Dell komentáře u knih

Autorova představivost, fantazie a umění vytvářet fiktivní světy se v této knize projevuje naplno. Tak zvláštní prostředí, neuvěřitelné tvorstvo a rostlinstvo a k tomu napínavý a dalo by se říct dobrodružný příběh.
Už toto by mnohému čtenáři stačilo ke spokojenosti. Ale autor není jen fantazírující pisálek, který dokáže sestavit korektní text. V jeho dílech se nalézá něco, bez čeho by pro mě nemělo smysl je číst. A to myšlenka.
V tomto příběhu Aldiss používá nejbarvitějších prostředků k tomu, aby ukázal, jak důležité je, co člověk má, kde žije, oproti tomu, co by mohl mít. Ani klidný a pohodlný život není dostatečnou náhradou za přirozenost. Byť by životní prostředí bylo sebepodivnější a třeba ne zrovna bezpečné, může v něm člověk prožít spokojený život. Někdy ale musí projít hodně dlouhou cestu, aby si tuto skutečnost uvědomil.

Tato kniha je plná hrůzy ze slepoty, zoufalství, boje o přežití, při němž je většina lidí schopna nejhoršího, a to i za cenu ztráty vlastní důstojnosti. A to je jedna ze zásadních věcí, o které v tomto díle jde. Kam až je člověk schopen zajít, když ho nikdo nevidí, nikdo ho nemůže stíhat, nikdo na něj dokonce nemůže ani ukázat. Má pak lidská důstojnost vlastně ještě nějaký smysl?
Všechny city a pocity jsou zpřevraceny, nenávist i láska nabývají jiných, někdy až obludných podob. Které lidské potřeby (kromě nutnosti utišit hlad a skrýt se před deštěm a zimou) přetrvají? V tomto směru vytvořil autor fikci opravdu přesvědčivou a důvěryhodnou.

Spojení drsné a napínavé četby s kvalitou zpracování není pravidlem, v tomto žánru je to určitě jedna z nejkvalitnějších knih, které jsem četla. Od této knihy se těžko odchází, dokud není dočtená do posledního slova. A jazyk, plynulý, ale i strohý, celkový dojem ještě zesiluje.
K dokonalosti této knize chybí hlavně to, že některá témata autor opouští příliš brzy, takže zůstávají jaksi nedopovězená až nedopracovaná. Ale možná i to byl záměr a možná to i vysvětluje tento úryvek:
"... odpovědi se neobjevují pokaždé, když bychom je potřebovali, a často se stane, že samo čekání na ně je jedinou možnou odpovědí."

8 25.10.2011

Totem vlka je rozhodně významné dílo. Má mnoho vrstev, vyvolává mnoho pocitů, je nejednoznačný, napínavé scény se střídají s rozvahami, a to i s takovými, se kterými člověk nemůže jen souhlasit, ale měl by se snažit jim porozumět.
Dějová linie je zde zásadní a výrazná, napínavé scény a popis života ve stepi jsou strhující. Tato rovina tvoří jakési jádro románu, kolem nějž autor rozvíjí své myšlenky, myšlenky člověka nespokojeného s politickou situací, vyrovnávajícího se se svým původem a národem. Toto vyrovnání není vůbec lehké a vlastně ani není zcela možné. Tupost, krátkozrakost a bezohlednost, jaké je schopen totalitní režim, se odpustit nedá a snad ani nesmí. Následky bývají často kruté a nevratné. To autor ukazuje na postupu, kterým byla zničena jedna z posledních rozsáhlých a unikátních stepí světa.
Jeho vztah k vlkům je osobní a citovou záležitostí, ale je také obrazem lásky ke svobodě a přirozeným zákonitostem, od kterých se lidstvo ke své škodě vzdálilo až příliš.
Tato kniha vyvolá spoustu otázek a v neposlední řadě i zájem o to dovědět se mnohem víc o kultuře, mytologii a dějinách národů, o kterých pojednává tento velký román.

12 19.07.2011

Kniha plná námětů na romány. Na malé ploše autor dokáže perfektně popsat prostředí, charaktery, situace, pomocí drobných detailů tvoří působivou atmosféru a s citem pro všechny rysy lidské povahy představuje v této knize celou škálu typů, přesně jak se s nimi člověk setkává v životě.
Bohužel na hodnocení této knihy se opět podepisuje to, že je povinnou četbou. A jak víme z mnoha různých výzkumů, průměrný český student z četby moc těžit nedokáže. Hodnocení této knihy to může jen potvrdit.

10 21.06.2011

Z těch několika málo českých detektivek, které jsem četla, je tahle rozhodně nejlepší. Nejsem milovník akčních scén a nelogických a přemrštěných heroických výstupů, kterými se to dnes v detektivkách jen hemží. V této knize nic takového není, přestože mrtvých je tady až až.
Vraha se mi nepovedlo odhalit skoro až do konce, i když mi zpětně došlo, že kdybych neuvažovala jen logicky, ale také podle atmosféry jakéhosi napjatého poklidu, kterou je kniha prostoupená, zřejmě bych na to přišla dřív.
I když jsem tuto knížku četla už hodně dávno, ten pocit napětí a až strachu si při vzpomínce na ni vybavím živě dodnes.

Hodně působivá kniha. Téma nerovného vztahu, který poznamenal oba zúčastněné na celý život, téma války, která i po desetiletích zasahuje do osudu lidí. Hledající nikdy nemohou najít to, co by je učinilo šťastnými, i když pro to udělají téměř všechno. A problém je možná právě v tom "téměř". Závěr je sice logický, ale mám trošku pocit, že si to autor poněkud usnadnil. Nebo možná jen urychlil?
Rozhodně tato kniha stojí nejen za přečtení, ale i za zamyšlení.

3 08.06.2011

Vtipná, lehká knížka, příjemné odreagování a hezké čtení (nebo poslouchání - vyšlo na CD) na dobrou noc.

Knížka je to pěkná, obsahuje spoustu hezkých nápadů a motivů, pro děti by mohla být výborná, kdyby ovšem nebyla tak strašně rozvláčná. Škoda, jinak by si určitě našla více čtenářů. Jedna z mála knih, které by nějaké umné zkrácení asi i prospělo.

16.05.2011

Tento díl jsem četla dvakrát. Poprvé někdy na prvním stupni ZŠ, podruhé v pubertě z jakési nostalgie. Mám dojem, že je to vynikající kniha pro děti, ale při druhém čtení už jsem se do příběhu nedokázala tak vcítit. Chybělo tomu to kouzlo, které funguje jen u dětí, že totiž člověk nejen čte a představuje si, ale vyloženě se účastní děje. Byl to nádherný pocit tajemna, poezie a dobrodružství. V každém výklenku a za každou páčkou jsem pak hledala tajné dveře.

5 16.05.2011

Snad trochu smůla je, že se tato kniha doporučuje číst dětem na základní škole. I když zrovna já jsem ji přečetla už tehdy bez nucení a líbila se mi, většina spolužáků nad ní ohrnovala nos a myslím, že málokdo z nich se k ní vrátil. A to je škoda.
Tuto knihu si autorka tak trochu psala pro vlastní potěchu, které se jí v životě moc nedostávalo. Obraz babičky byl pro ni zřejmě určitým způsobem terapie, vytvořila si v ní takového člověka, kterého by v životě nejvíce potřebovala: osobu, která má autoritu, přitom má ale své blízké opravdu ráda, dokáže je v pravou chvíli napomenout a v pravou chvíli povzbudit nebo i skutkem zasáhnout do běhu věcí a tím jim pomoct.
Pokud člověka nezaujme děj, musí ocenit kompozici díla, která je nepochybně výborná, tolik příběhů a epizod se prolíná a doplňuje, pokud je člověk schopen podívat se na dílo z této stránky, musí autorčino umění rozhodně ocenit.
Moc se mi líbilo představení v brněnské Huse, Jiří Pecha v roli babičky byl skvělý. Ironizování některých výroků, hlavně těch nejznámnějších a téměř zlidovělých, bylo opravdu vtipné a odlehčující, nicméně nešlo o zlehčování celého díla. Vážné části (Viktorka, Barunčiny úvahy, smrt babičky) byly nádherné, citlivé a opravdu působivé. Představení, ve kterém se člověk pohybuje od záchvatů smíchu přes napjaté očekávání (přestože děj je dobře znám) až k slzám dojetí, dokáže vytvořit málokdo.

Kdyby se ke mně tato knížka dostala jindy, (třeba teď), nevm, jestli bych ji vůbec četla. Ale měla jsem to štěstí, že jsem ji četla krátce po revoluci, kdy bylo její vyznění hodně silné a živé. I další okolnosti byly pro tuto knihu příznivé: především můj věk a celkové naladění.
I když čtyři hvězdičky jsou v mém pojetí hodnocení mnoho, musím je dát, i kdyby jen pro silný dojem, který ve mně kniha zanechala.

3 13.05.2011

Když jsem knížku četla, bylo mi asi devět let a tehdy se mi celkem líbila. Její tendenčnost jsem asi nechápala, takže jsem vnímala příběh jako takový. Nebyla jsem nikdy velká čtenářka dívčích románků, moc srovnání nemám, nicméně to málo, s čím srovnávat můžu, bylo skoro vždy horší.
S tak obrovským odstupem si nedovolím knihu hodnotit.

I v této knize autor prokazuje, jak skvělým je vypravěčem. Doporučila bych ji těm, kdo "nezvládli" Sto roků samoty pro množství jmen a prolínání mnoha příběhů. Dějová linie je tady zřetelná, text je přehledný. Přitom je příběh napínavý, drsný a citlivý. A samozřejmě se tady projevuje typický márquezovský magický realismus.
I když pro mě je Sto roků samoty tou nejlepší Márquezovou knihou a mám ráda jeho spletité romány, tento příběh stojí za pozornost. Rozhodně by byla škoda, kdyby zůstal jen načrtnutý jako krátká vsuvka v jiné knize.

1 13.05.2011

Hodnotit nebudu, slyšela jsem zcela náhodně asi tři "pohádky" v rozhlase a jediné, co mi z poslechu zůstalo, byl docela intenzivní pocit trapnosti. A ještě dojem, že od ostříleného spisovatele, byť rázu populárního, bych čekala aspoň formálně něco vyzrálejšího. Opravdu podprůměr.

Jedna z knih, které mi moc v hlavě neuvízly. Literární zpracování není špatné, je to zajímavá sonda do české literatury své doby, je tady myšlenka, není to rozhodně žádná naivní romantika. Takové ponuré čtení. Měla jsem ji jako doporučenou četbu k jednomu semináři, takže ji dovedu ocenit v určitém kontextu, nicméně nebýt onoho semináře, asi bych si toto dílo nevyhlédla. Hodnocení 3-4 hvězdičky, ale jelikož mezi čtyřkami mám své oblíbence, dávám ***.

08.05.2011

Příliš černobílé. Naivita a dobrota hlavního hrdiny hraničí s hloupostí (neumí si ani vypočítat, že dítě, které se narodí jeho ženě, nemůže být jeho), vychytralost druhé strany je popsána tak zjednodušeně, až je nevěrohodná.
Klasický námět je obohacen o zajímavé podrobnosti a kdyby byly charaktery postav propracovanější a ne tak jednoznačné, mohla by to být dobrá kniha.

Vynikající kniha, kterou určitě nepřijme každý s nadšením, ale tím víc si užijí ti, které zaujme. Tak to ovšem je asi u všech knih této autorky.
Na první pohled může text působit monotónně (i když rozhodně ne tolik jako třeba u Milovnic), ale skrývá se v něm nezvyklá jazyková bohatost, propracování do nejmenšího detailu až ke hře se slovy a přirovnáními. A dějová struktura je promyšlená zrovna tak dokonale.
Snad ve všech anotacích a recenzích se objevuje slovo "perverze". Z toho mám pocit, že došlo (jako ostatně často dochází) k tomu, že nějaký uznávaný kritik tohoto slova jednou použil a ostatní se od toho už nedokázali oprostit. Osobně mi tento výraz připadá přinejmenším zjednodušený. Kdo tuto knihu nejen přečetl, ale i procítil, asi lehce pochopí, že nejde o perverzi, jde spíš o zoufalé hledání a tápání. Nejde totiž o požitkářství, ale o snahu vynutit si aspoň nějaký tělesný prožitek (nebo požitek). A v situaci, kdy jsou obyčejné a běžné požitky po dlouhá léta důsledně pohřbívány, hledající se uchyluje k neobvyklým a podivným prostředkům, od kterých čeká vystupňování vášně, jež se proplétá a někdy i zaměňuje s opravdovými city.
Téma dominantní a autoritativní matky je vděčným literárním tématem, toto zpracování je ale naprosto jedinečné a zatím zřejmě nejlepší z těch, která jsem poznala.

10 02.05.2011

Je jen málo knih, které by mi tak silně utkvěly v hlavě. I když uběhlo už dost času od doby, kdy jsem ji četla naposled, některé scény znám nazpaměť, mnohé postavy vstoupily do mého života téměř jako moji známí, jako živí lidé. A to je jedna z věcí, které na knize vždycky ocením. Márquezův vypravěčský styl je tak propracovaný a přitom přirozený, že jsem se opravdu nenudila ani chvilku.
Ale nejde zdaleka jen o to, že kniha má spád, je plná příběhů, osudů a neuvěřitelných událostí. Je to především kniha o vzestupu a pádu, o rozvoji a úpadku. A tento příměr se vztahuje nejen na lokální a osobní oblast, ale týká se celé civilizace.

15 29.04.2011

Chtěla jsem to poslouchat jako zvukovou knihu pro odlehčení a jako zpestření při běžných domácích pracích, ale nešlo to. Je to kniha pro ty, koho baví telenovely a podobné rodinné historie. Popisy nákupů, vaření, rozestavování nábytku apod. bych byla ochotná vydržet, kdyby kromě toho šlo ještě o něco víc. Ale to bohužel nejde. Nedočetla jsem další díly, ale řekla bych, že jde o to dobře provdat dceru a užívat si výhod hmotného zajištění spadlého z nebe.

22.04.2011

Každá z těchto povídek je svébytným velkým dílem. Ale jak se obecně tvrdí, jejich sestavení do tohoto souboru není náhodné. Řekla bych, že v této sestavě se jejich význam ještě rozšiřuje a prohlubuje, souvislosti, které tady nacházíme, jsou neméně důležité než význam každé povídky jednotlivě.
První povídka je velmi působivá už svým tématem, je krátká a tím jaksi zhuštěná, takže působí opravdu velmi silně. Druhá povídka "Místnost" mně osobně připadá trochu slabší, účinku nabývá právě spíš v kontextu celé knihy. Za nejpropracovanější pokládám povídku poslední, "Mládí vůdce". Autor v ní dokonale popisuje, jak z milého dítěte vyrůstá bezcitný antisemita. Je tady jasná paralela s celkovým meziválečným vývojem, s tím, jak se měnila atmosféra, jak se rasismus stával něčím samozřejmým, ne-li chvályhodným.
Ve všech povídkách vystupují lidé, kteří rozhodně nepatří k obyčejným a průměrným, jednou vidíme nevšední sílu a sebeovládání, jindy zbabělost a prodejnost.
Tato kniha určitě stojí za přečtení.

3 29.03.2011