný výklad, systematičnost nebo hlubší symbolické rozvržení. Někdy připomíná spíše duchovní deník než odbornou reflexi. Podruhé už bych si knihu nekoupila :-)

Co do objemu malá knížečka, ale co do obsahu přímo nabitá informacemi. Rozhodně to není "oddychové" čtení, je třeba číst pozorně (mnohdy i mezi řádky) a dokonce si myslím, že není na škodu se po nějaké době k tomuto dílku znovu vrátit, protože je mi jasné, že mnohé mi při prvním čtení uniklo. Každopádně se jedná o cenné dílo nutící čtenáři k zamyšlení i přemýšlení (což Pjér ve svých knihách umí). Doporučuji každému, obzvlášť těm, kteří se zajímají o duši, psyché člověka.

Čekala jsem od knihy trochu víc..
*Naše technická civilizace je naproti tomu personifikací ulpění. Měřítkem úspěchu je hmotný prospěch. Indián kupříkladu po svých rodičích nic nedědil, aby nemohlo dojít k situaci, v níž by si snad přál jejich smrt. Je nesmyslné, aby smrt rodičů přinášela jakýkoli prospěch. Indiáni si více cenili mezilidských vztahů. Měli úctu i ke svým nepřátelům a myšlenka mocenské říše jim tedy byla cizí. Mám přitom na mysli zejména severoamerické Indiány.

Pjér la Šé'z patří mezi mé oblíbené osobnosti. Až dosud jsem ovšem pouze poslouchal jeho přednášky na různá témata. Toto je první kniha, kterou jsem od něj přečetl, a patrně ne úplně dobře zvolená, neboť archetyp Indiána mne v současné době nijak zvlášť neoslovuje. Počáteční psychologicko-filosofické úvahy mne zaujaly jen mírně a teprve závěr knihy mi přišel zajímavější. Není to určitě špatné dílko, jen v mém případě asi nepřišlo v příhodný okamžik.

Má rád knihy tohoto typu - zdánlivě složité, v určitém věku naprosto nečitelné a ve správném životním okamžiku trefné a velmi osvěžující.
Když jsem tuto knihu dostal ve dvaadvaceti do ruky, zápasil jsem s ní, a od té doby na mě cenila zuby z knihovny; nečekaný impuls od letošního Ježíška ji znovu otevřel a já ji nadšeně slupl.
Je to myšlenkově bohatá kniha, která jen potvrzuje můj "znovuobjevený" životní trend.

Čte se těžce a ještě hůř se chápe-je to přece jen v psychoogických termínech ale je to krásný popis naši přirozené indiánské bytosti a , že existuje nejen ta ale mnoho dalších a hlubších archetypů. Pro mě brána do psychologie podvědomí člověka.