dagmar7365 komentáře u knih

Při čtení této knihy jsem si prošla zajímavým vývojem, podobně jako Charlie. Prvních pár stran byl očistec. Číst text napsaný Chrliem "terí cebít chitrí" bylo velmi náročné. Z první třetiny jsem byla totálně nadšená, protože tolik zajímavých myšlenek, úvah co se podařilo Danielu Keyesovi vtěsnat do textu bylo ohromující. Jen to, že je někdo hloupý nemusí znamenat, že je nešťastný. A naopak, vědění nemusí automaticky přinést štěstí a osvobozující pocit. Pak mi ale přišlo, že se autor lehce odchýlil od formy, nešlo již o deníkové záznamy, spíš vyprávění z pohledu Charlieho a konec jako takový ve mně zanechal otázku, co bylo cílem této knihy? Kritika uspěchaného lékařského pokusu? Nebo úvaha nad tím, kdo a za jakých podmínek je šťastný? Jakoby konec nepasoval k rozehrané partii na začátku. Myslela jsem si, že kniha směřuje jinam. Ale i tak, výborný čtenářský zážitek!

6 28.09.2020

Měsíční tygr je kniha odvíjející se v několika rovinách, skládající se ze střípků, ale nikoli jako mozaika, ne všechny dílky do sebe zapadnou, výsledkem není ucelený obraz, spíš výjev, jako v kaleidoskopu. A vždy když otočíte, uvidíte Claudii v trochu jiném úhlu, světle, odhalí ze sebe další střípek. A protože je historička, tak i kus z historie světa nebo jen úvahu o světě a jeho minulosti. Kniha je velmi zajímavé čtení a ačkoli se na začátku Claudia jeví jako chladná žena bez mateřského citu, tak jsem si ji nakonec zamilovala.
"Pokud existuje (bůh), je zodpovědný za celý ten úžasný otřesný příběh. Pokud ne, pak jen pouhé tvrzení, že by existovat mohl, zabilo víc lidí a změstnalo víc mozků, než cokoli jiného. Ovládá jeviště. V jeho jménu byl vynalezen skřipec, palečnice, železná panna, kůl....vyvolal křížové výpravy, pogromy, inkvizici a více válek, než dokážu spočítat. Bez něj by nebyly Matoušovy pašije, Michelangelova díla a katedrála v Chartres." (str. 76)

6 18.01.2020

Koho mohlo napadnout zařadit tuto knihu do Velkého knižního čtvrtku? Nejzajímavější, co jsem se z knihy dozvěděla bylo, že chybné zavěšení toaletního papíru je neomluvitelnou chybou pro aristokracii.
Ale teď vážně, deník Zity Pallavicini se snaží vytěžit jen z toho faktu, že měla (nejspíš bouřlivý) románek s Knížetem. Jinak je její výpověď poměrně zmatené skákání ve svých vzpomínkách, a bohužel většina knihy se věnuje jejím milostným eskapádám v porevoluční době, které se díky aristokratickému původu a rodinným vazbám odehrávají ve vyšších kruzích. Je to vlastně takový bulvární románek pro ženy, přičemž autorka svého času pracující v bulvárním časopise se proti bulvárním novinářům v knize dost ostře vymezuje. Bohužel, to není ani vtipné.
Málokdy lituji času, který jsem věnovala četbě knihy, v tomto případě zcela.

Pokračování obvykle nebývají dobrá, často je to prostě jen nastavovaná kaše. Medvědín si nemohl přát lepší pokračování. Je v něm spousta zloby, lásky, nenávisti, politiky, života i umírání. A to vše v nádherném podání Frederika Backmana. Pro mě je to v současnosti nejlepší světový autor. Miluji jeho schopnost do jedné krátké věty vložit tolik "slov" a emocí. Miluji a současně nesnáším jeho hru se čtenářem, kdy naznačuje, že děj se nebude ubírat tak, jak bychom postavám přáli, kdy nás napíná a jen čekáme, kdy to přijde, kdy zasáhne ruka osudu a překazí "šťastně až na věky", nedá nám spát a nutí číst dál a dál, abychom konečně věděli to, co naznačil...
Vytkla bych jediné, na rozdíl od první knihy, kdy se Backmanovi podařilo velmi reálně zachytit, jak těžké je postavit se jasně na jednu ze dvou protistran, kolik faktorů ovlivňuje lidské rozhodování a jak zdánlivě jednoduchá věc může být složitá, tak mám pocit, že v My proti vám se nechal strhnout k zjednodušení a klišé, že pod drsnou slupkou je dobré a zdravé jádro. Mé čtenářské já milující dobré konce je rádo, ale je to až moc jednoduché uspořádání světa.

6 30.12.2018

Nemám ráda povinnou školní četbu, myslím si, že lásku ke knihám rozhodně neprobudí, ale u této knihy bych byla moc ráda, kdyby se stala povinnou součástí výuky dějepisu. Velmi citlivě zpracovává téma holocaustu. Na příběhu skutečné rodiny ukazuje hrůzy druhé světové války, které by nikdy neměly být zapomenuty. Neustále bychom si je měli připomínat, protože je velmi snadné označit část obyvatel jako ty "špatné".

6 25.07.2018

Útlá knížečka s velkým přesahem. Je z ní cítit, že Jiřina Šiklová se dlouhodobě věnovala starým lidem, a tak se dokázala velmi věrohodně vcítit do jejich prožívání, nastínit myšlenkové pochody, motivy jednání. Ač jsem ještě relativně mladá, tak mi tato kniha dala hodně, umožnila mi pochopit určité pohnutky a zvyklosti starých lidí, otevřela mě k větší toleranci. Takže doporučila bych ji přečíst střední a mladší generaci, povinně. A naopak věřím, že i ta starší generace, které se kniha bezprostředně týká by v ní našla pohled z druhé strany, citlivě ukázané, jak je občas jejich chování malicherné, zbytečně nazlobené a jak málo stačí k tomu, aby byli všichni spokojenější.

6 13.03.2018

Klasika, kterou je radost číst, neboť Karel Čapek si uměl tak nádherně hrát s českým jazykem, je to studnice synonym a přirovnání. Pravý poklad českého jazyka.

6 07.02.2018

Nádherný, křehký a něžný román. Esme, Lizzy a další postavy odkládám jen velmi nerada. Pip Williams se podařilo vytvořit opravdu pozoruhodný román. Nejen o Oxfordském slovníku angličtiny, ženském údělu a první světové válce, ale hlavně o slovech, která nejsou jen shlukem hlásek nesoucí určitý význam. Vždy záleží na tváři a ústech, která slovo vysloví, teprve pak ožívá a má různý dopad.
Opravdu moc krásná kniha, včetně grafického provedení, doslovu a smekám před překladem Ester Žantovské!

5 01.04.2024

Žádná přehnaná romantika, zajímavá originální hrdinka, téma (v tomto případě ženské rovnoprávnosti) k zamyšlení, dobře a zajímavě zpracovaná "omáčka" kolem, čtivě napsáno. Tyto ingredience, když se smíchají, tak vznikne odpočinkový román pro ženy dle mého gusta. Přiznávám, že první půlka ve mně vzbudila velká očekávání a konec byl až "moc" tuctový, ale i tak jsem si čas strávený s Elizabeth Zottovou užila.
"Děti, prostřete stůl. Vaše matka potřebuje chvilku pro sebe"

5 30.05.2023

Asi půjdu proti proudu, ale pro mě jsou Vítězové zklamání. Kdybych knihu nečetla, o nic bych nepřišla. Prvních 150 stran byl nejdelší úvod, jaký jsem kdy četla a Backmanovské "zatím ještě netuší, že..." mi už začínalo lézt na nervy. A vlastně kniha jako taková mě strhla někdy za půlkou. Což je na knihu o 630 str. fakt špatné. Jak píše kamca4151, kdyby byla o 100, ale klidně i 200 stran kratší, ničemu by to neuškodilo.
Jinak samozřejmě je to Frederik Backman, on umí psát, proto taky hodnocení 4*, ale pro mě pořád zůstane zcela výjimečný Medvědín.

5 08.04.2023

Ačkoli se jedná o knihu naučnou, tak je napsána lehce, čtivě a zajímavě, ale současně si zachovává vysokou úroveň díky bohatému poznámkovému aparátu a zdrojům.

5 20.03.2023

Srdcervoucí kniha, ale krásná. Kromě bolesti je v ní i spousta naděje. Někdy v polovině knihy jsem měla pocit, že příběhu došel dech, ale to byla jen příprava na závěrečné finále. Krásně si popláčete.

Str. 359 "Zlobí se. Aby ne. Manželky nejsou jako matky. Ty mohou přestat milovat."

5 07.03.2023

Pěkně udělaná kniha. Pokud jste introvert, zažijete spoustu momentů "Ano, přesně!!!", pokud jste extrovert dostanete možnost nahlédnout do nitra introvertů a vysoce citlivých lidí. Moc se mi líbilo grafické zpracování, některé kresby jsou velmi vtipné a výstižné. Pro mě jako dospělého čtenáře to bylo po obsahové stránce přeci jen příliš stručné (proto jen 4 hvězdy), ale věřím, že pro teenagery je to velmi přínosná kniha.

5 14.02.2023

Pro Marii Hajdovou je Jeřabinový dům sice prvotina, pro mě to ale ničím originální kniha nebyla. Téma - kdy hlavní hrdinka neví, co se svým životem, a tak se vrací ke kořenům - bylo už zpracováno tolikrát, včetně rozkrývání zasunutých vzpomínek z dětství, že mě nijak nezaujalo. Dočítala jsem jen ze zvědavosti, jestli nejsem ke knize moc přísná. No nebyla jsem.
Pravda je, že je kniha napsána hezkým stylem, bohatým na přirovnání, jsou v ní různé "filozofické" postřehy a povzdechy, až mě to vlastně obtěžovalo, protože čeho je moc, toho je příliš, a v jejich záplavě se nějak ztratil osobitý styl autorky. Nenašla jsem ho tam a tak příběh mnou jen tak prošel a nic nezanechal. Škoda.

5 07.02.2023

Ač jsem nedávno přečetla Rafandu a styl Karly Kubíkové pro mě nebyl novým, tak Hájovna je velké zklamání. Celý příběh byl vylíčen tak neskutečně ploše! Ani dějinné události, ani osobní tragédie hlavní hrdinky ve mně nic nevyvolaly, vše bylo popsáno velmi povrchně, jedna událost se vršila na druhou, čas plynul dál.
Podle anotace jsem očekávala mnohem barvitější příběh.

5 29.04.2022

Zhodnotit knihu Alexe Schulmana není vůbec jednoduché. Nečetla se mi úplně snadno, protože příběh tří bratrů vyprávěný ve dvou dějových linkách nebyl vůbec radostný, právě naopak. Plný chladu, nepochopení, jednání rodičů bylo tak odtažité a divné...Ale to, jak byl předkládán mě zaujalo a jsem ráda, že jsem vydržela do konce. Protože ten závěr na mě zapůsobil jako bomba. Vnesl do příběhu úplně nové světlo a mám chuť přečíst si knihu ještě jednou, když UŽ VÍM.

5 27.04.2022

Kniha mě nezaujala. Ano, Patrik Hartl umí vylíčit životní osudy barvitě a vymyslet zajímavé nástrahy osudu. Ale celé mi to přišlo takové zdlouhavé, povrchní líčení. Chybělo mi tam něco víc, proč bych to měla číst. Rychločtením jsem to přeskákala a myslím si, že po další knize od něj už nesáhnu.

5 16.01.2022

Velmi obohacující čtení. Na základě výpovědí jednotlivých sester musím změnit své vnímání "jeptišek". Jsou to velmi různorodé ženy, stejně jako jejich pohnutky pro vstup do kláštera. Jejich život vůbec nemusí být jen zasvěcen bohu a péči o nemocné či potřebné. Mnohé z nich si prošly velmi těžkým obdobím a přesto víru neztratily. Obdivuhodné.

5 30.09.2021

V určitém věku všichni toužíme po tom "být normální". Marianne a Connell si to uvědomují až moc. Jejich životy se protnou na střední a mohla by to být krásná lovestory s happyendem nebýt té nutnosti "sebekontroly", popírání vlastních myšlenek a ohledů na okolí.
Sally Rooney skvěle zachytila vnitřní svět obou hrdinů, jejich úzkosti a strachy, které je vedou ke špatným rozhodnutím. Útržkovitý styl psaní, kdy děj skáče dopředu v týdnech a měsících, naznačí nějakou epizodu, nenechá ji dohrát a už se zase posune dál, vše skvěle dokresloval.
Velmi čtivě napsáno, i když pocit deprese a marnosti z toho místy úplně odkapával.

5 03.04.2021

Kunderovy knihy mám moc ráda, ale tato mi nesedla. Možná svým rozsahem, tím, že jde o velmi útlé dílko, tak jindy jeho velmi zajímavé úvahy a myšlenky, hraní si s postavami, tady směřovaly až moc rychle ke svému konci.

5 08.01.2021