Brambram komentáře u knih
Tahle kniha pro mě byla zklamáním, velká reklama, nádherná obálka, velké očekávání. Nevyplnilo se. Někdo v komentářích níže psal,že se jedná o červenou knihovnu. No nevím, moje definice červené knihovny je - velká láska, nějaké ty peripetie a happyendovský konec typu byli spolu šťastni až do smrti.Toho jsem se ani u jedné ze sester opravdu nedočkala. Chápu, že autorka, členka rodiny měla potřebu sepsat život svých příbuzných, které se dožily tak požehnaného věku. Nicméně pro mě, jako nezávislého pozorovatele tedy jejich životy nebyly až taková bomba abych si o nich musela číst. Oceňuji snad jen nijak hluboký popis života obyčejných Němců v průběhu dvacátého století.
Naivní, předvídatelný příběh do kabelky, nic víc nic míň. Ale i takové jsou občas potřeba.
Musím říct, že jsem si knížku výborně užila, pro mě naprosto splňuje co od paranormální romance očekávám. Pevně doufám, že vydají i další díly.
Za ty dvě hodinky, než jsem jí přečetla, jsem si hezky odpočinula. Svérázný humor ,díky náhodě, neúspěšné sebevražednice je osvěžující. Můžu jen doporučit.
Co k té knize napsat.Vlastní nápad knihy není špatný, polodraci jsou pro mě příjemná novinka. Co vytýkám - zbytečná přehršel zvláštních výrazů pro různé frakce lidí i draků, mate to, těžce se člověk orientuje. Vzhledem k tomu, že autorka děj plánuje jako knižní sérii, minimálně začátek by si zasloužil větší propracování do podrobností, jako úvod do děje, víc bych si to užila. I za cenu, že by ve finále bylo třeba o jeden knižní díl navíc. Na další díl se těším, byť si na něj minimálně dva roky počkáme. Kiggse je těžké nemilovat :o)
Příběh psaný formou emailu je z těch originálnějších nápadů. Nicméně mě nijak výrazně neoslovil. Emmi mi neskutečně lezla na nervy, její způsob uvažování mi je cizí. Konec knihy mi přišel hodně zvláštní. Hned na to jsem četla i druhý díl, abych teda jako věděla, jak to s nimi dopadlo. Byl lepší, přesto, žádná výhra.
Škoda času opakovat již vyřčené, paní Albraightová má dar slova a schopnost jednoduchými větami popsat to podstatné. Pátá hvězdička chybí, protože jsem přeci jen čekala více její osobní historie než obecné československé meziválečné a poválečné.
Zase výborná sonda do historie, nápad jak přiblížit dějepis dnešním dětem formou Bářiných cest do minulosti pomocí kouzelného atlasu, je super. Mě, jako dospělou, irituje Bářina neznalost či zabedněnost, pořád si říkám, že tohle a tamto by dítě jejího věku mělo vědět i bez toho, že se to učí ve škole. Jenže všeobecný přehled dětí klesá tak nějak obecně, setkala jsem se i s případem, kdy při soutěži v knihovně páťáci netušili, že 6.ledna jsou Tři králové, nedejbože, že by znali jejich jména. Takže asi ta zabedněnost holt odpovídá dnešním šesťákům, bohužel... Už i proto by si děti tuto sérii určitě měly přečíst.
Smutná kniha o smutných věcech. O touze matek dát dětem to nejlepší, o snaze mužů býti těmi princi na koni i když jejich činy jsou už těžce za hranicí tolerantnosti A o lidech kteří pro prachy udělají cokoliv.
Jednodušší fantasy pro holčiny kolem patnácti, spíše romantika střižená cestováním v čase. Nicméně čte se to dobře a rychle, příjemná oddychovka.
Oddechová knížka na jedno odpoledne. Nijak komplikovaný děj, kdo je vrah víte ihned, co je zač nikoliv. Užila jsem si to a velmi ráda si přečtu další díl. Host mě opět nezklamal. Cílovou skupinu čtenářů bych viděla tak 13-15 let.
Roky jsem čekala s přečtením třetího dílu, abych mohla rovnou navázat čtvrtým. Díky nezměrnému úsilí paní Štulcové se zadařilo a já mám od pátku poctivě koupený ebook čtvrtého dílu a mohla jsem si tedy užít nerušený rafaelkovský víkend. Podařilo se. Pořád mám sice nějaké ty výtky,ale jako celek jsem si oba díly užila a těším se na ten pátý. Ráda bych ohodnotila i ten čtvrtý,ale díky zkostnatělému literárnímu trhu našeho státu nedostal ISBN a tudíž nemůže být vložen ani sem do databáze. Takže alespoň takhle - stojí za to.
Více než co jiného je kniha rodinnou kronikou. Záznamy života obyčejné černošky Hattie, kterou sledujeme od jejich sedmnácti let kdy bojuje o život svých prvorozených dětí - dvojčat. Pomocí kapitol věnovaných vždy jednomu či dvěma dětem, případně vnučky sledujeme Hattiyn vývoj v usouženou starou ženu, která z naivní mladické víry že všechno bude dobré dospěje do fáze stařecké sebereflexe. Čím více máte potomků, tím máte i více jejich životních krizí, kterým musíte přihlížet. V knize je sepsán osud 12ti Hattiyných potomků a málo který je šťastný. Zároveň sledujete i postupný vývoj rasové segregace i pokusy o černošskou rovnoprávnost v průběhu celého dvacátého století. Kniha je bezesporu zajímavým čtením, jen prostě není moc odpočinková.
Tak mou definici steampunk literatury to moc nesplňuje. Ale i tak je to příjemný příběh, tak trochu tajemný, lehká jednohubka na dva večery. A nutně potřebuju lůžkovadlo :o)
Trochu jsem se ze začátku ztrácela kde se zrovna děj odehrává,ale jak jsem se začetla, už to šlo. Mohu doporučit, příjemná fantasy.
Jako vždy výborná sonda do historie, pro děti základních škol jak dělaná. Velmi jsem si jí užila a paní autorce děkuji za její práci, je jí třeba.
Poetický dystopický román s jasnou ekologickou linkou. Pět nedám, asi jsem to četla ve špatnou dobu,ale bomba to pro mě nebyla.
Musím uznat,že svižnější než první díl. Děj má spád, pro dětské čtenáře i takovou tu mravokárnou linku, že není špatné se naučit soběstačnosti (desetileté dítě fakt zvládne uvařit jednoduchá jídla i vyprat prádlo, osobně vyzkoušeno) a vtip také nechybí. Celá série se bude pravděpodobně líbit holkám od cca devíti let.
Právě dočteno. Mám ráda styl, kterým Tor (vždycky na ní budu myslet jako na Tor :o)) píše. Sedí mi její humor, kousavost, uštěpačnost, které tak pěkně propůjčila Tori. Poslední hvězdička chybí, protože pro mě tam naopak přebývalo krutosti. Asi už holt taky všechno neustojím.
Musím říct,že jsem si knížku fakt užívala. Zprvu zmatek v cizích výrazech, spousta přehlasovaných hlásek,ale sedlo si to. A já si to mohla začít fakt vychutnávat. Právem vyhrála kniha Sci-fi a fantasy roku. Gratuluji a těším se na další díly.