Cestovatel91 komentáře u knih

Nejprve musím upozornit, že jsem měl od této knihy neobyčejně velká očekávání - jednak hrozně rád nalehko cestuji po světě (napsal jsem dokonce cestopisnou knihu Sabagiro už ne!), druhak mě hodně zaujal film, který byl dle knihy natočen.

Původně jsem si myslel, že si hlavní postava Chris McCandless psala podrobný deník, ze kterého vznikla věrohodná kniha popisující jeho zážitky. Bohužel Chris, nebo jak si sám říkal zajímavou přezdívkou Alexander Supertramp, ač velký intelektuál a člověk velmi sečtělý, si do deníku psal zápisky opravdu skromné a kniha tomu taky odpovídá. Sepsání jeho příběhu se ujal známý horolezec, který podle útržkovitých poznámek v Chrisově deníku postupně vyhledal všechny lidi, se kterými se kdy Chris na cestách potkal a zakomponoval do knihy jejich výpovědi, kterými útržkovité poznámky v deníku okořenil. Oceňuji, že vzhledem k nedostatku materiálu šel autor touto cestou místo aby si různé věci domýšlel a přikresloval.

To, že knihu napsal horolezec a dobrodruh v jedné osobě, mělo pozitiva - zdá se, že se do Chrise dokázal poměrně dobře vcítit a nejspíš různé Chrisovy myšlenkové pochody vysvětlit. V knize taky najdeme ve zkratce popsané různé příběhy i jiných lidí, kteří taky utekli do neúprosné divočiny (včetně autorova příběhu, jak vystoupal na nějaký šílený ledový štít na Aljašce) - to beru jako velké pozitivum - čtenář si tyto zvláštní a jedinečné lidi pak může na internetu nebo někde jinde dohledat.

7 04.03.2020

Nízká míra vzdělanosti nižších vrstev obyvatelstva Ruska v 19. století, kdy se povídky odehrávají, absolutismus, zaostalost venkova a zemědělské výroby, následky nevolnictví, národnostní otázka a nacionalismus, a konečně obecně pomalá industrializace země - to vše z povídek jenom čiší. Někomu to může přibat ubohé, já takové syrové příběhy zbožňuji.

Povídky jsou z pera světově známých autorů (Dostojevskij, Tolstoj, Turgeněv, ... ) a nutno říct, že většina z nich se mi dostala pořádně pod kůži. Některé texty (zejména ty hodně krátké) však byly velmi jednoduché a řekl bych, s trochou nadsázky, že by je napsal i běžný student gymnázia (např. Strašná povídka, která má 2,5 stránky).

Jo a nečtěte hned jako první tu první povídku, která se jmenuje Falešný kupón, protože je nejlepší a to se má nechávat na konec. :-)

3 04.03.2020

Úžasná kniha, která vám vysvětlí záležitosti kolem zvyků - vše formou zajímavých příběhů. Někomu můžou připadat různé historické události, pokusy vědců nebo životní zážitky relativně obyčejných lidí jako zbytečná omáčka kolem, ale věřte mi, že jsou často nezbytné k dobrému zapamatování toho kterého poznatku. Poslední kapitola shrnuje knihu a říká, jak zvyky reálně využít ve svém životě.

Osobně si odnáším poznatek, že pokud chci v životě něčeho dosáhnout, musím si k tomu vytvořit patřičný zvyk, který budu pravidelně dodržovat. Například chci napsat knihu, tak je potřeba skutečně (téměř) každý den aspoň na čtvrt či půl hodiny zasednout k počítači a buď přímo psát knihu, nebo zkrátka řešit něco k tomu - třeba si číst poznatky zkušených autorů. Klíčové je dělat to pravidelně a ideálně za stejných podmínek - ve stejnou dobu, na stejném místě atd. Opačným (a dle knihy a mě nesprávným) způsobem by bylo třeba zasednout ke psaní jednou za několik týdnů a věnovat tomu celý den.

No a pak ještě horší informací, kterou si odnáším z knihy je, že pochopitelně poznatků kolem zvyků zneužívají nadnárodní společnosti, což bylo v knize dost podrobně popsané - třeba jak můžou obchodníci více či méně šetrně zjistit, že jsou ženy v prvním trimestru a začít jim zasílat reklamní zboží pro těhotné ženy.

Knihu velmi doporučuji.

04.03.2020

No, komentářů je tu už více než dost, tak se zaměřím pouze na jeden zvláštní aspekt, který jsem v této kingovině objevil. Možná jsem jediný, komu to tak připadá... ale k věci! Knihu tvoří celkem čtyři povídky, které jsou neúmyslně (aspoň myslím ;-) ) seřazeny od nejlepší po nejhorší. Ne, to ještě není ten objev, čtěte tento komentář dál. Prostě jsem přečetl první povídku - ta je moc čtivá, nedokážete přestat hltat příběh, nejsou žádná hluchá místa, všecko až mrazivě uvěřitelné. Nicméně mi přišlo, že co bylo pozitivem té první, tak už nebylo tak velkým kladem u povídky druhé, až jsem se dostal k té poslední povídce, které jsem zkrátka vůbec nevěřil. Prostě mi přišlo šílené, že by se hlavní postava takhle zachovala, její partner jakbysmet, nedokázal jsem se přes to přenést. Snad úplně samotný závěr tu povídku zachránil, takže z maxima ubírám jen jednu hvězdu.

2 10.12.2019

Je mi jasné, že to bude znít jako klišé, ale nedokážu psát jinak: začnete číst a přestanete až na konci. Knihu si vezmete i na záchod, do lednice, do vany a na návštěvu k rodičům. Děsivě odstrašující kniha, která otevře oči člověku drogami nepoznanému - je to 1000x účinnější než ty ohrané kecy ve škole, jak máme odmítat drogy. Po přečtení této knihy jakoukoliv drogu (ač nemám rád to slovo, protože si za ním představí každý něco trochu jiného) zcela jistě bez zaváhání odmítnete.

10 21.10.2019

Kniha chce trochu (trochu víc) trpělivosti - pokud čekáte rychlou akci, měl byste si vybrat něco jiného, u této knihy strávíte hodně času. Pokud však vytrváte, budete přebohatě odměněni. Kniha vás dokonale vtáhne do Ameriky v době velké hospodářské krize a sakra dobře si uvědomíte, co máte a mít byste vždycky nemuseli. Třeba kdyby došlo ke zničující válce nebo kdyby přišla zdrcující sucha... Mimochodem velmi zajímavý konec, konkrétně jeden obraz - pokud si chcete zkazit překvapení, přečtěte si poslední stranu.

12 21.10.2019

Tentokrát heslovitě: Zajímavý nápad zasazený do neobvyklého prostředí. Kvalitně propracované charakteristiky postav (Annie Wilkesová ve vás pravděpodobně vyvolá přímo odpor, nesáhli byste na ni ani tyčí na shazování letadel). Naprosto perfektní metafory a přirovnání, které dávají knize šťávu (ne že by ji neměla i bez nich), např.: Když ho bolest právě neproháněla hlubokou kamennou šedí jeho mrákot, byl jí za to ztuple vděčný, ale už se nenechal ošálit - byla tam stále a čekala, až se bude moci vrátit. Ale nebyl to pouze jeden sloupek - byly dva. Právě ty dva dřevěné pahýly v sobě nesly tu bolest, a něco uvnitř v něm vědělo, dlouho před tím, než si to dokázala uvědomit rozhodující část jeho mysli, že ty dva omlácené sloupy jsou ve skutečnosti jeho vlastní zmasakrované nohy.

7 03.08.2019

„Při psaní nejde o vydělávání peněz, o slávu, o randění, o sex ani o navazování přátelství.“
Tak zní snad nejvíce citovaná věta z knihy. Zaměřím se na první část tvrzení. Opravdu nejde o vydělávání peněz? Tak proč King věnuje tolik prostoru vzpomínkám na to, kolik mu která povídka nebo román vynesly peněz a co si za to koupil? Tohle bije do očí. Šíleně.

Jinak na prvním místě velmi čtivá kniha. Čte se velmi lehce, jako když se na zem snese prachové pírko z holubice. Donutit vás přestat číst je jako kuřákovi násilím odtrhnout od pusy poslední cigaretu, když oranžové světlo na jejím konci není ani v půlce cestě k filtru.

Jestli člověka naučí tvůrčímu psaní? Ne, to určitě ne - koneckonců King to sám v knize píše. Psaní vás nenaučí žádný manuál, ani vás nepolíbí zázračná múza. Musíte prostě moc číst a moc psát. Potom budete moc dobří. Možná. Spíš ne, ale šance je. Pokud nebudete věnovat dostatek času čtení a psaní, pak šance není.

4 07.07.2019

Začnu negativně a skončím pozitivně, jak by se to prý mělo správně dělat. Očekával jsem knihu plnou zážitků z cest na kole, místo toho jsem dostal de facto strohý popis cesty ve smyslu na křižovatce v té a té vsi odbočím vpravo, pak vidíme hory, jsme v nadmořské výšce 900 metrů, poté 500 metrů, co ujedeme 10 kilometrů, zastavíme se do hospůdky...
Pak ryze subjektivní záležitost - nesedl mi nespisovný jazyk. A jedna objektivní - autor velmi často používá výpustku (tři tečky) a dělá mezeru před ní i za ní (No toto, to se mně snad zdá ... cholera!).
A teď nadešla chvíle pro pozitiva. Líbí se mi styl cestování pana Vlasáka, sám mám za sebou několik podobných výprav (na kole, spaní pod širákem, ale na mnohem kratší dobu - obvykle týden). Pak se mi velmi zamlouvaly podařené fotky v průběhu celé knihy (nemám rád, když jsou všechny fotky nacpané v příloze, raději si je prohlížím při čtení) a mapa na předsádce knihy.
Verdikt 5/10, takže 3 hvězdy :-)

23.02.2019

Pokud se alespoň částečně cítíte být introverty, kniha vám může něco dát. Určitě se v ní nachází několik velmi cenných poznatků. Tím hlavním podle mě je, že introverti zjistí (pokud nezjistili už dříve), že jejich mozky fungují odlišně od ostatních - "normálních lidí". Je to geneticky dáno, nedá se s tím nic udělat. Autorka však nabízí různá řešení, jak se s tím poprat v běžném životě - občas blbosti, občas chytré rady.
Z knihy je hodně znát, že je určena pro americký trh, kde to mají introverti rozhodně mnohem těžší - Američané jsou přece jenom mnohem otevřenější, hlasitější, více společenští (v Americe jsem byl čtyři měsíce, vlastní zkušenost, neznám jen z televize či internetu:-).

9 17.02.2019

Strašidelné hororové povídky, které jsem poprvé četl k maturitě (a pak ještě dvakrát) se mi dostaly pěkně hluboko pod kůži - nejvíc asi Černý kocour a Jáma a kyvadlo. Člověk by se nechtěl dostat do podobné situace jako alkoholik týrající svého kocoura Pluta nebo trestanec, který se tak tak zachrání před ostrým břitem kyvadla, aby se pak odhodlal pro skok do jámy...

Jinak asi nejznámější povídka Havran se mi ještě více líbila v anglickém originále a také v namluvené podobě tajemným hlasem Christophera Lee.

7 17.02.2019

Ke knize jsem se dostal tak, že ve společné skupině začínajících spisovatelů na Facebooku, kde si mmj. vzájemně sdílíme zajímavé články, někdo přidal odkaz na rozhovor s panem Červenákem. Pán mě velmi zaujal svým střízlivým a realistickým, nicméně povzbudivým pohledem na spisovatelské řemeslo. Ale teď ke knize.
Negativa:
- kniha mohla být klidně o polovinu delší
Oceňuji:
- perfektně odladěné charaktery postav a jejich dialogy
- že se děj neodehrává někde v neurčitém fantasy světě anebo za oceánem, ale de facto za humny
- z knihy je vidět, že má autor patřičně nastudován historický kontext do nejmenšího detailu
Verdikt:
9/10

6 17.02.2019

Od přečtení tohoto skvostu ruské literatury mě dlouho odrazoval rozsah knihy - dokonce jsem si ji vybral k maturitě, ale nepřečetl, dal jsem raději přednost nastudování všelijakých rozborů na internetu (Neříkejte mému češtináři z gymplu:).
Po letech jsem na knihu náhodou narazil a pustil se do ní. "Zhltnul" jsem ji během pár dní, s chudým studentem Raskolnikovem jsem se dokázal beze zbytku ztotožnit. Neustálé rozebírání pocitů zoufalosti a bídy Raskolnikova se mi fakt líbilo. (Ne že bych to chudákovi přál.) Kniha mě donutila přemýšlet - zabil bych na jeho místě? Ne, to určitě ne, musela být přece cesta, jak něco ukrást bez zabití, když už chtěl krást. Co bych ale dělal v jeho kůži? Dokázal bych se já z jeho situace v městě utrpení (alespoň pro chudé) nějak dostat? To už jsou složitější otázky...

8 17.02.2019