Danka22
komentáře u knih
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Kniha byla moc hezká. Moudrá, poučná a dobře se četla.
Stará škola
Petr K. Procházka
Kniha má dvě dějové linky. První se odehrává začátkem 60. let 20. století, a vypráví o Filipovi, který by raději žil u babičky, než v Praze. Druhá vypráví o životě Karla Jaromíra Erbena a o době jeho sbírání příběhů, které měly pomoci k vydání slavné sbírky Kytice. Myšlenka byla dobrá a zajímavá. Chvílemi mi to dokonce přišlo jako příběh Záhada hlavolamu od Foglara. Přesto je to spíš knížka pro dospělé čtenáře, i když prvky klučičího dobrodružství kniha měla. Myslím si ale, že by ji klidně prospělo méně stránek. Osobně jsem se začetla až v půlce knížky, ale tím si rozhodně nemyslím, že by byla špatná. Taky se mi líbilo to propojení s českými pověstmi, které všichni tak dobře známe. Téma si autor vybral opravdu dobře, jen ten styl občas pokulhával.
A co říci na závěr? Určitě si ji přečtěte. Gotický román ani Hoši od Bobří řeky to nejsou, ale strašidelnost či ponurost to rozhodně má. Jen buďte trpěliví, rozuzlení se dozvíte a věřte, že bude o co stát. Ať žije Erben!
Doktor z Varšavy
Elisabeth Gifford
Janusz Korczak byl lékař, učitel, spisovatel, kterého znali po celé Evropě. A důvod? Protože se vyznal v dětských křehkých duší. V knize se prolínají dva příběhy: jeden, který se týká působení pana doktora Korczaka. Po celou dobu věří ve spravedlnost a laskavost všech lidí, a ten druhý, zase o mladé zamilované dvojici, která popisuje válku ze všech stran.
Lehce se mi nečetlo ani o bombardování Varšavy i ghetta, přesto se mi příběh líbil. Byl čtivý, zajímavý ale smutný. Beletrické romány mám nejraději, nejen kvůli skutečným událostem ale i postavám, co v knihách vystupují, proto oceňuji i téma a jedinečnost. Dnes Varšava vypadá úplně jinak. Je to zrekonstruované město, přesto bodné rány, které mu byly zasazené během druhé světové války pořád ve Varšavě zůstávají. Navštivte určitě Muzeum varšavského povstání, je to nejdůstojnější místo, které ve Varšavě mohli postavit.
Zdislava z Lemberka: Vnesla světlo do nejtemnějších míst
Hana Parkánová-Whitton
Román je čtivý a zaujme. Přesto si myslím, že si autorka měla dát víc záležet na hloubce charakterů jednotlivých postav. Je pravda, že zjistit o této osobnosti spletitější informace je obtížné, ale v některých chvílích se mi román zdál zbytečně nedůvěryhodný. Což je škoda. Samozřejmě jde o názor, takže snad autorka odpustí. Důležité je, že se mi kniha jinak líbila, že mě zaujala. Smyslem nebylo napsat faktický román, ale historický román spíše pro ženy. A to příběh splnil.
Ženy, které mi nedají spát
Mia Kankimäki
Knihu jsem četla skoro tři týdny. Vychutnávala jsem si ji. Každá kapitola končí několika radami nočních žen a myslím že si je lecckdo zapíše do svého notes. Dozvěděla jsem se o spoustě žen, co byly umělkyně a kterým sice nepřála doba přesto dokázaly prorazit.
Lovci knih
Dirk Husemann
Nemůžu říct že základní myšlenka je špatná ale autor ji nedokázal pořádně využít. Oproti Slona pro Karla Velikého je to lepší kniha. Ale že bych ji znovu vyhledala, to se říct nedá. Škoda. Mohlo to být lepší
Máme na vybranou
Edith Eva Eger
Jeden z nejlepších příběhů, který jsem na téma holokaustu četla.
Život v zahradě
Penelope Lively
Je pravda, že jsem čekala něco jiného. Myslím, ale že pro čtenáře, kteří našli zalíbení v zahradách by kniha mohla být zajímavé zpestření. Kniha je rozdělena do několika kapitol. Přičemž autorka si dala tu práci a našla asi nejznámnější knihy, kde se vyskytuje pojem zahrada. Některé pasáže nejsou zase až tak zajímavé a chvilkami se čtenář až nudí. Nicméně co mě překvapilo bylo několik zmínek o knize od Karla Čapka Rok zahradníka. Celkově bych hodnotila knihu pozitivně.
Ženy, které čtou, jsou nebezpečné
Stefan Bollmann
Hezká kniha plná obrazů od malířských mistrů.
Spřádači snů
Barbara Erskine
No co si budem povídat, nejlepší to sice není, přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Barbary se totiž trochu stává Darcy Coates, a tady jsem si i vzpomněla na slavný seriál Posel ztracených duší - hlavní hrdinka mi vždycky přišla nafoukaná a hrozně hloupá :-D Ale to v románu není, ta je alespoň trochu při smyslech. Myslím, že kdyby se pustila víc do toho středověku, tak by se Barbara stala lepší než Rebecca Gablé a další. Prostě vykašlat se už na styl ála Cizinka. Už je toho moc!
Můj zahradní svět: Rok v přírodě
Monty Don
Monty Don je výrazná osobnost v zahradním světě. Proto není divu, že napsal řadu knih, a to hlavně o pěstování či péči zahradního světa. Dvanáct kapitol. Dvanáct měsíců. Čtyři roční období. Každý měsíc vás provede po Montyho zahradě. Dozvíte se jací ptáci si na ni lebedí. Jak je důležité mít v zemi žížaly, nebo proč nezabíjet krtky.
Osobně mám také zkušenosti se zahradou, proto jsem od Montyho přijala radu, že na slimáky a hlemýždě je nejlepší přírodní predátor. Ano, pokusím se dát na zahradu návnady, které přilákají ježky, ptáky a krtky. Bože, ať to pomůže! Také budu přemýšlet nad sadbou rostlinných druhů, které jsou typické pro Českou republiku. Vyhnu se javoru japonskému, i když se mi líbí, jaké má listí na podzim červenou barvu. Ale zkusím jiný typický strom, který je více spjat s naší krajinou.
Sama jsem byla na autora zvědavá a musím říct, že kniha mě mile překvapila. Čekejte dalšího Petera Wohllbena, akorát se nebudete toulat po lesích ale v zahradě Montyho Dona.
Libí se mi i grafická podoba knížky. Myslím, že by každá kniha měla mít ilustrace nebo fotky. A Monty měl štěstí, že jeho pes Nigel byl tak fotogenický. Ale který pes není, viďte:-D Navíc je mi Montyho zahrada sympatická, že ji má také v zátopové oblasti a potýká se stejnými problémy jako my.
Na druhou stranu jsem truchlila společně s Montym u poslední kapitoly, když umřel Nigel. Je to nejsmutnější část z celé knížky.
A jak bych celkově hodnotila Můj zahradní svět? Moudrá kniha, kterou si přečtěte postupně a pomalu, přesto nudit se určitě nebudete. Naopak, naberete hromadu inspirace i příběhů, které Montyho provází. Některá zvířata nebo rostliny se prolínají i v ostatních kapitolách, vlivem toho se o jejich životě i příbězích dozvíte daleko víc.
Kouzlo boha Thovta - Mýty a báje starého Egypta
Jiří Tomek
Dobře napsané nebo přeložené pověsti, totiž dokážou člověka poučit i rozesmát. Zvolila jsem si knihu od Jiřího Tomka Kouzlo boha Thovta a nenacházím slov, která by vyjádřila mé nadšení. Kniha začíná legendou o vzniku světa a končí krásnou ale intrikující Kleopatrou. Vyplujte po řece Nilu a poznejte příběh o Pravdě a Lži, zjistíte čeho všeho je schopna bratrská nevraživost, a jaké ponaučení faraon Hor díky takové rozepři získá. Až se hladina bude třpytit zlatem a vy připlujete ke břehu ovládaném Asyřany, pak poznáte jak myši zachránily Egypt, a tím si vysloužily veliký obdiv egyptského lidu.
Kniha je napsaná čtivou a poutavou formou. Je plná ilustrací, která vytvořil Jan August, o to je i zábavnější a barvitější. Výhodou je, že ji mohou číst i dospělí čtenáři, takže se za ni v metru nestyďte. Naopak. S nadcházejícím létem jsou pověsti tím nejdokonalejším, co jste si mohli vybrat.
Vítr to ví
Amy Harmon
Nemůžu říct, že bych knihu přečetla na jeden zátah. Erskinová a Gabbon bych řekla, že jsou lepší. Ale je to romantické, ne moc těžké, a čtete o Irsku i lásce. Asi nesmím být tak náročná :-D To cestování časem je takový bonus, který mi zvlášť ke konci moc neseděl. Pro dlouhé zimní večery je ale kniha ideální.
Šaty pro královnu
Jennifer Robson
Osobně si myslím, že by knize více slušel děj (i když hypotetický), který by se odehrával právě v komnatách mladé Alžběty. Myslím, že by se našly i informace kolem toho dne, ať už falešně nebo pravdivé. Vždyť kolik knih už bylo napsáno o královně Alžbětě II. Musela ten den být obzvlášť nervózní, když zjistila, že korunka, kterou měla mít na hlavě je „trochu“ rozbitá. To by rozrušilo každou nevěstu. Co se mi opravdu v posledních letech obecně (a je jedno v jaký žánr to je) knihách nelíbí je ten příšerný trend přidat událost jako je znásilnění. Chápu, že je doba taková, jaká je. Ale cpát to do každé romantické knihy mi přijde už zvrhlé a osobně na to nejsem zvědavá. Znásilnění je na tolik silné a kruté téma, že není nutné o tom všude psát.
Obzvlášť tady mi to přišlo, trochu z nouze. Vždyť konec lásky jedné z hrdinek mohl být jemnější, a ne tak brutální. Autorka měla zvolit jinou alternativu dějové linky, klidně aby pohoršila, ale byla snesitelná. Více by se mi líbilo třeba různé moresy bohatých lidí, jejich zazobanost, i to, jak se nudí ve svých životech.
Ale budu knihu hodnotit celkově; byla čtivá, romantická, také poutavě popisuje práci švadlen a různých pomocnic. Líbilo se mi, jak popisují královnu matku. Její milou, vyrovnanou a laskavou povahu. Včetně darů, které dávala dívkám za výrobu svých šatů.
Více v mé recenzi :-D
Zpověď kleptomanky
Florence Noiville
Zaprvé; musím upřímně říct že se mi to dobře četlo. Zadruhé se mi líbilo, jak dobře je vysvětlen problém kleptomanie. Hlavní postava Valentine je podstatě chudák ženská- její neustálý pocit někde něco vzít je silnější než cokoli jiného.
Celkově to byla zajímavá sonda do života bohaté ženy, která má jednu malou chybičku; musí jednou za čas něco ukrást.
Na shledanou v Paříži - 25 rozhovorů (nejen) o francouzské literatuře
Irena Jirků
Souhlasím s předchozím názorem, chtělo to větší propagaci. Stála by za to. Tolik zajímavých a inspirativnich názoru jsem dlouho nečetla. Kniha je koncipována ve formě rozhovorů. A mám díky tomu delší seznam knih, které bych si chtěla přečíst.