budíček komentáře u knih

Hezký a čtivý román od této autorky. Kdo má rád historické romány přijde si na své. Když jsem si ho tenkrát půjčovala v knihovně byla jsem trochu skeptická, přece jen Spartakovo povstání jsem měla zafixované spíš jen jako boje a trnula jsem, jak se tím budu prokousávat, nicméně autorka vytvořila poutavý a silný příběh o jednom člověku, který dokázal vést davy a bojovat za svůj cíl a nakonec mi stránky jen ubývaly před očima.Taky se mi líbil jeho vztah s Amaltheiou. Závěrečnou bitvu si tak nějak pamatuju dodnes (teda ne slovo od slova ale spíš, jak na mě působila). Není římského lidu mě přece jen od autorky nadchlo zatím nejvíc, ale i tak si Spartakus vyšší hodnocení rozhodně zaslouží.

1 08.06.2013

Dodnes mám z této knihy zakořeněný takový ponurý pocit a přitom paradoxně se mi četlo toto dílko docela dobře (i když je to už nějaký čas, co jsem Zabijáka četla). Dodnes si také pamatuju na tu atmosféru prádelny, i na to jak jsem toho příživníka Lantiera i ty další záporné postavy nesnášela a jak mi Gervaisa připadala naivní tou svou neustálou vírou, že se přece jen vše v dobré obrátí (tou naivitou myslím její vírů v ty příživníky, co se o ně starala, a co na ni kašlali) a přitom se propadala až na dno. A přitom to s ní nevypadalo až tak hrozně, když byla schopná se o sebe postarat po Lantierově odchodu… Další poznatek, co mi utkvěl v hlavě, jak autor dokázal vystihnout, jak alkohol dokáže udělat z člověka trosku (i ten jeho popis deliria). Konec mě zasáhl asi nejvíc, dodnes mám tu scénu uloženou v hlavě i když na druhou stranu pro hlavní hrdinku znamenal nejspíš vysvobození… (za přečtení stojí, a ten nemizící pocit ponurosti, co mě provázel při četbě, přetrval až dodnes ).

“Markýz se škrábal na nose. „Mladý muži,” pronesl, „existují dva Londýny. Je Nadlondýn - tam jsi žil - a pak je Podlondýn - Spodní strana - obydlená lidmi, kteří propadli škvírami světa. Nyní jsi jedním z nich. Dobrou noc.”

Gaimanova fantazie nemá hranice, ve Hvězdném prachu vytvořil kouzelný až pohádkový svět za Zdí, v Nikdykde zase trochu temný, místy děsivý, ale neméně zajímavý a lákavý Podlondýn. Je to místo, kde není radno si proti sobě poštvat krysy, protože nikdy nevíte, jestli Vám třeba nezachrání život, místo, kde se konají neuvěřitelné trhy s tím nejroztodivnějším zbožím, místo, kde potkáte bojovníky, nájemné vrahy, urozené pány, krysomluvčí, krásky, co vysávají z lidí život a další prapodivné bytůstky, které tu žijí. Mojí nejoblíbenější postavou byl sám markýz de Carabas, pánové Croup a Vandemar mi nevím proč trochu připomínali Kulhánkovo duo Wries a Van Vren a Richard a Dvířka byli občas až roztomilí (zvlášť ta kocovina po vínu z Atlantidy mě pobavila :)).

Nikdykde je opravdu knížka, do které když se začtete, tak máte problém se odtrhnout, místy napínavá, kdy vám nedá vydechnout dokud nedočtete, kam to autor zase hlavní hrdiny poslal a místy vtipná, občas mě dost bavily Richardovy vnitřní úvahy v jeho imaginárním deníku :).Nicméně na konci knížky si ten zpočátku nehostinný a děsivý Podlondýn zamilujete stejně jako Richard a trochu litujete, že už to všechno skončilo… Pak zbývá než se těšit na některý z dalších Gaimanových fantazijních světů :).

7 08.06.2013

Krásná knížka, která je sice stylem trochu náročnější, ale pokud se tím čtenář nenechá odradit, užije si zajímavý a krásný příběh. Tak trochu mi to připomínalo Romea a Julii počesku zabalené ve starobylém hávu :) Jak jsem zmínila styl knížky není pro každého, ale kdo propadne kouzlu příběhu, bude ho řadit mezi svá oblíbená díla a za sebe můžu jedině doporučit...

3 08.06.2013

Krásná kniha… Už dlouho jsem si přála, aby se mi do rukou dostala podobná knížka a Řeka bohů moje přání nad očekávání splnila. Taita je znamenitý vypravěč a jeho příběh mě připoutal ke stránkám, od nichž se jen těžce odtrhávalo…

Ale co je vlastně na Řece bohů tak úžasné?! No pokud máte rádi Egypt, chcete cítit rozžhavený písek pouště, vidět královské paláce nebo uličky Théb, zažít plavbu po Nilu, lov všeho druhu, navštívit vodopády, pevnosti ve skalách nebo zažít boje s domorodci a výpravy proti nepříteli, a samozřejmě taky zažít trochu zakázané lásky, tak tady to máte všechno pěkně úhledně naservírováno na nějakých 730 stranách. Pokud se vám rozsah knihy zdá moc, vězte, že vám uběhnou ani nebudete vědět jak.

Jediné mínus si neodpustím zmínit a to bylo až neskutečné obdivování Lostris a Tana ze strany Taity. Z jeho zkresleného popisu působila ústřední trojice téměř dokonale a bezvadně, přitom ale čtenáři sám Taita zásadní chyby hrdinů ukazoval co chvíli. U Taity to byl jeho egocentrismus a vychloubačství vlastní geniality, Lostris byť dle Taity dokonalá za každé situace, na mně osobně působila často jako umíněná manipulátorka a Tanus, ten byl jediný celkem normální až na to, že občas ta jeho čestnost působila trochu přehnaně. Tímto mi občas dost lezli na nervy, ale na druhou stranu měli také řadu vlastností, pro které byli skutečnými postavami a působili více lidsky, než jak je vnímal sám Taita. Síla jejich přátelství byla místy až dojemná.

Co se stylu psaní týče, jak už jsem zmínila výše tak těch nějakých 700 stran ubíhá svižně, skoro pořád se něco děje a hluchá místa téměř nejsou. První část knihy mi přišla trochu akčnější ale druhá to zase vyrovnala barevností děje a zajímavými místy, kam hrdinové zavítali na své plavbě.

Co dodat?! Snad jen, že už se nedivím, že je Řeka bohů tak vyzdvihovaná, po jejím přečtení můžu říct - že právem.

6 08.06.2013

Tak sice jsem to dočetla, ale budu v těch pochvalných názorech na knihu vybočovat. Co se dá dělat, na mě tohle dílko zas až tak nezapůsobilo. Ne že by to bylo úplně špatně napsané, to ne, jen jsem mezitím stihla přečíst asi deset jiných knížek (mnohdy byly rozsahem větší). První polovina se mi neskutečně táhla (a neodložila jsem ji definitivně jen proto, že mi bylo líto toho nechat, když už jsem tak daleko, a tak jsem to odkládala a četla po pár stránkách) a druhá byť byla o něco lepší, dějově záživnější a pár momentů tam bylo dobrých, tak mě stejně nedonutila hodnotit jinak než průměrně. Film se mi líbil víc. Čekala jsem víc. A víc se bohužel nekonalo...Sonda do života a poměrů v cirkuse to byla zajímavá, příběh hlavních postav docela taky (včetně osudu stárnoucího hlavního hrdiny v druhé linii příběhu), ale nepřesvědčilo mě to na více než necelé 3 hvězdy...

1 08.06.2013

„ Opravdový zasvěcenec ví, že nejmocnějším tajemstvím je to, které nemá žádný obsah, proto ho žádný nepřítel nemůže vymámit.“

Foucaltovo kyvadlo je dílo, po jehož dočtení čtenář zůstane dlouho sedět a hledí na poslední stranu a v hlavě mu kolují desítky myšlenek… Říká si, jak je vůbec možné, že román, který má tolik vrstev, tolik dějových uliček a tolik tajemství ukrytých mezi řádky, dokázal autor tak hezky proplést, pospojovat a dovést do zdárného konce, přičemž byl navíc schopný zachovat logiku toho všeho. A taky čí pravda je pravdou skutečnou, a kdy už se jedná o utkvělou představu pomatence?! (tím pomatencem samozřejmě nemyslím autora, ale postavy v knize)

Ústřední myšlenkou (dějovou) je tu ztracené tajemství templářů. Ano, na počátku čtrnáctého století došlo ve Francii k „zničení“ tohoto řádu, ale bylo tomu opravdu tak? To se mocný řád vzdal jen tak a nechal se vést jako ovce na porážku?! Copak neměli v záloze žádný tajný plán, na uchování svého tajemství? V nakladatelství, kde pracují hlavní postavy této knihy se jednoho dne objeví podivný plukovník Ardenti se svým rukopisem a se zmínkou o kusu pergamenu se zbytky nějakého nejasného poselství, které bylo před lety nalezeno v jedné podzemní kobce. Přichází rovněž se svou verzí řešení pergamenu, které dle něj neznamená nic jiného, než tajný plán templářů, o tom jak kdy a kde si mají po staletí předávat zasvěcené osoby tajemství templářů a to má být tímto důmyslným způsobem uchováno po celé generace. Po návštěvě nakladatelství plukovník záhadně zmizí, není však první osobou, která se díky zmínce o tajném poselství ztratila. Hlavní hrdinové se snaží zjistit, zda byl onen „Plán“ jen plukovníkovým výmyslem, nebo mohl být skutečný. Čím dál víc se ponořují do historie jak řádu templářů, tak i do různých tajemných společenství, které se v minulosti objevovaly a pokoušely se toto tajemství odhalit nebo na ně navázat. Zjistí také, že k předání tajemství v historii díky několika okolnostem nedošlo, proč tomu tak bylo osvětlují také. Na nějaký čas se rozdělí, hl. hrdina Casaboune odcestuje do Brazílie, ale i tady naráží na templáře, byť jen okrajově. Poznává i v tomto místě duchovní společenství s tajemnými rituály. Potkává tajemného Agliého, jenž snad o okultních společenstvích a různých sektách ví snad vše a podle chování vypadá jako by pocházel z dávno minulých století a prožil si několik životů.

Plukovníkův plán však má několik trhlin a byl vůbec pergamen opravdu skrytým poselstvím pro zasvěcené, kteří se ukrývali? Pátrání po zmizelém plukovníkovi nakonec nikam nevede a je odloženo. Hlavní hrdinové si po čase, kdy se neustále setkávají s různými narážkami na templáře a tajné sekty „rádoby zasvěcených“, kteří touží poznat tajemství rozhodnou, že zkusí sestavit vlastní verzi příběhu, jenž popisuje, co se s templáři vlastně stalo, proč plán selhal a také, co je vůbec tím přísně střeženým tajemstvím. Jejich nevinná hra se jim však vymkne z rukou a „Tamti“, co prahnou po poznání „Plánu“ udělají pro jeho získání cokoli…

To je jen jedna z linií, která se v knize objevuje, pominula jsem v tomto komentáři osobní příběhy hrdinů, filosofické pasáže i exkurze do historie různých sekt, okultismem se zabývajících osob a různých úvahových pasáží. Myslím, že je to jedno z nejnáročnějších děl, co se mi kdy dostalo do rukou (prvních 70 stran byl vážně intelektuální masakr, ve kterém jsem docela plavala), ale celkově je to dílo které působí tak precizně, že se nad ním dá jen tiše žasnout.

Poslední rituál je opět jednou z knížek, u které mi stránky mizely před očima a nebylo jednoduché se od nich odtrhnout. Od autorky jsem už četla knihu Mrazivé světlo a ta byla taky dost čtivá, takže mě překvapilo, že Poslední rituál nebyl zklamáním, ale naopak překvapením (tuším Mrazivému světlu předcházel). Děj byl promyšlený a propletený, konec trošku rychleji smetený ze stolu než by si dílko zasloužilo, ale v celku dost dobrá detektivka. Navíc téma čarodějnictví na Islandu mě zaujalo samo o sobě. Vraha jsem opět nezjistila i když mi bylo trochu jasné alespoň to, kdo vrahem nebude...Postavy měla autorka promyšlené a upřímně ta podivná parta studentů historie se zálibou v čarodějných rituálech mi dvakrát sympatická nebyla. Kdo zohavil tělo oběti podivným symbolem mě sice napadlo, ale vrah mi až do posledních stránek jasný nebyl - ani motiv. Trochu jsem se ztrácela v těch historických souvislostech, bylo jich celkem dost, ale popis některých starých rituálů, které se na Islandu prováděly byly v rámci příběhu "zajímavé".

2 08.06.2013

Sladký čtvrtek navazuje na osudy v ulici Na plechárně. Bylo mi trochu líto, že se Li Čong odstěhoval a nahradil ho ten podezřelý Mexičan, co si liboval ve zločinu všeho druhu - došlo k výměně některých postav a příchodu nových, ale co už se dá dělat?! :) No přiznám se, že Plechárna mě bavila víc. Bylo tam víc vtipu, tady se spíše řečnilo ve vážnějším duchu. Nicméně Steinbeck psát umí a je to dobrý autor, který i to nejobyčejnější prostředí a nejvšednější situace dokáže přesně vystihnout.

08.06.2013

Docela mě překvapuje, že má tohle Steinbeckovo dílko, nižší hodnocení. Vím, je to psáno trochu jiným stylem, než jako u jeho pozdější tvorby - taky to byl jeho první román, a každý autor nějak začíná - ale na to že to je prvotina, tak vůbec ne špatná. Právě naopak docela čtivá. Příběh kapitána Morgana, od jeho prvotního rozhodnutí, že se odejde plavit po moři, odchodu z rodného Walesu, nalodění se na první loď , jeho zajetí, následná svoboda a pak už slibná kariéra slavného piráta, dále dobytí "Poháru zlata", střet s Červenou světicí i prožívání jeho osobního pekla a hledání sebesama, měl něco do sebe. Kromě popisu života hrdiny se autor také zabýval jeho vnitřními pohnutkami (jeho honbou za svým snem, vnitřní sebetrýzeň nad činy a jejich následky, jeho nejistoty i jeho rozhodné skutky, plány a strategie atp). Občas mi přišly některé dialogy slabší nebo přebytečné, ale vzhledem k tomu, že to byl autorův první román, tak se tato drobnost dá tolerovat ;). Na nějakých dvěstěpadesáti stranách se autorovi podařilo zachytit příběh jednoho muže i dobrodružství pirátských plaveb a touhu, která člověka nutí jít si za svými sny.

2 08.06.2013

Nic není tak prosté byla druhá kniha od paní Legátové, která se mi dostala do rukou, a upřímně po Jozově Hanuli to byl slabší kus. Pravda, je to jiný žánr, ale čtenář to prostě pozná hned. Styl psaní je pořád kvalitní, jde spíš o obsah. Knížka obsahuje 4 "detektivní" povídky. I když jsem ji četla před pár měsíci, a vybavit si obsah knížky i po pár letech mi nedělá problém, tak tady si vzpomenu asi hlavně na povídku Vraždy v lomu, která byla kvalitní, a možná trochu na první povídku Případ Vlastimil, která mi přišla po přečtení trochu jako zklamání, protože jsem čekala něco víc. Navíc kromě zmiňovaných Vražd v lomu, se mi zbylé tři povídky tak nějak dějově zaplétají jedna do druhé a tvoří mi ve vzpomínkách společný povídkový chaotický chumel, i když nemají jinak nic společné kromě osoby detektiva. Nečte se to špatně, jen je to takové průměrné dílo, které neurazí ale ani nezanechá nějaký hlubší dojem. (Výše zmiňovaná autorčina předloha pro Želary byla nesrovnatelně lepší)

08.06.2013

Zatím asi nejslabší Coelhovka, co jsem četla (váhám ještě nad Záhirem, ale ten mě místy přece jen oslovoval, i když jsem taky občas váhala kudy se to ten Coelho v té knížce vlastně ubírá...). No co mě rozčilovalo nejvíc byla sama hlavní hrdinka. Ona sama o sobě nemluví, to za ni obstarají osoby, se kterými je dělán rozhovor. Nicméně z toho, co se o ní člověk dozví, je to egocentrická ženská, která zatancuje v záchvatu extáze a chlapi kvůli ní padají na kolena a následují ji zmanipulovatelné masy... První studentskou lásku si vezme za muže a vztah po krátké době trvání končí... Ano stává se to, ale já měla neodbytný pocit, že si ho brala jen proto, aby s ním měla dítě a jak byl účel splněn šla o dům dál...Navíc i z jejího dalšího počínání na mě působila spíš jako sobecká mrcha než jako starostlivá matka a dobrý člověk. Nevím asi nejsem pro tuto knížku dost velký snílek (a že si ve světě fantazie běžně docela užívám...:)), realista by se měl tomuto dílu radši vyhnout. Ono to ani běžnému čtenáři, který by si to vybral jako seznámení s autorovou tvorbou, moc nepřinese, akorát ho od čtení Coelhovek odradí a to by bylo docela škoda, protože Coelho, pokud se zrovna s neodbytnou zarputilostí nepokouší nacpat víru do svých děl píše dobře a má světu, co sdělit...(tak nějak si ale nejsem stoprocentně jistá v co vlastně věří, protože co knížka to uctívání jiné vyšší moci, přírody, Boha, vesmíru... fakt jsem to nepobrala a ani to hlouběji zkoumat neplánuju) Koneckonců ne nadarmo jsou jeho citáty a myšlenky tak oblíbené...Ale i mistru tesaři občas něco nevýjde, a to je tento případ...

2 08.06.2013

Krásná pohádka pro dospělé, která se moc hezky četla. Gaiman má úžasnou fantazii a svět za zdí mě úplně pohltil i se všemi jeho úžasnými místy a neobyčejnými postavičkami, které tam žily. Na druhou stranu občas mi přišlo, jako by knížka něco vynechávala, některé situace mohly být propracovanější (občas to vyvolávalo pocit, že něco chybí). Viděla jsem i film a ten mě bavil jako už dlouho nic. Když to porovnám, přišlo mi párkrát, jako by film doplňoval knihu a naopak. Nicméně knížka má svůj kouzelný styl, jakým je psána, úžasný svět fantazie a příběh, který se čte jedním dechem. Film má svůj vtip (ten byl silnější než v knize) a některé scény lepší (alespoň pro mě osobně, např. scény se 7 bratry, scény na létající lodi, boj s čarodějnicí). A konec knížky byl moc hezký -pohádkový (film ho měl trošku jiný, ale taky pěkný).

No shrnu to, obojí se mi líbilo a pěkně se doplňovalo, ale styl jakým je knížka psaná se mi líbil a i námět, prostředí a postavy ukázali autorovu fantazii. Nešlo si je neoblíbit a na konci knížky mi bylo líto, že to skončilo. Koneckonců koho by nelákalo cestovat při světle svíce a kdo by si nepřál být nevyhnutelně zdržen světem :).

1 08.06.2013

Uličku Na plechárně jsem si i s jejími zvláštními a svéráznými figurkami zamilovala. Nešlo to jinak :), i když jsem si ze začátku říkala, co na tom Steinbeckovi všichni tak vychvalují... Měla jsem problém se začíst a jeho popisy byly takové ... no jiný styl, než na jaký jsem zvyklá. Ale pak se to nějak zlomilo a já Plechárně podlehla. Nečekaně ! Naráz mi popisy nevadily a naopak přesně vystihovaly a dokreslovaly atmosféru děje. Jako bych se místem procházela společně s hrdiny... Navíc Steinbeckův humor mi tady sedl. Byl jemný i drsný zároveň stejně jako samy postavy. Nejvíc se mi líbily kapitoly, kde se objevoval Li Čong nebo Mackova banda, ale i ostatní postavy si mě získaly. Jen u některých kratších kapitolek mi občas přišlo, že byly trochu navíc. Nicméně ti lidé drsného zevnějšku, co si našli svůj způsob, jak se poprat se životem a přitom měli pořád dobré srdce a úmysly (i když jim plány vždy nevyšly tak jak zymýšleli) mají moje sympatie... :) Bylo to moje první setkání se Steinbeckem, ale v budoucnu mám v plánu se k nějakému jeho dílku vrátit...

4 08.06.2013

Skvělá knížka, která mě nadchla a dostala jsem se k ní úplně náhodou. Když jsem četla názory na ni, tak ji srovnávaly s Brownovými díly. Brownovy knihy se také týkají starých ukrytých tajemství, spolků a symbolů a píše sice o něco čtivěji, ale to je asi tak jediné, co se dá srovnávat, jinak bych je vůbec neporovnávala. Labyrint má totiž nesrovnatelně! propracovanější děj, postavy i prostředí. Řekla bych, že autorka se docela s příběhem vyhrála. Jsou zde dvě linie, současnost, která začíná na vykopávkách poblíž ukryté jeskyně ve Francii, kterou náhodou objeví mladá žena Alice a od tohoto objevu dojde k událostem, které jí začnou měnit život. Jeskyně ukrývá tajemství, které je pro jisté lidi velmi důležité. Alice postupně odkrývá dílky celé skládačky příběhu, seznamuje se s důležitými osobami a také odhaluje hlavní tajemství druhé hrdinky i to, co s ní má společného, i když žily každá v úplně jiné době. Druhá hrdinka Alais žije ve 13.století na jedné pevnosti ve Francii. Její příběh je zajímavější, seznamuje čtenáře s tehdejším životem, prostředím a intrikami... Navíc jsou tu 3 tajemné knihy, které stráží tři strážci a staré tajemství, které se nesmí dostat do nepovolaných rukou. Víc neprozradím, ať ostatní čtenáře nepřipravím o požitek z četby, navíc i anotace popisuje pár dalších prvků knihy. Pro ty, co si užívají v knihách středověk, tajemství nebo odkrývání dávno ztraceného to doporučuju, navíc bych řekla že má autorka k faktům (alespoň co se prostředí týče) přece jen blíž než Brown... :)

5 08.06.2013

Úchvatná kniha o životě, smrti, lidských snech, rozhodnutích, lásce a taky o tom, jak může osud kdykoli všechno úplně obrátit. Rozhodně je to jedna z knih, kterou by si měl každý alespoň jednou v životě přečíst, a která po dočtení zanechá ve čtenáři hluboký dojem.

6 08.06.2013

Krásná sbírka pověstí, ke které se ráda vracím. Kdo má rád statečné rytíře, loupežníky, urozené pány a paní, ztracené poklady, čarodějná prokletí, čerty, víly, vodníky a další pohádkové bytosti, hrady, jeskyně, zámky, nebo se jen rád sem tam vrátí do světa fantazie, který ho bavil v dětství, si příjde určitě na své...Navíc paní Lisická píše hezkým stylem, který čtenáře nenudí...

1 08.06.2013

Zajímavá detektivka z exotického prostředí a jako bonus se tam objevuje jeden po pomstě lačnící duch. Přesto je to detektivka a ne horor. Anotace je celkem výstižná, takže se dějem moc zabývat nebudu, spíš stylem jakým je knížka napsaná. Zpočátku jsem měla problém se začíst, ale poté, co jsem se zorientovala v postavách a prostředí, to bylo lepší. Přesto první polovina knihy se občas trochu táhla, ale popisy prostředí a povahy postav vykreslila autorka dobře. Metody vyšetřování a pátrání přizpůsobila době, ve které se příběh odehrává, takže to hlavní postavy neměly vždy jednoduché a v cestě jim stála i řada dalších překážek. Nicméně druhá polovina knihy nabrala spád, tempo děje se stupňovalo a stránky ubíhaly jedna za druhou až dokud nepřišla ta poslední...

08.06.2013

Poutníka řadím mezi moji top 3 od Coelha. Autor popisuje svoji pouť přes Španělsko, aby našel svůj meč a dokončil duchovní rituál. Během své cesty zažívá různá dobrodružství a potkává různé lidi. Putuje se svým průvodcem a učitelem Petrem, který mu ukazuje krásy i tajemství Svatojakubské cesty, kdy procházejí horami, malebnými vesničkami, nebo opuštěnými místy, kudy lidská noha příliš často nekráčí. Kniha je opět plná moudrých myšlenek a citátů, především těch týkajících se lidských snů a jejich naplnění a také cest, kterými se každý člověk v životě ubírá. U některých míst, kterými putují vypráví staré legendy, které se s místem pojí a autora během cesty také čeká boj s jeho osobním démonem. Objevují se opět i myšlenky týkající se víry, ale protože Coelho je autor, ke kterému to duchovno prostě patří, tak to nepřekvapuje, a komu se Coelhův styl psaní líbí, tomu to až tak vadit nebude. Hlavní myšlenkou je dosažení svého snu/cíle (tady hledání meče) a nalezení cesty, která k němu vede...

1 08.06.2013

Prostě skvost. Řadím se k zástupu těch, co je Zkrocení zlé ženy jejich nejoblíbenější Shakespearovo dílo. Ty nápadité verše, ten vtip a akce, ten temperament postav... prostě úžasné, to se panu Shakespearovi povedlo... Bavila jsem se a smála a litovala, že už je konec... Kateřina a Petruccio jsou oba rázné a ohnivé osobnosti a scény s nimi byly nejlepší, ale i ostatní figurky byly zábavné, takže tato komedie nestála pouze na ústředních postavách a dialogy byly opravdu originální a zábavné. :)

A Richard Burton a Liz Taylorová byli ve filmovém zpracování nepřekonatelní...:)