cori komentáře u knih
(SPOILER) Tibor Lukavský je pověřen Matúšem Čákem založit osadu na Ďáblově hřbetě a prosekat hvozdem kupeckou stezku. Bere s sebou své vojáky, skupinu dřevorubců a jejich rodin, lékaře, kněze a svého syna Jonáše. Netuší však, že pány hvozdu jsou "satyrové", kteří mají rádi lidské maso a znásilňování žen. Autoři nešetří brutálními scénami, v nichž létají utržené končetiny, vyhřezlá střeva, vydloubnuté oči a ženy jsou przněny obřími údy. Nechybí náboženský fanatismus, pomsta a velký masakr.
Vyprávění začíná 4. října 1997, kdy se Marie vrací z nizozemského "královského" výletu a řeší dilema s nápadníky - Maxem a Markem. Příběh oživuje příjezd nizozemské dokumentaristky Heleny a její kameramanky Emy, které o zámku a jeho osazenstvu natáčí dokument stříknutý reality show. Otec stalkuje tetičku Noru, aby zjistil, kde má ukrytý poklad, pan Spock se zamiluje do veganky a Josefovi nadbíhají dokonce dvě nápadnice. Kniha končí 5. prosince 1997, kdy se na zámku koná svatba za účasti Helenky Vondráčkové. Poněkud zbytečné mně přišly vložené Josefovy historické povídky ze studentského časopisu, nejvíc mě pobavil policejní zákrok na zámku s kuklíky.
V imaginární vesnici Skláře (Glasendorfu) se odehrává příběh rodiny Smolíkových, která sem přichází z Prahy vrátit se ke svým sedláckým kořenům a začít nový život, a Fuchsových, kteří zde žijí již po generace, ale kvůli zaprodání se Hitlerovi a jeho politice je stejně jako ostatní obyvatele vesnice čeká tvrdé zúčtování za všechna příkoří na Češích. Osud je svede pod jednu střechu a obě rodiny doufají, že to nebude nadlouho. Jejich děti František a Paula se začnou sbližovat, ale není jim přáno žít pouze láskou. Vesnici ovládá komunistický předseda národního výboru a velitel revoluční gardy Tomeček, který zavádí tvrdý teror a na nic a nikoho v honbě za majetkem a pomstou neber ohled.
Autor zručně splétá osudy dvou obyčejných rodin v nelehké době a divokém pohraničí. Děj je však předvídatelný, od začátku bylo jasné, že se mladí zamilují. Všichni komunisté v létě 1945 nemuseli být svině. Těším se na druhý díl, který má vyjít v květnu.
Jana Honzlová, dívka se špatným kádrovým profilem, chce žít po svém - zpívat v souboru a jezdit na zahraniční turné. Bohužel jí to není přáno a musí bojovat se svým svědomím, zda podepsat a splnit si své přání nebo zůstat věrná svým morálním ideálům. Od počátečních vtípků s novou podnikovou uklízečkou a rodinných peripetií s mladší sestrou, které se zapalovala lýtka, román graduje takřka k rozměrům antické tragédie. Strhující četba s hořkým koncem.
Terezka, Marta a Kateřina - tři ženy, jejichž život ovlivnil masakr 6.8.1944 v Životicích. Polská manažerka za pomocí studenta historie pátrá v českém Těšínsku po tajemství manželovy matky. Životická tragédie si zasloužila takto důstojné beletristické zpracování.
Kingovi se kniha o cestování časem moc povedla. Časové paradoxy a resety byly moc napínavé. Držela jsem Jakeovi palce, aby své dilema zachránit budoucnost nebo svou lásku vyřešil bez výčitek. Chtěla bych vidět jak osmdesátiletá babička tancuje lindy hop. To musela být pecka.
(SPOILER) Autor paralelně vypráví případy organizovaného islámského terorismu a terorismu tzv. osamělého vlka, který se sám za sebe mstí společnosti. Konečně se dozvíme Asadovu životní story. Nechápu, že člověk, který přijde o rodinu a zažije tolik utrpení a násilí, může hýřit vtipnými průpovídkami viz předchozí díly.
Objevují se i díry v logice. Například Ghálib, který marně pátrá po Asadovi 14 let, aby se mu pomstil. Při tom stačilo sledovat bratry Bjornovy, kteří se s Asadem po celou dobu stýkali. Když někomu chrstnu kyselinu do obličeje, zasáhnu i oči, nebo ne? Pro lepší představu o kulisách příběhu jsem si vygůglila fotky berlínské kostelní věže, kde se odehrávalo finální dějství. Mimo mísu mi přišlo i těhotenství padesátileté ženy (otěhotněla asi, aby měl Carl důvod nechat Asada samotného a teroristi měli volné pole působnosti, protože kdyby naše dvojka zůstala pohromadě, nemohlo by se stát to, co se stalo). Ještě štěstí, že existují chytré hodinky a uštěkaní psi.
Steve vyšetřuje dvojnásobné žhářství, do kterého je zapletena firma z černošského ghetta. Za vším hledejte prachy a heroin. Svižně napsaný příběh z dnešního pohledu s nekorektními hláškami.
Steina s Jarošem tentokrát čeká quest v podkrkonošských lesích. Po prologu s hledáním čuníka vše odstartuje svatoštěpánská zabíjačka, kdy následuje hledání zmizelého šlechtice a vrahů trutnovského měšťana, aby celá naháněčka skončila na Nový rok 1600.
Hrdinové tentokrát nemusí řešit politické machinace a zápletky, vystačí si s místním podsvětím. Jarošovi se zapalují lýtka a dokonce mluví i sám od sebe bez vyzvání.
" A Jaroš se tvářil jako ......Jaroš."
Hořkosladké vyprávění o Elišce, jejich rodičích a milencích (Adam, Hynek, Standa, Richard) je plné absurdních situací i vážných témat (rakovina, závislost na alkoholu, nemanželské dítě, odcizení se..). Nejvíc jsem se pobavila při líčení, jak hlavní hrdinka navštívila cvičení s dětmi v roli dítěte se svou matkou. Milé oddechové čtivo s ponaučením o rodinných hodnotách.
Úžasný příběh inspirovaný osudy skutečných vězňů v rodinném táboře v Osvětimi vypráví o síle knih, naději a vůli přežít peklo. Autor, i když je Španěl, zachází se skutečností velmi citlivě a nevymýšlí žádné "šílené" story. Je sympatické, že si nastudoval i Osudy dobrého vojáka Švejka.
Snaha autora převést do románu příběh, který mu vyprávěla babička, a uctít památku obětí holocaustu je chvályhodná, ale zpracování silně pokulhává. Při čtení jsem měla pocit, jako by autor psal podle nějaké příručky, co by nemělo chybět v příběhu z války. Některé scény mi přišly jako úryvek ze slohové práce na téma holocaust, včetně dialogů.
I když autor popisuje nacistická zvěrstva, nemohla jsem se nějak do hlavního hrdiny vžít. Vadily mi jeho výkřiky k bohu a u téměř každé třetí kapitoly poslední věta: To jsem ještě netušil, že....
Mám načteno mnoho knih o holocaustu, zejména od přeživších, ty mě zasáhly mnohem více.
Jedná se o špionážní román, v němž se hlavní roli hrají tajné služby vedené Františkem Moravcem a němečtí velitelé abwehru v čele s Canarisem, kteří plánují odstavení Hitlera. Třetí rovinu tvoří popis života v Sudetech, konkrétně ve Varnsdorfu, kde jako finanční stráž (později Stráž obrany státu) slouží Eman Kubec, který se zamiluje do Barbary Steinové. Po pomalejším rozjezdu celý příběh graduje jednáními, která předcházela Mnichovské dohodě, boji v Sudetech proti ordnérům, zářijovou mobilizací i událostmi po přijetí Mnichovské dohody a rozkazu vyklidit pozice. Autor popisuje i zákulisí politických jednání z pohledu Jana Masaryka nebo Winstona Churchilla.
Rychlé střídání postav i různých míst čtenáře vtáhne do děje tak, až má pocit, že je přímým aktérem. I když víme, jak vše dopadne, přeci jen doufáme, že by se plán na odstranění Hitlera mohl alespoň zkusit. Román končí 5.říjnem 1938.
Byla to ta nejpodivnější mobilizace v dějinách. Protože nemobilizovala jen armáda, ale celý národ. Každý chtěl být té noci na ulici. Byla to noc dospělosti národa, který vznikl právě před dvaceti lety. Mohla to být noc poslední, začátek konce. S rozbřeskem čtyřiadvacátého září stálo ve zbrani milion mužů československé armády, jejich povinnosti ve vnitrozemí rychle přebíraly ženy. Šestá největší armáda na světě rychle obsazovala poslední obranné objekty obranné linie, rozvážela munici a zálohy, rozlepovala obálky s instrukcemi. Německé bombardéry oné noci ještě nepřiletěly, ale nikdo nepochyboval, že do vypuknutí nové evropské války zbývají už jen hodiny. (str.397)
Herra, dcera Tádžika a Rusky, která v Moskvě vystudovala práva, se vdá za Afghánce a odejde s ním do Kábulu. Příběh začíná po pádu Talibanu v roce 2001, kdy se v zemi objeví Američané a zahraniční pomoc a v rodině chlapec Mad, o kterého se bezdětná Herra stará. Autorka vykresluje každodenní realitu afghánských žen a pro Evropany naprosto nepochopitelné zákazy a příkazy, jimiž jim mužové vládnou. Dojemná je návštěva zničené zoo, péče o dobráckého dědečka, Madův pocit svobody při schování se pod burkou i scéna na letišti. Pravý Afghánec vždy čůrá v sedě, aby si kvůli neustávajícímu větru nepočůral kalhoty, které nemají poklopec a zavazují se na tkaloun. Zajímavá a poučná sonda do islámského pekla.
Devadesátiletá Taki píše své vzpomínky na dobu, kdy v roce 1932 jako 14leté děvče nastoupila jako služebná u paní Tokiko a starala se o jejího malého syna Kjóčiho a druhého staršího manžela, který byl manažerem továrny na hračky. Od Hiraiů se vrátila domů na venkov v březnu 1944, protože zaměstnávat služebnou bylo přepychem a byl nedostatek pracovních sil v továrnách na zbraně. Její zápisky jsou takřka idylické, píše o velkém očekávání olympijských her v Tokiu v roce 1940, o přípravě jídla, o hledání vhodného ženicha. Válečné události, nedostatek potravin a americké nálety jsou zmíněny jen na okraj. Pomalejší styl vyprávění bez velkých dějových zvratů mě bavil. Zajímavé bylo i pátraní jejího prasynovce po osudech mladého návrháře hraček a častého návštěvníka domu s červenou střechou pana Itakury.
Mikuláš, kluk z děcáku, se kvůli záhadné ženě zaplete s bulharskou mafií, a mlynář Nestor rukuje v rakouské uniformě na východní frontu. Osudy obou se protnou s životem Taryk, dívky s nadpřirozenou mocí, která prožívá dějinné události 20. století v Haliči, Slovensku a Čechách. Nejvíc mě zaujalo vyprávění o soužití Nestora a Taryk v prvorepublikovém Slovensku a jejich cirkusová kariéra.
Jedenáctiletá Františka, kterou její rodiče ignorují, se touží stát herečkou, proto hltá každé slovo a moudra vedoucího divadelního kroužku, který se pro ni stal idolem. Když si ji vybere, aby mu zahřívala spacák, je šťastná. Autorce se podařilo popsat pocity dívek, které netuší, jaké chování od dospělých mužů (zvlášť učitelů nebo vedoucích) je už přes čáru, a jsou poctěné jejich přízní.
Našla jsem si Mirka v databázi amaterskedivadlo.cz. Hru Slavík děti ve Zlivi nastudovali v roce 2001.
Autorka na sto procent využila vzpomínek a vyprávění Řeků a jejich potomků, kteří přišli do Československa v roce 1948 a zapojili se do projektu Paměti národa Post Bellum, a napsala jedinečnou knihu mapující život jedné řecké rodiny od roku 1948 do roku 2018. Sledujeme příběh desetileté Sotirie, která přežije bombardování vesnice, její dětství a dospívání v českých dětských domovech, její kamarádky Kouly, ztracených rodičů Miltiada a Elpidy, manžela Janise, dcery Anny. Ačkoliv svůj nový domov našli na severní Moravě a v Ostravě, stále touží po návratu do své vesničky v řeckých horách. Když se jim po mnoha desetiletí jejich přání splní, zažijí zklamání, jejich návrat je nežádoucí a veškeré doklady jejich existence jsou vymazány (vytrhány stránky z matrik). Příběh dává čtenářům naději, že na každého čeká štěstí jako na Sotirii, která ho v pozdním věku nalezne na ostrově Kefalonia.
Do kategorie mládež sice nespadám, ale knihu jsem si s potěšením přečetla. Příběh Jirky, který pátrá po dědečkovu tajemství ve čtvrti Prašina, a jeho kamarádů En a Tondy, má zběsilé tempo a odehraje se během několika mála dnů. Nechybí akční scény, kdy jde dětem o život.
Osudy rodiny Skálových a Kiliánových v posledním roce války na moravské vesnici se zajímavě proplétají a malá Helenka se těší na nového tatínka. Konec války přináší masakr na Švédských šancích, který všechny sny o novém šťastném životě rozmetá. Proč se kniha jmenuje Kyselé třešně se čtenář dozví na posledních stránkách románu a to odhalení nás dojme k pláči.