Denika komentáře u knih

Ačkoli nejsem žádný fanda scifi nebo fantasy, tahle knížka mě jednoduše pohltila. Vtáhne do děje a nepustí. Ať chcete nebo ne, Mark vás bude bavit po všech stránkách - v deníkových záznamech skvěle vykresluje napětí, stres, problémy a technické potíže, ale také zábavu a radost z podařených věcí. Skoro bych mu uvěřila, že by byl schopný na Marsu přežít takovou dobu. Chvílemi mi přišlo, že musím číst něco, co se opravdu událo, vzhledem k těm neskutečně složitým popisům chemie, biologie a nejmodernějších technologií. Špatně se mi to říká, ale tyto složité technické údaje knize možná i uškodily - pro laiky, jako jsem já a mnozí jiní, jsou prostě příliš složité a někdy jsem vůbec nechápala, co to vůbec čtu. To je také jediný důvod, proč jsem knize udělila čtyři hvězdy namísto pěti.
Mark je ovšem skvělý chlapík, kterému se nedá než fandit do poslední stránky. Skvělá, napínavá a po všech stránkách obohacující kniha. :)

9 23.10.2016

Moc pěkná knížka s krásnou obálkou. Jak autor správně předkládá již v popisu knihy - člověk prozkoumal, popsal a pojmenoval všechno živé i neživé kolem sebe, žene se kupředu mílovými kroky a svými nejvýkonnějšími teleskopy hledí do vesmíru, avšak stále nerozumí tomu, proč se mu rozpadají vztahy, proč se mu dějí věci, jaké se mu dějí a proč se on sám necítí spokojený a vyrovnaný. Zapomněl totiž na svůj "vnitřní vesmír" a na to, že svět kolem nás je jen odrazem toho, co si o něm myslíme.
Knihu doprovází i pár hezkých fotografií. Všechno je jednoduché a přehledné. A má záložku - plusové body. :)

P.S. Kniha není žádná "esoterika", "astrologie" ani "okultismus". Je to čistá práce s myslí a vlastním odhodláním změnit se. Nenechte se odradit. :)

6 22.10.2016

Trochu moc optimistické a trochu moc přeplněné hromadou extra pozitivních výrazů jako jsou láska, svoboda, milosrdenství, odpuštění, Bůh aspol., ale jinak moc dobré! A možná jsem toho názoru jen proto, že denní vystavování se negativitě všude okolo způsobilo jakýsi pocit nepatřičnosti z něčeho trochu veselejšího - přesně takový pocit, jaký jsem měla u čtení knihy. Pokud je pravda to, co Brandon popisuje, a léčení na buněčné úrovni je možné v takovém rozsahu, jako se to podařilo jí a mnohým z jejích pacientů, pak před ní smekám. A proč vlastně ne? Za zkoušku to stojí - tím se dostávám k podrobně zpracovanému návodu na konci knihy, který každého zájemce provede celým procesem s pečlivými instrukcemi. To je moc fajn, vzhledem ke skutečnosti, že za jeden víkendový seminář s paní Bays vysolíte měsíční výplatu průměrně vydělávajícího Čecha.
Jinak však nemám co vytknout - krásná ukázka toho, že na život nemusíte zanevřít, i když vám připraví spoustu nemilých překvapení aneb "když ti život nadělí citrony, udělej si citronádu." :)

1 02.10.2016

Skvělé téma, které London zabil těmi neskutečně nudnými příběhy, respektive jednotlivými scénami z minulých životů. Prvotní snahu o to, abych nepřeskočila ani slovo, vystřídala nuda a nedalo se jinak než při každé další toulce do minulého života přeskočit pár pasáží. Než abych na deseti stranách četla o šermířském souboji, to radši budu hledět do zdi. Reinkarnace a převtělování jsou mi velmi blízké a pasáže v knize, které se těmto tématům věnovaly, byly naprosto skvělé - až z toho měl člověk "cvrčky v očích" a husí kůži. Bohužel, výjimečné téma napůl pohřbil zbytečnou omáčkou okolo. Velká škoda.

"Zde končím. Mohu se jen opakovat. Není smrti. Život je duch a duch nemůže zemřít. Jen tělo umírá a pomíjí, neustále se plazí díky chemickému fermentu, který mu dává informace, věčně je tvárné, věčně krystalizuje jen proto, aby zase roztálo v tekutý stav a znovu krystalizovalo v nových a rozmanitých formách, které mají jepičí život a zase roztávají v tekutou hmotu. Jen duch trvá a dál buduje sám sebe postupným a nekonečným převtělováním, jak se propracovává vzhůru ke světlu. Čím budu, až budu zase žít? To bych rád věděl. Rád bych to věděl..."

7 29.09.2016

Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd. Takhle kniha rozdělila čtenáře na dva tábory - buďto ji odsoudíte jako prvoplánový brak, nebo si u ní popláčete smíchy. Nenáročný humor stejně jako celá struktura knihy je přesně to, co člověk občas potřebuje - oddechnout si od filosofických úvah a hledání skrytého významu mezi řádky. A přesně to u mě kniha splnila. :)

"Na pohřbení v rodinné hrobce u nás čeká celkem dvanáct Kostků z Kostky, kteří zemřeli v exilu - urny s jejich popelem zabírají skoro polovinu knihovny. S výjimkou psychopatů a masových vrahů jsme nejspíš jediní Američané, kteří mají v bytě kolumbárium.
Pokud je nedopravíme do Čech, jejich duše nebudou mít klid, a otec si dokonce myslí, že by nás mohli chodit strašit nebo se nám nějak mstít. Na strašidla nevěřím, ale pokud si přáli být pohřbeni v Čechách a vydrželi takovou dobu čekat u nás v knihovně, tak je do staré vlasti musíme dostat stůj co stůj. Po dnešku se ovšem zdá, že by nás to mohlo zruinovat. Ze záhadných důvodů je přeprava nebožtíka, byť zpopelněného, dražší než letenka živého pasažéra.
Když se otec trochu uklidnil, zavolal znovu na letiště a pokusil se usmlouvat alespoň množstevní slevu. Slečna z letecké společnosti zřejmě usoudila, že má co do činění s nějakým bláznem, a vyhrožovala, že zavolá policii. Otec se znovu rozčílil a křičel, že za ty peníze si může pronajmout raketoplán.
Slečna řekla, ať si zavolá na mys Canaveral, a položila sluchátko.
Matka navrhla poslat popel v krabici od desetikilového prášku na praní. Přišlo mi to jako docela dobrý nápad, ale otec to zamítl. Nemůžeme prý všechny Kostky sesypat dohromady. Jednak se někteří vyloženě nesnášeli, jednak by se kufr s pracím práškem mohl ztratit. Barona Solnického prý poslali v plechovce od proteinů pro kulturisty, kufr s plechovkou se ztratil a dodnes se neví, kde je mu konec. Představa, jak s našimi předky někdo pere v pračce montérky, je děsivá. To by nás chodili strašit určitě.
Nakonec otec s matkou vymysleli, že je dají každého zvlášť do pytlíku od slaných oříšků, které si vezmeme s sebou na palubu v příručních zavazadlech. Vůbec se mi to nezamlouvá."

17 26.09.2016

Kniha s překrásnými ilustracemi o lásce jednoho člověka ke hvězdám, kterou nemohla zničit ani církev se směšnými a zaostalými názory. Galileo byl 350 let po své smrti rehabilitován - církev konečně uznala, že ta Země se kolem toho Slunce fakt, ale fakt točí! :)

4 18.09.2016

Tak nevím. Kniha rozhodně není špatná a s malým Frankiem jsem se velmi rychle dovedla ztotožnit - s jeho úzkostmi, smutkem a pochybnostmi. Na druhou stranu je v knize spousta celkem nezáživných rozhovorů a zbytečných pasáží. Frankieho rodinka je tak trochu hodně divná a celkově jsem z ní byla dost rozpačitá. Výsledný dojem z knihy je hodně zvláštní...

2 03.09.2016

Osvěžující kniha, která se čte úplně sama a nelze ji odložit, protože i když člověk tuší, jak to dopadne, stejně hltá stránku za stránkou. Knížka se mi doma povalovala už rok a půl a nechtělo se mi do ní pouštět - o to víc mě překvapila. Velmi mile. Doporučuji. :)

2 18.08.2016

Čtivé, obohacující, krásné, někdy však těžko uvěřitelné. Ti "nejprimitivnější" jsou mnohdy duchem nejbohatší. Nejde o formu knihy, jde o její obsah, poselství - a to je věčné.

"Narodila jsem se s prázdnýma rukama. Zemřu s prázdnýma rukama. Život jsem poznala v jeho plnosti s prázdnýma rukama."

5 13.08.2016

Kniha, která vám ukáže, jak se vlastně máte dobře a jak malichernými a nepodstatnými problémy se vaše mysl ustavičně zaobírá. A nejen to, mnohem víc. Nakopne, potěší, rozesměje. Skvělé čtení. :)

Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. (Jób 22:28)

4 27.07.2016

Stálo to mnoho přemáhání knihu dočíst, mnohdy se blížilo čirému zoufalství. Vcelku nezáživné tlachání o jízdě přes státy, o nedostatku peněz, sexu, benzínu, práce... Nějak mi uniká, co je na románu tak úžasné. Třeba na to jednou přijdu.

10 27.07.2016

Zpočátku se mi do knihy moc pouštět nechtělo, ale Kateřina Tučková mě velmi mile překvapila. Čtivé, působivé a hlavně - pravdivé. Jedinou vadou jsou možná příliš obsáhlé informace z archivu, ale protože nerada vynechávám určité pasáže z knih, prokousala jsem se jimi. Bohyně se mi líbily natolik, že jsem si je vybrala i jako téma závěrečné seminární práce - výborný román. :)

„... Nicméně ten pocit, že jsou výjimeční, v nich přetrvával. Protože žili ve výjimečném prostředí. Tím by Dora tehdy ráda začala. Jenže uvádět akademickou práci statí o hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž kmeny ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi, je holý nesmysl. Vědecký text nelze začít popisem svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, nepropustných mračen, nebo popisem tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy. Na stránky takové práce nelze vykreslovat obrovský kulatý měsíc, který nad špičkami semknutých kopců šlemují cáry nočních oblak, nebo psát, že když je noc bez mráčku, je vidět na cesty po svazích skoro stejně jako ve dne. A že když se v takovou chvíli člověk postaví na zápraží chalupy, co stojí na hřebeni kopce, tak má pocit, jako by byl v nebi, protože se mu pod nohama otevírá celý svět. Z protější stráně mu v tu chvíli svítí vstříc poházená světla chalup a z dolíků mezi kopci na něj mrká Hrozenkov, jako dítě z kolébky, a všichni, až vzájemně vzdálení, o sobě vědí. Sami, a přesto spolu. ...“

5 25.07.2016

"Komandant se rozběhl ke starci před včelínem. Chytil ho pod krkem, zvedl na ochablé nohy a hrdelní němčinou se rozhulákal, ať poví hned, kde je vysílačka. Jen ať nic nezapírá, jim je to jasné, že je zrovna v tomhle brlohu, a nechce-li s tou svou boudou v pěti minutách hořet jasným plamenem, ať mluví pravdu. Pan řídící Havlík konečně otevřel své vybledlé, jasně modré oči. Hledě přes Němcovo rameno, vnímal obraz své vesnice, javory nad střechami, letopočty a kříže v eternitových krytinách, hrušně na záhumních, jež před lety roubovával sousedům, uče je trpělivě sadařství, včely, jak podrážděně kmitají mezi česny a pámelníky. A návrat k drahým věcem života mu navracel i klid, tvrdý, neoblomný, jak si jej vysníval v nočních bděních nad Palackým.
Každý z pokojných činů jeho života, roub na hrušni, roj na česně, štěpařství, včelařství, zahradnictví, v podivuhodné spojitosti ústil k jeho činu poslednímu: zrozen ke chvále života pokojného, což mohl nebojovat proti Němci, jenž pokoj ukracuje?
"Nekřičte na mne,“ řekl mírným hlasem, „stejně vám nic nepovím.“..." (Včelař)

Smutná kniha.

3 25.07.2016

Skvělá kniha, která otevírá oči. Autor citlivě podává problematiku zastaralého školství, zkostnatělého způsobu výuky i přístupu k dětem. Tradiční školní výuka podrývá sebevědomí těm nejmenším, a to mnohdy nenapravitelně. Na mnoha příkladech je vysvětleno, jak děti uvažují a jak nakládají s problémy, které mají vyřešit. Poutavé čtení doplňuje spousta autorových zkušeností, rad a poznatků - střízlivých a objektivních. Není co vytknout. :)

„Není žádný rozdíl mezi žitím a učením… je nemožné, zavádějící a škodlivé přemýšlet o nich odděleně.“

7 24.07.2016

Román je výborný, pokud jej hodnotíte očima čtenářů v 50. letech. Syrové a chladné prostředí New Yorku mu dodává zajímavou atmosféru, stejně tak důkladně popsané myšlenkové pochody Terezy i Carol. Obě postavy však skoro celou knihu zůstávají na jednom místě, kromě jediného výletu, což může taktéž působit lehce nezajímavě. Na celé knize se ale nedá najít něco vyloženě špatného.
Pokud budete brát v potaz, že kniha byla napsána před více než šedesáti lety, kdy byla homosexualita tabu i v takové zemi, jako je Amerika, můžete si ji užít daleko víc a nesrovnávat ji s mnoha dalšími knihami na toto téma, protože - co si budeme nalhávat - v dnešní době najdeme daleko lépe zpracované téma vztahu dvou lidí stejného pohlaví. :)

3 22.07.2016

Velká a těžká kniha - taková Bible vesmíru. :) Obsahuje spoustu nádherných fotografií a zajímavých informací a každý si v ní jistě najde to své. Je neskutečné, kolik krásy se ve vesmíru skrývá. :)

2 21.07.2016

První knížka se "závažnějším" tématem, kterou jsem přečetla ještě jako docela malé dítě. Probudila ve mně chuť poznávat cizí životy a osudy a sdílet autorovy pocity a zážitky. Život je mnohdy boj - důležité je se nevzdat. :) Všechna čest této dívce.

3 19.07.2016

"Celé vaše tělo, každé jeho peříčko," říkal Jonathan jindy, "není nic víc než vaše myšlenka v podobě, kterou můžete vidět. Zbavte své myšlenky okovů a uvolníte z nich i své tělo..."

"...nezáleží na podobě, jakou na sebe vezmeme, ale na lásce, kterou se jejím prostřednictvím rozhodneme vyjadřovat."

Krásné čtení. :)

6 18.07.2016

Fajn způsob, jak podat dost složitou věc širší veřejnosti. I přesto jsem se v knize občas ztrácela a některé pasáže musela číst opakovaně.
Kvantový svět je neskutečný, nádherný a především - lidským rozumem neuchopitelný. :)

6 16.07.2016

Za 99% svých nemocí si můžeme sami - špatnou stravou, nulovým pohybem, způsobem myšlením či celkovým přístupem ke svému tělu. Autor knihy uvádí stovky způsobů, jak se zbavit nejbanálnějších problémů, od rýmy, menstruačních bolestí či chudokrevnosti až po nemoc nejobávanější z obáváných - rakoviny. Vše je dobře popsáno a vysvětleno, kniha je přehledná a rozhodně člověka obohatí. Za svůj život a své zdraví si neseme zodpovědnost jen a jen my sami. :)

3 16.07.2016