Dobraadresa komentáře u knih

Není to ani vtipné, ani kontroverzní, jak slibuje anotace. Překomplikovaný nápad o znovuzavedení segregace za účelem osvobození černochů v Los Angeles se pomalu, pomaličku rozvíjí v závějích slov, kterými se prodírat je úmorné už od prvních stránek. Po straně 100 už jsem jen knihovnicky listoval a styděl se před kamarádem, jemuž jsem knížku podle ohlasů doporučil. On nedočetl vůbec. Dvě hvězdičky za dva slušné nápady celkově asi na 10ti stránkách.

4 05.06.2020

Na Tereze Matějčkové mám rád, že na rozdíl od mnoha jiných veřejných intelektuálů u ní předem nevím, co si o čem bude myslet. Tomu odpovídá i výběr knih, které komentuje, a lidí, s nimiž dělá rozhovory. Vždy jde o občerstvující úhel pohledu, se kterým se dá i nesouhlasit, ale je možné ho brát vážně, aniž by opakoval běžná klišé.

3 16.03.2024

Je neuvěřitelné, jak prostý popis putování den za dnem dokáže uklidnit rozbouřenou duši a třeba i strach, smutek nebo bolest. Jak potom musí působit skutečná cesta.

3 11.09.2022

Pestrost, se kterou různí komiksoví autoři přistoupili k odkazu Rychlých šípů, potěší i pobaví. Nejvíc chvály na téhle knížce si zaslouží práce editorů a nakladatelství, knížka dobře vypadá, dát ji dohromady musela být spousta práce a závěrečné stati, které vypočítávají mnohá další díla, co navazují na Rychlé šípy, jsou objevné. Paráda.

3 05.09.2021

Jako rodič, kterého syn přemluvil, že si to prostě "musí přečíst" můžu říct, že mě čtení těšilo a slupnul jsem těch 400 stránek za necelý týden :-) Tahle knížka je napsaná s parádní přesností pro lidi Percyho věku a jako bonus z ní získají přehled o pantheonu základních řeckých bodů. Velmi slušné řemeslo.

3 27.01.2021

Tenhle krásný a parádně zpracovaný výbor pro mě funguje mnohem líp než druhdy proslulá Pomocná škola Bixley. Ukazuje spoustu fazet Blatného exilového psaní, ale nechává ve všech znít hravost jeho poetiky, nespoutanou hranicemi jazyků, obvyklých představ a asociací. V průběhu čtení nasosáte cosi jako základní Blatného rytmus a můžete si ho užívat v mnoha formách a náladách od nejrozvernějších po nejdepresivnější. Čtení pro radost, za které si editor a nakladatel Martin Reiner zaslouží hlubokou poklonu.

3 31.12.2020

Pro Satyricon doporučuji nejnovější překlad Petra Šourka (Academia, 2023). Jeho převod je velmi neortodoxní z hlediska stylu, v němž jsme zvyklí antické památky číst. Hrubý a neotesaný jazyk je ale podle mě k Petroniovu neuctivému a nactiutrhačnému originálu mnohem blíž než archaizující metrické přemety. Na antiku je to každopádně slušně bujaré čtení.

2 22.04.2024

Proti autorovu Nejlepšímu kandidátovi je knížka méně satirou a víc dystopií - v podobném směru, jako jí jsou třeba Praskliny Kláry Vlasákové. Všeprostupující tísnivá atmosféra připomíná třeba i knihy Anny Bolavé. Biler pořád umí zachytit absurditu běžných politických řečí a prázdných frází v konverzaci, jejich opakování je ale v knížce nakonec únavné. Postavy fungují jako černobílé figurky a návěští na role v příběhu, jsou jednorozměrně absurdní, ale to se u tohohle žánru předpokládá. Hlavní hrdina nebudí žádné sympatie. Přestože je učitel, chová se jako nesvéprávný idiot. Apokalypsa, ke které se celou dobu schyluje, je pro čtenáře trošku vysvobozením.

2 20.07.2023

Možná trochu zbytečné obsáhlý, ale užitečný návod na to, jak si zlepšit zdraví. Většina rad se mi osvědčila. Pokud jsem se je tedy už donutil dodržovat.

2 01.07.2023

V nejlepší tradici francouzských pamfletistů Ouředník v prvním a nejrozsáhlejším eseji polemizuje s Tomášem Halíkem a jeho kritikou časopisu Charlie Hebdo poté, co byli jeho redaktoři zavřažděni salfáfisty. Text se stává obecnější obranou evropského sekularismu v jeho radikálnější francouzské podobě. A je osvěžující číst text pro jednou bránící Evropu a její tradici svobody proti jejímu napadání. Další, kratší texty v knize už takovou myšlenkou konzistenci a naléhavost nemají.

2 24.06.2023

Je to knížka pro jednu generaci, a protože do ní patřím, tak mě bavila. Vzpomněl jsem si na spoustu věcí, co už jsem jinak nedržel v paměti. Užil jsem si takovou zdravou nostalgii, která minulost nepřikrašluje, ale opravdu hlavně ukazuje a připomíná.

2 18.06.2023

Jáchym Topol je odedávna kouzelníkem jazyka, ale kromě opulence vět jsem moc nedokázal pochopit, proč tuhle knížku napsal. Příběh rozplizlého komedianta, jeho ženy a dvou dětí, kteří přes cestu Evropou, kde zuří nenávist k migrantům, přes Rusko plné násilí až do Česka, kde se dějí nesmyslné historky, postupně prožívají rozpad osobností související snad s čímsi jako je rozpad civilizace, moc čtenářského zážitku nenabídne. Možná jde o antiutopii, ale ta je na mě asi moc přeplácaná a postrádá sílu vize, která by nějak hrozila uskutečněním. Jde o zhmotněné strachy, získané zabsurdněním stávajících událostí, ale celek působí jako zmatený šrumec, který posléze přestane vyvolávat jakékoliv emoce, protože guláš je příliš horký a přeplněný příliš mnohým kořením.

2 01.11.2022

Knížka, která spíš než jako čtení slouží jako povzbuzení na cestě. Mírným a jemným způsobem nabíjí vůli a chuť pokračovat ve vztazích a prohlubovat je.

2 23.04.2022

Charakteristiky 12 žen z blázince nemluví jen o těch ženách, ale i o blázinci. Odžité a zasahující popisy jsou dobře napsané a i když nenabízejí uzavřené příběhy, budí citlivost a empatii k lidem, kteří to nemají se světem zrovna snadné.

2 29.12.2021

Na prvních desítkách stránek se mi zdálo, že jde už jen o odvar z prvního dílu (Bez kůže). Ale popis rozpadu dlouholetého vztahu a zoufalství, které vyvolal, mě nakonec dostal. Navíc je Růžek mistr stylu a hraje si s jazykovými rovinami jako žonglér s míčky. Je to kruté, ale krásné čtení.

2 28.09.2021

Kniha není tak nabitá a brilantní, jak slibují reklamní materiály, a v kapitolce hodnotící marxismus je dokonce vyloženě povrchní. Příklady, které uvádí na potvrzení svých obav z vývoje západního woke diskurzu, jsou ale přesvědčivé. A směrem ke konci začínají dávat smysl i otázky, které Murray klade, a jeho kritika nekonzistence jednotlivých pokrokářských hnutí. Rozhodně je to knížka, která stojí za čtení, ať už stojíte na kterékoliv straně politického spektra. Škoda mimořádně zmršeného překladu, který má na svědomí A. Tomský. Kdo můžete, přečtěte si to radši anglicky.

2 02.08.2021

Měl jsem to štěstí zažít Petra Borkovce na autorském čtení a jeho schopnost očarovat publikum i poměrně složitě vystavěným textem je skvělá. Některé z črt a sloupků v tomto souboru by si zasloužily namluvit do audioknihy. Ne každý kus ze skládačky je tu dokonalý, ale většina nabízí zajímavý, s citlivým vtipem podaný výsek zvláštní básnické zkušenosti se světem. No a místy (nikoliv řídkými) je to paráda, u které se vznášíte.

2 30.01.2021

Na historkách o pouštních otcích je nejlepší, že přes zdánlivou neuvěřitelnost jednotlivých vyprávění ukazují, že staří mystikové byli svrchovaně praktičtí lidé. Jejich recepty na to, jak se zbavovat žádostí a docházet klidu jsou reálné a dokonale funkční - jen prostě pro člověka našeho věku v jeho pohodlnosti těžko dostupné. Všechny tři díly Apofthegmat jsou nicméně povzbuzující pro vlastní hledání a oprošťování se od všeho zbytečného.

2 31.12.2020

Velmi dobrá a obsáhlá práce o klíčovém období života Jaroslava Foglara a o podmínkách práce s dětmi a mládeží za protektorátu. Autoři pravděpodobně nejsou profesionální historici, což se mírně odráží v jisté naivitě přístupu k archivním materiálům, ale každopádně je to bohatě vynahrazeno množstvím provedené práce, pramenů a celkovým vhledem do Foglarova života a díla. Pro každého fanouška jde o mimořádně zajímavou četbu. Trochu zarážející je neuvedení autora / autorů nebo alespoň editora knihy, v tiráži a copyrightu je napsán Zdeněk Bauer jako "vedoucí projektu, rešerše a autorská spolupráce". Bylo by zajímavé vědět, co k této opatrnosti autora / autory vedlo. Možná v knize naznačený spor s dědici autorských práv. Nevím.

2 24.10.2020

Mám za sebou tři Majlingy a ani jeden nezklamal. Zóna má zase depresivní outsiderské hrdiny jako Rudo, ale je ještě trochu temnější, což neznamená, že se párkrát nezboříte smíchy. Skvost.

2 19.06.2020