desert.fox komentáře u knih
Jedna z mých prvních sci-fi, která ve mně nechala nesmazatelně dobrý dojem. A protože mé dětství bylo plné takových z dnešního hlediska nemoderních knih, jsem vůči jejich mírně rozvláčnému stylu tolerantní. Asi se mně dokonce líbí. V knihách těchto časů jde víc o filosofii, o myšlenky nebo o zeitgeist, než o brilantní psaní nebo o příběh bez logických chyb.
Knížka napsaná postaru, protože reálně stará je. Zajímavá víc právě style psaní, než příběhem samým.
Oblíbená kniha mého raného mládí. Upřímně řečeno je to víc dívčí román než detektivka - autor popisuje bohémské prostředí a značně nesocialistický způsob života (kniha vyšla 1976 - až se divím, že ji nezakázali kvůli narušování morálky), a na vykreslení podrobností chování aktérů si dává záležet mnohem víc než na rozpracování detektivní zápletky. Tehdejší večírky ale dík knize před vnitřním zrakem ožívají.
Poznámka pro ostatní komentující: Ano, tehdy se skutečně tolik kouřilo - od rána do večera a všude. Taky se dost pilo.
Knížku čtu vždycky, když potřebuji rozveselit. Nebo když už na nic jiného nemám náladu. Nebo když si potřebuji opravdu odpočinout. Ideální obraz první republiky v lehce nadneseném podání - a veliké umění používat slova. A hromada smíchu, pochopitelně.
Hlavní co mne udivilo je, že je Guénonovo dílo už skoro sto let staré. Myšlenky jsou nečekaně současné! Myslím si o civilizaci něco podobného, ale takhle pěkně to vysvětlit - to by bylo nad moje síly.
Atmosférický příběh mne okouzlil už před lety. Přímo cítím žár rozpáleného písku... to je nejsilnější dojem z knihy: Široširá poušť a vedro. A spiknutí.
Nejpěknější kniha mého dětství. Dobrodružství při hledání pokladu - a tak trochu detektivka se záhadným Tralaláčkem.
Dílo je vysoce inspirativní, protože se dotýká těch oblastí poznání, o nichž obvykle lidé neuvažují a spisovatelé nepíší. Přitom užívá (pro jiné autory esoterní literatury) neobvyklý pohled na zkázu světa a jeho následnou obnovu. Zdůrazňuje napětí mezi dvěma tvůrčími kosmickými principy, které představuje jako lidstvo ohrožující.
Srozumitelnosti knihy neprospívá příliš časté užívání neobvyklých výrazů a dlouhá nepřehledná souvětí.
Esence tajemství, které se nikdy nevydá světu vplen; radši bude navždy provokovat představivost a samo se bude těšit z významů, které mu přisoudíme.
Jako redakční a technický počinek je to oslňující dílo - vlastně si nevzpomínám na nic, co by bylo vydáno s větší pečlivostí.
Velice pěkná kniha i vlcích a lidech. Za fotky taky díky.
Po letech ještě jeden komentář: Doporučuji mnohem lepší překlad ve sbírce Temnota nepomíjí. Příběh najednou před čtenářem zřetelně vyvstane.
Atmosférický příběh, kterému nechybí uzavřená společnost se zvláštními pravidly, určitá stísněnost a výborný vyprávěcí jazyk.
Je to výborně napsané! Před očima vidíte tehdejší poměry v Německu, stáváte se součástí bohémy (nevím, proč mám pocit, že každý znal každého...) a Crowleyova povaha se vám předestře jak vysypaný šuplík.
Nebylo mi známo, že taky maloval.
Trochu ukecané a nemířící k cíli. Přesto je tu mnoho podnětného pro studenty magie.
Poučné dílo, a přesto veselé a optimistické. Je o lásce k životu a o důvěře v dění vezdejší. A vidíme, jak láska k životu prostupovala celý svět. Je to povzbudivé čtení - a ještě se hodně dozvíme.
Výborné pro začátečníky a vhodné pro pokročilé. Jak magii rozumět a co v ní lze najít, co ještě magie je a co už ne. Pro mne je nejmagičtější kniha posledních let, protože mluví srozumitelným jazykem.