Bílí lidé

Lovecraft je môj obľúbenec, no táto kniha ma vyslovene nudila. Je zrejmé, že čitateľská obec je rozdelená na 2 skupiny - nadšenci a tí, ktorým sa to vôbec nepáči. Nech si každý urobí úsudok sám.

Pred pár rokmi som túto poviedku čítal v rámci zbierky Temnota nepomíjí, kedy ma veľmi neoslovila. Narazil som však na ňu nedávno, v samostatnej malej "brožúrke" a musím povedať, že som po rokoch na ňu zmenil názor.

Nehodnotím. Asi jsem příběh četla ve špatnou dobu nebo ve špatném rozpoložení. Anebo nepatřím mezi ty ´´kdo ten příběh zná, ví, o čem je´´.

Po letech ještě jeden komentář: Doporučuji mnohem lepší překlad ve sbírce Temnota nepomíjí. Příběh najednou před čtenářem zřetelně vyvstane.

Tenhle snový příběh mě pobláznil a absolutně jsem si ho zamilovala. Navíc ty příběhy v příběhu to celé krásně doplňovaly, aby to potom současně uzavřely ne v podobně červené nitě, ale silného lana. Jenže to mi nikdo nehodil k záchraně. A já se v tom ztrácela. Ještě víc jsem se bořila do jámy, kam jsem spadla. A samozřejmě jsem potom zkontrolovala, zda na mě nic po vyškrábání se zpátky nahoru nezůstalo, a já si to sebou neodnesla.

Protože co chvíli působí jako pohádka s temným podkresem, se hodně rychle promění v temný příběh s rozhodně nulovým pohádkovým podkresem.

A poslední věta v epilogu mi proto vykouzlila úsměv na rtech. Absolutní souhlas :)

Navíc mi moc sedl autorům styl psaní. Už se těším na jeho další kousky.

PS: ta obálka je naprosto děsivá! Kdybych knihu měla v papírové podobě, schovám jí do nejtemnějšího koutu knihovny, abych večer usnula...

Snová povídka podobného ducha jako Les Mytág Roberta Holdstocka

Pozoruhodná snová krajina, nenápadně snová, ne tak moc jako Lovecraft. Jenom člověka podráždí, popíchne - a hledej si sám.

Naposledy čtena před šesti lety a nějak zapomenuta mezi ostatními knihami. Vzpomněla jsem si na ni a zpřeházela doma skoro celou knihovnu. Opět nezklamala, snový děj a popisy krajiny mě dostanou. Vždycky.

Vcelku kratučká poviedka (také ako mám najradšej) rozdelená na Prológ, Zelený zápisník a Epilóg. Prológ obsahuje dialóg dvoch ľudí (ok, skôr monológ Ambrosiusa) nad zlom a hriechom. Jadrom poviedky je isto Zelený zápisník: snové putovanie dievčaťa za pomalou a temnou iniciáciou v krajine a prostredí, ktoré snáď môžeme nájsť na obálke niektorých metalových albumov z 90-tych rokov .) prelínané spomienkami na prapodivné „rozprávkové“ príbehy opatrovateľky, ktoré neustále menia rytmus celého príbehu iniciácie. Snové a krásne. Epilóg si nepamätám, zostal som v tom sne :)

Veľmi podobné Lovecraftovým snovým veciam. Na rozdiel od tých má však táto poviedka aj druhú, racionálnu rovinu, ktorá snovú pasáž do určitej miery objasňuje. Zmiešané pocity nahradila v epilógu chuť si poviedku hneď prečítať znova. Príjemne mysteriózne.

Machenův styl mi hodně dlouho neseděl, tuhle knížečku jsem četl třikrát a zjistil jsem až na stará kolena, jak moc jsem to nedoceňoval.

Pěkná. Přírodní. Napínavá. Hravá. Strašidelná...

Nejlépe vše vystihuje citát z knihy .. "jen ti, kdo ten příběh znají, vědí o čem je" ... Pro někoho to bude povídání s příjemným mrazením v zádech a bude se divit, proč je to, ostatními vyzvedávaná, Machenova vrcholná tvorba. Ten kdo ale tuší pozadí, bude číst hodně mimo řádky. A o tom je celkové hodnocení tohoto díla ostatními zainteresovanými.

Příjemná kombinace tajemna, pohádek od chůvy a temného podivuhodného lesa. Ač kratičké, skvělé. Tohle vědět dopředu, vezmu tuhle knížečku a jdu si sednout někam na palouček do lesa a nechám se unášet příběhem, který byl místy jako ve snu.