chamyl komentáře u knih

Stejně jako píše Alenas: přečetl jsem Tracyho tygra poprvé a jsem zmatený. Možná je to tak trochu i z důvodu, že ani sám Saroyan při psaní této knihy nevěděl, co z ní bude. Nevím, je tam toho příliš a tudíž si každý najde své. Asi je v tom celé její kouzlo, protože v určitém směru má při jejím výkladu a naplňování metafor obsahem každý pravdu. Ale já prostě nevím, i přestože mám lásky dostatek, tak asi nemám tygra... Souhlas s marlowe.

3 08.03.2013

Jedno ze starších a méně známých Bulgakovových děl, ve kterém se autor teprve "zapisoval" pro vstup do první ligy fantastických románů. Ve srovnání s Mistrem a Markétkou je to pochopitelně slabší kousek, ale jinak jde o docela čtivou a vtipnou knihu. Popis bujícího bolševismu a tuposti lidského davu z dob, kdy měl zbytek Evropy o této ruské novince jen velmi mlhavé představy. Vývoj osobnosti toulavého psa od nekonečné vděčnosti za vlídné slovo a kus žvance až po ve své omezené tuposti krutě domýšlivého a sobeckého soudruha Polygrafa Polygrafoviče Bobikova je úsměvný i mrazivý zároveň. Kolik asi takových Bobikovů okolo nás dnes a denně běhá?

3 22.02.2013

Líbilo se mi to moc, až mě mrzí, že jde o fikci. Přesněji tedy ne zcela autentické zacházení s historickými či známými fakty. Ale pro získání základní orientace z této doby Římské říše je Gravesova kniha výborný a čtivý základ. Nicméně ten, kdo chce znát dějepis, ať raději sáhne po nějaké učebnici.

3 22.02.2013

Musím uznat, že děj mě neustále něčím přitahoval a to i přesto, že leckdy působil vcelku prázdně. Styl psaní je docela čtivý, ale... Řada nedořečených snad až nelogických událostí je kafkology vykládána jako geniálnost, můžeme ji ovšem chápat i zcela obráceně jako grafomanské večerní běsnění bez hlubšího smyslu. Nevím, nechci vynášet jednoznačné soudy, protože to není špatná kniha, ale jako vlajková loď "největšího" českého autora asi trochu (pro mne hodně) málo.

3 01.06.2012

Zajímavé a rozsáhlé dílo s přesahy do nejrůznějších oborů ruské společnosti 19. století, jehož největší slabinou je... Anna Karenina a její příběh. Romantické drama o jedné rozmazlené a sobecké hysterce, která jdouc za voláním své vášně plive na vše okolo a rozšlapává veškeré štěstí kolem sebe. Stejně nevstřícný vztah mám i k Vronskému. Asi to bylo na svou dobu velmi otevřené dílo plné dobové kritiky společenských poměrů, ale já jsem si ke Karenině a Vronskému prostě nenašel cestu a jak děj ubíhal, tak mě jejich lovestory čím dál tím víc otravovala a unavovala. Jak osvěžujícím dojmem naopak působí ostatní části příběhu, zejména pak dějová linka románového Tolstého alter-ega Levina a jeho ženy Kitty. Zejména Levin - jak již napsal fauxthum - působí nejpřirozeněji a tím i nejsympatičtěji. Jen výjimečně nasazuje masku přetvářky a díky své zemitosti působí řada jeho úvah velmi osvěžujícím a moudrým dojmem. Pasáže, kde se jeho ústy a myšlenkami Tolstoj pouští do nejrůznějších úvah, jsou pro mne opravdovou ozdobou knihy.

3 17.05.2012

Na mne to nefungovalo. Mnoho silných ingrediencí - první láska, válka, umírání, strach, romantika - se smíchalo v těžko uvěřitelnou a zbytečně patetickou nudnou polévku. Asi hodně záleží na nátuře i aktuálním rozpoložení čtenáře, ale toho cukru a rádobyfilozofických hovorů, které z úst osmnáctiletých milenců znějí málo uvěřitelně, je tam prostě příliš. Závěrečná scéna tak pro mne byla stejně chladná jako ten kamenný sloup...

3 27.02.2012

Pro mne tak nějak napůl... Romantická část mého já mi při čtení připomínala všechny moje "rekreační" lásky, které svým prázdninovým žárem dokážou nádherně hřát i nesnesitelně pálit, aby se zabalením kufru zvolna vytratily kdesi v dáli babího léta. Na pragmatika ve mně se však z knihy dívaly pouze zasněná pomatenost Emöke, zbabělá poblázněnost ustrašeného redaktůrka a zemitá přízemnost pokřiveného učitele. Nadprůměrná povídka ve srovnání s dílky z literární části Mladého světa, v širší konkurenci ovšem lehce zapomenutelný přímočarý text o jednom prázdninovém poblouznění na budovatelské rekreaci.

3 20.02.2012

Čtivě popsaný vývoj v nejvyšších patrech ruské politiky s osvěžující úrovní objektivity. Autor příliš nesoudí a o to více popisuje. I když jsou občas jeho zdroje nejasné ("jeden z jeho nejbližších spolupracovníků" apod.), tak celkový obrázek působí velmi kompaktně.
Ruský medvěd potřebuje drbat za ušima, jinak kolem sebe seká drápy. A bez ohledu na to, jak vypelichaný má kožich, tak toto drbání je v zájmu nás všech skutečným úkolem diplomacie. Daří se jí to?

2 23.02.2024

Zhruba do poloviny příběhu jsem byl přesvědčen o 5*, ale jak začínala nabývat na významu "posvátná stránka sexu", tak šlo mé hodnocení dolů.
Skoro bych řekl, že dokud knihu psala Marie, tak se jednalo o velmi zajímavý pohled brazilské venkovské ženy na přístup k životu a vlastní roli v něm, jakož i převzetí zodpovědnosti a aktivity. Coelhovy sexuální filozofie ovšem postupně, přes svoji nepopiratelnou neotřelost, postupně sklouzávaly k nakašírovaným, ale často prázdným slovům, leckdy spojeným s náznakem elitářství v duchu "pro pochopení prostě musíš být nějak výjimečný".
A to je škoda, protože hloubka příběhu Marie a jí podobných žen měla na silný příběh bez zbytečných berliček.

2 20.02.2024

Abych nebyl zbytečně vytrollen, tak se nebudu pouštět do jakéhokoliv subjektivního rozboru fungování propagandy ve světě. Je ovšem vcelku nasnadě, že je to již od doby Římské říše účinný nástroj vládnutí.

Z celé knihy je pro mne asi největším poselstvím to, jak jednoduché je v dnešní době tvořit veřejné mínění pomocí tweetů, krátkých poznámek či různě poskládaných a okomentovaných multimédií s neznámou historií. Názory se snadno ovlivňují pomocí 160-ti znakových textových výkřiků či vhodně publikovaných fotografií, přičemž míra pravdy je měřena počty shlédnutí, sdílení a lajků. A samozřejmě především tím, co chci jako pravdu vidět.

Emoční rychlodráha sdílených "fakt" od alespoň pokusu o kritické myšlení směrem k totální relativizaci všeho je v plném proudu a jízda na ní je čím dál tím rychlejší. Kde ovšem skončí?

2 30.12.2023

Zklamání.
Vcelku zajímavý příběh degradovaný dnes moderním nediskriminačním moralizováním.

(SPOILER)
Umělý konflikt mezi hlavními vyšetřovateli a stejně tak jejich umělé spojení do případu, abychom celou dobu věděli, že na konci bude vše OK. Navíc ve chvíli, kdy si oba chtějí vysvětlit podstatu svého nedorozumění, musí bezodkladně běžet do pitevny, protože jim to nařídí lékařka, která něco "zjistila". U 30 let starých ostatků jde bezpochyby o minuty, a tak je samozřejmé, že si to oba hlavní hrdinové nevysvětlí, aby byl čtenář "napnutý" co nejdéle.
Rasisté jsou odporní, ovšem ti, kteří se k "jiným" chovají bez rozdílu jsou ještě horší, protože si bezpochyby kompenzují svoje černá (nebo bílá) svědomí.
"Elitní" inspektorka zvrací z 30 let starých ostatků, protože oběti byly zabity kvůli rase. Po tolika případech bych čekal větší odolnost. Rasistická vražda a její provedení je podle mne přitom stejně odporná, jako další úchylné pohnutky: pedofilie, nekrofilie, sadismus, žárlivost, pomsta, majetek a mnoho dalších.
Závěrečné akční rozuzlení jako obvykle proti všem předpisům, logice i pudu sebezáchovy bez asistence zásahovky.

2 09.10.2023

Je fajn, že po Spidermanovi dorazil do Česka další americký superhrdina.
Souhlasím s ostatními komentáři, které to vidí podobně: je to druh literatury, ve kterém je nadsázka potřeba, ale hlavní postava by neměla působit nadpřirozenými schopnostmi zvládnout a vydržet cokoliv, protože jinak se stává nedůvěryhodnou, či místy až směšnou.
Příběh je v rámci daného žánru OK. Ztvárnění akčních scén, s ohledem na předvídatelný výsledek, ovšem pokulhává a ruší celkový dojem. Příště tedy pro mne více chytrosti či mazaného mistrovství a méně kulek.

2 07.08.2023

Minimálně 1* navíc za aljašské reálie.
Jinak spíše nuda s nepříliš sympatickou hlavní postavou a plná otravných dialogů i narážek na pop kulturu či politicko-historické odkazy zřejmě jako důkaz sečtělosti autorky.

2 07.07.2023

Ne příliš zajímavě pojatá připomínka jedné zajímavé ženy.

2 30.06.2023

Kniha se nečte špatně a to ani přes trochu únavné rozepisování "milostných" eskapád a nudné biblicko-filozofické úvahy bez patřičné hloubky. I poměrně otravné označování většiny postav celými jmény, příp. i hodnostmi, bych - s ohledem na vcelku zajímavě se odvíjející případ - překousnul.
S čím se ovšem u detektivního románu nedokáži srovnat, je vyřešení bez jakéhokoliv vysvětlení čtenáři?! Prostě to najednou někoho napadlo (přičemž zdroj rozseknutí je sám o sobě dobrou hádankou) a aniž by se autor jakkoliv obtěžoval nám vysvětlit proč vlastně, tak je hotovo - šlo přeci o jeden detail, ne?

Pokud to má být test, tak jsem neobstál.
Pokud to má být trik k opakovanému čtení či doporučení někomu dalšímu ve stylu "Schválně jestli na to přijdeš ty", tak u mne nezabral.
A pokud to není nic z toho, tak je to jeden z nejarogantnějších přístupů ke čtenáři krimi, který jsem zažil.

2 07.01.2023

Japanofilem se zálibou v Bascích napsané povídání o spravedlivém rusko-německém samuraji Robinu Hoodovi s lehce nadpřirozenými schopnostmi, který po celém světě bojuje proti všem zlým šerifům z Nottinghamu schovaným zpravidla za ropu a politická křesla.
A i když se Go hraje s černobílými figurami, tak v této hře ovšem nikdy není řečeno, které kameny jsou ty dobré a které ty špatné. V Šibumi jsou nám naopak světlá a temná strana servírovány od samého začátku tak srozumitelně, že se v podstatě není třeba bát o to, jak vše dopadne.
Skvělý začátek spojený především s přemítáním generála Kišikawi a mistra hry Go v Japonsku je plný zajímavých myšlenek i pohledů na dobovou situaci v této ostrovní zemi. Dál je to už ovšem slabší a slabší a jak se propadáme do nekonečné jeskyně, tak i stále nudnější, a to i přes úpornou snahu bavit nás bodrým baskickým básníkem. Nakonec jsem tedy byl rád, že to (podle očekávání) skončilo.
S okatým vyvoláváním sympatií k některým národům bych byl opatrný, protože o tolik vzývaném válečnictví Japonců by nám Číňané z Mandžuska či Korejci povyprávěli své asi v podobné rovině, jako my o gentlemanství německé okupační armády. A podobně by zřejmě mluvili i Madriďané o Bascích.
Takže tak nějak napůl.

2 28.10.2021

Zajímavé povídání dvou zajímavých lidí z trochu smutné doby. Kniha je přitom v kontrastu k výše uvedenému velmi optimistická, odlehčená a v určitém směru vlastně veselá.
Je krásné vidět, že lze s něčím nesouhlasit a přitom hned svého oponenta nepovažovat za méněcenného kreténa. Oblažující a přitom srozumitelná argumentace vlastního názoru či jako podklad pro vyjádření nesouhlasu s jiným názorem.
I bez ohledu na informační hodnotu by tento rozhovor stačil jako osvěžující ukázka kultivovanosti projevu.
PS: Neodpustím si osobní poznámku. Jako začínající novinářský elév jsem byl před drahným časem naším exprezidentem rovněž zaskočen otázkou: "A vy jste kdo?" Dnes mu za to zpětně velmi děkuji, protože jsem opravdu netušil, do jak čestné společnosti jsem se tím dostal.

2 22.05.2021

Pro americké historiky a veřejnost zřejmě zásadní kniha o událostech 20. století plná překvapivých informací i pro evropského čtenáře.
Chvílemi ovšem trochu zdlouhavé vyprávění pěšáka, který sice stoloval s bossy, ale sám jím nikdy nebyl. Plno nejrůznějších jmen s brášky a včeličkami, které je někdy až nudně stereotypní, aniž by někam vlastně směřovalo.
JFK, Hoffa, Irčanovo působení za druhé světové války a v určitém směru stále fascinující fungování pravidel v mafii. Na druhou stranu pro mne nepochopitelný duální svět zabijáků s desítkami zářezů na pažbě, kteří přijdou „z práce“ domů a těší se na odpolední piknik s rodinou…

2 24.04.2021

Další zajímavá práce Stanislava Motla s černobílými fotografiemi pořízenými ovšem ve velmi barevné době.

Neodpustím si poznámku, která není přímo hodnocením této knihy:
Zaráží mě určitá analogie s rokem 1989, kdy také řada známých umělců, které jsme pravidelně vídali v televizi i filmu, najednou mluví o tom, jak aktivně bojovala s režimem a jak prakticky nedělala nic jiného, než s disidenty tiskla letáky. I zde máme na můj vkus až příliš vcelku prázdných vět, že "…ale prý aktivně pomáhal v odboji a podporoval postižené rodiny…"
Nevím, nesoudím. Nedělám z umělců svědomí národa. Jsou pouze jeho viditelným odrazem. Byly to zvláštní doby.

2 28.11.2020

Převážně veselé vyprávění reálného amerického Járy Cimrmana, který ovšem obdržel skutečnou Nobelovu cenu.
Občas zbytečně moc odborné, ale celkově zajímavý průvodce životem neobyčejného člověka, jehož velikost se často zrcadlila v dennodenních maličkostech a běžných záležitostech.

2 17.07.2020