Mraky nad Barrandovem
Stanislav Motl
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58798/bmid_mraky-nad-barrandovem-GVn-58798.jpg
4
130
24
Poznali jak chutná sláva. Byli obdivovaní a hýčkaní a pak přišel pád a zatracení. Davy, které je předtím vynášely až do nebes, byly najednou plné nenávisti. Kniha odhaluje osudy předních našich herců po válce.
Přidat komentář
Je těžké až srdceryvné hodnotit a soudit protagonisty- lidi od filmu, v období nejtemnějším, tj. za Protektorátu. Jenomže tak jako v každé krizi či národní katastrofě, i v době, kdy byl vyvěšen nad Pražským hradem Hákový kříž, obnažily se charaktery. Stanislav Motl mrazivě píše o hercích, herečkách, režisérech, kameramanech etc., kteří museli, pakliže chtěli ve své práci pokračovat, zaujat postoj. Jedni se rozhodli pro cestu vzdoru, a často za to zaplatili životem, jiní pro změnu razili formu spolupráce a ti méně odvážní přímé kolaborace s nacistickými pohlaváry. Po úctyhodné Motlově práci, kdy s mnohými filmaři hovořil, a to zejména v devadesátých letech, když už byli přirozeně v důstojném věku, jsem přesvědčen: Václav Binovec byl prachsprostý udavač, který poslal na smrt mj. i Karla Hašlera. Argumentovat tím, že zpíval protirežimní písně a že si moc otevíral zobák, je zcela hloupé a vysoce arogantní. Motl několikrát v rozhovorech přiznal, že jeho oblíbenkyní a v podstatě modlou byla a je Lída Baarová. Věnuje jí spolu s Adinou Mandlovou asi největší prostor a zcela od píky popisuje její citové vzplanutí k ministrovi propagandy Josephu Goebbelsovi, jež on zcela opětoval, dokonce si tuto megahvězdu chtěl vzít za ženu.
Obrázek z června 1942, kdy českoslovenští umělci v čele s Karlem Högerem v Národním divadle vyjadřovali věrnost Říši hajlováním, je jakousi nechutnou skvrnou na jejich národovectví, bohužel to udělali, ačkoliv většina (Höger, jak Motl popisuje, financoval protinacistické iniciativy i vně Protektorátu) byla silně proti zvěrstvům, která se speciálně po atentátu na Heydricha děla. Stejně tak ošklivé a ničím nepodložené zabrání Ateliérů Barrandov českým fašisty, kteří se zviditelňovali v propagandistickém časopise Vlajka a odebrání práv akcionáře Miloši Havlovi, i to byl čirý hnus a satan nejenom v německých duších se skrývající.
Stanislav Motl má u mne plných 100% spokojenosti, a to i za to, jak popsal ortely, které byly vyřčeny soudně po válce, včetně „spravedlnosti ulice", při smrti režiséra Jana Svitáka u kostela sv. Martina na Starém městě pražském. Těžká pravda, nepředstavitelná traumata. P S: Co se asi honilo hlavou Emanuelu Moravcovi, když si ponechal v šupleti své kanceláře elaborát/hanopis Václava Binovce na spousty českých herců a židů?
Souhrn informací o filmovém umění a kulturní sféře v Protektorátu, před ním a po něm. Autor podrobně vylíčil osudy mnoha herců, mnohdy tragických, mnoha podnikatelů a režisérů a dalších zaměstnanců ve filmovém průmyslu. Na pozadí jednotlivých událostí a osudů lidí se odkrývá zlovolnost, zloba, touha po pomstě a mstě našich spoluobčanů na těch, kteří byli ve filmovém průmyslu tehdy zainteresováni. A tak oceňuji odvahu autora popsat vše nezávisle, aby si každý mohl nastudovat, jak to tenkrát bylo.
Stanislav Motl opět dokázal, že on prostě umí. Knížka je velice dobře zpracovaná a je jen velká škoda, že autentické dokumenty v příloze nebo i uvnitř knihy nejsou zrovna nejlépe čitelné. Ale přece jen, je to už nějakých 70+ let. Nevím, jestli jsem jediný, ale v průběhu četby jsem měl chutě podívat se na zmíněné filmy a další, a ty mám stále. Nebyla to veselá doba, některé popisované osudy jsou opravdu tragické, nicméně filmy produkoval Barrandov výborné.
A z rozhovorů v knize mi tak nějak přišlo, že nejlépe dokázal věci pojmenovávat režisér Vávra. Jasně a trefně.
Další zajímavá práce Stanislava Motla s černobílými fotografiemi pořízenými ovšem ve velmi barevné době.
Neodpustím si poznámku, která není přímo hodnocením této knihy:
Zaráží mě určitá analogie s rokem 1989, kdy také řada známých umělců, které jsme pravidelně vídali v televizi i filmu, najednou mluví o tom, jak aktivně bojovala s režimem a jak prakticky nedělala nic jiného, než s disidenty tiskla letáky. I zde máme na můj vkus až příliš vcelku prázdných vět, že "…ale prý aktivně pomáhal v odboji a podporoval postižené rodiny…"
Nevím, nesoudím. Nedělám z umělců svědomí národa. Jsou pouze jeho viditelným odrazem. Byly to zvláštní doby.
Příliš široký záběr roztříštěný na mnoho obrazů neumožňuje souvislejší a přehlednější líčení a zasazení detailů do celkového kontextu. Autor překypuje snahou sdělit co nejvíce zjištění. Pro důkladnější seznámení s osudy jednotlivých umělců je přínosnější číst jejich biografie. Z některých je ostatně v knize také citováno.
Protektorát byl jistě neveselá doba, těžko někomu vyčítat kolaboraci nebo naopak někoho z kolaborace obviňovat, když v té době nežili. Muselo to být fakt peklo a zvláště těžké to měli herci a herečky, nebo kdokoliv pohybující se v kulturní sféře. Nacisti jim pak položili nůž na krk, buď půjde s nimi a bude spolupracovat, nebo bude mít velké potíže končící většinou tragicky. Stanislav Motl s poctivým dokumentárním pohledem tak vypráví, co se mu podařilo všechno vypátrat. Většinu zdrojů má stoprocentně potvrzených a tak se dozvíme spousty zajímavých a nikdy nezveřejněných materiálů o nejen hercích, ale i dalších pracovnících filmového protektorátního průmyslu. Hodně působivá je hlavně zmínka o režiséru Janu Svitákovi, který natočil třeba kultovního Přednostu stanice a jako kolaboranta ho dav v květnu 45 lynčoval a posléze nějaký ruský voják zastřelil. Přitom podle všeho kolaborant rozhodně nebyl, ale zřejmě věděl o jiných kolaborantech a někdo se ho zřejmě snažil umlčet navždy, tak ho bez jakéhokoliv soudu předhodil roznícenému davu. Tak tenkrát bez jakéhokoliv soudu muselo zemřít hodně nevinných lidí, opravdu šílená doba! Další zajímavá kapitola je o Václavu Binovci (natočil např. Městečko na dlani), který se neštítil udávat herce a jiné pracovníky filmu Gestapu, kvůli němu zemřel v Mauthausenu Karel Hašler a to tak strašným způsobem, že bych Binovcovi přál horší osud, než kterého se nakonec jako sám přesvědčený fašista dožil. Velice zajímavá kniha, která obsahuje i řadu vyšetřujících protokolů a dokumentů s vyšetřovanými herci a kolaboranty.
Z historického hlediska to Stanislav Motl zachytil geniálně. Život v prvorepublikových filmech byl jedna velká lež a lidé měli v realitě co dělat aby přežili psychicky i fyzicky. Ale některé příhody herců mě tam přišly zbytečné. Třeba to, kdo Baarové vedl účetnictví a že když se Goebbels chystal spáchat sebevraždu, tak hodil fotku Baarové do ohně. Kdo to tak asi mohl vědět takový detail? To by tam snad musel někdo být, aby to viděl.
Stanislav Motl je vynikající žurnalista, i když v tak obsáhlé knize jsem postrádala zmínku i o jiných hodně známých hercích. O Lídě Baarové a Adině Mandlové už toho bylo napsáno tolik, o dalších naprosto nic. Celkový dojem po četbě této knihy je ten, že většinu zla natropila docela obyčejná lidská závist. Člověk je nepoučitelný, jak se někteří lidé chovali během Protektorátu, chovali se jejich potomci i po roce 1948, 1968, i nyní. Je to smutné.
Knížka splnila očekávání, doplnila informace z článků, knih a upřesnila některé věci, které jsem se dozvěděla v seriálu Bohéma. Nic není černobílé a odsuzovat někoho, kdo žil v takové době? Těžko říct, jak by reagoval každý z nás v takových situacích.
Trochu mi chyběl ve výčtu osobností Oldřich Nový. Jako kdyby v té době nebyl. Měl tam několik fotek, ale v textu se o něm autor nezmínil snad ani jednou. To samé Jaroslav Marvan, sice v textu zmíněn byl, ale jeho činnost za protektorátu zmíněna nebyla. Kniha mi přišla rozumně poskládaná, nepřišlo mi, že by autor nějak moc skákal. Přišlo mi to srozumitelné a přehledné.
Horliví Češi a doba kdy nejdřív někteří donášeli nacistům a gestapu pak zas rychlé soudy bez soudců, jen s informacemi typu jedna paní povídala..... Doba, která poznamenala osudy lidí , kteří doplatili na to , že někteří lidé musí být papežštější než papež Kniha je poskládána z části i z jiných knih pana Motla , plus některé rozhovory . fakta a dokumenty navíc o jiných hercích než byli A, Mandlová L. Baarová.
Přiznám se, čekala jsem více. Chvílemi mi přišlo až zmatečné, jak autor těká mezi různými svědectvími a svým textem. Ale někomu se to třeba bude líbit. Já byla zklamaná.
Bohužel tuto knihu hodnotím dvěma hvězdičkami, neboť osudy některých herců se objevují nebo prolínají v jiných knihách, které tento spisovatel napsal. Ale je pořád pro mě zajímavá, neboť jsem tam objevila některé věci o jiných lidech.
Pro mě to byla docela "náročná" četba. Chvílemi jsem se ztrácela, protože docela "přeskakoval" z jednoho člověka na druhého. Ale jinak velmi pěkná kniha s osudy lidí, nad nimiž mohu jen kroutit hlavou a ptát se proč. O to víc si pak vážím filmů, ve kterých hráli a já mám moc ráda černobílé filmy (hlavně ty veselé :)) ).
Velmi pěkně zpracovaná publikace a svým způsobem i velmi smutná. Bylo velmi smutné, že po několika letech, kdy herci dodávali lidem možnost alespoň na chvilku utéct od války, se nakonec sami stali štvanou zvěří. Líbil se mi projev Franty Kocourka a jeho vrána....
Stanislav Motl je jeden z těch moderátorů Na vlastní oči, který podobně jako Radek s Pepou, dramatickým hlasem uváděl reportáže, v jeho případě hlavně o tajemných chodbách nebo 2. světové válce.
V této knize se zaměřil na propojení událostí kolem nacistického Německa s Barrandovskými studii, o které Němci už před válkou měli velký zájem. Herci byli ve válce samozřejmě jedni z prvních na ráně a tak, kdo neutekl, nebo nešel do továrny, tak si musel více či méně "potykat" s Goebbelsem. Což samozřejmě vygenerovalo spoustu tragických nebo kuriózních událostí, týkajících se známých herců jako je Adina Mandlová, Nataša Gollová, Jan Sviták, Lída Baarová, Vlasta Burian a mnoho dalších. Pokud si v tomhle chcete udělat trochu přehled, tak knihu doporučuju. Navíc hailující Karel Höger, vám taky může trochu poupravit pohled na 2. světovou válku.
Jako vždy vynikající Stanislav Motl.
Některé osudy jsou skutečně strhující.... Příběhy hrdinství i zbabělosti, viz například smutný osud herečky Anny Letenské (nedávno jsem čirou náhodou zkoukla film pro pamětníky Přijdu hned, kde tato herečka - již pod dozorem gestapa - ztvárnila komickou roli domovnice, bohužel premiéry filmu se již nedočkala), nebo příběh režiséra Svitáka, zlynčovaného v roce 1945 davem, přičemž pravda o jeho spolupráci s nacisty a skutečné okolnosti jeho smrti nebyly nikdy objasněny. Znovu si člověk uvědomí, kolik lidí bylo po válce nespravedlivě souzeno a pronásledováno, a naopak kolik lidí během protektorátu ubližovalo, udávalo..., a nakonec je spravedlnost nedostihla, buď proto, že jejich udavačství ani nevyšlo najevo, nebo proto, že se sami stylizovali do rolí mstitelů a své kritiky umlčeli, někdy doslova…A na druhou stranu vidíme, jak těžká to byla doba, kdy lidé žili v trvalém strachu, a tak hodnotit jejich chování z dnešního hlediska je někdy hodně, hodně těžké.
I když jsou to příběhy z doby minulé, přijdou mi nesmírně aktuální, vždyť historie se může opakovat a člověka občas napadne, zda by v takových těžkých zkouškách sám obstál?
Pro milovníky herců z doby první republiky výborný dokument o tom, co se s nimi stalo v pohnutých válečných letech. Strhující a velmi zajímavé čtení.
Štítky knihy
dějiny filmu poválečná doba film za první republiky a protektorátu český film čeští herci české herečky
Autorovy další knížky
| 2009 |  Lída Baarová & Joseph Goebbels - prokletá láska české herečky a ďáblova náměstka |
| 2010 | Strážce brány |
| 2002 | Prokletí Lídy Baarové |
| 2006 | Mraky nad Barrandovem |
| 2013 | Děti Antonína Kaliny |
Kniha Mraky nad Barrandovem je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 154x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 64x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 2x |
Další z výborných knih Stanislava Motla. Bez jakékoli autocenzury, velmi otevřeně a kvalifikovaně píše o osudech slavných i méně slavných lidí, kteří se před válkou, během ní a po ní pohybovali v tehdejším filmovém průmyslu.
Je to skvělý dokument doby, která mnohého z nich dokonale semlela, ať už zaslouženě - třeba nechvalně proslulého scénáristu a režiséra Václava Binovce, známého též jako Willy Bronx, nebo hodně smutně v případě Anny Letenské. Je zajímavé číst i o našich národních umělcích, třeba o Karlu Högerovi. A samozřejmě o super hvězdách té doby - Adině Mandlové a Lídě Baarové...
Těžko však soudit, doba byla jiná a kdo ví, jak bychom se zachovali my sami...
Plný počet a doporučuji.