Denaille komentáře u knih

O knize jsem věděla už hodně dlouho, ale když se objevila v češtině, nijak mě to neohromilo a mojí první myšlenkou nebylo utíkat do knihkupectví a koupit si ji. Jenže... ujel mi autobus a co jiného dělat, když má člověk hodinu času, než jít do knihkupectví a číst si. Přečetla jsem nějakých třicet stránek a přestože jsem chudý student, cena knihy nebyla tak přemršťená, aby mi to nedalo a nekoupila si ji. Za necelý den jsem měla knihu přečtenou.
Líbí se mi nápad, je podle mě originální a zajímavý. Už jsem na knihu slyšela přirovnání k Hunger games, ale ve mě spíše vyvolává dojem postapokalyptické Popelky.
Vše je výborně, jednoduše popsané, charaktery všech postav jsou přijatelné (nejvíc jsem se děsila, jak vlastně bude vypadat boj 35 holek o jednoho kluka-prince, a jak vlastně dojde k tomu, že se do něj America zamiluje, ale vše se vysvětlilo tak plynule a pochopitelně, že mi to přijde geniální).
Jediné, co mě zklamalo, bylo znovuobjevení Aspena téměř v závěru knihy, takže se to ZASE stočilo k zaláskovanému trojúhelníku. Ale moc mě to nepřekvapilo. Pokud by neproběhl nějaký převrat, což neproběhl, tak by nebylo o čem psát a byla by to nuda. I když mi tyhle romance: "jsem zamilovaná do dvou kluků a teď nevím, kterého si vybrat" lezou krkem, America jako postava zaujala postoj, který se mi opravdu líbí. Já sama bych nevěděla, koho si na jejím místě vybrat (a že si to dokážu představit). Možná i z toho důvodu, mi zápletka nijak nevadí a jsem zvědavá, jak to dopadne.

4 31.10.2014

Narozdíl od upírů, andělé ještě nejsou tak okoukaní a já takovou tématiku opravdu můžu. Nicméně to, co z anotace vyznělo jako poměrně zajímavé, skončilo jako úplná blbost. Možná bych přiznala, že mě čtení trochu bavilo, že to mělo nějaký tah, který mě nutil číst, kdybych ve výsledku nedošla k závěru, že mě hlavní hrdinka vytáčela snad neustále, jediný obraz Daniela, který se mi naskytl, byl z pohledu Luce a byl přece dokonalý, úžasný, překrásný, prostě andělský a tak neskutečně zamilovaný, že kdykoliv se ti dva viděli, potkali, viseli na sobě pohledy a toužili po sobě. Vím, jaké to je být zamilovaná a dokážu si představit i jaké to je z pohledu mužské polovičky, přesto to na mě v knize působilo nereálně a Daniel v mých očích vypadal moc zženštile.
A nebyl to jediný problém. Některé zvraty byly stejně neskutečné jako Daniel, stejně jako celé prostředí. Nepochopila jsem důvod pobytu Luce na takovém místě, ani proč takové místo vlastně existuje nebo proč by rodiče svoje dítě posílali někam pryč po takovém zážitku. Asi je to jinde normální.
Jednoduše, celé mi to přišlo dost nesmyslné.

2 06.08.2014

Tahle kniha mi dala vážně zabrat. Zařadila bych ji jako dětskou literaturu, proto mám teď pocit, jako bych někde ztratila svou nabytou inteligenci a vrátila se zpět o několik let v čase. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak je možné, že mi dělalo problém vyznat se (orientovat se) v tak "jednoduchém" příběhu. Možná už jenom při slovech jako "počítač" nebo "technika" se můj mozek sekl a odmítal trochu zapracovat, ale vážně jsem se ze začátku dost ztrácela, kdo patří ke které civilizaci, co vůbec mají v úmyslu a proč to tak je. Paradoxně jsem ale byla ještě více zmatená v závěru, kdy se tyto věci začaly odkrývat.
Na začátku knihy je člověk vtržen do děje s nějakými informacemi, v dalším průběhu čtení se dozvídáme další detaily a nové informace, do stále postupujícího příběhu začínají zasahovat retrospektivní pasáže, které říkají, že to, co jsme se dozvěděli na začátku bylo vlastně úplně jinak, takže jsem ve výsledku byla docela zmatená.
Můj mozek si to nakonec dokázal dát nějak dohromady, ale kdybych se k této knize dostala o pár let dřív, cítila bych se nejspíš jako Alenka v Říši divů.
Je to prostě kniha, která bude bavit pouze určitou zápalenou skupinu lidí, a kteří ji dokáží ocenit. Na můj vkus bylo potřeba mnohem více logiky a paměti, než se běžně v mém výběru literatury požaduje (což je trochu smutné, ale raději upíry a vlkodlaky než programování :D).

2 21.06.2014

Čekala jsem od Nenasystné trochu víc. Meg dokáže udělat jakoukoliv knížku napínavou, i když to třeba není zrovna výkvět inteligence, ale do Nenasytné jsem se místy musela nutit a to se mi vážně nelíbí. Od Prokletého maturiťáku její tvorba nemá tu samou šťávu jako v Mediátorovi. Možná nějaké špatné období, nebo je to snad překladem? Nebo možná mně přestává tohle stačit.
Hlavní hrdinka mě vůbec neoslovila, její schopnost byla ovšem zajímavá a čekala jsem, že se díky ní nějak zaplete do vyšetřování... Upír a jeho minulost mně taky nijak zvlášt neuchvátila, nemám zrovna slabost pro takové uhlazené typy. Co se děje týče, nebylo to zase tak špatné, ale dalo se z toho vytřískat daleko víc.

3 19.06.2014

Druhý díl mě ani v nejmenším nezklamal, spíš je ještě mnohem více nadchl. I když se tu mnohem více než v prvním díle řeší láska hlavní hrdinky a nepatrně se do toho přimýchává i třetí postava, oceňuji, že se děj nestočil do nějakého hloupého love story s trojúhelníkem. Druhá kniha mi přišla také o nějaké dva stupně vtipnější - velmi jsem si oblíbila ducha chrliče, který mě trochu vrátil do časů Bartimea (což mi připomíná, že bych se ty knihy měla konečně koupit). I co se zápletky týče, začíná to být stále více zamotanější a stále jsme se pořádně nic nedozvěděli. Během dvou dní jsem přečetla první a druhý díl (jedna kniha na jeden den :D) a třetí snad zvládnu ještě rychleji než ty předchozí. Dlouho mě u sebe žádná kniha takhle nedržela... nechce se mi skončit, dokud nebudu vědět, jak to dopadne.

5 14.03.2014

Vzhledem k nesmírnému množství pozitivním komentářů je skoro zbytečné se k této knihze vyjadřovat, ale přece... První díl této zajímavé trilogie mě od začátku úplně pohltil. Dosud jsem snad nic s cestování časem nečetla a určitě bych nezvládla nic složitého (na to mi stačila jedna filosofická přednáška a měla jsem z toho pěkný guláš). Ačkoliv se v prvním díle vlastně téměř nic nestalo, nebo bylo všechno pouze nastíněno a očekává se pořádný rozjezd až v dalších dílech, i tak to bylo velmi zajímavé a opravdu mě to nadchlo natolik, že pokračování se určitě nevyhnu. Hlavní postavy jsou skvěle promyšlené, a i když jsou některé brány jako záporné, mě přišly i tak (jako postavy) sympatické. Podle anotace to sice vypadá hlavně na nějakou romanci (což taky je), ale čekala jsem to horší... mnohem horší. Rozhodně mám z prvního dílu pocit, že autorka má všechno pořádně promyšlené a můžeme se dočkat zajímavé zápletky.

2 14.03.2014

Ačkoliv se knihám s upírskou čí vlkodlačí tématikou snažím vyhýbat, potřebovala jsem nějaké lehčí čtení, což tahle kniha naprosto splňuje. Vlastně jsem byla docela překvapená, že to nebylo zas tak hrozné. Čekala jsem to totiž mnohem horší.
I tak se děj ale neskutečně táhne a rozuzlení je shrnuto na pár posledních stránkách... asi aby se neřeklo, že to vlastně bylo o ničem. Taky mě neustále štvalo autorčino opakování co se týče pocitů hlavní hrdinky. Myslím, že i mladší čtenářky nepotřebují neustále připomínat, jak je vlastně Kylie zmatená a neustále nevěří, že je nadpřirozenou bytostí... O zaláskovaném trojúhelníků jako hlavním tahounem děje raději pomlčím a počkám si, co z toho autorka uvaří v druhém dílu. Jen doufám, že se to nezhoupne do trapnosti Stmívání nebo série Smečky.
I tak se to ale četlo velmi lehce a ač se mi to nechce přiznat, bylo to docela napínavé (o to horší mi ale přijde ten závěr).

2 10.02.2014

Někomu se téma, kterým se kniha zaobírá může zdát jako brutální a těžko stravitelné, nicméně o tom to právě je. Stále se mi ve spojitosti s dějem dere na mysl "japonské hunger games". Autor zajímavým způsobem upozorňuje na dnešní situaci a vztah k seniorům v Japonsku. Rodí se stále méně dětí a čím dál tím více lidí stárne. Rodiny nezvládají svoji ekonomickou situaci a o důchodce se poté nemá kdo starat. Co jiného tedy s nimi, než je legálně "zlikvidovat"? Já jenom doufám, že tahle kniha zůstane napořád fikcí.

3 13.01.2014

Ačkoliv je kniha určena pro specifický druh čtenářů (obchodní zástupce), doporučila bych ji každému, kdo zrovna nemá v oblibě nějaké duchovní či náboženská moudra. To, co právě duchovní knihy přičítají Bohu a vyšším silám, tahle kniha vysvětluje racionálně, i když vlastně popisuje to samé, co knihy duchovní.
Lidé jsou různí. Někomu je bližší dostat se k pravdě přes víru, jiní na to potřebují stát nohama pevně na zemi a vše si vysvětlit vědecky. Důležité ovšem je, že se k ní nějak dopracují.

2 21.09.2013

Posmrtný život... to je moje parketa. Takže Peklo jsem otevřela s dost velký očekáváním. A i když to nebylo úplně podle mých představ, nemohla jsem být zklamaná. Japonská literatura mě vždycky něčím dostane. Ať už je to zcela jiný pohled na věc nebo autorův styl. Je tu ovšem ten problém, že to nesedne každému. Se jmény jsem neměla nijak velký problém, dalo se v tom orientovat.
Tenhle nápor nových postav mě ještě více navodil do takového snového pekla, kde se realita mísila se smrtí třikrát tolik, takže to nevidím jako nevýhodu.

1 02.08.2013

Vůbec jsem nevěděla o čem to bude a možná proto jsem se vůbec pustila do čtení. Ve výsledku z toho ale vzešla velmi příjemná kniha, která u mě v žánru romantiky (což fakt nečtu často) obsadila docela slušné místo. Příběh má hlavu a patu, je docela napínavý, ale hlavně... hlavní hrdinka není žádná tupá puberťácká nána. Autorka skvěle její situaci popsala a nebyla chvíle, kdy bych jí to nežrala.
Nakonec se mi velmi zalíbila jedna zajímavá věta, která padla při rozhovoru Mii a jejího otce o tom, proč odešel ze skupiny: "V životě se někdy musíš pro něco rozhodnout a někdy se zase něco rozhodne pro tebe."

3 21.07.2013

Řekněme, že závěr a celkové rozuzlení trochu zklamalo. Nebylo tak majestátné, jak by se k Lháři hodilo, ale nakonec člověk musí uznat, že to byl logický závěr a poslední pokus o to, dát těm čtyřem knihám nějaký smysl a možná filosofickou myšlenku.
Jestli se to povedlo si netroufám říct. Mě to tak docela přišlo. Ale tentokrát jsem se ani tak nesoustředila na závěr jako spíš na tu výplň celého příběhu. Bylo to vtipné, napínavé a charaktery postav mě budou dlouho při mém studiu pronásledovat (religionistika). :D
Prostě jsem si s tímto autorem kápla do noty a na nějakou dobu bude mou modlou, než jeho post vystřídá někdo lepší. Možná to nebude tak brzy.

1 20.06.2013

Poměrně krátký příběh, který se sice velmi dobře čte, ale obsah je někdy až moc... hmm, naivní, plný klišé a naprosto předvídatelný? Po celou dobu si o hlavních postavách musíte myslet, že jsou to naprostí idioti, protože vám se podaří smysl vidění odhalit někde v polovině. Zatímco student anglické historie musí vycestovat za kronikou, aby v deseti dnech odhalil to, co čtenář už dávno ví.
Některé slovní obraty nebo dialogy mezi hlavními postavami byly občas až směšné. Kdo v dnešní době řekne, že jde na lože? Ani psychický stav hlavní hrdinky podle mě nebyl zpracován úplně nejlíp.
Je to takový sladký bezvýznamný příběh červené knihovny fantasy literatury.

2 30.05.2013

Dobře, uznávám, že tahle kniha možná není tak dobrá jako její dva předchůdci, přesto je to pořád skvělé. Teprve teď jsem měla pocit, že čtu ucelený příběh. Co se týče první a druhé knihy, měla jsem pocit, že čtu samostatné povídky, které ke konci nějakým záhadným způsobem dají jedno story, což se mi zdálo velmi zajímavé a originální. Právě tohle nějak zmizelo. Lhář naštěstí zůstal stále stejný.
A kdybych byla lépe informovaná a věděla, že se objeví i Lucifer, dávno by kniha stála v mojí knihovničce (stejně jako první a druhý díl.)
Obdivuji ale, že si kniha stále uchovává smysluplnost a působí velmi jednoduše, ačkoliv se nám podává na talíří hned několik mytologických postav z různých sfér náboženství a mýtů (zase jich několik přibylo). Opravdu jich tam není málo a přestože každá z nich patří do zcela jiného kulturního zázemí, autorovi se podařilo je nacpat do jednoho. Do našeho moderního světa. A podotýkám, že brilantně.

1 22.05.2013

Dlouhá kniha, kterou jsem se na můj vkus prokousávala moc dlouho. Ale i po dočtení bych snesla ještě jednou tolik stran. Hledat myšlenku této knihy je trochu jako hledat jehlu v kupce sena. Je v ní pojata část historie lidství a ačkoliv je to jenom zlomek, nutí mě to říct, že je v této knize shrnuto to důležité. Také myšlenka reinkarnace v důsledku minulých činů byla zpracována geniálně.

3 25.04.2013

Kdybych měla deset či možná třináct let a dostala tuhle knihu do ruky, možná bych z ní byla nadšená. Nicméně pro dvacetiletou holku, která toho přečetla už dost, je to pouze jednohubka přečtená za pár hodin, na kterou během týdne zase zapomene.
Opravdu je to spíše taková fantasy pohádka. Ale oceňuji originalitu nápadu a jestliže kniha opravdu vyšla v roce 1982, pak klobouk dolů. Přesto mi tak moc nesedělo to prolínání fantasy světa a techniky. Některé momenty mohly být trochu více rozepsány a dialogy v závěru by mohly být lepší.
Pro mladší čtenáře může jít o mnohem zajímavější čtivo a v tom případě ho i doporučuji. Mně bohužel tohle nestačí.

2 31.03.2013

Na Kmotra jsem přišla až tehdy, kdy jsem se seznámila s žebříčkem nejlepších knih tady na databázi. I když jsem ji měla téměř půl roku stále po ruce, nemohla jsem se odhodlat ke čtení.
To se změnilo po filmovém maratonu Tarantinovek. Nadchl mě svět mafiánů, kovbojů... prostě mužů (žen; Kill Bill), kteří se nebojí pro svou věc odprásknout pár parchantů (ale bohužel někdy i slušných lidí). Jak už bylo řečeno v jiných komentářích, don Corleone působí jako zachránce chudých a utiskovaných, není možné, aby si ho člověk při četbě neoblíbil, nesympatizoval s ním. S jeho filosofií vlastně docela souhlasím. Historie jeho lidu ho determinovala do postavení, ke kterému se rozhodl.
Ale pro mě nejdůležitější je vztah, který má k rodině, ke svému národu. Dnes už se rodina v mnoha ohledech bere dost na lehkou váhu. Nejlépe to asi bylo vidět na Johnnym a Carlovi. Rozvod byl něco, co don neuznával. Poviností muže je postarat se o svou ženu, tchán ani tchýně němají právo zasahovat do manželství jejich dítěte. Přesto je rozvod někdy nutný. Ta soudržnost, která ovšem mezi členy Corleonovy rodiny panovala mě dojala.
Dále pak věc s přátelstvím a protislužbou. Tahle metoda mi přijde geniální. Nejsem člověk, který snadno odpouští a pamatuji si. Přesto stále odpouštím a nemstím se. Ale tak, jak druzí mně, tak já jim. Pak jsou všichni spokojeni a přátelství může pokračovat.
I když s postavou dona hodně sympatizuji, stále si říkám, že musím mít na paměti, že to nebyl žádný svatoušek. I tak ale je to jedna z postav, ze které si chci brát příklad alespoň v tom, co pokládám za dobré.
Ale při představě, že by někdo ublížil někomu z mých blízkých a viník by nebyl potrestán... kdo by netoužil po spravedlnosti?

4 07.02.2013

Druhý díl si udržel stejnou kvalitu jako díl první. Hlavní hrdinka prošla mírnou změnou. Její osobnost začala směřovat správným směrem. Zápletka mě sice i tentokrát bavila, ale opět rozuzlení neobsahovalo žádné vzrušující odhalení. Máme tu vraždy, neznámého pachatele a dva další případy, které je potřeba vyřešit. A rozuzlení přišlo opět jako po másle a samozřejmě spolu všechno pěkně souvisí. Čekala jsem, že se Anita plete a pachatelem bude někdo úplně jiný... někdo v pozadí, nechtělo se mi věřit, že by to všechno bylo tak snadné. Romance se posunula také trochu kupředu a docela Jean-Claudovi fandím.

4 04.02.2013

Moje nejoblíbenější knížka z dětství. Úžasné ilustrace i poučný příběh.

02.02.2013

Udělala jsem tu chybu, že jsem Provinilé slasti četla zároveň se sérií Mercedes Thompson. A tyhle dvě ságy se mi tak trochu spletly dohromady. A po Tině Salo od Petry Neomillnerové, mi Anita nepřišla jako největší drsňačka. Ale dala jsem jí druhou šanci a tentokrát mě to celkem vzalo. Kdo ví... asi jsem na to potřebovala ten správný čas. Tak jsem tedy knihu zhltla během jednoho dne, u jedné scény mi téměř (ale fakt jenom téměř) vstoupily slzy do očí... a vůbec celkově jsem si tu knihu užila.
Vyvrocholení příběhu podle mě nebylo žádné "ách", hlavní padouch se vlastně sám prásknul, takže tolik k detektivce. Akčních scén tam bylo požehnaně a nejspíš jenom proto, aby se něco dělo během "vyšetřování"... ale i přes tyto nedostatky je série Anity Blake prostě jedna z mála YA knih, za jejíž čtení se nestydím, což o některých opravdu říct nemůžu.

2 02.02.2013