Butterfly340 komentáře u knih

Přiznám se, že první díl jsem nečetla, do rukou se mi dostal až tento druhý. Takže nemám s čím srovnávat.

Vzhledem k vysokému hodnocení jsem však měla docela velká očekávání. Je tu spoustu pochvalných komentářů a lidé si Rozbité anděly vesměs chválí...
Já z knihy ale zas tak odvázaná nejsem. Četla jsem i lepší detektivky. Samozřejmě i několik horších. Rozbité anděly bych zařadila do nějakého lepšího průměru.

Chyběl mi jakýkoliv plot twist. Děj je extrémně předvídatelný. Od začátku víte jaký asi byl důvod vraždy a jak to vše bude pokračovat. Až do posledních stran jsem čekala nějaké překvapení. To se bohužel nedostavilo.
Knize chybí napětí a bohužel to nevynahrazuje ani přemíra brutality. Místy to tímhle víc než detektivku připomíná dystopii.

Hlavní postava Katie mi k srdci nepřirostla. Občas se chovala divně. Jakože jsem si fakt říkala, proč se takhle chová. Třeba když se vyhýbala tomu svýmu příteli s tím, že nemá čas a je unavená. Ne že bych tuhle výmluvu na nikoho nikdy nepoužila, nicméně ona byla takhle "unavená" snad pořád. Tak se mohla jednou překonat, když toho týpka ostatně tolik miluje, a vyřešit s ním jejich vztahový problémy. A ne furt omílat dokola, že nemůže, když mohla. Fakt mě to štvalo.

Jména dalších vyšetřovatelů jsem si nebyla schopná zapamatovat. Ty irský jména jsou nad mé síly. Navíc všichni mluvili tak nějak stejně.

Ještě jednu věc zmíním. Když se policajti baví o trestných činech, který kdy vyšetřovali, tak za všechny ty delikty můžou východoevropané :D Pořád si stěžují na Rumuny, Bulhary, Poláky a já nevím koho ještě. Už jsem jenom čekala, kdy zazní, že za krádež oblečení může nějaký Čech :D Achjo, šlo tam vidět, jakou averzi autor cítí k východní Evropě.

3 30.06.2023

Pro všechny milovníky true crime je toto must-read kniha!

Přiznám se, že české kriminální případy moc neznám. Respektive, orientuju se spíš v těch novodobých, takže ty, o kterých vyprávěl autor, pro mě byly z velké části něčím novým.

Autor píše především o případech ze 70. a 80. let minulého století, tedy z dob, kdy byl v aktivní službě.
Na tom bych vpravdě neviděla nic špatného, kdyby však kniha neměla podtitul "Nejděsivější kriminální případy 20. století". Jakože, dvacáté století bylo delší než pouhých dvacet let, kterým se autor v knize věnuje.
Celkově je ten podtitul velmi nešťastně zvolený, protože autor píše i o případech, které fakt děsivé nejsou, aka ukradené housle, ukradené obrazy, ztracené noty...

Co se týče samotného zpracování těch případů, tak je zajímavé, jak se autorův styl změnil v průběhu knihy. Zatímco na začátku je stručný a věcný, na konci už si autor vymýšlí rozhovory, aby vyprávění zpestřil (nevím proč, ale v těhle smyšlených dialozích jsou policajti dost arogantní na svědky, to mě celkem štvalo. Někdo se snaží pomoct a oni se chovají na přesdržku).

Na rozdíl od jiných mi asi tak nevadilo, jak autor různě přeskakuje a odbíhá od tématu. Jo, je to rušivé a chápu, proč to některým vadí, ale mně osobně to takový problém nedělalo.
Daleko víc mi vadily časté tři tečky na konci věty. Aneb když se ti to nechce dopsat, mrskni tam tři tečky a vyřešeno.

Galerie zločinu mi přišla zajímavá, to ano, avšak nemůžu se ubránit názoru, že knize by prospěla jiná forma. Například formou rozhovoru. Protože ve vší úctě k autorovi, psaní evidentně není jeho silná stránka.

3 25.06.2023

Tuhle knihu jsem dostala, když mi bylo třináct nebo čtrnáct let. Pokoušela jsem se ji v tom věku číst, ale těžce mě nebavila, proto jsem ji zase odložila.
Teď, ve svých dvaceti letech, jsem uznala, že je nejvyšší čas knihu přečíst. Když už mi ji tehdy někdo daroval...

A přiznám se bez mučení, kniha mě nebavila ani nyní. Prostě ne. Jsem ráda, že jsem Sladké časy přečetla a vím, že od autorky si nikdy nic víc nepřečtu.

Je to zoufale nudné. Žádná pořádná zápletka, žádné vyvrcholení děje, žádný plot twist. Prostě nic. Já chápu, že romantické příběhy bývají předvídatelné, ale tohle bylo až moc.
Do toho připočtěme nesympatické postavy. Snad všichni by si zasloužili facku, aby se probrali. Opal nevyjímaje. Pořád se tam mluví o tom, jak je Opal chytrá a talentovaná... Ale přitom se celou dobu chová jak husa. Pokaždé, když by bylo fajn si zkusit prosadit svou, tak mlčí, za to když je to fakt trapné a nevhodné, tak borka je drzá. A vy si jen říkáte "Prosím mlč! Už fakt nemluv" a stydíte se za ni.

Je tam hafo naťuknutých vážných témat, ale ty jsou vážně jen naťuknutá. Vypadá to, že je autorka používá jako jakousi výplň a hraje si s nima, jak se jí to hodí.

Romantická linka je velmi těžko uvěřitelná. Prostě bum a je to tam. Stačí na to jedna kapitola, nice.

A do toho se tam tak jako ztrácí postavy. Ehm, Olivie, například, na tu autorka tak jako pozapomněla.

Dávám tři hvězdy za sloh autorky. Takhle píše velmi dobře, člověk si všechno dokáže představit, ale bohužel tomu chybí nějaký vedení, někdo, kdo by ji upozornil na nedostatky v ději.

3 19.06.2023

Po přečtení zdejších komentářů jsem se trochu obávala začít knihu číst. Říkala jsem si, že jsem si asi nekoupila to pravé ořechové... No, nakonec to nebyla pravda.

Vermontské psycho jsem zhltla za pár dnů a to ve zkouškovém, prosím pěkně. Po nějaké době zase kniha, která je natolik čtivá, až člověk zapomíná na vše ostatní.

Zápletka je zajímá, vcelku neotřelá. Člověk tak nějak tuší, jak to celé je. Skládá si v hlavě puzzle. Ale přesto je až do konce v napětí, protože si svými teoriemi nemůže být tak docela jist. Přiznám se, že ne vše jsem si domyslela správně a že mě autorka dokázala překvapit.

Příběh se odehrává ve třech časových rovinách - 50. léta, léto roku 1989 a současnost. Ty roviny se vzájemně doplňují a jo, funguje to.

Co bych vytkla a kvůli čemu strhávám hvězdu je jednak ne úplně optimální překlad, jednak neuzavřenost některých dílčích příběhů. Aneb o Amy jsme se toho dozvěděli zoufale málo, což mi přišlo škoda.

Vermontské psycho určitě stojí za přečtení. Horor to sice není, ale thriller je to velmi zdařilý.

3 29.05.2023

(SPOILER) Velmi povedené fantasy, navíc od české autorky. To prostě musíte mít!

Vážně, kniha mě velmi bavila. Ano, je to zdlouhavé a těch popisů je tam hodně, ale vůbec mi to nevadilo, užívala jsem si to. Právě díky těm nádherným popisům se člověk cítí, jako by v Kaymeiře také byl a dýchal tamější vzduch.

K postavám si člověk musí hledat cestu, ale stojí to za to. Nakonec vám k srdci prostě přirostou.

Snad jediné, co bych vytkla, je absence mapy. Ta by byla potřeba jako sůl a vpravdě nechápu, proč v knize není.

SPOILER

Nesnášela jsem Nyeté. To i regent mi byl sympatičtější než ona XD Taková rádoby důležitá, která dělá všechno perfektně a pokud vy nejste stejně perfektní jako ona, dovolíte si nějakou slabost, tak se na vás dívá svrchu a odsuzuje. Bohužel takové lidi znám.

Daérhan měl skončit s Melyt. A Toaryl s někým úplně jiným. Ze začátku jsem mu přála Antaré, ale pak mi došlo, že Antaré musí být se Zaryhenem :D

KONEC SPOILERU

Naopak velmi pozitivní mi přijde, že dlouho člověk neví, jak se postavy spárují. Ve většině knih je to jasné od první stránky, tady nás autorka napíná. Zároveň oceňuji, že oproti jiným fantasy, se autorka vyhýbá sexuálním scénám a zbytečné brutalitě. Velké plus!

3 09.05.2023

Tohle nebylo vůbec špatné. Ne že by to bylo nějaké "wow", ale rozhodně lepší, než jak se může zdát podle recenzí.

Knihu jsem si rozhodla přečíst, protože mě prostě zajímalo, jestli je všechna ta kritika oprávněná. A závěr je, že ani ne. Chápu, proč autorku plno lidí nemusí. Upřímně, štve mě, že jejím knihám se dostává v nakladatelství takové péče, když knihy jiných autorů jsou odbyté. Vážně, viděli jste někdy, že by v knize byl barevný chat i s fotkami? Já ne a to už toho mám hodně načteno. Letní noci jsou prostě vymakané díky tomu, že autorka má konexe. Je to nefér vůči ostatním, jejichž knihy by mohli být taky tak super, kdyby se nakladatelství snažilo i v jejich případě...

Ale teď už k těm pozitivním stránkám. Oceňuji, že romantická linka není jen o fyzické přitažlivosti, jak bývá často zvykem a že hlavní postavy po sobě neskáčou jak králíci na jaře. Velké plus, vážně.
Taky se mi líbilo, že kniha může sloužit i jakási inspirace ke kreativitě na sociálních sítích. Že člověk nemusí jen scrolowat do zemdlení, ale může i nějaký zajímavý obsah sám přidávat.

Poslední, co bych vypíchla, byla realistická řeč. To se víceméně dařilo, když nepočítám používání emojis v chatech. Vážně, tolik emojis snad nepoužívá ani moje máma...

Tím plynule přecházím k těm ne úplně povedeným částem.
Nejvíc mi vadil nadbytek parazitických slov ve větách. Já chápu, že teen je používají, sama se bez nich neobejdu, ale v té knize by jich mohlo být míň. Přece jen, je to kniha :D
S tím souvisí i to, že se mi Letní noci nečetly tak dobře, jak by mohly. Do čtení jsem se musela místy hodně nutit.
Taky bych ocenila, kdyby autorka víc popsala prostředí. O městě, v němž Charlee žije, jsme se nedozvěděli vůbec nic. A já tyhle věci pro vykreslení atmosféry potřebuju :D

Poslední věc, kterou bych zmínila, jsou "úzkosti", kterými má Charlee trpět. Moc se mi to nezdálo. Maturitní ročník mám v živé paměti a upřímně, vyšilovala jsem daleko hůř než ona, přesto bych o úzkostech nemluvila. Je to normální. Je to stresový období a je úplně běžný, že ty děcka se hroutí. Neříkám, že je to v pořádku. Říkám, že to není nic tak extra, jak je v knize popisováno.
Taktéž panické ataky, které Charlee má zažívat. V průběhu knihy zažije jednu a tu rozdýchá. Přičemž tu ataku vyvolalo něco, co se dá pochopit jako stresový faktor.
Já si třeba předevčírem přivodila "hezkou" panickou ataku přečtením článku...
Ještě mě tak pobavilo, jak Noah hned ví, že Charlee má panickou ataku, když na to přišlo :D Takový expert.

Abych to shrnula - není to dokonalé, ale je to míň blbé než jiné populární romanťárny. Proto dávám čtyři hvězdy.

3 17.04.2023

Krásná kniha, u které si člověk pobrečí, ale i se zasměje.

Moc mě to bavilo číst. Což je i s podivem, protože kniha nemá nějaký velký děj. Jsou tam dvě linky - současnost a minulost. A přestože nějaké velké zvraty chybí a akce tam není snad žádná, přes to všechno se to čte skvěle. Pořád jsem otáčela jednu stránku za druhou, protože jsem prostě potřebovala vědět, jak to vlastně všechno bylo.

Postavy jsou komplexní, snadno uvěřitelné. Kdyby mi teď někdo řekl, že ti lidi vážně žijí, tak bych tomu i věřila. Vážně.

Malibu v plamenech je hořkosladký příběh o lásce, o tom, že život občas není takový, jaký si ho člověk vysnil.
Líbilo se mi, jak samy postavy dost tápaly ve svým životě, jak se ne vždycky chovaly správně. Člověk z toho získal takový ten pocit, že je v pohodě, když občas věci nejsou v pohodě. Víte jak to myslím, spousta autorů svým postavám vysní krásný život, bezchybné povahové vlastnosti a happy end. A čtenář se pak cítí tak trochu pod psa, protože on to všechno prostě nemá. To tady člověk díkybohu nenajde.
Myslím, že Malibu v plamenech je něco, co jsem právě teď potřebovala přečíst.

3 26.03.2023

Komentář se mi smazal ihned po odeslání, takže to zkouším znovu :D

Vražedná lhůta má dost patetický název i obálku, ale jinak jde o vcelku solidní knihu. Neohromí, ale ani neurazí.

Největší mínus vidím v tom, že vrah, jeho motiv i oběti jsou známé už takřka od prvních stránek. V knize chybí napětí i jakýkoliv plot twist, což je u něčeho, co se označuje za thriller, prostě problém.
Taky vyšetřovatelé na mě dojem neudělali. Takoví nemastní neslaní. V tomhle ohledu mě i vcelku zajímá jak se jejich charaktery budou dále vyvíjet, jestli v dalších dílech budou už trochu sympatičtější.

3 11.01.2023

Kniha by se dala shrnout do věty "Nečekejte Divergenci". Vážně, Spřízněni volbou je něco úplně jiného a pakliže začnete číst s vidinou toho, že jde o nějaký sequel Divergence, tak budete zklamaní.
K tomu přitom není důvod. Je to velmi dobrá kniha. Propracovaná, s neotřelým tématem a originální hlavní hrdinkou.
Jen to prostě není Divergence.

Spřízněni volbou je scifi, ve kterém se seznamujeme s partou Vyvolených, kteří už svůj boj s padouchem mají úspěšně za sebou a momentálně se vyrovnávají se svými traumaty, která utržili.
Už jen z tohohle můžeme cítit tu originalitu.
Je to snad má první přečtená kniha, v níž hlavní hrdinové už "dobojovali". Autorka otevírá témata jako ptsd, úzkosti, panické ataky...

Hlavní hrdinka nemá komplex toho, že by pořád musela všechny zachraňovat. Občas i ona sama potřebuje zachránit...

Abych to shrnula, bavilo mě to. A vřele doporučuji všem, kteří mají rádi scifi a originální náměty. Jen bych dodala, že kniha není (na rozdíl od Divergence) young adult. Sice neobsahuje nějaké explicitní scény, ale domnívám se, že mladší čtenář si ji nemusí tolik užít.

3 18.12.2022

Taková milá odpočinková četba, která ale pobaví.

Bridget je docela číslo. Občas mi přišla jako blbka, na druhou stranu, dokázala jsem se s ní i přes věkový rozdíl ztotožnit a v některých situacích jsem se vyloženě našla.

Řekla bych, že cílem knihy je, aby si čtenářky uvědomily, že někdy se holt nedaří a že je to v pořádku. Že nevadí řešit váhu, nebo přemýšlet celé dny nad blbostmi.
A tohle se knize povedlo. Takže cíl splněn.
Debaty, zda je příběh klišé nebo není, jsou bezpředmětné. Deník Bridget Jonesové je v první řadě o realistickém vykreslení života. No a k životu nějaká ta klišé patří. Bylo by teda divné, kdyby se v knize nic takového neobjevilo.

Párkrát se mi stalo, že jsem se v příběhu nemohla zorientovat. Nedávalo mi smysl, proč se řeší zrovna tohle, nebo kdo je ta postava, která se tu zčistajasna zjevila. Za to strhávám hvězdu.

Jinak by mě zajímalo, co vedlo překladatele k tomu, aby místo bloody mary psal o krvavých Mary. Jako vážně, proč?

3 25.09.2022

Kniha, která si rozhodně zaslouží pozornost.

Na Říši milosti jsem natrefila náhodou v knihovně a už podle anotace mě zaujala. Když jsem si pak doma přečetla zdejší hodnocení, tak jsem se začala bát, jestli jsem neudělala chybu. Ale ne, neudělala. Je to dobrá kniha, které se ale nedostalo moc pozornosti a která je (soudě podle skromných 71%) vcelku nedoceněna.

Autor si hraje se čtenářem a s jeho pozorností, přidává odkazy na jiné knihy či historické osoby. Ne každému se to musí líbit, nicméně, neshledávám na tom nic špatného. Autor si jasně vytyčil, co chce napsat, a to také napsal. Proč ne.

Co se týče přeskakování mezi středověkem a současností, tak se v tom šlo vyznat dobře. Kapitoly jsou oddělené, nic se nemíchá. Rozhodně není problém se v tom vyznat.

Hvězdu nicméně strhávám za klišé postavy, které mě opravdu nezaujaly, i když zřejmě měly. Taky sex scény si autor mohl odpustit. Nehodí se tam a vyloženě to bije do očí. Je to tam, jen aby to tam bylo. Nic víc.
Ještě se mi moc nelíbilo, že středověká stránka knihy není úplně ukončena. Chybí mi tam nějaké podrobnosti, další detaily z života pisatele oné slavné knihy. Vlastně je tam jeho dětství, pak skok a už je starý a připravuje se na smrt. Co bylo mezi tím, to se nedozvíme.

Celkově knihu ale hodnotím kladně. Její čtení jsem si užívala a možná kouknu i na další díly.

3 21.06.2022

(SPOILER) Tak tohle byla hrůza už od prvních stránek. Celé to působí jako slohová práce a nabízí se otázka, proč něco takového vlastně bylo vydáno...

Jediné, co se mi na knize líbilo, byl název. Vražda s vůní mandlí, to prostě zní úžasně. Bohužel, ono to tak fakt jen zní, ve skutečnosti je to docela katastrofa.

Prvních pár stránek působí, jak kdyby je psal třeťák. Těžko říct, jestli je takový i originál, nebo se na tomhle podílel překladatel, ale... Už jen to docela odradí. Pak se ten styl trochu zlepší, minimálně tak, že je to čitelné.

Samotný příběh je nic moc. Stránky rychle utíkají, to je tak jediné plus, za které hodnotím dvěmi hvězdičkami, ale jinak je to naprosto o ničem.
Postavy tomu taky nepomáhají. Detektiv působí dojmem idiota, ostatní postavy jsou vykresleny též v dost nelichotivém světle a nemají možnost se obhájit.

SPOILER

Opravdu bylo nutné přidat do knihy incest? Přestože to děj nikterak neovlivní? Za mě to teda rozhodně nutné nebylo. Spíš to jen umocnilo špatný dojem z knihy.

3 30.05.2022

První kniha od autora a zajisté ne poslední.

Sníh se mi opravdu líbil. Je to filosoficky laděné, mnohovrstevné dílo odehrávající se v kulisách chudého tureckého městečka. Na první pohled se kniha zdá nečitelná a nepochopitelná, ale po pár stránkách se děj rozjede a čte se to samo. Nedělám si žádné iluze, že bych pochopila každou jednotlivou vrstvu příběhu, to v žádném případě, nicméně, i tak mi tento zasněžený příběh něco dal. Jednak autor zajímavě rozebírá náboženskou otázku. A to tak, že je to poutavé a inspirující i pro naprostého ateistu. Jednak také kniha umožňuje nahlédnout do turecké politiky a do konfliktu mezi sekularismem a náboženstvím.

Trochu mi vadily postavy, které se dle mého chovaly občas podivně až pateticky. Ale to se dá přičíst odlišné kultuře.

Sníh doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl a kterým nevadí u knihy občas trochu víc přemýšlet. Také pro ty, které zajímá problematika Turecka, tak bude kniha jistě přínosná.

3 01.05.2022

První díl jsem četla už před nějakou dobou, takže objevení sequelu pro mě bylo příjemné vrácení se do slunného kalifornského podnebí, které jsem ani nečekala, že přijde.

První díl se mi líbil, nicméně mi v něm chybělo něco hlubšího. To v tomhle díle už nacházíme hned v několika podobách - Maevin nekončící boj s nemocí, Knoxovy problémy s otcem i Phoebiny rodinné trable způsobené smrtí otce.

Kniha je dostatečně napínavá a tím pádem i čtivá. Postavy sympatické a promyšlené, což oceňuji. Ústřední trojici jsem měla ráda od začátku až do konce.

Pět hvězd dávám především za to, že mě příběh velmi bavil a že párkrát i slza ukápla.

Líbilo by se mi se někdy s hrdiny setkat, nejlépe v kavárně Contigo :)

3 27.03.2022

Klasika s nadčasovým humorem. Tenká knížečka, kterou člověk přečte za odpoledne a několikrát se při tom i zasměje.

Jediné, co mi vadilo, bylo "poselství" knihy. Tedy to, že ženy by měly na slovo poslouchat muže, že jsou jejich majetkem a jakýkoliv jejich názor snižuje jejich cenu.
Na druhou stranu, je nutné brát v potaz, kdy bylo dílo napsáno...

3 08.01.2022

Zhruba před rokem jsem od Mony Kasten přečetla knihu Věřit znovu, která mě zrovna neoslovila. Ale jelikož minimálně její začátek byl vcelku nadějný, rozhodla jsem se, že autorce ještě šanci dám. A ta šance přišla s prvním dílem série Maxton Hall.

Musím říct, že Zachraň mě mě bavilo mnohem víc než Věřit znovu. Příběh si na nic nehraje, je to klasická slaďárna, kterých je na Wattpadu tucet. Avšak mě tyhle klišé příběhy baví!

Od začátku do konce je děj předvídatelný. Za celou dobu se nestalo nic, co by mě překvapilo. To mi ale ani nevadilo. Je to tak nějak uklidňující, když člověk tuší, co přijde.

Postavy byly průměrně sympatické. Z Ruby ani Jamese si člověk na zadek nesedne, ale na druhou stranu, v knize nebyl žádný moment, kdy bych je toužila proplesknout. Takže jak říkám, průměr.

Do tohohle slova by šla vlastně shrnout celá knížka. Není to nic wow, ale průšvih to taky není. Dávám solidní čtyři hvězdy, protože mě to fakt bavilo číst a celý den jsem se vždy těšila, až si večer budu moct ke knize sednout a zase pár stránek přečíst.

Přesto mi to nedá a musím zmínit i ten překlad. Tomu člověku, který do textu nasypal všechny ty "maminky a tatínky" bych už k překladu nesvěřila ani obal jogurtu. To mu to sakra nepřišlo ani trochu divný a vadivý?
Faktem ale zůstává, že už původní text asi musel stát za to. Některé scény nedávají smysl (třeba hned na začátku, kdy Jamese jeden z jeho kamarádů strčí do hrudi a James následně spadne do bazénu obličejem napřed, což prostě není možné vzhledem k tomu, že nepadal z žádné výšky a neměl čas se nějak "přetočit"), někde si musíme jako čtenáři něco domyslet a jinde zase něco odmyslet (třeba když je ve větě použito slůvko "vždy", ale vy víte, že ta situace rozhodně nenastává vždy, ale že je pro postavy nová a zažívají ji poprvé). Evergreenem pak zůstávají příliš spisovné dialogy, které jsou až nereálné, protože takhle prostě nikdo nemluví, tím spíš ne puberťáci.

2 28.04.2024

Ideální kniha pro jarní dny. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala právě v tomto období, ke kterému se, dle mého, velmi hodí.

Příběh je krásný. Je to takové miloučké, protkané láskou k přírodě a slovanskou mytologií. S tou autorka pracuje velmi zdárně, opravdu se mi líbilo, kolik různých bytostí nám zvládla představit. I přes to množství má každá jednotlivá bytost, která se v příběhu objeví, nějaký účel a žádná z nich tam není "jen tak".
Autorce se ve mně dokonce podařilo zažehnout touhu dozvědět se o slovanské mytologii víc.

Autorka má velmi příjemný styl psaní. Trochu víc popisný, ale to mi nevadilo. Přesto bych asi zmínila, že zvlášť ze začátku stránky moc neutíkaly. Bylo pro mě těžké vzít knihu do ruky. Avšak jakmile už jsem ji v těch rukou měla, tak jsem četla xd Z tohoto důvodu strhávám jednu hvězdu.

I přes toto jde o velmi povedenou knihu a já se těším na další příběh od této nadějné české spisovatelky!

2 19.04.2024

(SPOILER) Tahle kniha je zajista originální svou formou. Jednak se tu vyskytují emaily, sms zprávy, dopisy a "román". V tomhle se autorka opravdu vyřádila.

Začátek mě dost bavil, začetla jsem se prakticky ihned. Postupem času má pozornost ale ochabovala. Přišlo mi, že se řeší pořád to samé a v knize se nic nového neděje.
Satisfakci mi nepřinesl ani konec a rozuzlení. Představovala jsem si něco "víc".
Celý příběh se vlastně snaží o vibe romantismu a starých časů. Ten konec ale odpovídá spíš moderním young adult. Ne, nejsem s ním spokojená.

SPOILER

Poselství knihy je v podstatě to, že nemáš mít hlavu příliš v oblacích a brát, co je. Což u některých věcí chápu, ale láska by měla být opravdu láska. Možná jsem romantička, ale chodit s někým (nebo si ho nedejbože vzít) proto, že je hodnej, je blbost. Láska je přece víc než jen tohle!
Elias si vezme Lorelai, protože se hezky chová k personálu a protože se mu líbí, jak maluje. Takže sňatek z rozumu, nic víc.
To stejné vlastně udělá i Josie, když se dá dohromady s Oliverem. Sice ji nepřitahuje a cítí k němu jen přátelství, ale chová se k ní hezky, tak why not.
S tímhle nesympatizuji. Když už to nemohlo dopadnout romanticky, tak bych radši brala nějaký tragický konec příznačný pro tu dobu.

KONEC SPOILERU

Asi bych hodnotila líp, kdybych knihu četla jako mladší.
Bohužel Nejdražší Josephine je vydáváno za literaturu pro dospělé, přestože je to čisté young adult a je to ideální pro čtenářky 13+. Takže na tohle trochu pozor. Řekla bych, že je to takový pokus o Pýchu a předsudek pro děti.

2 04.02.2024

První kniha od autora a dost možná poslední.

V knihovně mě Hlasy mrtvých zaujaly anotací. Čekala jsem napínavou detektivku, kde do konce nebudu vědět, kdo je vrah, avšak... Kniha anotaci moc neodpovídá. Od začátku se ví, kdo je vrah, a příběh pojednává o jeho složitém dopadení a také o životě detektiva Parisiho. Žádné vyšetřování fakt nečekejte.

Samotný děj je i přesto vcelku napínavý a rychle to utíká. Bohužel kniha má hafo much, které mě v průběhu čtení neskutečně vytáčely.

Překlad je na dvě věci. Místy to zní, že překladatel neumí česky. Líp by kolikrát dal větu dohromady Ukrajinec, který se česky učí dva měsíce.

Abych ale vše nesváděla na překladatele, on už i ten původní text musel být zajímavý. Top strop je věta, v níž se píše, jak v nemocnici pochodovali mrtví. Další perla je, že když nakonci někoho zavraždí na záchodě, tak se o odstavec dál mluví o tom, že dotyčný byl zabit v domě (pro upřesnění: do restaurace přišel patolog a místo aby zamířil za mrtvolu na záchody, tak za ní šel do domu)...
Taky si autor plete postavy. Těch je tam teda hafo, takže se mu ani nedivím, ale kdo jiný by si je měl pamatovat, když ne autor?
Kromě záměn jmen dochází i k dalším nepřesnostem. Tak například inspektor Watson měl se svou zesnulou sestrou nejdříve vlažný vztah, ale o cca padesát stran dále vypráví, jak byli nejlepší kamarádi a říkali si všechna tajemství.

Samotný styl autora je takový podivný, zvlášť ze začátku. Různě přeskakuje a říká úplně random fakta. Třeba poručík Parisi mluví o rodině a jen tak se zmíní, že jeho syna zneužil pedofil... Nebo vypráví o tom, jak je s přítelkyní v restauraci, a plynule přejde na to, že jeho zesnulá manželka užívala antikoncepci. Připomínalo mi to příběhy na Wattpadu, kde mladé autorky neudrží nit vyprávění a přeskakují z jednoho na druhé.

Jinak hlavní postava mě řádně iritovala. Jeho vztah ke svým vlastním dětem je takový... Eh. O svých nejmladších dětech se nikdy nezmíní jménem, jsou to pro něj jen "holčičky". Mám podezření, že si jejich jména ani nepamatuje :D Své starší děti s oblibou házel na krk své staré matce, aby si mohl užívat s milenkou. Za milenku neváhal utrácet - luxusní restaurace, hotely. Vrchol všeho - prstýnek za tři tácy. Přitom mluví o tom, jak těžko vychází s penězi a že děti nemůže vzít ani na pořádnou dovolenou.

Hlasy mrtvých působí dojmem devadesátkového amerického seriálu o poldech. Mafie, střílečky, pajzly, v nichž se slízají fízlové. Nic moc promyšlenýho, ale za to napěchované zbraněmi a klišé. Nevím, na mě to nefungovalo.

2 16.07.2023

Jedno velké wow. Po nějaké době zase kniha, která mě zcela pohltila a která ve mně probudila emoce.

Neměla jsem vysoká očekávání. O to víc jsem byla překvapená, o jak skvělou knihu jde.

Všechny hvězdy na nebi jsem přečetla během dvou dnů. Je to neskutečně čtivé, stránky se otáčely prakticky samy.

Nevím, co víc napsat, abych nic nevyspoilerovala :D Postavy jsou komplexní a všechno, co se v příběhu stane, velmi snadno uvěřitelné.
Některý věty nebo situace mi až vehnaly slzy do očí, protože mi na mysli vytanuli mý vlastní vzpomínky.

Mezi motivy příběhu patří toxic friendship, tajemství, ale i drogy.
Vlastně sledujeme cestu Ellory, která se s tím vším snaží nějak vyrovnat.

Abych nebyla jen pozitivní, ten překlad místy nebyl úplně ideální. Chtělo by to po sobě přečíst.
A taková asi blbost, ale jméno Ellory mi k hlavní hrdince prostě nesedělo :D

Závěrem jen dodám, že Všechny hvězdy na nebi rozhodně stojí za přečtení. Strašně nedoceněná kniha.

2 05.07.2023