... a bude hůř
kniha od: Jan Pelc
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/1886/bmid_a-bude-hur-db1-1886.jpg
4.2
796
Třídílný kultovní román odehrávající se převážně v totalitních severních Čechách poutavým způsobem a barvitým jazykem popisující život tehdejších mániček. Podle románu byl v roce 2007 velice úspěšně natočen stejnojmenný film v režii Petra Nikolaeva a podle scénáře samotného Jana Pelce... Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští.... celý text
Komentáře (105)
Komentáře 105 Recenze 1
Tak musím přiznat, že tahle kniha a styl vůbec nebyl nic pro mě. Chápu rebelii doby, ale tohle je jen o chlastu, vzdoru a sexu.
(SPOILER)
Naprosto skvělou první část, (kde je chlast, toluen a perník) nahradí část druhá (kde jsou houbičky, magorák a incest,) kterou posléze nahradí část třetí (kde je přeskakující ich a er forma, co nedává žádný smysl a je příliš náročná na čtení.)
Mínusy knihy:
- Osobně bych si odpustil incest, (který nebyl uplně nutný)
- přeskakující formy poslední kapitoly, (které vám možná nepřijdou otravné v 16 plus letech kdy knížku čtete poprvé, ale po třicítce už Vám bohužel vadí.)
- často používané pejorativum "kráva" na ať už mužské či ženské pohlaví
- některé slangové výrazy, které nelze bez vysvětlení rozpoznat. (Např. Chytit Kapelu.)
Tak či onak, jedná se o nezapomenutelné dílo, jehož návykovost umocňuje fakt, že v románu neexistují ŽÁDNÉ kapitoly, stále se tam něco děje (buď sex anebo chlastání anebo bitky) a tudíž čtete, čtete, čtete, a najednou zjišťujete, že uběhlo pět hodin.
Skvělá kniha jako sonda do minulosti rebelujících mladých lidí, kteří se bouří totalitě a budovatelské výchově. Chtěly se odlišovat, ale čím? tak dlouhé vlasy a riflové oblečení, vysedávání po hospodách, spekulace o tom, kde sehnat peníze, a to nejlépe co nejvíc, jak se vyhnout práci a přesto mít štempl v občance. A hlavně si nezávazně užívat. Nevím, jak se nyní dívají mladí na tuto knížku, ti mladí, kteří totalitu nezažily, ale i takoví Olinové mezi námi žili, ale nebyli tolik vidět. Děkuji pane Pelci, že jsme mohli nahlédnout i mezi ty Oliny.
...a bude hůř je nešťastná kniha. Není to vlastně nic jiného, než sonda do party duševních slabochů a primitivů, která by se nechytila pravděpodobně ani mimo kom. režim. Kdybych nevěděl, která bije, skoro bych spíš sympatizoval s režimem, než s takovým budižkničemu jako je "hrdina" Olin. Takže tím spíš mně tato kniha vadí v tom, že leckdo, kdo bude po právu zhnusen hlavními postavami si pomyslí, že ty máničky byly vlastně všechny stejný, a ještě že proti nim ti komunisti tak brojili. Chudáci Plastici a zejména!! Blue Effect (s takovým sympošem jako je Radim Hladík v čele), že se o ně tyto postavičky otírají...Takhle by to působilo na mě, kdybych byl nezasvěcený čtenář a bral v potaz jen dílo bez znalosti historických souvislostí. No vážně, vždyť ztělesněním totality a útlaku minulého režimu jsou v románu pouze policajti, kteří se snad jako jediného prohřešku dopouští přemrštěného násilí - zrovna tak jako zbytek postav. Vážně potom tato kniha primárně předkládá, jak odporný byl život za Husáka? Ani bych neřekl. Už jen za to bych strhnul řadu bodů v hodnocení.
Další je ten primitivní účelový styl, kterým je celý román psán. Jak píše Vladimír Prokop: "... kultivovaný čtenář okamžitě pozná, že veškeré drastické a sexuálně explicitní motivy se v románu vyskytují jen proto, aby za každou cenu čtenáře šokovaly a udržely jeho pozornost. Dílo, jehož prvky jsou účelově manipulovány tak, aby zapůsobily co nejsilněji (aniž by fungovaly jakožto integrální součást umělcem přesvědčivě evokovaného světa), je neupřímné, ba dokonce lživé. Je to pouhý kýč."
A tady ty řeči o zrcadle doby, atd. ty sem zkrátka nepatří.
Když mám rozebrat jednotlivé knihy, musím říct, že první část je pro mě zaručeně nejhorší (v tom všem, co popisuju výše), druhá nejnudnější, a třetí (která se od prvních dvou liší) asi nejskousnutelnější. Když tady ale vidím, že ostatním čtenářům přijde třetí část nejslabší a dále vidím 84%, nerozumim. Vážně. Všechny % nad 55 jsou podle mě navíc. A dost možná že už nad 45.
Před lety si tuto knihu / a jiné od stejného autora / přál syn k Vánocům. Sháněla jsem je po antikvariátech, než jsem je zabalila, tak jsem do nich koukla. Není to můj šálek čaje, jak se říká. Kdyby ubylo sprostých slov a lahví alkoholu, asi by se to dalo i číst, protože život za socialismu je vykreslen parádně.
Zařadila jsem znovu po letech v rámci čtenářské výzvy. Když mi bylo náct, byla jsem nadšená. Dneska mně Olin štval od první strany po poslední. Asi už ten pubertální vzdor nemám a nemusím být za každou cenu v opozici.
Román rozdělený do tří knih, ve kterém sledujeme život Olina, který se v sedmdesátých letech není schopen zapojit do tehdejšího způsobu života, nevidí smysl ve studiu, práci a v "běžném" socialistickém životu tehdejších občanů. Jediné co ho baví je žít ve společnosti stejných lidí jako je on, jen sedět v hospodě a dělat co je baví. Ovšem komunisté a jejich represivní složky tomu nejsou nakloněni a dělají vše proto, aby tyto "napravili" . A dochází k tragickým událostem .... Olin si uvědomuje svůj způsob života, má občas tu touhu po změně a ovšem stejně vždy najde útěchu v alkoholu. Musím říct, že jsem byl obrovsky překvapen tímto románem a naprosto nadšen. Tato kniha je syrovým popisem života mániček a jejich rebelií proti režimu, kdy nutno říct, že by se chovali stejně za jakéhokoliv režimu.
Oline já nikdy nepochopím lidi, který tancujou, víš o kolik času se okradou? Místo toho aby chlastali?
Klasika, kterou jsem četla ve třinácti, pak v patnácti a až ve dvaceti jsem ji konečně dočetla. A líbila se mi.
No, nikdy nekončící příběh... Já cítila smutek a nebylo to jen o režimu, ta kniha se dostane pod kůži, stejně jako pesimismus, který tu byl tenkrát, dnes i zítra.
Kultová záležitosť mojej mladosti (aj počínajúceho stredného staršieho veku:). Olin a jeho mladosť - dospelosť v totalitnom režime v objatí undergroundovej komunity v severných Čechách. Dôverne známe každému, kto sa počas normalizačného režimu (1969 -1990) pohyboval v prostredí neoficiálnej ne-mainstreamovej kultúry a umenia. Odporúčam túto skvelú záležitosť každému non-konformistovi dnešných dní, nech sa dobre zabaví a snáď aj trochu poučí.
já jsem asi "konzerva"protože smysl života, jak ho vidí hlavní postava a jeho kamarádi,já prostě nemůžu tolerovat.Když si odmyslím jakým způsobem je kniha napsaná,tak mně děj zaujal,jsem bývalé dítě totality,takže situace mi není až tak cizí.Ale jsou mi cizí popisované názory,celá ta parta by nebyla spokojená za žádného režimu.
Přes hektolitry alkoholu,přes moře vulgarit i nechutností,přes sex na každé stránce,přes tohle všechno se musíte dostat,prodrat se tím někam pod povrch a pak se to možná před vámi rozestoupí a uvidíte tu beznaděj a touhu po svobodě,strach někoho milovat,strach bojovat,odvahu i zbabělost,strach ze sebe samého, hledání smyslu žití..... zkrátka lidský úděl v každé době i za každého režimu.
(SPOILER)
Poslouchal jsem jako audioknihu. Čekal jsem něco trochu pozitivnějšího a hlavně literárně ucelenějšího.
Kniha první: Plně chápu vývoj příběhu i chování Olina minimálně v první polovině. Kluk v pubertě bez dozoru, tak holt si užívá. To co mu fotr provede po přestoupení na učiliště je asi nejhorší věc co rodič svému potomkovi může udělat, takže plně chápu Olinův vztek a nenávist k otci i to, že kriminálníci jsou pro něj férovější lidé než lidé žijící "spořádaným" životem. Co trochu nechápu je to jak jednoduše se Olin vzdává všech svých lásek. V druhé polovině už je to vážně jen o chlastu, pro který slouží jako výmluva nějaká revolta vůči systému. Stejně tak nechápu, když Bejby tak moc miloval, proč aspoň nezkusil žít trochu normálně.
Kniha druhá: Tady jsem bal trochou zaražený vývojem vztahů. Olin mění přátele stylem "starý pro nový". Ani zmínka o Bejbině a dítěti, o Nataše, Marabu, vždyť i Pumpa docela zmizel. Zato se odnikud objeví Olina - duševní dvojče a nejlepší kamarádka. Olina skoro nonstop sledujeme den co den a doteď o ní nebyla jediná zmínka.
Kniha třetí: Zase "starý pro nový" všechno zahodit na všechny se vysrat, teď už se ze starých přátel mluví jen o Josefovi a Špínovi, sem tam zmínka o pár dalších, ale jen jednou větou (Hrbatá, Pumpa, Haš...), o většině se raději nemluví vůbec. Na to že Olin pořád vzpomíná, nějak na spoustu lidí zapomněl. Neuvěřitelně se navýšila Olinova sečtělost, což mi z jeho životním stylem úplně nekoresponduje. Navíc je tu iritujíc střídání ich a er a ač jsem se snažil sebevíc, nepřišel jsem na logiku těchto změn.
Velkou část knihy se Olin chová jako neuvěřitelněj zmrd aby zničeho nic zazářil jako nejslušnější a nejrozumnější člověk v okolí. Taky tady chybí určitá kontinuálnost vyprávění. Moc dobře víme že Olin nedostudoval, i proč. V druhé knize má ovšem maturitu a ve třetí se chlubí dokonce nějakým diplomem. Z příběhu jsem pochopil, že nebyl na vojně, ovšem v závěru třetí knihy vyznívá, že byl propuštěn až po odvedení. Taky vzpomíná na spoustu věcí, které by jsme s ním měli prožít, ale v tu dobu kdy se měli dít o nich není ani zmínka.
Knížka je dost depresivní a musím říct že mi dlouho trvalo, než jsem se na to povznesl a přestaly se tyto chmury přenášet na mně. S děním v knize se dokážu dost ztotožnit, protože, ač v jiné době, jsem jeden čas žil podobným stylem a není to nic k čemu bych se chtěl vracet.
Při čtení jsem ale pochopil jak vypadala spousta těchto bojovníků proti komunismu. Banda netáhel které zajímá jen to jak se ožrat (případně jinak zmastit), vyhnout se práci a co nejsnadněji se dostat k penězům.
Začátek byl naprosto famózní. První dvě knihy jsme žral jak koza trávu. Jo, přiznávám, že je to drsná kniha, ale mě to bavilo. Smál jsem se. Líbilo se mi, jak jsem se v Olinovi občas viděl.
jako bývalá mánička si normalizaci dobře pamatuji, kniha zaujala i byla zfilmována
https://www.csfd.cz/film/223804-a-bude-hur/prehled/
nejdřív jsem měla s toudle knížkou docela hate-love vztah ale pak mi moc přirostla k srdci a Volin mi docela chybí, rozhodně to stálo za to abych se v knihovně ptala estli mi to donesou ze skladu protože jsem se dozvěděla o slangu z Československa sedmdesátejch-osmdesátejch let a zas jsem měla možnost vidět svět očima degenerovanýho alkáče což mě velmi baví, ke konci se to krásně motalo z pohledu první a třetí osoby a ještě to přidávalo tomu všudypřítomnýmu chaosu, a několikrát se mi z tý knihy chtělo blejto což znamená že je to kvalitní literatura když vyvolala tolik pocitů
Mám z toho fakt depku, číst někdy těsně před lockdownem o tom, jak je všechno na hovno, mi moc nedodalo. A bude hůř...
Bezútěšný svět. Kniha spíš pocitová než dějová. A ty pocity nic moc...
Atmosféra popsaná dokonale. Koncentrace sprostých slov vyšší než nízká. Některá slovíčka mi chvíli trvalo, než jsem pochopila. Samotné mi připadalo, že jsem ožralá, když každou chvíli přišla nějaká změna první osoby za třetí, minulosti za přítomnost nebo za nějakou halucinaci, sen, cojávímco...
Je celkem jedno, jestli je to o minulosti, ono se ve výsledku tak moc nezměnilo...
Akorát mi neseděla do skládačky ta sečtělost hlavního antihrdiny.
Perfektní! Nejsem nějaký knihomil, ale tuhle jsem přečetl od doby, co jsem ji poprvé dostal do rukou, tak nejméně 10x. Procestovala se mnou kus světa. Odměnou je jí např. to, že si ji můžete půjčit i v centrální knihovně v Liverpoolu a to v češtině! Naprosto úžasný příběh hlavního hrdiny VOlina. Všechny tři kapitoly jsou jiné, přesto žádná z nich neztrácí na zajímavosti. Opravdu doporučuji.
Kvalitní sociologická sonda do duší budoucích jaderných inženýrů, ministrů kultury a ekonomických poradců vlády. Prohnilý obsah reálného socialismu pod pozlátkem oficiální propagandy. Zrcadlo nastavené bolševickému pokrytectví.
Kdyby byla alespoň polovina z toho pravda...
Syrová a drsná zpověď undegroundu, totality a vlastní neschopnosti. Pro lidi narozené po '89 celkem nutnost.
Kdysi dávno můj referát na gymplu a nelitoval jsem, že jsem si Pelce vybral. Dílo bylo něco jiného, než co jsem tehdy četl, takže bylo docela fajn proniknout do undergroundu a obohatit si slovní zásobu našeho rozmanitého jazyka.
musela jsem po dočtení zas asi měsíc počkat, abych se rozmyslela, jak moc skvělý to bylo. a moc. protože mám zas další knížku, na kterou si během dne náhodně vzpomínám a všem o ní vykládám, zas jsem trosku chytřejší a mám pocit, jak kdyby byl olin po tom všem, co sme si “spolu” zažili, můj kamarad a vobčas se mi po něm stejská
nádherná kniha inspirovaná životem v totalitní káznici bolševického Československa. Bere silně za srdce.
toto som nedokončil... donekonečna a bez východiska sa topiť v normalizácii... stačilo naživo...
Boží úlet, který se čte sám. Některé pasáže jsou troooošičku přehnané, např : erotické pasáže : po 10-ti pivech a nějakém tom rumíku, tam kaňouři dali 4-5 čísel, jakoby nic. Takového odborníka co polkne tolik piv a rumu a potom zvládne takový maraton, bych chtěl potkat :) jinak super knížka.
No, nedala jsem to :D Už jsem nějak nedokázala zabíjet tím další hodiny a dál si rozšiřovat ve své mysli místa, která už mě odtud nikdo nevymaže - nekrofilie atp. Dávka naměřená prvním dílem mi do konce života asi bude stačit :)
Ale jako jinak si myslím, že to je důležitá knížka, a to sice kvůli několika věcem. Za prvé - vnímám to jako věrně zaznamenaný obraz revolty proti tehdejšímu systému, zrcadlo toho, jak to tehdy bylo mezi máničkami a tou nejvíc spodní vrstvou obyvatel - žádný dokumentární popisy, ale prostě tak jak asi určitá skupina lidí žila, tak s tím koresponduje i styl, jakým je kniha napsaná. Za druhé - ta doba je fakt šílená, šílená, šílená... Takže se nedivím, že ožírání, flákání se a nechození do práce atd., platilo jako za tu jedinou formu odporu, která těm tehdejším puberťákům zbyla. Tenkrát to asi bylo dobrodružství, dneska by dotyčnej byl někde jako bezďák, kterej je všem ukradenej. Tenkrát o ně jevil zájem aspoň sbor VB, dneska by byli šumák i jim.
Doporučuju nečíst na lačno v dopravních prostředcích, jednou se mi u líčení kocovin, chlastání udělalo vážně zle od žaludku :D
Už si ani nepamatuji, o čem ta kniha byla... ajo vlastně, o chlastání a o souložení. Asi mám o undergroundu jako porevoluční dítě zkreslené představy, ale jeho protagonisty vnímám podobně jako beat generation - osoby, které sice žijí nespoutaný život, ale zároveň jsou to tvůrci zajímavých myšlenek. Tuto skutečnost ostatně potvrzují texty českých undergroundových kapel, které vnímám jako podnětné. V této knize jsem však nic podnětného nenašla, druhá půlka příběhu mne navíc vyloženě nudila. Beru knihu jako report, který si nic nepřikrášluje, proto jsem titul ohodnotila dvěma hvězdičkami místo jedné. A teď mne omluvte, jdu meditovat nad texty Plastiků.
Přestože jsem knihu poprvé četla začátkem 90. let, některé pasáže si pamatuji téměř doslova! jen doufám, že hůř už bylo!
Tak k tomuhle tomu daleko spíše, než ke Ginsbergově Kvílení pasuje vstupní věta Williama Carlose Williamse: Račte si podkasat sukně, mé dámy, teď jdeme peklem!
Poprvé jsem četla knihu tak v sedmnácti a byla jsem z knihy nadšená, bylo to tenkrát prostě NĚCO! Olin byl tehdy pro mně frajer,co se toho nebojí.
Teď po letech jsem zvládla sotva půlku,fakt se to nedá. Asi je to tím, že jsem dospěla, vyzrála a snad i dostala trochu víc rozumu. Olin se vymezuje proti systému,ale pro mě je to jen alkoholik a flákač.Otázka ale je, k čemu bych tíhla v té době já sama,těžko říct. Knihu hodnotím půl na půl, dílo je to zajímavé, mně už ale tak nějak míjí.
Nevím, co si o tom myslet. Z první části knihy se mi chtělo zvracet, z druhé také, třetí se trochu podobala knize. Ano, není to literatura, je to zpověď. Zpověď koho? Nejsem a nebudu žádný moralista, ale život podle téhle zpovědi? Ne děkuji, určitě radši ten, co tam tak haní.
Chvilku je kniha psaná v 1. pádě, hned zas ve 3. Větu od věty se postava nachází v přítomnosti a hned zas v minulosti nebo ve snech nebo v bludách. Chvílemi jsem nevěděla, jestli nečtu během jedné věty úplně jinou knihu.
Paradní kniha, četl jsem ji v šestnacti, hned po sametovy revoluci. Když kniha vyšla na zapadě za totáče, tak se emigranti zhrozili co je v československu za mládež. Pavlu Tigridovi se ale velmi líbila , tak ji vydal...
Tohle není literatura, není a nechce být.
Je to zpověď. A zpovědníci jsme my. jen je tu rozdíl v tom, že nemáme právo udílet rozhřešení. Nemáme právo ani soudit. Protože každá doba má své útrapy. A socialismus byl prostě teror.
Surově popsaný socialismus ve své největší špíně. Nejsi jako já, nesouhlasíš se mnou, tak já ti ukážu. Tvůj socialismus s lidkou tváří.
"Kurva svět" mi rezonuje v hlavě a já můžu konečně odpovědět na otázku: "Jaká je vaše oblíbená kniha?" ... Nemusí jít pouze o šílenou výpověď doby... Dnešní čtenář, který totalismus nezažil, si v ní může najít úplně svůj nový svět, protože, co si budem - pořád je od čeho utíkat.
Četla jsem jako výpověď jedné generace ...
Prožila jsem to období ... ale já to takhle nevidím... někdy to bylo na hraně...
A hlavně - už je to pryč...
Kniha,která ovlivnila můj život,četl jsem ji několikrát a vždy jsem se plně ponořil do příběhu,doby,místa a času
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno komunismus květinové děti severní Čechy české romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  ... a bude hůř |
| 2002 |  Šmírák |
| 2001 | Bez ohňů je underground |
| 1999 | ...a máš mě rád? |
| 2004 | Basket Flora |
Kniha ... a bude hůř je v
| Právě čtených | 14x |
| Přečtených | 1 260x |
| Čtenářské výzvě | 44x |
| Doporučených | 81x |
| Knihotéce | 285x |
| Chystám se číst | 201x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 1x |