dominika8192 komentáře u knih

Všechno to začalo Pacientem, který byl tak skvělý, že jsem se rozhodla Fitzeka přečíst celého. Jako druhá se mi do rukou dostala Terapie, která byla o několik levelů horší než Pacient, ale její konec to celkem vyrovnal. Dnes mám dočteného Sběratele očí a jsem si celkem jistá, že si na dlouhou dobu dám od Fitzeka pauzu. Ne že by šlo o špatnou knihu, to v žádném případě, hlavně druhá polovina byla zajímavá. Ale raději si v sobě budu pěstovat ty krásné pocity, které ve mně zanechal Pacient. Mám pocit, že cokoli dalšího by to jen zhoršilo.

1 17.05.2021

Nikdy jsem si nemyslela, že se mi bude líbit kniha se štítkem "young adult". Ale tohle byla pecka! Nejen průměr nebo lepší průměr, ale krása! Střídání pohledů hlavních hrdinů mi hodně sedělo, napětí mezi nimi se dalo krájet a čtenář (tedy já) zběsile hltal stránku za stránkou, aby se dozvěděl, jak to s nimi dopadne. Konec mě hodně překvapil a poslední stránka byla třešničkou na dortu. Překvapení tohoto roku, alespoň pro mě.

7 14.05.2021

Tohle bylo hodně povedené, ačkoli ta posedlost hlavních hrdinů mi už ke konci lezla krkem. Čekala jsem otevřenou nepřátelskost a zášť vůči "přivandrovalcům", ale ten jeden podmračený pohled v železářství mě celkem rozesmál. Helen mě tím, jak furt pátrala po předmětech mrtvých ženských, pěkně srala - kdo by, ksakru, do baráku dobrovolně tahal předměty patřící mrtvolám, aby je tím "shromáždil na jednom místě"? Pošahaná myšlenka a Nate s tím jeho naháněním bílé laně... radši nepokračuji. Jinak se to četlo opravdu hodně dobře, nebylo tam ani moc hluchých míst, konec mě příjemně překvapil.

4 12.05.2021

Přečteno po Pacientovi, který u mě nastavil laťku proklatě vysoko. Terapie těchto kvalit nedosahuje, ale na prvotinu je to pořád hodně povedené. Nemůžu říct, že bych se občas ironicky nepousmála nad nějakými klišé pasážemi, to ale nic nemění na faktu, že jsem dobrovolně a s chutí četla dál, nenutila jsem se k tomu násilím a opravdu mě zajímalo, jak to skončí.

5 05.05.2021

Omlouvám se, ale ne. Uznávám, že autorka byla z mého pohledu "ošizena", protože těsně před otevřením její knížky jsem dočetla Pravidla moštárny (naprostý skvost). Ale to nic nemění na faktu, že je příběh špatný. A to natolik, že jsem knihu musela po útrpném přelouskání 120 stran odložit. Hele, nevadí mi erotické scény (mám za sebou Božského bastarda a Božského cizince), nevadí mi ani mafiánské prostředí (dočetla jsem Kmotra i Ve stínu mafie), ale toto je divná slátanina. Hlavní hrdinka je od první stránky na direkt pravým hákem do ksichtu, chová se jako kráva, co posílá do prdele jak své kamarády, tak mafiánského bosse (?!). Vím, že mělo jít o vykreslení "nebojácné ženy plné odvahy, na kterou si nikdo nepřijde", takže se omlouvám, že tuto růžovou bublinu prasknu - to není odvaha, to je debilita. Pokud bychom vzali v úvahu, že Vaculík je skutečně "obávaným šéfem temného podsvětí a všech mafiánů" (což není), nějakou takovou blbku by prostě nechal odprásknout. Když už jsme u toho, Vaculík je spíš arogantní blbeček, co se chová jako přidrzlý majitel manažerské firmy, ne jako mafián. Z tohohle chlápka že mají všichni respekt, jo?! Tak v tom případě je slovenské podsvětí jak růžová zahrada a není se čeho bát! Suma sumárum - anotace tvrdí, že Bernátová není tou "přeslazenou autorkou romantických slátanin", ale bohužel je. Tohle bylo dost nevydařené porno trochu okořeněné směšnými pasážemi o "mafii".

Občas si pokládám otázku "Proč se vyhýbám takovýmto skvostům?". A odpověď nenacházím. Tak jako tak - faktem zůstává, že toto je skvost a já jsem vděčná, že se mi dostal do rukou. Vůbec se to nečetlo jedním dechem, právě naopak. Bylo to půvabně těžkopádné, člověk musel hodně přemýšlet, Irwing mu nedá ani sekundu na vydechnutí. A to z toho činí takový klenot. Zprvu mě vyděsilo to množství souvislého textu s minimem přímé řeči, ale ta přímá řeč byla nádherně zakomponovaná do těch popisných odstavců. Prostě a jednoduše 100 %.

12 02.05.2021

Přečteno celé, poctivě stránku po stránce, přičemž zhruba od strany 160 jsem se k tomu musela nutit. Uznávám, že problematika bohyní je rozebrána tak detailně, že autorce muselo trval neuvěřitelně dlouho materiály shromáždit. Bezpochyby si s tím dala ohromnou práci, bohužel se celým textem táhne nerozhodnost, zda to má být beletrie, nebo dokument. Na začátku to vypadalo dokonale - prvních zhruba 80 stran jsem zběsile otáčela stranu za stranou a čuměla na to, jaká skvělá spisovatelka Tučková je. Potom to začalo drhnout - a do konce se to nezlepšilo. Pár věcí, co mi nejvíc vadily:
1. V knize je hrozně moc postav a každá z nich (zejména bohyně) má kromě občanského jména i své "bohovské" oslovení, což mě mátlo. Musela jsem se vracet i zpátky, abych zjistila, o kom se vůbec mluví, což mě rozladilo.
2. Příběh žádný. Samé kopie spisů, národopisné poučky, ale v celém příběhu se vlastně nic nedělo. No a ten konec, kde už konečně mělo aspoň dojít k očištění bohyní, to zabil úplně.
3. Nevím - vzhledem ke konci knihy - jaký smysl to vlastně celé mělo? Absolutně nic se nezměnilo, nebo nevyřešilo. Tak proč?
Za mě spíše zklamání - začátek mě moc namlsal.

11 19.04.2021

Ale jo, dostalo mě to. Úseky z temné Prašiny byly i celkem strašidelné, hlavní postavy mi nevadily. Udržuje si to Foglarovský nádech, ačkoli oproti Foglarovi je to možná trochu strašidelnější.

6 13.04.2021

Celkem to ušlo. Sem tam to bylo i takové hutné a nepříjemné čtení, ale vyděšená jsem tedy nebyla ani jednou. Horor to určitě nebyl, spíš takové mysteriózní YA. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, zda autorka chtěla napsat seriózní "thriller", nebo knihu pro mládež.
Dávám 3 hvězdy ze 6, a to z jednoho zásadního důvodu - je to strašně rychle zapomenutelné. Už pár hodin po dokončení četby jsem skoro nevěděla, co se tam vlastně řešilo.

13.04.2021

Překvapivě výborné.

3 07.04.2021

Lepší než první díl. Obě postavy byly uvěřitelnější a děj tím pádem nebyl tak naivní. Také mnohem méně názvů přirození ve stylu "péro" a "pták", což oceňuju.

1 03.04.2021

Tohle bylo naprosto perfektní počtení o práci krále příběhu. King je prostě king.

5 30.03.2021

Jak to, že mi tahle kráska tak dlouho unikala? Jasně, viděla jsem seriál a jasně, milovala jsem v něm Chamberlaina, kdo taky ne? Ale nějak mě nevzrušovalo, že existuje knižní předloha. A ejhle - ono je to taková nádhera!! Krásný styl psaní, perfektně vyobrazené postavy, děj tak akorát popisný (bez toho, aby dvacet let příběhu bylo popsáno na padesáti stranách, klidně stačí dvě věty). Nádech melancholie a tak zoufale hluboké lásky mě dojímal, Meggie byla moje favoritka a ambiciózní de Bricassart, který svou bezohlednou ctižádost a touhu být "BŮH" zaměňoval za "věrnou službu Pánovi", mě děsně štval a to rozčarování na konci jsem mu beze zbytku přála. Je to jedna z knih, kterou si klidně přečtu několikrát. Sto procent.

9 27.03.2021

Nebylo to špatné, ale ke špičce Kingovy tvorby se to nezařadí, alespoň dle mého názoru. Bylo to celé takové rozvleklé, plus jakoby se King bál přitlačit na pilu. Incident s útěkem z Ústavu byl, odpusťte mi ten výraz, přímo směšný. Já vím, že se autor snažil informovat, že úroveň zabezpečení a kontroly je tam na prd, ale... to se opravdu v noci netoulá vůbec nikdo z dozorců po chodbách a kamery jsou v tak sračkovém stavu, že se může malej kluk prohrabat ven zpod zrezlého plotu naběračkou?! Omlouvám se Mr. King, jste můj hrdina a dle mého názoru jeden z nejskvělejších spisovatelů, co kdy žil, ale tohle vám nesežeru.

3 16.03.2021

Nádhera. Klasika. Pocta číst. Tečka.

7 05.03.2021

(SPOILER) Je to příjemné čtení, ale těch nadpozemských kvalit Kinga prostě nedosahuje. Mělo to výborný potenciál, dobře vystavěné postavy, ale... není to ani katastrofická novela, ani horor. Je to jen taková rádoby akční záležitost, kde se partička "přeživších" pokouší přežít ve světě, kde je tři čtvrtě lidstva vygumováno telefonním signálem. Ale o přežití vlastně ani tak nejde, protože všude je dost zásob, je kde spát, a určitě by bylo i kde se vykoupat, aby hlavní hrdinové nesmrděli na dálku. Konec už mě spíš nudil a dost by mě uspokojilo, kdyby se Clay nakonec vrátil ke svým přátelům (rozuměj skoro rodině), protože to byli oni, kdo mu pomáhali, a on jim. Jedna ze slabších Kingovek.

7 23.02.2021

(SPOILER) Revoltující Jo, jemnocitná Beth, zhýčkaná Amy a něžně půvabná Meg - to jsou čtyři sestry Marchovy, které snad nemohou být rozdílnější a které na každičké stránce předvádějí, jak má vypadat sesterská láska. Přiznám se, jsem už cynik, takže mi některé pasáže, které už byly až příliš okatě citlivé, připadaly lehce trapné ("Ode dneška už budu jenom hodná, pracovitá a nikdy, nikdy nebudu chtít nic nového. Všechno si poctivě vydělám a dám mamince!"). Ale chápu, že to má být i mravokárná četba, určená spíše pro odrostlejší děti než pro dospělé. Narazila jsem na vydání, které končilo návratem pana Marche domů a zasnoubením Meg s panem Brookem, takže o dospěláckých peripetiích si budu muset přečíst až v pokračování.

5 13.02.2021

Čirá a ničím nezkalená nádhera. Skutečná pocta toto číst. Neskonalé blaho na sedmi stech stranách (cirka). Je potřeba pokračovat? Možná trochu - zpočátku jsem se lekla, protože příběhy obsahující desítky let života hlavního hrdiny mi vždy připadají podezřelé, poněvadž jednoduše čekám autorovu postupnou vyčpělost, ztrátu nápadů a skluz do nudy. U Gordonova Ranhojiče jsem zhruba u strany 60 věděla, že toto rozhodně nebude jeho případ. Mohla bych se uchýlit ke spoilerům, ale nechce se mi. Budoucím čtenářům pouze slíbím, že opravdu, ale opravdu nebudou zklamáni a po přečtení tohoto skvostu stanou zas o stupínek výš k literárnímu blahu.

16 30.01.2021

Přečetla jsem to celé, ale nemůžu říct, že by mě to extra bavilo. Je to rozhodně lepší než Zamjatinovo My, které jsem přečetla předtím, ale oboje mi přišlo takové plytké a ne příliš zajímavé.
Mullerdóm je nudné místo - vůbec ne děsivé, Muller má být hrůzný diktátor, ale není.
Čtyři hvězdičky dávám za fakt dobře krátké kapitoly, které šly přečíst rychle.
S postavami nelze soucítit, natož sympatizovat. Už nikdy více, děkuji mnohokrát.

4 10.01.2021

(SPOILER) Nádhera. Přečteno jedním dechem, nicméně mi celkem vadí, jak se celým dějem táhne odpudivě lepkavá a mazlavá stopa beznaděje a zmaru. Jasně, okolnosti, které Alici a Mattia nadobro změnily, byly vážné ... ale že by byly natolik otřesné, že se celý život chovají takhle odtažitě? Upřímně, zhruba kolem strany 200, kde se "lámal chleba" mezi Alicí a Fabiem, mnou projela zničující vlna nasraností k "tý vychrtlý krávě, co se jen rochňá ve vlastních bolístkách a není schopná alespoň vyklopit, proč se chová tak, jak se chová"! U Mattia to samé, ale ten je zřejmě autista nebo Asperger, uzavírá se dobrovolně do nicoty a nikoho v ní neotravuje, budiž mu tedy přáno. Ale tak kravka Alice na jednu stranu strašně chce, aby jí okolí přijalo, ale vzápětí se uzavře, urazí, odtáhne, poplive ty, co jí nabízejí pomoc ... no, zkrátka ztracené případy, které, světe div se, neumí otevřít svá srdce ani jeden před druhým, přitom jsou to zrovna oni dva, kteří by si báječně porozuměli.

4 20.12.2020