Umění milovat

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe. Kdo nic nechápe, je bezcenný. Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí... Čím hlubší poznání, tím větší láska... Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hroznech. PARACELSUS Tyhle věty si dal autor knihy, tedy Erich Fromm, na úvod publikace „Umění milovat“. A právě o vztazích mezi lidmi, o člověku, a jak je třeba se lásce učit pojednává tato kniha, které u široké i když bohužel především odbornější veřejnosti byla velice populární. A já dodávám, že měla by být i v součastnosti, protože vše co je v ní napsáno, je stále platné....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16033/big_umeni-milovat-Xhr-16033.jpg 4.4441
Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika

Vydáno: , Orbis
Originální název:

The Art of Loving, 1956


více info...
Nahrávám...

Komentáře (65)

Kniha Umění milovat

LucyPevensie
17. března

Krásná kniha, o tom, že láska je dávání a umění a že naše moderní kapitalistická společnost lásce (ani tvořivosti celkově) nepřeje. Vede člověka k zamyšlení nad naší společností v tom smyslu, že se dnes věnujeme mechanické práci, která nás nijak nerozvíjí, ale po této práci jsme moc unaveni na to, abychom se mohli věnovat skutečné tvůrčí činnosti (kam patří i opravdová láska a přátelství) a svůj volný čas jenom "prolenošíme". Mě osobně znovu připomněla to, že tuto absenci kreativity často vidím na sobě samé a měla bych se snažit překonat svojí pohodlnost a pěstovat nějaký řád, který mi umožní se smysluplně věnovat kreativní činnosti, která mi nyní často chybí. A samozřejmě to, že láska není o "dostávání", ale o "dávání", což už jsme všichni slyšeli mnohokrát, ale myslím, že je důležité, si to znovu připomenout.

konicekbily
15. března

Láska je umění - o tom jsem neměl nikdy žádných pochyb. Je třeba se tomuto umění naučit - měl jsem na to celý život a myslím si, že se mi podařilo toto umění zvládnout. Aspoň podle tohoto autorova díla: podařilo. Podle mého okolí prý až moc - moc dávám. Nemohu za to, "bratrská láska" podle autora mne k tomu opravňuje. A to je ten recept ke štěstí!


SittingBull
04. února

Po prvom prečítaní som musel naspäť na stranu 1 a dať to znova. Priveľa, aby to človek vzal na jeden raz, aspoň pre mňa - jest fakt záhodno zapamätať si z tej knihy viac než zo sebelepšej kovbojky. Erich Fromm bol znamenitý psychológ a nesmierne múdry človek. Chcieť ho kritizovať alebo nejako posudzovať je smiešne - v oblasti duševných parametrov nás prevyšuje všetkých, nazdávam sa. Umenie milovať beriem ako šancu dovzdelať sa a trochu si skvalitniť život. Vyjadriť sa dá ku jazyku a štýlu. Aj tam je veľmi dobrý, vzhľadom na žáner a priemer v ňom sa vyskytujúci.
Po krátkej pauze chcem hneď ďalšieho Fromma. Niežeby na relax. Na dovzdelanie sa a psychohygienu.

MilaSliacka
16.10.2021

Tak trefnou a inspirativní knihu jsem už dlouho nečetla. Není to žádná oddechovka, naopak se člověk musí místy hodně soustředit, ale stojí to za to, protože se dozvíte víc o sobě i o době, ve které žijeme.

Téměř každou informaci, kterou jsem přečetla, jsem si byla schopna zařadit do kontextu svého života nebo života někoho z mého okolí a nezřídka pak následoval moment pochopení: ,,Aha, tak proto mám tyto tendence!” ,,Tak proto se tento člověk nedokáže chovat jinak!”

Fromm často vychází z Freuda, ale Freudovy myšlenky dotahuje dál a někdy je i popírá svými teoriemi. Zároveň freudovské (a jiné, např. marxistické) modely zasazuje do historického kontextu, což mi pomohlo více pochopit postmoderní společnost a její vývoj.

ZuzanaK.
01.07.2021

Z knihy mám rozporuplné pocity. Je v ní několik zajímavých myšlenek, postřehů a zajímavých spojitostí, ale také dost myšlenek, které nemohu přijmout za přínosné a naštěstí jsou již všeobecně překonané.

Zlajda95
05.04.2021

(+ SPOILER) Pfů, toto bylo těžké. Ač Fromm na začátku knihy píše, že nebude psát nějak příliš erudovaně, vědecky, přesto se nejedná o knihu, kterou bych doporučila běžnému člověku. Sama jsem měla velký problém udržet u čtení pozornost a některé pasáže byly velmi filozofické, pro mě nesrozumitelné.

Kniha obsahuje zajímavé myšlenky o lásce (a jejích předpokladech), jen je nesympatické, že se Fromm soustředí spíše na charakter západní společnosti a úpadku umění milovat v ní, místo toho, aby se soustředil tedy na jiné kultury, kde bychom mohli čerpat inspiraci. Mimojiné zde lásku také dává do souvislosti s vírou a důvěrou, píše o racionální a iracionální víře... což byly takové poměrně zajímavé úvahy. Ale zpět k lásce...

Opět se tu setkáváme s připomenutím, že láska a zamilovanost jsou dvě odlišné věci. A pak je tu ta opačná perspektiva - Umění milovat někoho (i sebe) - se kterou se v beletrii, filmech a seriálech (a často i v životě) moc často nesetkáváme, protože my chceme být milováni, ale často nejsme schopni sami (nesobecky) milovat druhé. Je to druhá kniha, která mi vlastně potvrdila, že jsem podstatu lásky během mého dosavadního života vůbec nepochopila.*
První knihou byl titul Pět jazyků lásky od Chapmana - tu bych doporučila spíš, je mnohem srozumitelnější a praktičtější a snad i aktuálnější.

Celkové hodnocení 2-3*. Myšlenkami spíše 3*, formou spíše 2* - pro mě opravdu utrpení číst.

*Vzhledem k tomuto zjištění cítím potřebu někdy toto téma prodiskutovat s mými přáteli, abych zjistila, jestli máme naše pohledy na lásku pokřivené všichni, nebo jestli je to jen nějaký můj osobní problém :D

pajii1
17.01.2021

Dětská láska: ,,Miluji, protože jsem milován."
Zralá láska se řídí principem: ,,Jsem milován, protože miluji."

Nezralá láska říká: ,,Miluji tě, protože tě potřebuji."
Zralá láska říká: ,,Potřebuji tě, protože tě miluji."

Jedna z pasáží, která mě vzala za srdce a nemůžu nic jiného, než souhlasit. V knížce je hodně pasáží, se kterými soucítím, ale taky hodně pasáží, které se mě dotkly a nesouhlasím s myšlenkami Fromma. Například jeho až homofobní narážky, i když na tu dobu se není čemu divit.

Knížka má rozhodně co nabídnout, není to návod, jak milovat, ale vzhledem k tomu, že Fromm tam vysvětlí hodně věcí, donutí vás to přemýšlet nad vašimi vztahy a dost možná i něco přehodnotíte.

mirektrubak
21.02.2021

„Milovat vlastní krev není těžké. Zvíře miluje své mladé a pečuje o ně. Bezmocný miluje svého pána, protože na něm závisí jeho život; dítě miluje rodiče, protože je potřebuje. Láska se začíná rozvíjet jen v lásce k těm, kteří neslouží našim cílům. Je příznačné, že ve Starém zákoně předmětem lidské lásky je chudý, cizinec, vdova a sirotek, popřípadě národní nepřítel, Egypťan a Edomský. Soucitem s bezmocným člověk začíná rozvíjet lásku k svému bratru; a v lásce k sobě miluje též toho, kdo potřebuje pomoci, křehkou, nejistou lidskou bytost. Soucit zahrnuje prvek poznání a identifikace.“

Základní myšlenka knihy patří mezi ty, které by se měly, takříkajíc, tesat do kamene. Ano, že láska není jen romantické vzplanutí, které na nás spadne z nebe a nad kterým nemáme žádnou vládu – to bychom si měli často opakovat. A naopak: uvědomování si, že na lásce je nutné pracovat, že je nutné ji pečlivě a poctivě promýšlet a pak prohlubovat, učit se jí... ve filmech podle knih Rosamundy Pilcher by podobné úvahy zněly nepatřičně, ale život není přeslazený kýč a platí v něm Frommovo tvrzení, že „milovat někoho není jen silný cit – je to rozhodnutí, je to soud, je to slib. Kdyby láska byla jen cit, nebylo by základu pro slib věčné lásky. Cit přichází a může přejít. Jak mohu soudit, že bude trvalý, jestliže můj akt nezahrnuje soud a rozhodnutí?“.
Za velmi přesnou a důležitou považuji i úvahu o univerzalitě lásky. Není možné se v lásce uzavřít do vlastního vesmíru ve dvou a přestat žít se srdcem obráceným k ostatním, ke světu kolem sebe. Taková láska není hodná svého jména, taková láska je vlastně jen rozšířením vlastního sobectví, samotou ve dvou.
Bohužel, podobně osvěžujících myšlenek bylo v knize jen pár (a ani ty nebyly nové: neměl jsem radost, že jsem něco objevil; měl jsem radost, že jsem si něco potvrdil), zbytek knihy na mě působil spíš dojmem rozšířeného časopiseckého textu. Většině tezí nelze než přitakat, jistě, přesto se zdály být dost povšechné a jaksi povrchně banální. A navíc se mi zdálo, že v řadě případů jsou Frommova zjednodušení – v principu jistě chvályhodná, je dobré mluvit o složitých věcech srozumitelně – přes čáru. Vytvářejí totiž typizace, které jsou sice přehledné, ale neodpovídají pestrosti lidského života, ukazují svět vztahů, jaký bychom snad chtěli mít (protože bychom se v něm mohli snadno orientovat a nebýt tak světem zneklidněni) a ne, jaký doopravdy je – a nejde zdaleka jen o pasáže, které se týkají stereotypního vidění mužů a žen, ve kterých pokrok ve společenských vědách ukázal, že Frommovy zdánlivě nadčasové myšlenky jsou ve skutečnosti dobově podmíněné.

Netvrdím, že Frommova kniha není užitečná, určitě může mnoha čtenářům přinést užitek. Ale obávám se, že knihy jako je tato jsou dvojsečnou zbraní. Jsou dobrým sluhou, ale špatným pánem. Tam, kde slouží jako výchozí bod k dalšímu promýšlení vztahů, dokážou velmi prospět. Ale tam, kde čtenář podlehne dojmu, že po přečtení Fromma už pronikl do tajemství lásky, a podle jeho realitu redukujících závěrů začne nahlížet na svět, aby pak vše, co ve světě najde, násilně nacpal do připravených přihrádek ... takový čtenář může významně uškodit sobě i druhým.

1