Dámaskloboukem komentáře u knih

Tak jsem se po druhem dílu dostala i k prvnímu. U teto série to ničemu nevadí, příběhy na sebe nenavazují. Za mě velmi povedené. Asi se mi líbil trosku víc druhy díl. Takže pokud to čtete ve správném pořadí, máte se teď na co těšit.

18 22.08.2022

Začala jsem omylem druhým dílem, ale nevadilo to.
I tak mě mrzelo, jak stránky rychle ubíhaly.

18 14.08.2022

Kdyby bylo,
co nebylo
a nebylo to,
co je

Tak zhruba o tom se píše v Půlnoční knihovně.

I já bych chtěla životy, ve kterých
: bych měla menší nos
: byla bych asi o 5 let méně rozumná
:místo mobilu by se nosily klobouky, rukavičky a paraplíčka
: prokázala bych přenos myšlenek mezi lidmi, protože u mě to funguje, ale jenom směrem k některým lidem a nevím proč?
: měla bych psa - nejlépe vlčáka
: zkusila bych si jiné povolání
: žila bych na staré zemědělské usedlosti se spoustou zvířat a s ..

Až na rodiče a sourozence jsem ochotna vyměnit všechny součástky svého života. Jenomže to, co by vzniklo, už by asi nebyl muj život, ale nějaká jeho alternativa a hlavní roli by v něm hrála moje dublérka.

Autorův nápad s paralelními životy považuji za skvělý.
Fantasy moc nečtu, ale tohle mě obohatilo.

Dokud sním - tak žiju

18 22.04.2022

Více než o lásce je to o nenávisti a nekalých podnikatelských praktikách. Vztah Lovisy a Alexe je opravdu takovou vedlejší přidanou hodnotou.
Příběh je vyprávěn v několika rovinách a dobře se čte. Kniha mě nalakala vyzkoušet švédské skořicové šneky. Už jsem si na ně našla recept.

17 25.01.2024

S touhle sérií mám trosku problém. :) zpočátku se přesvědčuji, ze to přeci nebudu číst, protože jsou beztak vsechny díly na jedno kopyto, pak si to neochotně rozmyslim, začtu se a nemůžu se odtrhnout.
Začátek je skvělý a hlášky typu v pokrivenem úsměvu vycenil vylomeny zub .. mohla by prchnout s tajným milencem. Ale kde rychle nějakého sehnat. mi vyloudily na tváři přiblblý úsměv.
Konec to trosku pokazil. Příběhu uškodilo umělé natahování.

17 17.01.2024

Towles není Tolstoj a když dva dělají totéž - v tomto případě píšou o ruské aristokracii - tak to není totéž.
Amor Towles umí neotřelým přirovnáním nebo humornou vsuvkou vykouzlit při čtení úsměv na tváři.
U Tolstoje se čtenář tváří smrtelně vážně - stejně jako autor sám. ( viděl někdo někdy podobiznu usmivajiciho se Lva Nikolajeviče :)?
Ovšem, je mistr psychologie svých hrdinu, umí vtahnout do děje a autenticky vylíčit ruskou zem. V zimě z jeho stránek sálá mráz a v létě se potite, navzdory skutečné teplotě, která vás obklopuje.

Na obzoru jeho vizí je víra v rovnoprávnost, pokrok dosažený kolektivizací a znarodnovanim.
Vylepšení společnosti všemi směry.

Gentleman v Moskvě je o několik desetiletí dal. Kniha má krásný, ve vztahu k obsahu, mistrovsky vypracovaný design obalu. Popisuje dějinný vývoj, jehož základem byla myšlenka rovnoprávnosti ve společnosti, dokonalé tím, ze všichni se mají stejně. Stejně dobre.
Ve skutečnosti je to kniha o demagogii, znárodňování, fanatismu, bezmoci, bídě a úpadku kdysi ( v době aristokracie) fungující společnosti.

Nečetlo se mi to dobre.
Úplně jsem neuvěřila hloubce spousty filozofických myšlenek, které oslovily nadšené čtenáře přede mnou. Dej je hodně rozvlekly, pozitivně hodnotím optimistický závěr příběhu.
S knihou jsem bojovala několik týdnu, stejně jako kdysi s povinnou školní četbou, kdy jsem se nemohla dočkat konce.
Možná v souvislosti s tím, co se děje kolem nás. Zpočátku bezvýznamný komplot za účelem získání moci, slávy nebo vlastního finančního prospěchu jednotlivce, muže zvrátit sled dějin, nastavit jiný směr společnosti a uvrhnout ji do zkázy.
Tento princip se line v různých obměnách dějinami jako jedovatý had. Je to vdecne téma ke knižnímu zpracování.
Další “rádoby “ hlubokomyslne dílo…
Ano - myšlenky dobre, ale na rozdíl od Tolstoje, hodně plytce podané

17 30.01.2023

(SPOILER) Ze začátku to vypadalo na červenou knihovnu, pak spíš na příběh o významu přátelství a po dočteni si myslím, že to bylo o nezvratitelnosti osudu.
S hlavni hrdinkou, která mi byla svým způsobem blízká, mám společné židovské kořeny, narozeniny jen o dva dny dřív než Dannie a stejně jako ona chci mít svůj život pod absolutní kontrolou a nenechat se vláčet emocemi. Jen teď nevím, jestli je to dobře nebo špatně.
Příběh je čtivě vystaven. Je reálný a přitom plný zvratů.
I já jsem několikrát prožila situaci, při které jsem si uvědomila, že ji přesně znám ze snu. Nejsou to žádné hodinové litánie, spis drobnosti, ale už se mi přesně to samé jednou stalo v jiné realitě - ve snu.
Nevím, jestli to tak má více lidí..?

U této knihy je potřeba se ponořit do příběhu a trosku opomíjet formu, která je slabší. Soustředit se na to, co chce autorka sdělit a ne, jak to sděluje.
Tím myslím podrobné popisy názvů restaurací a jídel, co si tam hrdinové dali, stejně jako pečlivý rozbor různých značek oblečení a obchodů. Tyto detaily zvyšují pro Američany, kteří si na rozdíl od nás pod tím představí něco konkrétního, autentičnost a snáze hrdinku zařadí do určité společenské třídy.
To u nás zatím není, podobné informace nepotřebuji a působí až rušivě.
Stejně tak je pro nás cizí to obrovské pracovní nasazení - kdo z nás dobrovolně stráví v práci nonstop cely víkend a bežně chodí domu po deváté večer?
Další věc, kde bychom se mohli přiučit, je jakysi národní vztah ke zdraví a nemoci.
TAM když někdo onemocní, celá rodina se semkne a snaží se ho podržet a podporovat, doprovázet na vyšetření, byt s ním.
TADY když někdo onemocní, začnou všichni okolo intenzivně hledat viníka. Většinou ( u nás téměř vždycky) se najde. Někdo ve zdravotním systému. Doktor udělal chybu nebo sanitka nepřijala dost rychle event. nemocnice se nepostarala…
Tím, jak hledáme viníka, nemáme čas být s nemocným, který nás potřebuje. Škoda…
V tom se máme hodně co učit.

Autorka asi neplánovala, ze bude kniha přeložena do češtiny.
Většinou si z knih vypisuji nějaké hluboké myšlenky, tady jsem se zarazila na str. 126
SPOILER:
“Pak nám zase něco vysvětluje. O lymfatickych uzlinách, rakovinných buňkách a břišních řetězech. Dělám si pečlivé poznámky, ale je to težké - prostě to nejde - ani já nedokážu všechno sledovat. Jako by doktor Shaw mluvil jiným jazykem - nějakým tvrdým. Ruským, možná českým.”

To si o nás myslí mladí Američané???

V čem se ale shodneme: je lepší nevědět, co nás čeká za pět let
za deset
za rok

Z budoucnosti mám trošku respekt. Skutečnost se muže odchýlit od našich představ. V dobrém, ale i ve zlém

17 03.09.2022

Tak prosté, tak obyčejné a přitom tak hluboké a nadčasové.
Z knížky je znát, ze si zamyšlení autor připravoval pro svoje kázání.
Už v názvu knihy je hluboká pravda.
Jak tvrdí místní vyhlášená dětská psycholožka, do školy ( školky) nechodime proto, abychom se naučili, kolik je 1+1 a jaké i/y kam patří. Hlavním přínosem těchto zařízení je sociální zdokonalení jedince a nalezení správného místa ve společnosti.
V zásadách, které se Fulghum naučil ve školce a jsou vypsány na začátku této malé knížky, se beze zbytku shodneme.
V čem se s autorem vůbec neshodnu, je to, v co každý z nás věříme. To je taky vypsané na začátku.
Přesto si touto knihou získal Robert Fulghum muj respekt. Kéž by to samé ( vzájemný respekt) byli schopni cítit k sobě lidé, věřící každý v jiné učení…
Hned by bylo na světě lépe.

17 18.05.2022

Výborné! Jsem nadšena - bez výhrad.
Čekala jsem uvzdychanou červenou knihovnu s přídavkem erotiky, ale zatím je to dobře napsaný společenský román, který se ke konci blíží až k psychothrilleru.
Autorka přesně zachytila různé charaktery hrdinu, psychologii jejich chování a to střídavě z pohledu muže a ženy.
Děj je reálný a vyústění až děsivě logické.

Moc bych se přimlouvala za pokračování příběhu v podobě dalšího dílu.

Před touto knihou jsem četla “Ta hudba mi stále zní v hlavě” od francouzské autorky, která má s paní Vajsejtlovou stejný věk i vzdělání. Obě studovaly psychologii, pak se věnovaly žurnalistice a psaní knížek.
Barbora Vajsejtlová je mnohonásobně lepší spisovatelka. Bokovka je toho důkazem.

Často nevyužívám při hodnocení knih políčko “Doporučuji”. Tady už ho mám odfajfknuté.

17 23.03.2022

Mně přečtené mockrát. Mnou přečtené opakovaně. Chystám se číst zas a znova.

Včera jsem krmila umňoukanou mourovatou kočku, která k nám přišla bůhví odkud.
Jak hladově polykala granule určené pro “naši” mourovanou kočku (teď už jsou asi obě naše), tak jsem jí vysvětlila, jaké má štěstí, ze narazila na mě a ne na pana Šnofouse.

Tato asociace podtrhuje hluboký dojem, který z knížky od malička mám.
Perličkou navíc jsou nádherné obrázky. Vždycky jsem si chtěla pomuchlovat štěňátko z košíku na obalu.

Asi moje nejoblíbenější dětská knížka.
A Šnofouse mám vpodstatě od malička rada. Sympaticky nekladný knižní hrdina.

17 01.11.2021

NE. Tak tohle určitě ne!
Dávám jednu hvězdu: Půl za odvahu. Pod toto se veřejně podepsat vyžaduje opravdu velkou náruč odvahy.
Druhou půlku za originalitu. Ještě jsem nenarazila v naší literatuře na něco podobného (naštěstí)!
Tohle dílo dokáže obrátit v hrobě Boženu Němcovou i Jana Amose.
Když se ve škole probírala přímá řeč, tak autorka evidentně chyběla. Zato když se braly vulgarismy, tak šla pilně na doučovaní.
A obsah? Každý svůj život vidíme jinak. V tomto případě bych se tím moc nechlubila. Ale chápu …. těžký život herce. Slávě je potřeba přinášet různé oběti.
Jestli muj komentář přečte nějaký majitel firmy, prosím pěkně, zvažte zda by Jana Bernášková nebyla vhodnou tváří pro vaše produkty. Je jedno jestli vyrábíte těsnění, ponožky nebo rostlinné oleje. Myslím, ze by se bez problému hodila ke všemu a veřejnost by byla ušetřena jejích dalších zoufalých literárních počinů.

17 26.10.2021

Tohle není vůbec originální, ale přesto se to báječně četlo.
Máme tu okouzlujiciho, uzavřeného, ctižádostivého a veeeelmi bohatého Huxe, kterého honba za úspěchem uvrhne do zpočátku nevinné lži. A pak taky jednu pohlednou, zklamanou, důvěřivou, zrovna propuštěnou Lottie, která má dluhy, konto prázdné a potřebu se odstěhovat z domu.
Tak jak by to asi mohlo skončit, ze?
Ovšem než to dopadne, užijete si krásné špičkování mezi hrdiny, spoustu po americku - vtipných situací a v druhé polovině až příliš záviděníhodného sexu.

16 17.07.2023

Jednou z mých úchylek je šmírování lidí, když čtou knihy.
Naposled jsem se jí oddávala před pár měsíci na druhém konci světa. Čtenářka, kterou jsem pozorovala, držela v ruce právě tuto knihu a tvářila se dost zaujatě. Titul jsem poznala podle obálky, ta bude na celém světě asi stejná, zda byl název v angličtině nebo španělštině už si nepamatuji.
Tak jsem si řekla, čte se to ve světě, tak si to přečtu taky. Víc jsem o knize nevěděla.
Zlatá léta Hollywoodu mě nijak nefascinují. Nevím, proč zrovna na to místo jezdí davy turistů, snad kuli tomu obrovskému nápisu nebo má místo specifické fluidum?
Z příběhu známé herečky opravdu sálá cosi osobitého. Zda se mi ten pocit úplně zamlouval, si nejsem jistá. Občas mi hlavní hrdinka přišla úžasná s dokonale využitým potenciálem života, z toho mi připomínala sice krásnou, ale prázdnou nádobu.
Autobiografie se muže zdát fádní, tato je zajímavě podána a perfektně přeložena.
Čtenářským osvěžením, jsou krátké dobové novinové články.
Je to napsané autenticky precizním stylem. V příběhu se setkáváme i se společenskými a osobními problémy, které jsou bohužel nadčasové - domácí násilí, nelegalizovaná sexuální orientace
Zápletka v závěru mě překvapila. Žádnou senzaci jsem neočekávala.
Už chápu, proč to čtou holky na celém světě. (Musím se mrknout na DK, jestli to četl i nějaký muž)
Mě to dostalo natolik, ze jsem na safari hledala, jak taková Evelyn Hugo vypadala a její filmy.
Doporučuji přečíst a to včetně poděkování na konci. To je velmi milé.

16 04.05.2023

Nemám ráda pořad ANO šéfe ani hlavního protagonistu. Nesedí mi celkový koncept pořadu, ani vulgární slovník namistrovaného borce.
Kupodivu knížka vůbec není špatná. Ze všeho zmiňovaného se mi zdá nejlepší.
( možná proto, ze tam nemuseli nic vypípat:)
Většinu zaujímají recepty. Docela zajímavé, hlavně časově i z hlediska ingrediencí docela jednoduché. Každé jídlo má fotku, jak má vypadat.
Několik příběhů z televize a názory Zdenka Polreicha, kterého po jejich přečtení směle presunu, z výše uvedené kategorie, do kolonky pan Polreich.
Za mě dobré.

16 05.04.2023

Tuhle knihu si určitě pujcim ještě jednou! Na jaře, až všechno pokvete a vyrazím s ní na louku za domem hledat jednotlivé druhy.
Atlas je velmi přehledný, každé byline jsou věnované 3 fotografie, takže ji nelze nepoznat.
Informace připojené k jednotlivým druhům jsou dostatečně výstižné, zajímavé a nezavánějí léčitelskou demagogií. Vždy je uvedeno k čemu se léčivka používá/používala, ale zároveň je připojeno varování, ze při dlouhodobém užívání nebo nesprávných dávkách muže byt jedovatá či zdraví škodlivá.

Domácí bylinkáři mě nepřestávají překvapovat.

Zrovna dnes jsem držela v ruce kartičku se seznamem všeho, co její majitelka - podotýkám denně a pravidelně - užívá:
Začalo to lzickou pesta z medvedího česneku, lžíci vyluhu smrkových výhonků, bezinkovy sirup, aronii, lichořeřišnici.
Homeopatika:
Hipericum perforatum 2 denně
Calcarea carbonica 1 denně
Apis mellifica 1 denně
Den začíná chilli nápojem:
1 litr vody s jednou lžící bio zeleninového vývaru + 1 lžička chilli pasty + 1,5 lžička Jodis
Dále doplňky z lékárny:
Vitamin C 1000 plus
L lysine plus
Omega 3 koncentrat 2-0-0
Koenzym Q 10
Super soya lecitin 1-0-1
Complex 6 aktiv na klouby 3-0-0

Na začátku seznamu byly uvedeny léky, předepsané lékařem: na tlak, na srdce, na arytmii, na ředění krve, na stítnou žlázu. Od každé položky jeden kus.
U toho byla poznámka - ze by si dotyčná přála změnit lék Cordarone za Concor. Ten druhy má sousedka, které báječně vyhovuje a když jsou první dvě písmenka názvu stejná, tak to určitě bude zaměnitelné ;)

Paní se toho kupodivu zdalo moc.
Tak ji přirozeně napadlo seznam oklestit.
Samozřejmě, nejhorší jsou léky - sama chemie to je, nic zdravého! Promptně vyřadila lék na štítnou žlázu (hrazeny pojišťovnou) a místo toho si kupovala volně prodejny roztok jodu, pro který si jezdila až na Slovensko, protože u nás se zatím naštěstí nic takového neprodává. Předpokládám, ze roztok byl v nejvyšší bio kvalitě.
Celkovy efekt na zdravotní stav byl rozsáhlý.

Játra prý na pokraji selhání, cukru a cholesterolu nadbytek, štítná žláza se bude muset operativně odstranit. Dotyčná se tomu upřímně divila.

… není nad zdravý selský rozum.

To platí nejen v bylinkářství.

16 23.11.2022

“Proč já vlastně nečtu sci-fi?”
“No, protože se považuješ za životního realistu a číst o něčem neskutečném je přeci ztráta času.”

Tahle kniha mě vyvedla z omylu!

Trosku tuším, ze to asi nebude úplně správná sci-fi (nemam s čím srovnávat), ale je skvělá.

Do děje jsem vpadla ještě než odstartovalo letadlo. Horko těžko jsem si eknihu na palmknihach stáhla pred vstupem na palubu. Ta hrůza, ze bych několik hodin neměla co číst…
Pokud muj komentář najde někdo, kdo v tom pracuje, tak prosím vraťte program do původního stavu, tak, jak fungoval, než jej nějaký myslitel upgradoval. Čtu to z Applu, půjčuji přes knihovnu. Pokaždé musím program pracně rozklikat, než se dostanu k textu a navíc nová verze si zásadně nepamatuje, kde jsem skončila se čtením, eventuálně, když na chvilku číst přestanu, tak se mi stránky samovolně posunou dopředu.
Nazuřila jsem se u čtení eknihy jako ještě nikdy.
Ale za to knížka nemůže.
Příběh je hodně čtivý, takže i přes technické problémy jsem si knihu užila.

Dej nabízí několik rovin. Hlavní protagonista - Linus Baker, je tuctový člověk, který se usilovně snaží nevyčnívat ze svého šedomyšího života. Ani si nevšimne, ze to, co žije, se za život pokládat nedá.
Lidská upřímnost je u něj hmatatelna na každé stránce, takze mu nelze nefandit.

Nosným motivem je střet dětského světa s dospělým. A tady autor velmi vhodně dětským hrdinům přisoudil nadpřirozené schopnosti, které pomáhají zvýraznit jejich specifické povahové rysy. (připomínalo mi to Harryho Pottera)
Mimo pohádkových úkazů, je v knize zastoupena i alegorie a satira. Nenásilně si bere na mušku zkostnatelé rysy společnosti a nesmyslnost úřednické hierarchie.
U čtení jsem měla blažený výraz (když mi ho nekazil Apple) s mírně zdviženými koutky úst, který nás učí každé pondělí na józe.
Uznávám, je to psáno podle amerického mustru všech tamních komerčně úspěšných romantických filmů.
Epilog je tak sladký, ze v závěru jste vážně ohroženi diabetem mellitem, ale přesto je to jedna z nejlepších knížek, co jsem v poslední době četla!
A kdybych v některém ze svých budoucích životů byla sirotek, tak moc prosím Osude umístit do sirotčince k Arthurovi a/nebo Linusovi. Děkuji za kladné vyřízení žádosti.

16 02.11.2022

Půjdu proti několika stovkám nadšených čtenářů.
Mě Manon Lescaut nijak zvlášť neohromila.

Uznávám zvukomalebnou hodnotu Nezvalových veršů v našem krásném rodném jazyce.

To určitě.
Ale kvalitu formy naprosto zabil obsah.

Ať to vezmu z které chci stránky, připustím možnost alegorie, satiry, morálního upadku či ponaučení, celkový dojem mi to nevylepší.

Manon je poslána do kláštera, aby žila ctnostný život. Než tam dojede potká podobného zoufalce před vstupem do řádu a okamžitě, sotva se spatří, vzplane mezi nimi láska na celý život.
To je na úrovni prvobytně pospolné společnosti, kde se láska vždy smrskla pouze na rozmnožovací pud za účelem zachování rodu.
Čerstvě zamilované Manon ovšem nic nebrání v tom, koketovat ještě týž den s jakýmsi opelichaným bonvivánem. Ten nakonec působí ze všech zúčastněných nejvěrohodněji, díky svým zvráceným sklonům. Jsou popsané ve scéně kdy tento movitý postarší muž navléká dívce náušnice a při tom uslintává nad daným Manoninym otvorem.

Bonvivana chtějí spravedlivě ztrestat (upřímně nevím zač), když s ním hlavní hrdinka flirtuje stejně jako téměř se všemi ostatními muži. Její vyvolený jí vše a vždy odpouští, zanechaje za sebou i církevní řád, do kterého po prvním životním zklamání stihl vstoupit. Jako stín se za ním plouží jeho nejlepší přítel, protože ho miluje, pravda citem čestnějším než Manon, ale to mu není moc platné.
Návdavkem je jedna hloupá služka.
Z důvodu větší pompéznosti hlavní hrdinka v závěru umírá. Důvod neuveden. Asi se zalkla vlastním osudem.

Příběh na mě působí jako sonda do několika zvláštně pokřivených životních osudů s rysy pedofilie (Manon je 16 let) a voyerství, to vše zahalené do roušky cudného citu jménem hluboká láska.

Tak mě napadá, jaká byl vlastně Vítězslav Nezval osobnost?

Pokud mate tento titul v kánonu k maturitě - tak nevěšte hlavu - je to krátké a o tématu nešťastné lásky vyjádřené v úžasných verších se dá mluvit i “ z patra”.

16 30.08.2022

Výběr titulu byl šlápnutí vedle mimo plánovanou trasu.
Už mám prectenych všech asi 8 knih, které se mi vlezly do prázdninového kufru a pořad ještě jsem v zahraničí, tak mi nezbylo, než si vypůjčit eknihu.
Mezi často hledanymi v naší knihovně byla Colleen Hoover, tak proč ne? Jediny její titul nabízeny touto formou byla Verity - psychothriller.
Když jsem to asi po půl hodině konečně stáhla, protože internet tu jde podle toho, jak zrovna fouká vítr, následovalo zděšení. Verity je ve slovenštině! Bohužel to nejde vrátit ani vyměnit jako tištěné knihy.
Tak se ve mně zvedla jakási úcta k hodnotě peněz. Za každou staženou eknihu platí knihovna vydavateli (doufám, ze to je vydavatel a ne nakladatel, ze to nepletu) docela velký obnos, tak jsem začala číst.
Ke konci už mi slovenština nedělala problém, jen doteď si nejsem jista, zda pleca jsou ramena nebo bedra:)
V průběhu mi taky došlo, ze Verity vyšla v češtině pod názvem Pravda nebo lež. Ale ne ve formě eknihy. Slovenský název se mi zdá mnohem lepší a výstižnější.
Coleen je hodně vypsaná, takže její styl je čtivý a příjemně odsýpá.
Jenom to, co nám tentokrat naservirovala je spis eroticky román než psychothriller. Ne, ze by mi to až tak vadilo.
U psychothrillerů mám představu, ze musí vše do sebe zapadat logicky jak kostičky lega a nevadi mi, ze mě autor vodí za nos, jak potřebuje a já mu všechno zbaštím i s navijakem.
Tady se to autorce nedařilo.
Jednak popřela základní mateřský pud. Ten mají vsichni živočichové, ať už jsou psychopati, sociopati nebo cokoli jiného, ale mateřský pud je jim vlastní. Proto jsem celou dobu čekala ze Veritin deník psal muž. ( Jeremy)
Pak ta poznámka se susickou, která několik týdnů po Harper neustále vydává její ponožky.??
Asi mají jinou bílou elektroniku než je u nás. Já mám podobný problém s prackou. Ta nám opakovane požírá ponožky, vždy jednu z páru, takže už máme vaničku nepárových ponožek a pořad čekám, ze se objeví ta druhá párová.
Dojala mě srážka s autem hned na začátku. To jsem vážně premyslela, ze knihu odlozim. Chtěla bych podotknout, ze podobné situace by bylo vhodne zkonzultovat s nějakým soudním patologem, nez jdou do tisku. Lidské tělo neni alternativa nafukovacího panáka, kde je místo vzduchu krev. Takže po srážce hlavy s autem opravdu netryskaji proudy krve na metry daleko.
Závěr příběhu se mi docela příčil z takového obyčejného lidského hlediska.
Pokud si budu myslet, ze jsem četla společensky roman s větší dávkou erotiky, mírným napětím a koncem přechazejicim až téměr k fantasy, tak budu spokojena.
Ostatně na vzdory cizímu jazyku (:D) jsem knihu přečetla za dva dny.

16 20.07.2022

(SPOILER) Od příběhu se špatně odcházelo. Byla jsem hodne nevrlá, když na mě někdo promluvil a vytrhl ze čtení. Na závěr knihy mě dokonce píchla vosa, které jsem si nevšimla.
Nemam rada prostředí amerických středních škol, které mám spojené s plytkostí.
Tohle bylo neuvěřitelně hluboké, čtivé a z reálného života. Vůbec nevadí, ze kniha vyšla před 10 lety. Příběh je nestárnoucí. Byla jsem rada za konec, který nám autorka nabídla. Hlavním hrdinům jsem ho upřímně přála.
A Echo Emerson - krásné jméno.

16 17.07.2022

Nesympatický design uvnitř ukrývá sympatický příběh.
Já nevím, kdo to u nás vymýšlí a navrhuje? Opět je originál mnohem lepší. The hating game. I to grafické zpracování.
Autorka má cit pro popis detailu.
Oceňuji, ze konečně je hlavní hrdinka z normálních rodinných poměrů, což v tomto typu literatury je spíše výjimka.
Jedna hvězda dolu za šmouly. Ti mi tam nesedli.
Ale jinak spokojenost nad očekávání.

16 11.06.2022