Claudius komentáře u knih

(SPOILER) Abercrombie je stále geniální spisovatel a špičkový vypravěč. Jeho knihy se čtou tak hladce a příjemně jako ničí jiné. Kdyby tento člověk napsal manuál k traktoru, tak bych si ten manuál přečetl.
A toto "okouzlení" pořád funguje i u Půl světa.
Nicméně mám jistý problém s postavami. První díl byl geniální v postavě Jarviho, který byl unikátní, ztotožnitelný (čtenáři pojmově mají radši postavu, která má sama ráda knihy) a bystrý. No a Jarviho nám bohužel autor upozadí a nabídne náhradou Trnku a Branda. Nic proti nim, ale zas další superbojovníci? To je po Jarvim trochu škoda. A ta milostná linka - ta byla na úrovni fotopříběhu z Bravíčka. On kupuje korále pro sestru, ona si to špatně vyloží a nemluví spolu měsíce na cestě zpět do Gettska. Následně si to samozřejmě při první příležitosti vyříkají a vše je růžové. Jako vážně?

6 02.06.2022

Hutná atmosféra, která by se dala krájet - tohle je ten hutný a neředěný Zelazny, o kterém se pořád píše na obálce! Dilvish, důstojný a úctihodný válečník, který jde za pomstou, a přitom napravuje křivdy, na které narazí. Prokletý, když půjde - prokletý, když zůstane.
Mé namlouvání s Zelaznym bylo dlouhé a nesnadné, a možná právě proto dávám plný počet. Až u Dilvishe jsem si k němu opravdu našel cestu. Měl bych si přečíst Zemi změn, snad se v ní podařilo tu atmosféru zopakovat, a Temného pána dostihnout.

7 02.06.2022

Druhý díl velmi dobrý. Opět si neodpustím pochvalu mistra Kotlety v tom směru, že se oprostil od své nadpřirozeno-archetypální šablony nesmrtelného borce, a místo toho máme sympatického plukovníka Michálka. Noví záporáci jsou klasický apokalyptický kult, ten nesmí chybět. Navíc jsou správně kotletovsky ujetí a zvrácení. Doufám, že zcela nezapomenu, o čem to bylo, než se dostanu k pokračování.

13 02.06.2022

Nejlepší část je úvod s historií světa, kde jsou i originální informace, které nejsou v knihách a nevím, jestli je lze vyhrabat ve hrách. Části o státech a národech taky velmi dobré, trocha orientace v rozmanitosti království severu neuškodí.
Nicméně příběh Geralta jsou jen rekapitulované knihy a nic navíc. Bestiář je pak velké zklamání. Byť se tváří kompletně, je nekompletní až hamba. Nějaký pořádný lexikon monster by se krásně vyjímal.
Na závěr oceňuji, že kniha myslí i na spoilery z her a tak je příběh třetího dílu videoher zřetelně oddělen. Sám jsem vynechal i příběh druhé hry, který lze jednoduše identifikovat nadpisem Vrahové králů.

6 02.06.2022

U této série už mě lehce začíná vytáčet, že se skoro nikdy nestane, aby si někdo vytyčil cíl, a tam pak došel. U třetího dílu jsem vyzdvihl, že svět je sice šílený, ale postavy v něm žijí a většinou vědí, co a jak. To už teď neplatí. Začala válka bohů a nikdo neví, co se vlastně děje a proč. A čtenář, ten je klasicky ztracen nejvíc. Postavám se sice vytyčí směr a cíl, ale ten se jim buď v průběhu změní, nebo se jim obmění společnost na cestě, nebo začne kdovíproč padat obloha, anebo je prostě zničehonic rozsekají Imassové, že. Pokud náhodou někdo někdy naplní svůj plán, tak nám ten plán dopředu autor pro jistotu neřekne. I tak je tato varianta, zastoupená vlastně jen působením Pána balíčku, vítaná.
Tomuto dílu chybí nějaká strašlivá tragédie. Byť je přítomná ta malazská melancholická esence, nemá to zapamatovatelný moment ani svého zlomeného hrdinu. Je tady sice jistá snaha o zvrat v Y'Ghatan či ve městě Malaz, ale... nějak už to tak nepůsobí. Ne, že bych potřeboval další Psí řetěz nebo Capustan. Díl ale zanechává spíše dojem výplně, než aby děj někam posouval.
Zároveň by člověk u šestého dílu čekal aspoň nějaké zásadnější odpovědi. Ano, ohledně chodeb máme další střípek a viděli jsme zase jednou balíček Draků (Draků, chmm), ale pořád převládá pocit, že není jasné, co se to sakra děje. Pasáže, kdy nevíme, o co postavám jde a kam směřují, už jsme měly nechat za námi. Bohužel, tento díl poskytl víc otázek než odpovědí. Další díly by už opravdu měly začít s těmi odpověďmi.

8 22.03.2022

(SPOILER) Až je mi trapné dávat komentáři příznak spoileru, protože jediný spoiler, který mám v úmyslu zmínit, je, že je až trapně jednoznačné, že ono tajemné proroctví hovoří o Owenovi. Celou dobu jsem doufal, že až Owenovi konečně dojde, že proroctví sedí perfektně i na něho, tak se ostatní Lovci praští do čela a řeknou mu, že je idiot, když mu to trvalo tak dlouho. Nuže, nestalo se, a bohužel nám toto "překvapení" bylo na konci velkolepě odhaleno.
Lovci monster jsou cool, hláškují, a obecně slouží ději víc než jen obligátní žrádlo pro monstra. Monstra samotná jsou taky cool, mají nějaká pravidla, dají se zabít i jinak než silou přátelství, a těmi skutečně silnými se naštěstí zbytečně neplýtvá jen pro účely nafouknutí akce. Když je o nějakém monstru řečeno, že je silné, neznamená to, že na něj bude hrdina muset použít dva zásobníky místo jednoho; ale že se opravdu zapotí celý tým.
Jak již někdo zmínil, Larry Correia je americký Franta Kotleta. Bohužel mu chybí neopakovatelné Kotletovy popkulturní narážky. Překladatele šlechtí, že se pokusil americké popkulturní odkazy zpřístupnit, ale působilo nekonzistentně, když někdy použil vysvětlivku pod čarou, a jindy zase český ekvivalent. Takže v jednu chvíli nám kniha pod čarou vysvětluje, že Jeopardy je americké "Riskuj!"; a v druhé se Milo představuje jako Ferda Mravenec (který se hádám v originále neobjevuje).

6 21.03.2022

(SPOILER) Historická exkurze do období Stoleté války a výběrový životopis Johanky z Arku. Kdo v tom čeká asasíny, bude možná trochu zklamaný, protože tam vlastně skoro žádní nejsou. Hlavní postava v historické linii se asasínem vlastně nikdy nestane a hlavní postava v "současné" linii je, no, templář. A akademik. Vraždy, parkur a skryté čepele tak spíše absentují.
Linie v současnosti je, jak bývá u Assassin's Creed zvykem, taková nijaká a nezaujme. Simon dostane absurdní časový termín, který je tam jen proto, aby tam vůbec byl nějaký tlak na hlavní postavu; a přestože všechno dělá správně, tak po něm z nějakého důvodu ostatní templáři jdou, aby se pak stejně všechno vysvětlilo. Nějak.
Historická linie spíše láká na načtení více textů o samotné La Pucelle než k čemukoliv jinému. Tradičně nesouvislý, jen do důležitých událostí rozkouskovaný text brání bližšímu souznění s postavami. Přerod Gabriela z prostého vesničana na ostříleného bojovníka tak nemáme postupný, ale tak nějak skokový.
Nicméně potěšilo mě, že jsme se podívali někam mimo herní sérii - kniha zavádí nové postavy a je tak přístupnější ne-hráčům. Kladné body připisuji i za překvapivě optimistický konec.

4 21.03.2022

Krásná kniha, pevný papír, náčrtky a kresby. Kroniky jsou nicméně stále lepší, protože kde má tato kniha černobílá schémata, tam kroniky mají plnohodnotné barevné artworky.
Knihu nedoporučuji nikomu, kdo není v příběhu solidně kovaný, a to i v jeho novém vývoji. Znalost kronik je základ, a následně musíte vědět, co se stalo v Shadowlands. Tak například čas od času náš spymaster Shaw konstatuje, že se někdo stal členem Nekorunovaných, tak jsem si musel dohledat, co jsou sakra Nekorunovaní. A tak dál. Doplňky k lore jsou bohužel jen sporadické, čtenáři této knihy budou zpravidla už vědět, že existuje Ironforge a co je vevnitř, ale co už. Když čtvrtá kronika údajně nebude, berme, co je.
Nicméně je ze strany Blizzardu chytré, napsat to z pohledu postavy. Pokud jednoho dne zjistí, že cokoliv, co je v Putování Azerothem, se jim nehodí do krámu, tak můžou říct, že to spymaster prostě nevěděl, nepochopil nebo zatajil, a je to.

6 03.01.2022

(SPOILER) Druhý díl videohry jsem (zatím) nehrál, tedy nemůžu hodnotit, jak moc kniha funguje jako prequel ke hře. Jako samostatný román nebo jako pokračování první videohry, popř. jako pokračování prvního románu to moc nefunguje. Pokračování obojího je to totiž jen velmi volné.
Líbilo se mi, že jsme se dostali na Migrační flotilu, i když to zdůvodnění bylo divné. Nikdo nikdy se na flotilu nedostal za 300 let její existence, ale najednou naše hlavní hrdinka náhodou něco ví o gethech (přičemž jim neřekne doslova nic) a najednou jsou dveře otevřeny. Copak ještě žádného kvariana nenapadlo přivést jako dar kapitánovi odborníka, který nemá kam jinam jít? Vsadím se, že šikovné techniky, biology nebo i psychology a sociology (je to civilizace namačkaná na lodích proboha, ráj sociologů) potřebují jako sůl. Stejně všichni kvariané nosí obleky i ve flotile.
Ale to je jedno, je to videoherní román, příběh je příjemný, objevujeme svět Mass Effectu, nic víc od podobné knihy nečekám.

5 03.01.2022

Druhá povídková sbírka - a já si nemůžu pomoci a hned zmínit, že první byla lepší.
Ano, stromových koček není nikdy dost a je jasné, že pokud si hostující autoři mohou vybrat, o čem psát, vyberou si toto všestranně dokonalé stvoření. No považte - lidstvo miluje kočky jako takové, a teď má navíc možnost mít inteligentní kočky, které vám zlepšují náladu emocionálním poutem, a nadto když už kočku máte, jste oficiálně mentálně "výjimečný" jedinec a můžete mít ze sebe dobrý pocit.
Obecně jsem měl mnohem radši rozšiřování světa spíše co do prostoru než co do historie - velmi se mi líbila povídka z první sbírky, odehrávající se dokonce v Solárním svaze, a nic takového se bohužel neobjevilo. Proto název "Světy Honor Harringtonové" je trochu zavádějící; kdyby se to jmenovalo "Historie stromových koček", aspoň bychom věděli, na čem jsme.

8 03.01.2022

Jediná monografie, která v Česku na téma výhrad svědomí vyšla. Při čtení je nutno vzít v úvahu, že kniha je z roku 2010, kdy jediné najisto postavené výhrady byly ty vojenské. Z podstatné části tak kniha bohužel zastarala a minimálně já bych určitě ocenil nové vydání. Byť za to autorka nemůže, nemohu než snížit hodnocení, aby se tato zastaralost odrazila.
K obsahu bych možná vytkl, že se autorka zbytečně rozsáhle věnuje mezinárodním souvislostem a zejména Evropskému soudu pro lidská práva, kdy nicméně nenachází žádné řešení a spíše se plácá v pověstné nekonzistentní judikatuře. I tato část samozřejmě velmi zastarala.
Nové, přehlednější a lépe strukturované vydání by bylo skvělé.

5 03.01.2022

Velice lyrické. Praha je zde zcela nepochybně v hlavní roli, až jsem skoro toto město, které obecně nemám moc rád, vzal na milost. Spíš to probouzí nějakou simulovanou nostalgii nad dobami, kdy v Praze nebylo víc cizinců než Čechů a opravdoví Pražané žili v centru, a ne jen na okraji. Tuto dobu jsem samozřejmě nikdy nezažil, a je mi to líto. Prvorepubliková Praha musela být úplně jiná než ta dnešní.
Bohužel je to napsané pro dobu, kdy to vzniklo. Obávám se, že autor používá odkazy, citace a narážky, které současný čtenář nepostřehne, není-li náhodou znalcem surrealismu nebo výborným historikem.
Fotografie Josefa Sudka mi tam, bohužel, vůbec neseděly. Nejsou zřetelné, nevztahují se vůbec k "ději", k Nezvalovu popisu a procházkám. Nejsou ani popsané a nelze určit, co je foceno.

6 05.12.2021

Méně přímočaré než první díl, což je možná i trochu škoda. Vlivem anotace jsem se těšil na další "objevitelskou" cestu, tentokrát z druhé strany a s Rustemem. Nicméně vzhledem k tomu, že se kniha věnovala několika postavám, od těch původních až po císařovnu, bylo to roztříštěné, a takové nekonzistentní. Víc se řešila "velká hra" a méně jednotlivé osudy. I v prvním díle bylo hodně pletich a politiky, ale vždy pohledem jedince, a to Crispina. Tady jsme se trochu odtrhli od pohledu jednotlivce.
Také mi vadil ten "twist" někdy ve dvou třetinách, kdy se změnil status quo a odstranily nějaké zajímavé linie. A toho Rustema mohlo být víc, jeho až sinuhetská postava byla trestuhodně upozaděna skoro hned po jeho příjezdu do Sarantia.

5 05.12.2021

Zajímavé časy jsou zajímavé nejen co do názvu. Odkazy na dějiny dávného východu a jejich filosofii jsou dobře uchopitelné - konečně to bylo prostředí, ve kterém jsem (snad) většinu narážek pochytal (močící pes, močící pes). Závěr byl zmatený a hektický jako obvykle, ale ne tak zmatený a hektický, jak bývá u Zeměplochy zvykem.
U Maškarády jsem dostal chuť zajít si na operu, než to zase zavřou, že ano. Líbila se mi ta až detektivní linka ohledně vražd a postavy Fantoma (ducha). Taky si s tím autor nádherně vyhrál. Vezme klišé, udělá si z něj legraci, pak jej převrátí vzhůru nohama a udělá z toho další klišé, samozřejmě zcela úmyslně.
Na závěr opět potvrdím, že dvojvydání (resp. dvojdíl) Zeměplochy je vždy lepší, než původní brože - ty bývají často nepřehledné.

9 23.11.2021

Autorka si to nijak neulehčuje. Poté, co velmi intenzivně nastuduje prostředí starověkého Říma, oblékání, oslovování, zvyky, stravování, tradice a politiku; pošle své hrdiny mimo Řím.
A čtenář si plesá, protože prostředí se nestihne okoukat a najednou tu máme Pontos, provincii Asia, Arménii, Řecko, Bíthýnii. Společenská válka, Sullův pochod na Řím, Mithridates. A já se nemůžu dočkat třetího dílu a Sullovy diktatury.
Sullu obecně jsem si velmi oblíbil a byť se nám tu ve výborném světle představuje mladý Gaius Julius, Gnaeus Pompeius (který rovnou řekne, že si zvolí cognomen Magnus, abychom věděli, že je to TEN Pompeius) a Cicero, Sulla je hlavním hrdinou a přestože čtenář ví, jaký je to bezcitný chladnokrevný vrah, člověk mu musí fandit.
Bylo by fajn, kdyby tato série vyšla znovu v nějaké pěkné nové reedici. Obávám se, že v této knize kousíček textu chybí - jedna pasáž končí uprostřed rozhovoru.

12 19.09.2021

Esslemont rozhodně píše jinak než Erikson, ale to se dá očekávat. Už jen proto, že polovina komentářů komentuje to, že Esslemont píše jinak, než Erikson.
Trochu jsem doufal, že nám Noc nožů poskytne nějaké odpovědi o ascendenci císaře a Tanečníka a obecně o převratu v říši, jenže bohužel, chyba lávky. Esslemont akorát řekne, co už vlastně víme z "hlavní ságy". Koncentrace děje na jednu noc tomu moc nepomáhá. Uvidíme, jak se Esslemont rozpíše, až se dostane ke košatějšímu ději.

5 19.09.2021

Má pouť napříč vším Kotletou je pohříchu teprve v roce 2016, neboť mistr vydává knihy rychleji, než je stíhám číst, tedy mé zpoždění nabývá velikosti kráteru, co zůstal z východního Slovenska.
Spad je velmi osvěžující posun v Kotletově tvorbě. Přízemnější, ne-nadpřirozený, s větší pozorností na budování světa a atmosféru. Méně kulervoucí akce některé fanoušky možná zamrzí, ale mě těší, že autor ve Spadu konečně změnil zažitý scénář. Děj je dokonce příjemně uzavřený, což jsem u prvního dílu série nečekal. Jsem upřímně zvědavý, kam nás dovedou navazující díly.

10 25.07.2021

(SPOILER) Černé světlo je lepším z této dvojice románů. Je sevřenější, má vyvíjející se děj, pointu a finále. Hlavního hrdinu je opravdu zajímavé objevovat. Nicméně mám jisté výhrady k té jeho neustále předkládané špatnosti, prohnilosti a červivosti. Možná se ve mně odráží nějaký úpadek mravů, ale - co udělal tak odpudivého, špatného, prohnilého? Nic v dětství nesmíte brát za směrodatné - bylo to dítě - a kromě nohy rybičkáře se toho zas tak moc nestalo. Dnes by se to označilo rozverně za "rošťárny chlapce". A v dospělosti? Občas zalhal, a to je tak nějak všechno. Dnešní hrdinové dělají horší věci a jsou označováni za "drsňáky".
No a Svědek, ten byl tak nějak o ničem. Přiznám se, že Kvise jsem nepochopil. Měl nadpřirozené schopnosti, nebo to byl jen psychopat? A co vlastně v Bytni udělal? Rozdmýchal pár starých sporů, které se zase hned uklidnily. Nic dramatického z toho nebylo. Psychologické to taky moc nebylo, protože osoby nejednaly z vlastních a v románu předestřených pohnutek, ale pod jakýmsi nejasným Kvisovým vlivem. Divné.

4 25.07.2021

Mé první setkání se ságou Společenství, ke kterému jsem se dostal v Pevnosti. Líbí se mi, že se autor obecně vyhýbá klišé, které se u daného tématu nabízí. Ekologický kontext je přítomný, ale ne na sílu. Znalost předchozích knih není třeba. Moc pěkné.

6 24.06.2021

Velmi zvláštní příběh. Přiznám se, že jsem do toho šel nevěda, že to je alternativní historie, resp. historická fantasy, a ne historický román. Až když jsem se díval, kde že je to Sarantium, když jsem o něm nikdy neslyšel, zjistil jsem, že není a nikdy nebylo.
Úvod jakoby ani nesouvisel se zbytkem příběhu. S hlavním hrdinou se potkáme tak nějak mimoděk a chvíli trvá, než čtenáři dojde, že je tato postava důležitá. Fantasy a magií je to říznuto jen lehce, naopak velmi je zapojena politika, dvorské intriky a, řekněme, diplomacie. Císař a jeho žena jsou mimořádně zajímavé postavy. Druhý díl si přečtu.

8 24.06.2021