danazeskolky komentáře u knih

Je to tak silný zážitek, že mi chybí slova... Včera jsem dočítala ještě po půlnoci a nyní ve mně ještě doznívají všechny ty lidské, "chuligánské", rodinné, vztahové, hokejové... situace. Vím (alespoň pro mě), o čem kniha je: o naději, pravdě, ale i svinstvu, podlosti. A nezáleží na tom, jestli je někdo buzna nebo ne, i když vlastně záleží...

20 02.04.2019

Tato kniha se nedá hodnotit jako romány. Určitě však nelituji, že jsem jí četla. Připomínala mi formou rozhovoru Hovory s Bohem. Obsah byl však více zemitý a napasovaný na naše poměry. Takových lidí kdyby v církvi bylo více, začala bych chodit do kostela.

11 01.03.2019

Nic jsem předem o knize nevěděla, jen jsem byla zvědavá, jaké to bude. A bylo. Mám moc ráda tento druh příběhů. Úplně se mi vykreslují postavy, prostředí, odehrává se přede mnou film. Úplně jsem cítila ten "kravský odér", když se nečekaně narodilo to miminko. Střídání časových rovin mi nevadilo, jen jsem vždy při skončení jedné, měla nutkání přeskočit listy a pokračovat v ní. Ale odolala jsem. Je pravda, že příběh ze 40. let byl plnější, ale i ten současný se mi líbil. Konec byl sice předvídatelný, ale jsem ráda, že částečně dopadl dobře a částečně to bylo velmi smutné.. Ta promarněná šance..., mohli být spolu a určitě šťastní... Je to život.

7 01.03.2019

Bylo mi doporučeno coby kniha pro přemýšlivé děti a i pro dospělé. Není to o válce, odehrává se v předválečné době, ale možná o to víc člověka zamrazí, když vidí, jak se vše nenápadně a v náznacích formovalo už dávno před válkou... Dostal mě moment, kdy si Anna odpovídala na otázku, jestli má "těžké dětství"... A došlo mi, jak je pro všechny děti bez ohledu na místo, dobu, sociální zázemí... nejdůležitější, aby byly pohromadě s tátou a mámou. A pak i těžké dětství se jim může jevit jako šťastné.

6 27.01.2019

No, dočetla jsem to. Je z toho cítit taková marnost.., asi pro někoho hodně realisticky vykreslené rodinné vztahy, pro mě to je však málo. Ubrala bych planého plkání a podrobného popisu, co kdy kdo přesně řekl, udělal.. Spíš bych uvítala (jak už zmínil někdo níže) pohled z mužské strany.

8 10.01.2019

O různých koncentrácích a útrapách během války jsem četla již řadu knih, tato je však zase něčím úplně jiná... Vždy, když si na něco stěžujeme, nudíme se nebo nevíme, co si dát dobrého k jídlu... vzpomenu si na okamžiky z této knihy a je mi za nás všechny stydno. Kniha drsná, smutná, ale zároveň i plná lásky, odhodlání i naděje.

26 12.11.2018

Když jsem začínala číst, říkala jsem si: "No uvidíme..." A opravdu jsem viděla! Strašně ráda bych se nechala také portrétovat, a to nejsem žádný exhibicionista :-) Pan autor opravdu rozehrává naše nitky fantazie, úplně jsem vše viděla před sebou jako v reáliích. Ztotožňuji se s mnoha pochvalnými komentáři přede mnou...

4 22.10.2018

Neřekla bych, že záleží na věku čtenářů. Mohou číst náctiletí, ale i starší. Mně už bylo 50 a přesto mě to hodně oslovovalo. Prostě buď to člověk umí vnímat nebo neumí. A je jedno, jestli vidíte želvy, slony, spirály, bakterie... Důležité je mít to s kým prožívat, mít možnost číst si o takových niterných problémech jako je třeba OCD atd. Myšlenka je jen myšlenka, na nás záleží, jestli do toho auta nasedneme nebo ne.

6 22.10.2018

Jedna z těch útlých knížek, které sice rychle přečtete, ale nikdy nezapomenete. Díky za všechny copy, které mě v životě potkaly...

16 06.07.2018

Už chápu kamarádku, která mi psala, že četla Medvědín do 4 do rana. Jsou knihy, po jejichž přečtení nemohu hned začít číst novou. Je jich málo. Tato mezi ně patří... Hokej sice sleduji jen když je mistrovství, pravidlům nerozumím téměř vůbec, ale teď se na celý hokejový svět už navždy budu dívat úplně jinýma očima (spíš daleko od sebe než blízko u sebe). A vlastně ani tak nejde o hokej... Některé lidi z Medvědína si nechám v srdci už na pořád. Díky za naději, pane Backmane!

25 22.06.2018

Vůbec jsem netušila, co se chystám číst - zaujala mě obálka... Hned jsem se začetla, ale pak trochu znejistěla, jestli to nebude sladkobolný románek. Nebyl. Napětí mě sice pohánělo, abych knihu co nejdřív přečetla, ale nejvíc se mi líbilo vykreslení postav - vše jsem měla přímo před očima. A moc jsem přála Philipovi, "aby se tomu strachu postavil čelem". A u Melissy se mi zase líbilo, že pochopila a přesto to zvládla.

9 24.05.2018

Souhlasím s tím, že kniha je víc pro mládež a možná víc pro dívky. I když já už dávno nejsem dívka, příběh se mi velmi líbil. Jde sice o fikci, možná o pohled na válku a odboj pouze očima mladých lidí, ale to mě nijak nebránilo v silném prožitku. Pocity viny jsou podle mě výstižně podány. Otázky, co kdo chtěl nebo nechtěl způsobit... Rodičovský strach, odvaha nebo jen nerozvážnost.. Jak bychom asi obstáli my sami?

3 01.01.2018

Přečteno na doporučení a na jeden zátah. Rozhodně nelituji a budu nabízet známým. Souhlasím s pochvalnými hodnoceními níže. Je to svěží kniha, která je čtivá pro děti i dospělé.

5 28.12.2017

Víc se mi líbila kniha o Nepálu a Číně (Pěšky mezi budhisty a komunisty), možná protože se autor už víc rozepsal. Obsah a myšlenka se mi opet líbily, jen se mi četlo pomaleji. Ale určitě stojí za přečtení.

4 28.12.2017

Kniha z jine kategorie, ne kazdy ma rad pohled do zakulisi terapie. Mne to je blizke, mozna i proto, ze jsem v sobe mela take bolave misto. Jako velmi dulezite vidim to, ze i kdyz se nekdo chova jako spratek, je to vlastne volani o pomoc a temer vzdy se da aspon neco napravit, kdyz je u toho dobry clovek.

2 22.10.2017

Dávám plný počet hvězdiček, i když jsem knihu nedočetla. Nemohla jsem. Bylo to tak silné a dostávalo se mi to víc a víc pod kůži, že jsem z toho nemohla spát. A když jsem usnula, vstupovaly mi hlavní postavy do snu. Prostě některé knihy jsou pro mě nebezpečné.

11 20.09.2017

"Je mi čtyřiašedesát. Ale nenarodil jsem se jako čtyřiašedesátiletej! Já doprdele umim dělat sněhový andělíčky!"
A další ukázka:
Je těžké nechat své milované odejít. Obzvláště pro někoho, komu je necelých osm a teprve se učí, že to dřív nebo později nevyhnutelně čeká všechny, které máme rádi.
Souhlasím s mnohými pochvalnými komentáři níže. Je pravda, že mě zpočátku také trochu zdržovaly popisy všech království z Říše před procitnutím, ale pak jsem se do toho nějak vžila. Možná je to tím, že jsem Harryho Pottera jen viděla, chybí mi četba. Možná bych se měla více pouštět do světa fantazie... Taky mi trochu vrtalo hlavou, zda může být sedmileté (téměř osmileté) dítě natolik vyspělé. Možná může, když je JINÉ. V závěru knihy jsem promočila několik kapesníků. To už se mi hodně dlouho nestalo. Kniha nemusí být přímo perfektní, stačí když ji čtenáři budou mít rádi...

25 20.09.2017

Místo dlouhého "vykecávání" jen poznamenám, že mi to nedalo a přečetla jsem všechny komentáře, které dosud byly o této knize napsány - a že jich bylo docela dost. Rozdávala jsem palce nahoru, protože názory většiny pisatelů vystihovaly vše, co se mi odehrávalo při čtení a po dočtení v hlavě. Ráda bych si někdy zašla na jedno (nebo až na to druhé?) k Zoltánovi spolu s panem Gerim (nebo Geroldem?)...

8 21.08.2017

Občas se nechám unést východním závanem, líbí se mi ta jednoduchost, ve které je obsažena všechna složitost života. Cítím v tom takový zvláštní klid a vyrovnanost, která v dnešní době málokde existuje. Vše je pomíjívé.... a možná proto krásné...

9 16.08.2017

Doporučovala bych jako povinnou četbu všem pedagogům a sociálním pracovníkům. Smutné téma, ale nečekaně pozitivní postoj a síla vedoucí ke změně. Milovat opravdu bolí, ale při ochočování to tak bývá...

13 15.07.2017