chamyl komentáře u knih

Slovenská Šifra mistra Leonarda.
Ale nenudil jsem se. Dominik Dán se ujal neotřelého tématu a čtivě ho zasadil do zajímavých historicko-společenských kulis. Příběh hezky ubíhá a vypravěčův styl nenásilně láká k dalším autorovým knihám.

6 19.03.2018

První setkání s Fredrikem Backmanem mě zcela pohltilo. Téměř dokonalé vykreslení charakterů, myšlení, pohnutek i konkrétních činů lidí, kteří až na výjimky nikdy nemohou při řešení jakékoliv situace překročit své možnosti narýsované strukturou maloměsta a jeho psaných i nepsaných (v tomto případě především hokejových) pravidel. Asi i kvůli svým osobním zkušenostem s životem v takovéto komunitě jsem bez nadsázky opravdu trpěl a moje pocity se při čtení blížily bodu mrazu. Což je pochopitelně míněno jako velké uznání autorovi.
Celý příběh je precizní sondou do hlubin lidské duše, která je vždy a všude rámována časoprostorem, ve kterém se vyskytuje, a to zpravidla o to silněji, čím hlasitěji toto rámování odmítá. Zároveň je napsán neuvěřitelně vyváženě a autor všem postavám poskytuje dostatečný prostor na objasnění svých postojů, pohnutek a nakonec i činů. Čtenář má dostatek materiálu pro pochopení i těch, které by původně ani chápat nechtěl, a tím dostává tento příběh z bohem zapomenutého a šedého severského kraje neuvěřitelnou barevnost.
Vina a trest. Lež a pravda. Realita a fikce. Slova, která jsou významově od sebe daleko, ale v reálném světě je od sebe často vůbec nerozeznáme. Při čtení této knihy všichni okamžitě víme, jak se to stalo, ale sledujeme klikatou cestu pravdy mezi mnoha nástrahami, překážkami i jejím překrucováním k lidem, kteří zpočátku nevědí vůbec nic a (logicky) se řídí svými pocity, sympatiemi a (často) iracionálními zvyklosti své komunity.
Výborná kniha, ve které se vše točí okolo hokeje, ale ten je zde přitom až na druhém místě.

6 15.03.2018

Jiří Hájíček rozehrává na pozadí "velkého" temelínského tématu civilní příběh obyčejných lidí a jejich dospívání. Přídavná jména "civilní" a "obyčejní" přitom rozhodně nejsou synonyma pro "nezajímavý" či "nudný". První lásky, radosti, zklamání i podrazy se - jako sice nehmatatelná, ale o to intenzívněji přítomná nit - uvěřitelně a bez patosu linou z 80. let dvacátého století až do současnosti.
Marná sláva: tento autor si na nic nehraje a o to více umí.

6 28.12.2017

Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.

6 31.08.2017

Zklamání, které částečně vysvětluje fakt, že se nejdříve jednalo o povídku, kterou autor až dodatečně pro velký úspěch rozpracoval do románové podoby. Původně totiž vše končilo neotřelým přijímacím řízením a následným přijetím Lízinky na střední popravčí školu, což jsem ovšem zjistil až po přečtení knihy.
Mnoho řádek tak na mne působilo jako prázdná vata, která ani neposouvala příběh a ani čtenáře neobohacovala o nějaké filozoficko-faktické informace z popravčí historie. Z originálního námětu o první katyni světa se následně stane komplikovaně erotická story, která má zřejmě za hlavní ambici ukojit sexuální sny starších mužů o mladých dívkách. Tělesně svůdná a duchem zcela tupá nymfička s příznačným jménem Lízinka se tak stává ústřední postavou příběhu nikoliv ovšem kvůli své neobvyklé studijní činnosti, ale banálně kvůli své nedospělé vagině. Alotria, která z tohoto následně vznikají, jsou víceméně na… (dámské přirození, omlouvám se) a od této úrovně lze odvodit hodnocení celé knihy.
Na autorovu notu jsem se tedy naladit nedokázal a tak závěrem již pouze zmíním, že „originální“ rozdělování kapitol považuji za hodně slabou manýru.

6 22.08.2017

Zajímavá a přes hory „suchých“ historických údajů či citací i čtivá kniha. S ohledem na Suvorovova tvrzení je pochopitelné, že se jedná o dílo kontroverzní a to jak pro historiky, tak i pro laiky. Koneckonců i já, jakožto potomek vojáka Rudé armády, bych si spíše přál, aby její lesk získaný během druhé světové války nebyl zakalen a dále se při vzpomínkách na její tažení mluvilo jen o osvobození a ne o invazi.
Ale kde je vlastně pravda? Odpověď na tuto otázku kniha pochopitelně nedává, protože se jedná o jeden z pohledů (byť velmi dobře vyargumentový a s nespornou vnitřní logikou), který především neotřele otevírá dveře 13. komnaty aktivit SSSR, zejména ještě před „oficiálním“ zahájením druhé světové války. A ať už autorovi věříme či ne, je bezpochyby pravdou, že v této komnatě je řada zaprášených věcí, které by neškodilo očistit a vynést na světlo. Prostě tak nějak tu komnatu kompletně vyvětrat a ze sfér víry se dostat do sféry fakt. Jedním nesporným faktem je, že Suvorov rozhodně nestřílí slepými náboji.
Nakonec, ať už to bylo jakkoliv, tak odpověď na otázku „Qui bono?“ je optikou poválečných let naprosto jednoznačná a dělá ze Stalina největšího ruského vojevůdce v dějinách.

6 18.08.2017

Civilní příběh o lidech a událostech o kterých jsme neměli nic vědět a o kterých mnozí (stále) ani vědět nechtějí. Pod vlivem svých osobních zkušeností věnuje Jiří Stránský těmto tématům prakticky celou tvorbu a je dobře, že na naši "zdivočelou zemi" nedává zapomenout. Tato krátká balada je pouze jedním ze střípků naší historie a autorův epilog jí navíc zasazuje do zajímavých reálií.

6 30.03.2017

Tleskám panu Neffovi, tato kniha je velmi podařená. Především pak její první dvě třetiny, ve kterých jsem byl zcela pohlcen realistickým popisem událostí prvních týdnů a let „po Tom“. Samozřejmě můžeme o směřování společnosti a chování jednotlivých lidí i lidí jako celku polemizovat, ale autorův přístup je naprosto legitimní a pro mne i (bohužel) silně pravděpodobný. Syrovost a leckdy surovost jeho popisu mně silně připomínaly McCarthyho Cestu, která by bez dalšího klidně mohla být americkou dějovou linií po příchodu Tmy.
Postupem času je děj trochu dobrodružnější a samotný závěr je už na úplné hraně, ale mně to nijak zásadně nevadilo. Popis zhroucení naší křehoučké civilizace, které z nějakého nepříliš zřejmého důvodu stále říkáme se zpupností nám vlastní, vyspělá, je popsán skvěle a zároveň mrazivě při pomyšlení, jak málo k jejímu krachu stačí. Snad jedinou výtku bych tedy měl k výskytu reálných postav (především politiků) v knize, ale nejedná se o nic nepřekonatelného a myslím, že i rozumím autorovým důvodům jejich použití.
Určitě doporučuji k přečtení.

6 18.01.2017

Syn se Nesbøvi povedl a tento autor se u mne po nijak oslnivém Netopýrovi zcela rehabilitoval. Zajímavý příběh i jeho neotřelé podání z mnoha úhlů pohledu je velmi čtivé a zároveň téměř dokonale propracované. Autor si s ním bezesporu dal velkou práci. Plný počet hvězdiček nedávám pouze z důvodu, že se mi synovy kousky přeci jen občas zdály trochu moc superhrdinovské a z lehka (ale opravdu jenom z lehounka) chvílemi narušovaly uvěřitelnost celého dění. Každopádně knihu doporučuji, já sám mám okamžitě chuť pustit se do dalšího díla tohoto autora.

6 09.02.2016

Podnět ke hře dala sice autorova manželka Olga, nicméně v matce je podle mého názoru ze všech postav této hry Čapka nejvíce. Obrovské dilema ženy, která již ztratila tolik, kolik jen může manželka a matka ztratit. Mám pocit, že jejím prostřednictvím se pacifista Karel Čapek vypořádává s otázkou vojenské obrany se zbraní v ruce proti okupaci, aroganci a bezpráví agresora i za cenu osobních utrpení a ztrát. Matka zde promlouvá řečí obyčejných žen - matek - lidí a její "přízemní" pohled na svět je přitom v kontextu "velkých věcí" jí nejbližších plný moudrosti, pochopení, lásky, ale i hrdosti a odvahy. Je to smutné až zoufalé, dramatické a přitom napsané s obvyklou Čapkovou lehkostí. Vynikající dílo!

6 11.05.2012

Velmi čtivá kniha z neveselých dob budovatelského nadšení. Je otázkou kolik autobiografických situací v ní Zdena Salivarová opravdu zachytila, nicméně i přes husí kůži se dílo většinou čte skoro samo a zobrazuje doby počátků socialismu u nás z pohledu (dnes tak populárního) obyčejného slušného člověka. Jedinou výtku mám k přílišnému tlačení na pilu tragičnosti, ke kterému se autorka v závěru uchyluje, neboť právě ta opravdovost a běžnost života hlavní hrdinky v první polovině knihy v kontextu pokřivené reality tehdejší doby je sama o sobě velmi tragická a není ji - dle mého názoru - třeba navyšovat závěrečným děním. Každopádně doporučuji k přečtení, mne paní Salivarová velmi překvapila.

6 07.03.2012

Kniha je napsaná velmi čtivě, komplexně a bez (pro mne docela překvapivě) zbytečného patosu. Autorka se snažila dát činy bratrů Mašínů a jejich společníků do širších souvislostí: výmluvný je zejména významný vliv jejich otce na formování postojů obou chlapců a dále pak si všímá i československých poúnorových událostí ve "Zdivočelé zemi" na přelomu 50. let minulého století. Ponechávám stranou hodnocení činů z hlediska hrdinského odboje či obyčejného vraždění, protože by to dle mého názoru nemělo být předmětem hodnocení knihy samotné. Každopádně - jako člověk se spíše kritickými názory na činnost Mašínů - doporučuji tuto knihu k přečtení každému, kdo má zájem o bližší informace nejen o této kauze, ale o poválečné situaci v komunistických zemích obecně. Řada informací, úvah či názorů je velmi zajímavá a vede nejen k zamyšlení, ale především k hledání dalších historických fakt a souvislostí.

6 10.02.2012

Vydařená prvotina mladé Tatarky, která nám z jiného úhlu přináší pohled na ruské gulagy i informaci o tom, kolik národností a náboženských vyznání budování socialismu i velkého Sovětského svazu postihlo.

Při čtení jejího příběhu, i obdobných z jiných koutů světa, mi neustále hlavou probleskuje otázka: "Kde jsou v těchto těžkých životech dnes tak běžné sebevraždy a psychické problémy?" Jakoby lidé tehdy pro samé utrpení neměli čas trpět a raději žili.

5 19.10.2023

Rychlé šípy z FBI pod vedením nezkušené agentky vyšetřují největší případ ve městě. Každopádně pevně doufám, že pokud se někdy dostanu do situace, kdy budu potřebovat pomoc policie, tak mě nedostane na starost Sayer Altair.

Nelogické kroky, mručení, pumpování pěstí, ignorování obvyklých policejních postupů, prokousané rty i nehty rozdrásané dlaně. Do extrému vyhnaný populistický politik, rázná a divná, i když samozřejmě správná, šéfová, nepřátelský kolega, novinářské hyeny. Jak z druhé lekce tvůrčího psaní detektivek. A samozřejmě i dnes moderní rasový prvek.

Již to tu mnozí napsali: vcelku zajímavá zápletka totálně zabitá jejím podáním.
Za mne tedy, s ohledem na celkově vysoké hodnocení, velké zklamání.

5 24.09.2023

"Nechtěj, co není, a chtěj, co je, a budeš spokojen." Epiktétos

Zajímavé a mně blízké myšlenky vyrůstající ze stoicismu, podané trochu rozvláčným způsobem.

5 01.12.2022

Za mne to už v komentáři napsal zcela výstižně Babouš.
Chápu, že časový odstup neumožňuje tak osobní pohled jako v případě Einsteina či dokonce Steva Jobse. Nicméně toto není biografie, ale spíše sborník Leonardových děl s výkladem, jak je "vidět".
Netvrdím, že je to úplně nezajímavé, ale každopádně prakticky bez života.

5 21.09.2021

Bye bye Harry.
Moje třetí a zřejmě již poslední setkání s tímto norským detektivem v originálním případu se zvraty i zvratky, ve kterém nechybí nic z Holeových příběhů: smrt blízkého člověka, těsná minutí se, náhodná a málo uvěřitelná odhalení, zamilovanost bez lásky, alkoholový opar a svérázné vnímaní i vykonávaní spravedlnosti.
Jo Nesbø psát umí, ale s jeho Holem si prostě nerozumím a už se o to ani nebudu pokoušet. Ale v pohodě, oba to určitě bez zdlouhavě popsané rozervanosti přežijeme. Koneckonců máme dost jiných přátel, se kterými se rádi potkáme.

5 23.01.2021

Oblékat se jako Steve Jobs neznamená být Stevem Jobsem.
Tento příběh je tak neuvěřitelný, že musí být pravdivý. V jakékoliv beletrii bych autora kritizoval, že takhle zaslepení by nemohli být všichni a že po čtenářích chce akceptaci až příliš mnoha nereálných situací. A vida, stačí pouze popsat život...
Dva lidé s obrovským a prázdným egem ukázali, že když budeš dostatečně hlasitě tvrdit, že jsi dobrý, tak prostě dobrým budeš. Jen se někdo nesmí zeptat proč.
Drsná a zcela cynická kauza dává nový význam Hippokratově přísaze, která by se v jejím světle měla změnit na "Hypocriteova přísaha" (pro anglicky nemluvící: hypocrite = pokrytec).

5 16.01.2021

Fantasy krimi není zrovna můj šálek čaje a četl jsem tedy na základě čtenářské výzvy.
Hodnotím však kladně, přičemž pozitivně na mne zároveň působilo, že se jedná o čtivé dílo mladé autorky z domácích luhů a hájů. Kniha podle mého názoru zcela zapadá do Young Adult kategorie, ale já sám jako příslušník Old Child jsem důkazem, že nenudí ani "vyzrálejší" čtenáře.
Na závěr tedy jen malá poznámka pro autorku: v příštích příbězích prosím méně slova "bezmyšlenkovitě". Určitě v češtině existuje mnoho hezkých synonym k tomuto výrazu.

5 16.01.2021

Kniha v sobě nese zřetelný otisk doby svého vzniku i autorův marxistický světonázor, který byl v padesátých letech mezi západními intelektuály ještě sexy. "Pouhá" láska k jednotlivci či blízkým je tedy v tomto kontextu klasifikována jako nedostatečná a je neustále v duchu sociálního inženýrství konfrontována s žádoucí a pravou kolektivní láskou ke všem. Tím se Fromm umně vypořádává jak s kapitalismem, tak i s křesťanstvím (či náboženstvím obecně).
Přesto dávám 4*, protože v pasážích kde autor nepoužívá lásku jako klacek k bití soudobého i historického společenského psa, ale píše o ní jako o intimním citu (čímž je podle mne především), přichází s řadou zajímavých myšlenek. Mateřská, bratrská, či otcovská láska jsou často podnětnými úvahami se stále aktuální platností a zajímavým příspěvkem do filozofie tohoto krásného lidského citu.

5 15.11.2020