Nežádoucí svědek
Markéta Brousková
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411593/bmid_nezadouci-svedek-ale-411593.jpg
4
8
3
Vzpomínková próza literární historičky Markéty Brouskové, žijící v Německu, vydává svědectví o životě českých exulantů v západní Evropě v době sedmdesátých a osmdesátých let. Nečiní tak způsobem dokumentárním, ale ryze literárním – zvolený drsný, nepatetický styl, ironie, sarkasmus a postřehy často až šokující, to vše je autorčiným záměrem, aby podala jiný, osobitě svůj, nepatetický, nehrdinský, často až blasfemický obraz života českých exulantů v dané době. Jde o knihu nepříjemnou, sršatou, jdoucí proto srsti všemu a všem.... celý text
Přidat komentář
Paměti nebo lépe řečeno vzpomínková próza paní Markéty Brouskové, která v roce 1969 emigrovala do Stuttgartu. Popisuje setkání s jinými emigranty i chování místních obyvatel. Styl psaní je drsný a mnohdy opravdu sarkastický,.
"Ve Švábsku se člověk musí narodit. Místní mi připadali jako spiklenci. Tulili se k sobě a jen po očku pozorovali, jak si počínáme. Byli sice zdvořilí, ale dávali nám rádi najevo, že jsme utkáni z úplně jiné látky. A pokud to někdy mysleli dobře, tak jsme jim prostě nevěřili.
"Koukám, že jste klukovi pořídila bytelné kozačky," pochválila mě synova třídní učitelka.
"Máme listopad," poznamenala jsem s údivem.
"Řekové dětem zimní boty nekupují. Nechají je od vánoc do velikonoc marodit."
"Já jsem z Prahy."
"Ach božíčku, můžete mi prominout."
"Vyprávěj mi něco o emigraci!" vyzvala mě v prvním desetiletí 21. století statná sedmdesátnice E. H., počátkem padesátých let velmi pohledná svazačka, opovrhující všemi pražskými buržousty včetně rodičů. Ale jejich vinohradským činžákem v roce 1991 přirozeně nepohrdla."
"Chci slyšet jenom něco hezkýho, smím-li bejt tak smělá."
"Smíš," zasyčela jsem.
Skvělá knížka. Paní Brousková vypráví příběhy, zážitky z dob před emigrací a po emigraci. Zazní různá známá i mně neznámá jména, byla jsem z knížky nadšená. Není to nic, co bych mohla číst ve vlaku nebo na pláži, potřebovala jsem klid a soustředění. Malinká nenápadná knížečka, na kterou jsem narazila jen díky recenzi v Reflexu a jsem moc ráda, že jsem si ji koupila. Uvedla bych z ní dva citáty, které mě zaujaly a myslím, že obsah celkem vystihují:
"Všechno je jinak!"
""Umění není alibi," skandoval obr v županu, "svíčkový báby běhaly do kostela, aby je minula muka pekelná, která vylíčil Lazar, když byl vstal z mrtvých. Dneska si každej pustí Kryla a má se za odbojáře. Poskytuješ rozhřešení a vykoupení v rozpustný formě. Seš s vodpuštěním katolický Nescafé."
(řečeno Karlu Krylovi)
Nežádoucí svědek
Moc zábavné čtení. A bavila bych se jistě ještě víc, kdybych jednotlivé postavy lépe znala. O českých emigrantech bez servítků a iluzí. Vřele doporučuji.
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 7): Ty krávy tam určitě pracovaly v horizontální poloze. Jenomže po padesátce to jde ztuha. Za středověku by se potloukaly před kostelem, bily v prsa a obtěžovaly poutníky. Tady si hrajou na báby kořenářky a prodávaj indiánský čajíčky.
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 10 - o Krylovi): Muže považoval buď za dočasné hospodské kumpány a kámoše anebo nepřejícné a závistivé hajzlíky.
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 31): Němečtí a rakouští básníci prý již od konce padesátých let s obdivem a jistou závistí sledují, že Češi překládají jen nejlepší z nejlepšího a nic jim neujde. I takové doby prosím bývaly!
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 58): Co mi do prkánka v Praze chybělo? Dohromady nic moc. Rajtoval jsem děvky, sbíral starožitnosti a chlastal. Na mne byl českej bolševik krátkej.
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 77): ...tím více jsem oceňovala úsloví berlínského proletariátu, že nejvyšším stupněm uznání je závist.
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 109): To by nám přece doma nikdo nevěřil, jak to tady flikujem.
Markéta Brousková - Nežádoucí svědek (str. 112): Ideály přicházejí a odcházejí. Jen spros%tárna je věčná. Dycinky lez ten prevít někomu do... Dycinky, dycinky! O čem se nesmí mluvit, o tom se může lhát.