1. Domů
2. Autoři
3. Jan Pelc
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 14
• Bazar 23
• Životopis
• Citáty 23
• Diskuze 3

Populární knihy

/ všech 14 knih

Nové komentáře u knih Jana Pelce

...a to mi nemůžete udělat

„Úplně z jiného soudku a možná proto mě to nebavilo. Reálie veskrze zajímavé. Ale ke konci, když už Tomášovi definitivně hráblo, jsem se v těch přeludech sama ztratila.“... celý text
— markulina711

---

... a bude hůř

„Vubec jsem se nedokazal s hlavni postavou ztotoznit. V dnesni spolecnosti by to byl bezdomovec a nemakacenko, za totality ale "bojovnik" proti rezimu. Knihu jsem odlozil po 50 strankach. Myslim ze je ale dobre napsana s autentickymi hlaskami a realnym pohledem do socialnich skupin te doby.“... celý text
— jirkajiran

---

...a máš mě rád?

„Ještě výrazněji než v rozsáhlých prózách ovládá sex lidský život v autorových povídkách, kde je pojat ve svém psychickém dosahu, ztajeném v jednání postav. Pelcovy povídky jsou založeny na pointě, opírající se někdy o dějovou konstrukci, účinnější však jsou tam, kde vyrůstají z postupně vyhrocovaného smyslu a ukazují paradoxní spojení kontrastních stránek lidského života. Dílo je prodchnuto absurditami, které jaksi nemají východiska. Příběhy jsou až pitoreskní a nechávají hrdiny v neobvyklých situacích bez řešení. Často nevíme, proč situace vznikla a ani jaký je její závěr. Proběhne jen určitá akce a ta končí tragicky nebo neočekávaně a nikdy kladně. Autor příběhy komponuje jako malá lidská dramata, kde smrt nebo svoboda jsou jen pojmy. Nikoho nevzrušují a nikdo se nepozastavuje nad jejich zákonitostmi. První z povídek má charakter horroru, ostatní jsou věnovány společnému tématu - variacím na problémy ve vztahu dvou lidí, většinou životních partnerů. Originální vidění světa, dobrá psychologická kresba a věrohodný obraz oploštěných lidských citů jsou klady této drobné knížky.“... celý text
— uwe.filter

---

---

... a výstupy do údolí

„Na kultovní trilogii ...a bude hůř autor volně navázal prózou ...a výstupy do údolí, ve které sametová revoluce namísto impulsu k novému životu ve svobodné zemi zapříčinila ztrátu jistot duchovního světa emigranta, kterému se možnost návratu do rodné země paradoxně proměnila v nemožnost žít. Alkoholové požitky, které v prvních svazcích mohly evokovat osobní revoltu ve státě nesvobody, jsou v tomto díle odhaleny jako prostý alkoholismus, jehož prostřednictvím hrdina utíká nikoliv před světem normalizace, ale před odpovědností žít smysluplně svůj vlastní život. Závěrečné životní ztroskotání ukazuje, že smysl života hlavního hrdiny netkvěl v dosažení cíle (v návratu do svobodné země), nýbrž v hledání tohoto cíle.“... celý text
— uwe.filter

---

... a bude hůř

„Názvy tří dílů románu … a bude hůř obsahují pojmenování „děti“. Dětmi myslí Jan Pelc generaci narozenou do socialistického „ráje“. Postavami jsou mladí lidé, často nezletilí flákači, opilci, zloději, kriminálníci, lidé na pokraji společnosti. „Děti“ jsou nepracující částí společnosti, která se snaží žít stranou od reality komunistického režimu, a to bez jakékoliv návaznosti na intelektuální underground, exil nebo disent. Olin a ostatní postavy nevzdorují jen totalitnímu režimu, ale i celé společnosti. Proto je pro některé čtenáře těžké ztotožnit se s vypravěčem a s prostředím. V podstatě stereotypní kolotoč opíjení se, kocoviny, sexu, útěků a policejních výslechů narušují občasné nezákonné hudební a sportovní akce. Za podmínek, kdy člověk nechce posluhovat komunistickému režimu, se stává alkohol jediným únikem, sex jedinou svobodou a vzdor proti všemu jedinou jistotou, jak přežít. V Dětech ráje, které vznikly jako první část trilogie, zaznamenává Jan Pelc trauma jednoho člověka žijícího v komunistickém světě. Sex jako podstatná součást lidské existence a jako lidské privilegium, které nám pomáhá uvolnit se a aspoň na krátký čas se osvobodit od všech starostí, je leitmotivem nejen Dětí ráje, ale celého románu. Sex je chápán jako obrana proti izolaci a vyvržení ze společnosti, je jedinou hmatatelnou svobodou a také prostředkem zavržení celé společnosti. Svoboda tedy může mít různé podoby a s prohlubující se společenskou izolací a nepochopením světa narůstá i intenzita svobody v sexu. Svědectvím takového násilí a nesvobody chtějí být i Pelcovy Děti ráje. Jako druhá vznikla třetí část trilogie, kterou jsou Děti cest. Olin a jeho kamarádi mají stejně jako ostatní politicky nežádoucí osoby dvě možnosti: nechat se zatýkat a věznit, nebo emigrovat. Druhou alternativu máme možnost v Dětech cest prožít s Olinem, který utíká před trestními postihy do ciziny a absolvuje tvrdou školu sběrných táborů v Itálii a v Rakousku. Přestože lágry představují pro Olina relativní místo bezpečí, stále pociťuje sebeodcizení v nových, dosud nepoznaných a nepřehledných podmínkách. Po celou dobu pobytu ho pronásledují myšlenky na minulost, které se vrací především ve snech. V této části nevystupuje jen Olin a jeho parta, setkáme se zde s příslušníky jiných národů (Poláci, Slováci, Jugoslávci), které Olin potkává na své cestě za svobodou, jež vede napříč Evropou a končí ve Francii. Závěr románu obsahuje prvky disharmonie, ale také pocit jakési vyrovnanosti. Olin se ve Francii seznamuje s clochardy, ve kterých jako by poznal odlesk stejné touhy ke svobodě, na jakou si dělal nárok už jako student. Autor nechá hrdinu rezignovat na vymoženosti svobodného světa a Olin se najde v roli nezúčastněného pozorovatele života. Jako poslední byly sepsány Děti rodičů, které představují jakýsi úvod, jakoby pasáž k pochopení celého románu. Úvodní část zachycuje Olinovu vzpouru vůči stereotypům, jež mu vnucují rodiče, škola i společnost. Osobní napětí s rodinou a záhy i se společností a jejím systémem zanese Olina do skupiny mládeže, obecně označované „asociální“, v hospodě U Boučků, kde má větší prostor pro seberealizaci. Životní styl party se vyznačuje odporem ke konzumní společnosti a snahou vytvářet si iluzi svobody pomocí alkoholu a sexu. Olin se zříká vzdělání, odchází z domova a žije nezávazným způsobem, hraničícím s dobovými zákony. Děti rodičů byly psány dodatečně, jako by autor usiloval o zachycení vývoje Olina od naivně přímočarého nazírání na svět k hlubšímu chápání vlastní existenciální situace.“... celý text
— uwe.filter