Claudius komentáře u knih

(SPOILER) Černé světlo je lepším z této dvojice románů. Je sevřenější, má vyvíjející se děj, pointu a finále. Hlavního hrdinu je opravdu zajímavé objevovat. Nicméně mám jisté výhrady k té jeho neustále předkládané špatnosti, prohnilosti a červivosti. Možná se ve mně odráží nějaký úpadek mravů, ale - co udělal tak odpudivého, špatného, prohnilého? Nic v dětství nesmíte brát za směrodatné - bylo to dítě - a kromě nohy rybičkáře se toho zas tak moc nestalo. Dnes by se to označilo rozverně za "rošťárny chlapce". A v dospělosti? Občas zalhal, a to je tak nějak všechno. Dnešní hrdinové dělají horší věci a jsou označováni za "drsňáky".
No a Svědek, ten byl tak nějak o ničem. Přiznám se, že Kvise jsem nepochopil. Měl nadpřirozené schopnosti, nebo to byl jen psychopat? A co vlastně v Bytni udělal? Rozdmýchal pár starých sporů, které se zase hned uklidnily. Nic dramatického z toho nebylo. Psychologické to taky moc nebylo, protože osoby nejednaly z vlastních a v románu předestřených pohnutek, ale pod jakýmsi nejasným Kvisovým vlivem. Divné.

4 25.07.2021

(SPOILER) Autor se rozhodl opustit hlavní vytyčenou linku a vrhnout se na "boční" příběh, který chce odvyprávět. Trochu škoda, že z Dómu řetězů už se s Trullem Sengarem známe a víme, kde a jak nakonec skončí. Akorát nám autor na některé otázky odpovídá, proč. Taky je nám paradoxně odpovězeno na původ podivného "zaplaveného" světa, kam se dostane Karsa Orlong. Každá odpověď dobrá, ale tíží mě malinko jiné otázky.
Zaprvé je zde opět velmi evidentní propracovanost všech národů. Tiste Edur i Leder mají své zcela unikátní tradice, charakter, názvosloví a rituály. Některým může připadat zbytečné naučit se další specifická slova pro vojenské hodnosti, mně se to ovšem líbí. Každý národ se stává jedinečným.
Zadruhé je zde perfektní linie Tehola Beddikta a jeho sluhy Bugga. Obecně melancholický a temný příběh je skvěle odlehčen, nenásilně prodchnut humorem a ještě se místo věčného válčení soustředí na ekonomii.
Zatřetí a na závěr musím bohužel říct, že jsem malinko zklamaný z celé té války s Lederem. Proto taky ubírám hvězdu. Je to celé klasický scénář - podceňovaný protivník objeví novou temnou magii a zničí nepřipraveného favorita. Od Eriksona jsem asi čekal něco víc.

4 08.09.2020

Jako obvykle bych měl zmínit, že nejsem čtenář komiksů a čtu jen ty, které dostanu společně s Pevností. Nicméně tady jsem se bavil a opravdu jsem si tento komiks užil.
Určitě byl lepší druhý příběh - mimozemšťané, úvahy nad mimozemským uměním a vnímáním umění jako velmi subjektivní věci, mezi různými vesmírnými kulturami? Lahůdka. Taky mám rád Davida Tennanta, což je spíše na škodu - Doktor přímo v komiksu se mu opravdu moc nepodobá. Lidé navnadění krásnou obálkou mohou být zklamaní.

4 28.07.2020

(SPOILER) Bohužel, jedna ze slabších, ne-li dosud nejslabší, z knih o Honor Harringtonové. Je taková víc roztáhlejší, upovídanější a rozvleklejší. Celá první polovina knihy shrnuje současnou politickou situaci v Lidové republice Haven, technický vývoj zbraní a dodávek technologií ze Solárního svazu a samozřejmě podrobnou analýzu lodí Osmé flotily. Veškeré tyto doplňující informace čtenář nedostane formou samostatných úvah jednotlivce, jak bylo zvykem na poli předchozích dílů a většinou docela dávaly smysl, ale jsou mnohem častěji obsaženy jako úvahy doprovázející rozhovor. Někdy už to začíná být absurdní, kdy si v sedmé kapitole v rozhovoru řeknou hrabě White Haven a velkoadmirál Matthews dohromady asi šestnáct replik, ale do toho v myšlenkách dlouze analyzují současnou situaci aliančního námořnictva.
Dále bych vypíchl to nemístné vzplanutí mezi Honor a hrabětem, které nikam nevedlo a bylo zatím jenom pochybnou a zbytečnou odbočkou; každopádně snad autor v dalších dílech toto téma nějak rozumně uchopí.
No a největší chybou knihy je její název, který obsahuje největší spoiler. Až je mi stydno značit tento komentář příznakem spoileru, protože co nezvládne prozradit název, to dorazí anotace. Ano, když už se začne něco skutečně dít a Honor vyrazí za nějakým úkolem, zcela očekávaně upadne do rukou nepřítele. Až (skutečný spoiler) samotná fáze útěku přinese skutečnou akci, ale, na tuto sérii naprosto bezprecedentně, skončí kniha neuzavřeně. Žádné další povyšování komodora Harringtonové, žádné další šlechtické tituly hraběnky Harringtonové, problém není vyřešen a bude se řešit v dalším díle. Výsledný dojem z této knihy tedy jednoznačně ovlivní přímo navazující Ozvěny cti, které mají, naštěstí, v názvu opět nicneříkající (a v češtině nepřítomnou) slovní hříčku se jménem Honor.

4 17.06.2020

Velmi příjemné překvapení. Ze světa DragonLance jsem už četl Draky podzimního soumraku a ti mě těžce zklamali, znudili a znechutili. Naštěstí místo rozhádaných protivných archetypů se mi dostal poměrně originální příběh, který se překvapivě úspěšně vyhýbá klišé a není ani moc černobílý. Tři hrdinové jsou dostatečně různorodí, jejich linky příjemně odlišné a všichni tři jsou srovnatelně zajímaví a sympatičtí.
Musím bohužel zmínit i pár negativ. Tak zaprvé, český vydavatel tu knížku trestuhodně odfláknul. Obálka je hnusná a rozmazaná, mapka na začátku je nepřehledná, nelogická a hlavně se nikdo neobtěžoval ji přeložit do češtiny, tedy se nad ní skví nadpis "The Continent of Taladas". Zadruhé, práce s magií není úplně tragická, jak u podobných textů bývá zvykem, ale do detailu promyšlená taky úplně není. No a zatřetí, hlavně na konci je pár nelogičností v ději. Jedna z postav je v závěru poměrně vážně zraněná, včetně řezné rány do nohy, a následně bez problému běží několik mil. Pobavila mě scéna, kdy postava škrtne mečem o kamennou zeď, čímž vytvoří jiskry, kterými pak zapálí pochodeň. Nikdy jsem to nezkoušel, ale nejsem si úplně jistý, zda by to fungovalo.
Chápu, že obálka k této knížce moc lidí nepřiláká, proto je zde v podstatě nehodnocená, a když už, tak nízko. Možná i proto se nakonec přikloním ke čtyřem hvězdičkám.

4 28.04.2020

Takže, autor napsal novelu o československém Židovi sloužícím v RAF za druhé světové války. A pak připsal druhou novelu, která je věsměs o tom, jak je ta první novela dobrá.
Možná je to i dobře, protože samostatně ani jedna z těchto linií příběhu neobstojí. V první části jasně vede druhoválečná linie, kdy Poxl pomáhá v hořícím Londýně a bombarduje Hamburk. Druhá linie se akorát čtenáře snaží přesvědčit, jak je první linie skvělá a Poxl West úžasný.
No a naopak v druhé polovině, co už Poxl nelétá a akorát vzdychá a myslí na Françoise, to zase zachraňuje druhá linie. Ta přinese nečekaný zvrat, a dokonce prostor pro úvahy nad mocí psaného slova.
Tento překvapivě objevený rozměr přináší knížce body navíc, stejně jako fakt, že Poxl West je Čechoslovák, nebo zajímavý vhled na židovskou mentalitu. Tři a půl hvězdy.

4 04.02.2020

Seriál jsem viděl, což je možná důvod, proč mi děj připadal přehlednější, než u jiných černobílých manga komiksů. Příběh je dobře udělaný, představí hlavní hrdiny a jejich charakter, motivaci a směr, stejně tak základní zákonitosti jejich světa a magie, tedy pardon, alchymie. Krátce se tam mihnou i padouši, aby dali najevo, že půjde i o něco většího, než na co to zatím vypadá. Přestože je manga černobílá, je překvapivě přehledná i v akčnějších pasážích, což nebývá zvykem ani u celobarevných komiksů. Za mě spokojenost.

4 22.01.2020

Já nejsem zrovna fanoušek Assassin's Creed a ani komiksů. A tento komiks vlastně vůbec nic nenabízí. Příběh za nic nestojí, je předvídatelný, nenavnadí na další děj, nezaujme. Postavy jsou tak čtyři, ani jednu z nich jsem neměl rád a jejich jména jsem si nepamatoval.
Kresba je vyloženě ohyzdná. Zejména obličeje a výrazy tváře postav jsou prostě divné, nepřirozené a zkrátka hnusné. Ztráta času.

4 19.01.2020

Velice zajímavá kulturní sonda do velice zajímavé země. Bohužel často sklouzává k různým výčtům jmen a, co si budeme nalhávat, každý, kdo si nějaké pro pozdější potřebu nezapíše, každé jedno z mnoha japonských jmen nadobro zapomene v moment, kdy jej přečte.
Díky tomu má ovšem kniha jedinečný potenciál k tomu, aby s ní zapálený otaku seděl u Googlu a pomocí jmen významných režisérů si dále rozšiřoval sbírku anime. Jelikož já nejsem zapáleným otaku, občas jsem měl pocit, že nejsem cílovou skupinou knihy. Každopádně je to kniha velice zajímavá, ale myslím, že člověku Japonskem nepolíbenému toho moc nedá.

4 24.08.2018

Össeané, církev, Lodě ani strašlivé hmyzí božstvo již pro čtenáře nejsou nějakou novinkou. Mimosmyslové vnímaní je stejně samozřejmé jako Lucasova chladnokrevnost. Zkrátka zde není nic, co by odvedlo čtenářovu pozornost od naprosto hrozného příběhu.
Skutečně, poté, co Lucas celou knihu pobíhal s Aš~šádem nebo za Aš~šádem od ničeho k ničemu jsem si říkal, jestli mi něco neuniká. Načež jsem objevil, že skutečně existuje i Myceliu předcházející série Fomalhiwa. Jelikož tato série je poměrně dlouhá a nevalně hodnocená, rozhodně ji číst nehodlám. Stejně jako zbytek série Mycelium. Velké zklamání.

4 24.08.2018

Jedna z lepších zeměplošských knížek, ale i tak jsem tomu nějak nemohl přijít na chuť. Brutova proměna byla docela divná a násilná. Kvizice měla velký nevyužitý potenciál, totéž by se dalo říct o Pratchettově pojetí bohů a božství. Filosofie okolo náboženství je asi nejsilnější stránkou celé knihy, ovšem kromě závěru se výrazněji neprojeví. Pořád jsem měl pocit, že se ze všech těch nápadů a motivů, které mistr Pratchett v knize sype, dalo vymáčknout mnohem více.

4 24.08.2018

Nevím, jestli jsem si již zvykl na neobvyklý způsob, jakým je příběh Stopařova průvodce veden, ale přijde mi, že poslední dva díly jsou mnohem přehlednější, lineárnější a (relativně) pochopitelnější než Všeobjímající mišmaš druhého a třetího dílu trilogie. Ovšem pokud mě Stopařův průvodce za těch pět dílů něco naučil, pak to, že některé věci v tomto a většině okolních vesmírů smysl prostě nedávají, a s tímto faktem jsem se zcela smířil.
Jo, a v příběhu je dokonce i sám Král.

4 24.05.2018

Jako závěr nic moc. První díl trilogie byl zajímavý objevováním světa, jeho obyvatel a zákonitostí. V druhém díle už tento faktor celkem haproval a třetí díl je vlastně celý jen o bojování. Já chápu, že čtu knížku ze světa WarCraftu, ale i ten boj mohl být pojat trochu zábavněji a zajímavěji. Četl jsem to celý měsíc a trochu mě to bohužel odradilo sáhnout po dalších knihách univerza, ačkoliv jsem to měl původně v plánu.

4 06.05.2018

Asi nejlepší díl od legendárního prvního. Mělo to hlavu a patu, souvislý děj, člověk většinu času věděl, co se vlastně děje a vůbec tam nebyl silně neoblíbený Zaford. Jenom trochu škoda, že se víceméně celý děj odehrával na zemi a nepoznali jsme nějaké nové ujeté světy; ale to je hádám daň za onu zmíněnou konzistenci děje. Jsem zvědavý, jestli další díl bude v tomto lineárním trendu pokračovat, nebo se opět rozletíme do všech koutů galaxie.

4 11.11.2017

Jako fanouškovi Warcraftu se mi to samozřejmě líbilo, jako nefanouškovi komiksů už méně. A kresba byla bohužel často dost nepřehledná, v bojových scénách jsem často netušil, která čára je čí. Ovšem některé dialogy Valeery a Brolla jsou čistý klenot!

4 21.08.2017

Začátek byl perfektní, hltal jsem to jako všechny předchozí díly. Ani mi moc nevadila absence bojů, naopak, bylo to příjemné oživení série něčím novým. Bylo hezké podívat se i do "zázemí", planetárních a vnitropolitických problémů Hvězdného království. Stále více je zřejmé, jak perfektně a živoucně má autor celý vesmír své série vymyšlený. Jen jsem se ke konci nemohl zbavit pocitu, že se neděje nic moc objevného a čekal jsem jen na nevyhnutelnou konfrontaci s Youngem, která dopadla dle očekávání. Jsem zvědavý, jak se bude příběh vyvíjet v dalších dílech.

4 08.05.2017

Upřímně jsem čekal závěr série a až na úplném konci v doslovu jsem zjistil, že autor s Kroanou ještě nekončí. Což je samozřejmě na jednu stranu vítané, ovšem po přečtení onoho doslovu s nastíněným plánem "překvapovat a šokovat" se tak trochu obávám, co s nebohou Kroanou provede příště, aby to ještě více ozvláštnil. Doufám, že nám nakonec z naší vlčice nevznikne nějaký upíro-vlokodlako-andělo-šamano-rytíř Jedi s jasnovideckými schopnostmi. Taky se přidám ke kritice gramatických chyb a jakéhosi satanského easter eggu na straně 114, kde je z nějakého důvodu v textu vložena číslice 66666666.

4 11.04.2017

Asi to bylo únavou z povinné četby, asi jsem jen na tento typ literatury neměl náladu. Nebo prostě jen nemusím Shakespearovy tragédie, jakkoliv mám rád jeho komedie. Někdy si to přečtu znovu mimo časový stres, ale v této chvíli mě to nebavilo, nudilo a otrávilo. V každém případě je to mnou.

4 31.01.2017

Další kniha ze Zeměplochy, u které jsem se rozhodoval, jestli s dalšími knihami pokračovat nebo Zeměplochu přestat číst. A upřímně, kdybych se nerozhodl pro dvojknihu, tak se asi ani k Čarodějkám nedostanu.
Sekáč je totiž dost zklamání. Ačkoliv jsem se hrozně těšil na knížku o své oblíbené zeměplošské postavě, tedy Smrťovi, příběh mě vůbec nenadchnul. Smrť jako by ztratil část svého kouzla, navíc mi to celé přišlo strašně zmatené a dokonce jsem podezříval editory, že některé pasáže v knize jsou tam, kde být vůbec nemají.
Zato Čarodějky na cestách byly parádní. Ono to ovšem ale ani moc nepřipomínalo klasickou Zeměplochu. Čarodějky jsou takové temnější, méně veselé, málo absurdní, řeší se zde vážná a nezparodizovaná témata a celé je to na Pratchetta docela nezvykle podané. Mně se to tedy ovšem líbilo víc než leckterý jiný zeměplošský příběh.

4 18.10.2016

Tváří se to jako sci-fi, má to prvky jako sci-fi, ale sci-fi to prostě není. Celá kniha na mě působila jako fanfikce třináctileté dívky, která pouze zasadila romantický příběh do sci-fi prostředí pro větší popularitu. Kniha sice obsahuje některé skvělé nápady, třeba samotná myšlenka Šeroprostoru je skvělá, ale lze poznat, že autorku tyto věci nezajímají a spíše se věnuje oblečení hlavní hrdinky. Dokonce sama Sirantha v jednu chvíli přizná, že se chce zeptat, jak funguje přeměna Vtírače v jinou osobu, ale protože se zmíněný Vtírač změní do podoby její bývalé lásky, psychicky to nezvládne a čtenář se nedozví nic, kromě dalších ufňukaných vzpomínek na božského Kaie.

4 26.08.2016