Ctv komentáře u knih

Pro mě byla kniha velké zklamání. Nelíbí se mi, když se kniha uměle zvětšuje, aby mohla být dražší. Tolik zbytečně volného prostoru a stránek jsem už dlouho neviděla. Autorka (hrdinka) mi lezla na nervy, protože podle mě potřebuje spíš psychiatra, než včely. Typ ženy, která než rozkrojí citron do čaje, přemýšlí o tom čí ruce ho sklízely, jaký měl ten člověk a jeho matka a jeho babička život, kdy se vlastně poprvé začaly využívat citrony, proč a jaký má citron v čaji vlastně duchovní rozměr. Nepopírám, že nevčelař si tam najde řadu zajímavých informací, což je dobře a jsem ochotna odpustit autorce i pár chybných údajů. Rozhodně tuto knihu nevnímám jako příručku pro začínající včelaře. Na to je tam příliš málo odborných informací a vysvětlených souvislostí.

5 26.11.2019

Předně se mi kniha dobře četla. I když to není žádný thriller nebo tajemná krimi, tak mi odsejpala. Nevadilo mi ani, že byla víc o Malově bratrovi než o Malovi, který se v den svých pětadvacátých narozenin rozhodl zůstat ležet v posteli. Jeho život mi totiž přišel ve světle celé rodiny zajímavější. Pro mě je knížka o tom, že to, co je pro někoho ideálním životem, může být pro jiného noční můrou. Jen ten konec mi přišel pro tuto knihu trochu moc happy.

2 26.11.2019

Kateřinu Tučkovou mám jako autorku velice ráda a ohromně si jí cením za úsilí, které vynakládá k nastudování historických reálií a pramenů, které pak obaluje svým příběhem. Fabrika je oproti jejím ostatním knihám trochu jiná. Popisuje osudy textilních podnikatelů v Brně v průběhu 19 a začátku 20 století a byla vydána u příležitosti výstavy na stejné téma. Jak je u autorky zvykem, tak fakta obaluje příběhem, ale v této knize se prolínají příběhy brněnských textilních velkopodnikatelů s dneškem a s tím, jaké starosti měla Kateřina a její kolegové při obstarávání podkladů pro výstavu. A to bylo to jediné, co mi na knize vadilo - že přechody z historie do současnosti nebyly nijak vizuálně oddělené - kapitolou apod.
Jinak ale báječná, úžasná kniha, kterou by si měl přečíst každý brněnský patriot. A nejen ti, ve vsuvkách je tam popsána řada zajímavostí - kupříkladu jak se žilo textilním dělníkům, kdy až (překvapivě) byla zákonem zakázána dětská práce, jak se rozvíjel textilní průmysl v jeho tehdejší baště na Moravě, jak vznikalo umělecko-průmyslové muzeum v Brně a mnoho a mnoho dalších. Já z Brna nejsem, netuším co nebo kde je Cejl, ale i tak mne kniha velice zaujala. Mimo jiné oceňuji velké množství dobových fotografií.
Za touto knihou musí být neuvěřitelné množství práce a bádání a prohlížení dokumentů a ve výsledku je to znát. Vynikající práce od Kateřiny Tučkové. Překvapilo mě hodnocení 76%, které snad může být dané jedině tím, že lidé od knihy očekávali podobný román jako předchozí práce autorky a řádně si nepřečetli o čem kniha je, k jaké příležitosti byla vydána a nebo do ní nenahlédli, než si ji koupili.

19 11.11.2019

Možná jsem udělala chybu, když jsem Kajmaní lejno četla hned po Losím hovnu. Už toho prostě bylo moc. Je to, jako by člověk jedl čtyři dny po sobě jídlo, které ani není jeho favorit. Na obálce knihy je napsáno, že se jedná o humoristický román. Kniha není humorná. Je plná (přeplněná) křečovitých vtipů a rádobyvtipných myšlenek. Autor neustále fabuluje o tom, co by si lidé kolem něho mohli myslet, co by se mohlo stát kdyby ... a tyto fabulace jsou zhusta dost trapné. Román to také není, protože nemá žádný děj, žádnou zápletku, žádné tajemství, které by vás hnalo číst dál a dál. Snad jen pokusy o nějaké dějové zvraty, které jsou spíš divné - například odhalení Ramireze jako šamana. I kdyby člověku autorův humor přišel vtipný, tak mu leze i ušima po přečtení celé knihy, kde se stejné vtipy, jen jinými slovy, opakují stále a stále dokola. Bohužel mám doma ještě třetí díl a myslím, že potřebuji tak půl roku na zapomenutí, než se do něj pustím.

3 09.11.2019

Komentář obsahuje spoiler.
Knihu (respektive celou fekální sérii tří kusů) jsem si koupila proto, že jsem byla nadšena z knížky Muž, pes a kouzelník od téhož autora. Losí hovno se netváří, že je něčím víc, než oddychovým čtením. Takže podle toho i hodnotím třemi hvězdičkami, protože to bylo přesně tak. Četlo se to dobře, místy to bylo i vtipné. Místy moc křečovitě vtipné. Místy byl další děj až příliš předvídatelný - např. když měl hlavní hrdina poprvé vidět Lindu, dceru faráře. Popisovat na celou stránku své představy o tom, tak bude farářova dcera hnusná, tlustá, mastná a odpudivá nedává inteligentnějším čtenářům moc prostoru k představivosti, protože je jasné, že na scénu připluje krásná kost. A bylo to tak. Závěr knihy popisující spanilou jízdu jakýmsi tankem, střelbu kulometem a následné vyřešení prekérní situace byl už hodně, hodně utažený za vlasy. Nicméně mám doma celou sérii, tak budu pokračovat.

08.11.2019

Nechápu hodnocení v modré barvě, kdybych mohla, dám sedm hvězdiček.
Velmi silná kniha, občas se mi to hůř četlo - ne kvůli obsahu, ale kvůli stylu psaní. Ale to jen na samotném začátku.
Naprosto skvělé vyprávění a vzpomínky na otce, na rodinu, na dobu, na lidi. Někomu vadí kritika některých "nedotknutelných", mně ne. Nevidím jediné reálné opodstatnění pro to, aby slavní a adorovaní neměli i přízemní, špatné lidské vlastnosti. Naopak.
Vůbec nevím, o jaké zahořklosti někteří píší. Já jsem z knihy cítila vzpomínky, lásku, smutek, zoufalství .... ale rozhodně ne zahořklost. Možná malinko v kapitole, kde autorka popisuje boje o autorství detektivek a překladu, ale tam je podle mého velice na místě.
Ač žiji ve stejné vesnici, kde se pan Zábrana narodil a do Humpolce to mám co by kamenem dohodil, tak jsem od něj zatím nic nečetla a hodlám to brzy napravit. Stejně tak se těším, až si přečtu druhou knížku od Evy Zábranové.
A kdo byl autorem překladu Prezydenta Krokadýlů?
http://www.nllg.eu/spip.php?article539

3 25.10.2019

Jsem z knihy trošku rozpačitá. Jasně, hlavní hrdinka nám nemusí být 100% sympatická, čistě kladní hrdinové neexistují ani v životě, takže jsem jí v řadě věcí rozuměla. V řadě věcí vůbec ne. Když bych měla napsat o čem ta kniha vlastně byla, tak já ani nevím. A pozor, teď se dopustím spoileru.
Veselí vypráví o návratu nezralé a nedospělé (ač třiatřicetileté) holky z Prahy na Moravu. O tom, jak se vyspala s několika muži, o tom jak od těch mužů chce to, co jim sama nedokáže nabídnout, o tom, že když nevíte co chcete, tak je těžké směřovat za nějakým cílem. Smysl provozování toho obchodu jsem nepochopila vůbec. Celkově jsem alergická na knihy, ze kterých cítím nadřazenost velkoměst (Prahy) nad venkovem a lidé z venkova nebo maloměsta jsou tam popisováni jako burani. Jediného inteligentního člověka bez sklonu k alkoholismu, kterého hrdinka potkala, potkala na akci v Brně. Konec to nemělo vlastně žádný - zakončeno do ztracena. Mnohokrát opakované city, pocity a myšlenky. Máte chuť do hlavní hrdinky kopnout a zařvat: "Ty krávo, proč to děláš, když víš, že je to blbě?".
Odcházení otce paní Třeštíková popsala velmi dojemně a věrohodně. Člověk možná opravdu v takovéhle situaci myslí na podobné banality, jako že tohle je asi poslední větrník, který v životě sní .... marně ale přemýšlím, jaké odpovědi v knize hlavní hrdinka našla. Podle anotace tam nějaké být měly.

13 25.10.2019

Byla jsem na cestovatelské přednášce Ladislava Zibury a ten člověk je veselý, vtipný a zajímavý. Proto jsem si jeho knížky koupila, protože jsem očekávala podobné čtení. A nezklamala jsem se. Popisuje svoje příběhy vtipně, častokrát jsem se zasmála, vtípky jsou proloženy i řadou zajímavostí, takže za mě super oddychovka. Čtenářům doporučuji najít si jeho cestovatelský profil na fcb, kde je možné z popisovaných cest prohlížet i fotografie. Je hezké, když čtete o tom, jak ho hostila nějaká rodina a můžete se na fotku konkrétních lidí podívat.

13 16.10.2019

Příběh o emigraci z pohledu pubertálního kluka. Čtivě napsáno, zajímavá kniha. Na jednu stranu řeší problémy emigranta, ale na druhou stranu myslím, že nám spousta komplikací provázejících emigraci uniká právě proto, že je to z pohledu puberťáka, který měl priority někde jinde, než třeba jeho dospělá máma. Asi by mě zajímal spíš její pohled - jak to vnímala ona, když prchala s dvěma dětmi. Kluk to měl spíš jako dobrodružství, než jako drama. Ale to je můj problém, obsah zcela odpovídá anotaci knihy.

3 16.10.2019

Zásadní pro mne při hodnocení této knihy je, že ač se kniha tváří, že bude vyprávět především o příběhu šíleného vraha řádícího v Chicagu v době světové výstavy, je to kniha především o výstavě a jejím hlavním architektovi. Procentuelně bych to vyjádřila asi tak, že 70% knihy se týká architektů a Světové výstavy, 30% pak Holmese. Což není špatné, jen to neodpovídá tomu, jak se kniha jmenuje a jak působí anotace.
Četla se mi hezky, jsem ráda, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí o světové výstavě, o tom, jak vypadalo Chigaco na přelomu 18. a 19. století, jakým komplikacím museli čelit architekti výstavy, jak se takový megalomanský projekt vůbec rodil a co jeho vznik provázelo. Nemohu se zbavit pocitu, že kniha mohla být o polovinu kratší a autor by nám dokázal sdělit o výstavě vše, co několikrát opakovaně a košatě popisoval zde.

3 04.10.2019

Moc hezky zpracovaná historie (respektive její nejznámější části) Třebíče a okolí. V knížce není žádný děj nebo zápletka. Vyprávění o historii Třebíče je naroubované na příběh o studentce Hance, která si povídá se 117 letou obyvatelkou Třebíče a ta jí vypráví o tom, co viděla a zažila. Je to velice zajímavé, zejména pokud jste z tohoto kraje. Líbilo se mi doplnění o dobové novinové výstřižky, na konci mě pak mrzelo, že není více fotografií. Ráda bych tam viděla dobové obrázky Třebíče a jejích částí, které byly v knize popisovány a které už dnes neexistují. Klidně třeba na úkor fotek Lojzíka, kde stačila jedna. Velmi se mi líbil doslov autora, kde některé věci vysvětluje.

3 04.10.2019

Můj komentář obsahuje spoiler.
Buď budu muset počkat až si ta knížka v mé hlavě sedne, nebo si ji přečíst ještě jednou, ale nějak ve mě nic hlubokého nezanechala. Je mi divně, že tohle píšu u tak slavné knížky ověnčené Man Brooker cenou, chyba bude tedy na mé straně. Možná také proto, že se mi její čtení vklínilo do období, kdy jsem neměla moc chuť číst, nevím. Knížka se mi líbila do chvíle, než Pí potkal jiného trosečníka a pak ostrov ... protože jsem jí věřila. Potom už ne. Závěr pro mě nebyl nijak uchvacující v pozitivním slova smyslu, spíš mě rozčílilo, že možná vlastně celou dobu čtu něco úplně jiného, než co je v knize napsáno. Nevím, který příběh si vybrat. Líbil se mi ten první, dlouhý, o kterém je kniha. Na to, abych si vybrala ten druhý, jsem si o něm přečetla moc málo. A pokud by to měl být ten druhý, ta jsem naštvaná, že jsem musela na začátku protrpět to utrpení zvířat, které v každé knize nebo filmu strašně těžce nesu. No, na film koukat nebudu určitě.

5 02.09.2019

Skvělá knížka. Paní Brousková vypráví příběhy, zážitky z dob před emigrací a po emigraci. Zazní různá známá i mně neznámá jména, byla jsem z knížky nadšená. Není to nic, co bych mohla číst ve vlaku nebo na pláži, potřebovala jsem klid a soustředění. Malinká nenápadná knížečka, na kterou jsem narazila jen díky recenzi v Reflexu a jsem moc ráda, že jsem si ji koupila. Uvedla bych z ní dva citáty, které mě zaujaly a myslím, že obsah celkem vystihují:
"Všechno je jinak!"
""Umění není alibi," skandoval obr v županu, "svíčkový báby běhaly do kostela, aby je minula muka pekelná, která vylíčil Lazar, když byl vstal z mrtvých. Dneska si každej pustí Kryla a má se za odbojáře. Poskytuješ rozhřešení a vykoupení v rozpustný formě. Seš s vodpuštěním katolický Nescafé."
(řečeno Karlu Krylovi)

4 13.07.2019

Naprosto zbytečný počin autorky a ztráta času čtením. Paní Zita nám ve své knize nesdělila vůbec nic. Nemělo to děj, nemělo to příběh, nic. Autorka má zřejmě dojem že její životní zážitky stojí za knihu (o tom lze polemizovat, znám řadu lidí se zajímavějším životem) a možná stojí, ale to by je musel zpracovat někdo, kdo umí knihu napsat. Takhle z toho vyšlo jen něco, co připomíná článek z Blesku na několik desítek stránek. V podstatě by se celá kniha dala shrnout do souvětí: “Jsem chudák politováníhodná markraběnka, co spala zároveň se dvěma muži, takže si není jistá čí je to dítě, ale zajímavější z těch dvou byl kníže, takže je určitě jeho, protože já chci aby bylo Schwarzenbergerovo.”

Dvě hvězdy možná hlavně proto, že tento žánr není tak úplně něco, co by mě fascinovalo. Také proto, že mi to přišlo celé takové neuvěřitelné, křečovité nebo nevím jak bych to pojmenovala. Určitě si knihy pana Bryndzy nebudu kupovat. Možná dám šanci ještě jedné jeho knížce při příští návštěvě knihovny ... ale spíš ne.

4 23.06.2019

Především má tato kniha opravdu krásný vzhled. Dále má krásný sloh. Nepamatuji si, že by mě nějaká z knih, které jsem poslední dobou četla, zaujala svým jazykem - tato ano. Příběh osamělého pošťáka je poetický, tragický, neuvěřitelný, tajemný, smutný, krásný. A kruh jako symbol nekonečnosti a závěr příběhu .... líbilo se mi to. Haiku rozhodně nebylo a ani nebude mým žánrem a ani to nebyly japonské básničky, které mě v knize oslovily.

4 23.06.2019

Není to žádné extra napětí nebo tajemno. Přesto mě tato knížka chytla a nepustila. Moc hezky napsané a především zajímavé. Mám ráda knihy, u kterých mám po přečtení jistotu, že jsem se nejenom na nějakou dobu zabavila, ale také se v něčem vzdělala. Což Profesor a šílenec perfektně splnil. Člověk by neřekl jaké peripetie provázely vznik Oxfordského slovníku (přiznejme si to na rovinu, nevěděla jsem o něm vůbec nic než jsem začala číst) a jaké osudy jsou s ním spojené.

5 29.04.2019

Kdysi jsem viděla film, ale už jsem si ani nepamatovala jak skončil, takže to vlastně bylo, jako bych se s příběhem setkala poprvé. První polovina knihy pro mě byla obtížně překousatelná. Na jednu stranu oceňuji, jak krásně popisně dokáže autor přiblížit krajinu, atmosféru doby, dějinné události nebo osobnosti. Na druhou stranu ale té popisnosti bylo v této knize na mě příliš.
Druhá polovina už měla spád, konec knihy přeskakoval desetiletí jako Železník překážky na závodišti. Nemít knihu ve Výzvě na 2019, abych ji asi během první poloviny odložila. Ale teď už vím, že by to byla škoda.

7 23.04.2019

Dílo, které rozhodně nutí k zamyšlení. Musím říct, že mi z toho šel chvílemi mráz po zádech. Taková věc, jako naprosté odizolování ostrova, se na první pohled může zdát jako ne zase tak velký problém. Teprve během čtení mi došlo co všechno to má za následky. Autorka geniálně dávkuje důsledky a hrůzu, kterou izolace přináší. A dávkuje neustále, takže se od knížky prostě nemůžete odtrhnout.
Nedělám si iluze o lidech a je mi jasné, že jakmile začne jít o jídlo a přežití, jsou z nás primitivní a pudově jednající zvířata. Smyslem života je jen sehnat jídlo a pak ho ochránit před ostatními.
Hodně jsem přemýšlela nad tím, jestli jednání vlády bylo správné nebo ne. To, jak mě autorka postupně převedla od názoru "ano, je, nějaký řád se musí nastavit" k názoru "ne, tohle už není správné" bylo fakt skvělé.

11 18.03.2019

Podobně jako LenkaK666 nemám k poezii žádný vztah. Jediná poezie, kterou doma mám, jsou knihy které vydali písničkáři (Plíhal, Schmitzer) a pak Shakespearovy sonety. A na tomto rozdílu je podle mého hezky vidět rozdíl mezi poezií a tím, když někdo vytiskne knihu s písňovými texty.
Knihu Pavly Boučkové jsem si koupila na jejím vystoupení hlavně proto, že součástí je její CD. O to mi šlo a bez knihy koupit nejde. Já ale budu dávat přednost poslechu jejích písniček. Jsem nakonec za tu knihu ráda, protože ve zpívané podobě jsem objevila krásná sousloví, která ráda dohledám v knížce.
Takže určitě doporučuji si Pavlu Boučkovou jít spíš poslechnout, než číst. Má v sobě krásnou energii, je milá, vtipná a jako písně se mi její texty moc líbí. Při Sestřičko, prosím vás mi slza ukápla.

"Mám v sobě tolik ohně, proč bych jen doutnala?
Mám v sobě tolik vody, proč bych jen kapala?"

2 23.02.2019