bookshelf komentáře u knih

Je pochopitelné, že skoro každý bude porovnávat tuto knihu s ostatními díly Johna Greena. Já sama jsem si také sestavila takový žebříček oblíbenosti. Ale oprostíme-li se od předsudků a porovnávání, co vidíme? Jaký ohlas by kniha měla, kdybychom Greena ještě neznali?

Příběh této knihy začíná velmi nepřehledně. Pořádně se ještě nestihnete rozkoukat a už se děje něco, co vám nedává příliš velký smysl. Tedy alespoň v mém případě to tak bylo. Když se Colin s Hassanem dostali na místo, kde se celý příběh odehrává, zlepšilo se to. Jde mi konkrétně o to, že např. v Papírových městech byl už jen ten začátek knihy strhující. Ale to zase porušuji zásadu o porovnávání.

Postavy této knihy byly velmi osobité a lidské. Bohužel pouze hlavní tři postavy. Zbytek byla taková změť cizích lidí, kteří se tam občasně mihli a nezanechali po sobě ve mně nic než pocit nejistoty ohledně jejich jména.

Celý příběh by se dal přirovnat k čekárně. Celou dobu čekáte, že se to pořádně rozjede, že nastane ta chvíle, kdy si řeknete: "panejo, ta knížka mě pořádně baví". Bohužel. Příběh je to sice pěkný,ale nijak zvlášť nezapomenutelný. Znovu mě napadá, jak velké oblíbenosti by se kniha těšila, kdyby na obalu nebylo těch známých devět písmen. Co se Johnovi musí nechat, je fakt, že má opravdu talent. Je vtipný, chytrý, originální a jeho knihám nechybí čtivost.

Tuto knihu bych ráda doporučila všem kromě lidí, kterým se nezamlouvala Greenova předchozí díla, protože u Kateřin rozhodně útěchu nenajdou.

3 13.05.2015

Myslím, že tato kniha naprosto splňuje svůj účel člověka pobavit a nechat ho si oddechnout. Chápu, že pokud očekáváte knihu plnou mouder a psaní hodného Nobelovy ceny za literaturu, budete zklamáni. Já osobně knihu hodnotím plným počtem hvězd, protože mě bavila a celkem jsem se i nasmála. A o to myslím autorovi šlo především.

7 11.02.2015

Tato kniha by šla popsat dvěma slovy. Krásné zklamání.

Zklamání, protože jsem nabyla dojmu, že knihy od Maggie Stiefvater jsou bez výjimky dobré. (Přiznávám, včetně této jsem četla dvě).

Knihu neoznačuji za krásnou díky příběhu nebo postavám knihy, ale díky stylu, kterým je napsaná. Za to jsem přilepšila hodnocení o jednu hvězdičku.

Celý příběh je neuvěřitelně roztahaný a uspávající. Nejsem ani velkou fanynkou vztahu hlavních postav. Nechci být příliš detailní, ale "miluji tě, protože na mě koukáš z lesa svýma odlišnýma očima, jak se houpu na dětské houpačce" mi nepřijde jako nejlepší příležitost k navázání vztahu. Co se týče vlčích záležitostí, musela jsem se oprostit od toho, co mi před lety vštěpovala do hlavy Stephanie Meyer. Přišlo mi, jako by se autorka probudila až na konci knihy a uvědomila si, že tímto tempem nikoho na další díly rozhodně nenaláká, tudíž přihodila špetku akce. Musím uznat, že díky posledním asi 50 stranám dám šanci druhému dílu, ale trochu se bojím, že to bude další "snad už bude konec" kniha.

5 11.02.2015

Tento komentář obsahuje spoiler ke knize Divergence.

Očekávala jsem dokonalou třešničku na dortu. A dostala jsem pořádně splácnutou třešeň ne-li spíš pecku. Než ale začnu s kritikou, chtěla bych vyzdvihnout styl psaní, který je velmi příjemný ke čtení.

Pokud čteme knihu poprvé, měla by nám také dát nějaké nové informace. Tato kniha bohužel nic nového nepřináší. Ano, je to příběh z pohledu někoho jiného než Tris, ale je to jen opakování skutečností, které již víme a které se moc nerozvíjí, tudíž kniha nemá žádný spád.

To by ale nebylo to nejhorší. Mám s tou knihou morální problém, který nemohu jen tak přejít. Při čtení Divergence jsem si neuvědomovala, co vše o útoku na Odevzdanost Tobias ví. Tím víc mě překvapilo, jak s touto informací v této knize naložil a jak o ní smýšlel. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale na jeho činech záležely osudy spousty a spousty nevinných lidí a on měl problém s tím, že mu pár z nich ublížilo nebo že zradí frakci, pokud bude jednat. Během svého dumání používal tak irelevantní argumenty až se mi z toho chtělo brečet. Pořád je třeba brát v zřetel, kolik životů mohl zachránit. Frakce je možná více než rodina, ale ne více než lidské životy. Asi to moc řeším, ale tento fakt Tobiase v mých očích neuvěřitelně degradoval.

3 23.01.2015

Obyčejně romantické knihy nezačínám číst s velkým očekáváním. Tahle nebyla výjimkou a tím více mě překvapila. Příjemně.

Zpočátku to byl pouze průměrný román bez jakéhokoli náznaku oduševnělejšího příběhu, jehož autorka ráda používá slovní spojení ohledně padání kalhotek. Co mě ale již od začátku zaujalo, byl humor hlavních dvou hrdinů, který je celkem podobný s mým. To dokáže přidat na oblíbenosti.

Ordinérnost příběhu se nezmění ze stránky na stránku, ale je postupně nahrazována nástrahami, které souží hlavní postavy. Příběh je z části předvídatelný, což ho ale nedělá nudným. Ba naopak. Osobně jsem měla radost, když se mé domněnky potvrdily a přidala se k nim ještě další fakta, která mým teoriím chyběla na detailnosti. Během čtení mě párkrát zarazily reakce Sky, které byly trochu neúměrné situaci. Chápu, že každý se v určitý moment může chovat jinak, ale přišlo mi, že určitá věc, která by sama o sobě člověku stačila na nějaký ten dlouhodobější duševní otřes, v hlavní hrdince vyvolala akorát znechucení.

2 14.01.2015

Trvalo to asi rok, co jsem na tuhle knihu čekala. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že mé nadšení nebylo úplně na místě. Nevím, co přesně jsem očekávala, ale s jistotou můžu říct, že mě to zklamalo.

Ve většině knih je hlavní hrdina ten nejhezčí a nejoblíbenější kluk z okolí, kterého prostě musíte mít rádi už jen za to, jak je úžasný, a jeho holka stále nedokáže uvěřit, že právě ona měla takové štěstí, že si vybral zrovna ji. Tahle kniha je jiná, nenutí vás úplně vyloženě, abyste Eleanor nebo Parka měli rádi. Nevím kdy ani jak, ale oblíbila jsem si je oba. Parka víc. Klidně byste mohli říct, že místo neuvěřitelně dokonalých postav jsou tu dvě tak trochu podivínské, které svým způsobem představují jen další otřepané klišé. Dovolím si namítnout, že autorka bravurně balancuje na pomyslné hranici toho, co klišé je a není.

Kniha pomalu popisuje vyvíjející se vztah dvou mladých lidí, kteří se k sobě vzájemně chovají velmi nesměle až byste odhadovali, že jsou svému opravdovému věku tak po ramena. Celý příběh se trochu táhne, protože mimo vztahu Eleanor a Parka popisuje jen vztah Eleanor a Parka. A někde daleko v závěsu je jejich rodinný život.

Konec mi nepřišel smutný. Spíš politováníhodný. A co se týče úplného konce. Myslím, že autorka prostě nechala na čtenáři, kterou z těch dvou možností si vybere. Což bylo nejlepší východisko. Zaručeně lepší než jasný verdikt.

Tuto knihu bych doporučila těm, kteří hledají milou a hřejivou knihu, která ale není vyloženě přemýšlivá ani překvapivá. Pokud také chcete číst něco v angličtině, Rainbow Rowell nabízí jednoduše napsané knihy, kterým budete rozumět, i když ze sebe angličtinu nevalíte zrovna rychlostí rodilého mluvčí.

Tento komentář je pro mě něco jako obhajoba. Nezastávám se té knihy před vámi ani před vaším hloubavým psem, ale obhajuji ji sama před sebou, protože si sama ohledně této knihy stále protiřečím.

4 01.01.2015

Pro lakomého pana Vydřigroše jsou vánoční svátky nesmyslem. Návštěva duchů Vánoc jej má napravit a zbavit ho pomyslného řetězu, který s sebou vláčí. Pro mě byla kniha úžasným příkladem toho, jak je možné někoho změnit a dokázat mu, že se může mýlit.

V dnešní době je televize plná nových zpracování tohoto díla, ale lidem už to nic nepřináší. Dnes už všichni zapomínají pravou podstatu Vánoc. Oproti panu Vydřigrošovi je naším neduhem, že je sice slavit chceme, ale hlavní pro nás je, aby byly štědré. Spoustě lidem by neuškodila návštěva duchů Vánoc, aby jim připomněli, že to není jen o sněhu a dárcích, ale o lidech, se kterými je trávíte.

7 29.12.2014

Vyrazilo mi to dech.

Tato kniha je naprosto jiná než první díl a přitom je také naprosto stejná.

Zařadila bych ji do kategorie knih, které chcete po jejich dočtení zapomenout, abyste mohli příště číst zase a nevědět, co se bude dít. Právě z toho důvodu, že každá kapitola končí naprostým zvratem, prostě musíte číst dál. Kniha se rozjíždí již na úplném počátku a jede až do konce, a je na vás, kdy se k tomu proudu přidáte.

Kniha postupně graduje, zatímco si s vámi pohrává a nechává vás naletět jí na lep, i když si na to dáváte pozor. Nic není tak, jak se zdá. A myslím, že s informacemi z dalšího dílu už nebude pravdou vůbec nic, co pravdivé se jevilo.

I přes naprosté nadšení má kniha nějaké nedostatky. Autorův styl psaní je podle mě lepší než v prvním díle, ale pořád mi na tom něco chybí. Charakteristika postav klesla. Autor jako by nedokázal vyjádřit, co na někom Thomasovi vadí, nebo co jej přitahuje.

Kniha naprosto předčila má očekávání a nechala mě zcela zmatenou, jakou nejspíš až do přečtení dalšího dílu zůstanu.

5 28.12.2014

Celkem čtivá, ale nepříliš strhující kniha mě zaujala hlavně díky autorčinu předchozímu dílu. To co jsem očekávala mnohonásobně převyšovalo realitu. Špatně vykreslená charakteristika postav, kterých je navíc tak moc, že se v nich můžete ztratit. Děj sice postupně graduje, ale je to celé příliš roztahané a nepřesvědčivé. Obyčejně se bojím úplně všeho, ale u této knihy jsem se ani nepozastavila nad absurdními situacemi, natož abych byla vyděšená. Celou dobu jsem si říkala, že určitě přijde moment, kdy to začne stát za to. Po dočtení jsem si uvědomila, že takový okamžik za celou dobu bohužel nepřišel.

2 11.12.2014

Než začnu s komentářem k této knize, chtěla bych se nejprve pozastavit nad překaldem. Přijde mi to více než zvláštní měnit jméno hlavní postavy z Blue na Lila. Zvlášť když důvodem je jedna jediná nepodstatná věta, kterou by i neangličtinář pochopil bez problému, aniž by bylo jméno změněno. Ohledně předělávky Ganseyho jména se nemá ani cenu rozčilovat. Totéž platí pro název celé knihy (představte si, že knihy o HP by se jmenovali Ronald Weasley - rozhodně důležité, ale ne nejdůležitější).

Od Maggie Stiefvater jsem před touto knihou nic nečetla, takže jsem nevěděla, co přesně mám čekat. Spoléhala jsem tedy na anotaci. Ale ani ta nezněla až tak slibně. Počáteční část knihy byla neuspořádaná a zdlouhavá. Trochu mi trvalo, než jsem pochopila o čem kniha bude vlastně vyprávět. Postavy se mi v tom nelibém začátku pletly jedna přes druhou a některé zápletky mi přišly trochu zbytečné. Netrvalo dlouho a já se od ní nemohla odtrhnout. Nenechte se tedy odradit neslibným startem.

Snad vše, o čem jsem si z počátku říkala, že je naprosto zbytečné a bez pointy mi svůj význam skoro vmetlo do tváře. Tím chci poukázat na nespočet překvapivých momentů, kterými je kniha naplněna až po okraj. Říká se, že fantazii se meze nekladou. Stiefvaterová ale pokračuje za neexistující hranici meze fantazie. Zajímalo by mě, kde se nechala inspirovat. První co mě napadlo ohledně inspirace k této knize byl Lermontův Démon, ale to není úplně hlavní zápletka. Jediné, co mě trochu mrzelo byla er forma. Ta vždy zamrzí. Chápu ale, že při takovém počtu postav, které do příběhu zasahují by ve všech těch perspektivách, které jsou důležité byl trochu zmatek.

Kvůli otevřenému a nepochopenému konci se neuvěřitelně těším na pokračování. Ale do opravdového konce si budu muset bohužel počkat. A to víc než dost. Myslím, že do té doby asi sáhnu i po autorčině další knize, která se očividně těší ještě větší oblíbenosti.

8 02.12.2014

Podle mého názoru není moc na místě říkat, že John nepředčil tímto dílem Hvězdy nám nepřály. A to z toho důvodu, že Papírová města byla napsána dříve, než se autor doopravdy proslavil právě díky těm nepřejícným hvězdám.

Celý příběh je rozdělen do třech kouzelných částí, které na sebe navazují bez jakékoli prodlevy. Při čtení prvních dvou sekcí jsem si říkala, že jsou to takové lepší čtyři hvězdičky, zajímavé, zábavné, ale trochu zdlouhavé. Neuvěřitelně to vylepšila část třetí s názvem Plavidlo, která byla zaručeně nejvtipnější a měla největší spád.

Všechny postavy této knihy působily neuvěřitelně lidsky, což je právě to, čehož někteří spisovatelé nejsou schopni dosáhnout. Bohužel jsem si řádně žádnou z těchto postav nedokázala oblíbit. Paradoxem je, že nejméně můžeme poznat právě Quentina s Margo. Q. se takřka celou dobu zaobírá záhadami a Margo pořádně nezná ani její nejlepší kamarádka. Co se týká podobnosti s jiným dílem, nesrovnávejme Milese a Aljašku s Quentinem a Margo, ačkoli obě dvojice mají alespoň něco málo společného. Lásku a hledání. Ale myšlenka, že se Hledáním Aljašky nechal John Green inspirovat k napsání Papírových měst se mi vážně líbí a hřeje.

Všechny ty kanadské žertíky a pátrání dělají z knihy jedno velké a promyšlené klubíčko provázků. Nehledě na to, že Margo odjakživa milovala záhady . Možná, že je milovala tolik, až se jednou z nich sama stala.

Mám takovou teorii, že knhy od J.Greena si lze doopravdy oblíbit až při druhém čtení. Zatím se mi to vždy osvědčilo. Už teď se těším na příští čtení Papírových měst, protože vím, že přijdu na další spoustu kouzelných spojení, která mi při prvním čtení unikla.

18 02.11.2014

Je třeba si přiznat jednu věc. Jak moc jsme všechny povrchní. Pravdou je, že každá z nás by si ,nehledě na anotaci, Selekci přečetla. Samozřejmě nejsem žádnou výjimkou. A musím uznat, že více nakladatelství by si mohlo uvědomit, že první, co člověk z knihy vidí není to, jak je napsaná, postavy a ani anotace. Je to obálka.

A právě kvůli obálce jsem od knihy hodně očekávala. Během prvních dvou kapitol mi ale došlo, že žádný zázrak se asi konat nebude. Kastovní systém celé Illey byl trochu přitažený za vlasy. Nejen kasty, ale ani celá historie nedávala žádný smysl. Celý příběh je líčen neuvěřitelně jednoduše. Žádný pořádný popis místa ani osob nečekejte. Z Americy (America? vážně?) sice občas vypadlo něco alespoň trochu inteligentního, ale byla to vždy jen malá jiskra, asi jako když rozděláváte oheň pomocí křesadla.

Celý příběh je předvídatelný, což se dá očekávat. Co ale nedopadlo podle mých předpokladů byla celá a úžasná selekce. Když už si někdo dá tu práci vymyslet soutěž, na které stojí budoucnost celé jeho země, nebylo by možná na škodu udělat z toho ještě větší událost, než jaká je v knize? Dejte svému národu chléb a hry a bude spokojený. Panem et circenses. Tohle věděli již ve starém Řecku. Nebyla by to pro lidi lepší reality show, kdyby věděli více z toho, co se na zámku děje? Chápu, že jako královská rodina chtěli mít vládci Illey více soukromí, ale když už něco takového bylo vyhlášeno, je třeba počítat s nějakým tím uskromněním se. Takhle lidé neměli pořádně ani jídlo a ani hry. Co se týče rebelů, ať už z jihu nebo ze severu, očekávám nějaký ten větší převrat v následujících knihách. Doufejme, že když je na to třeba tolik čekat, bude to alespoň pořádná pecka.

Ohledně vlastní soutěže si myslím, že nemůžu nic vyloženě vytknout. Nebylo to takové klišé, jaké se dalo očekávat. O Aspenovi nesoudím vyloženě kladně a ani záporně, protože vlastně nevím, jak to celé bylo. Jak to celé bylo z jeho pohledu. Maxon byl takový roztomilý ňouma. Silný jako budoucí vládce, ale ne ohledně mezilidských vtahů. Když už se s Americou domluvili na tom, že mu v něčem poradí, čekala jsem, že to bude ve větší míře, než se v knize objevilo.

I přes všechny ty záporné názory, které k této knize mám, si plánuji přečíst další díl. Cassové stále celkem věřím (ačkoli si ukousla většího sousta, než mohla rozžvýkat) a doufám, že mě ještě ohromí.

6 01.11.2014

Kniha byla asi do poloviny příjemná a bez jakýchkoli složitých zápletek. Což je pravý opak toho, co přišlo poté. Jako by se autorka v půlce rozvzpomenula, o čem to vlastně chtěla psát než při psaní této knihy tak trochu zaspala.

Co se týče hlavního námětu, rozdílů mezi dvěma rodinami, dostáváme přesně to, co nám bylo slíbeno. Příjemnou, početnou a láskyplnou rodinu Garettových, u které se nikdy nenudíte a ani vás to nenapadne. Každý ze členů je něčím zvláštní a zajímavý. Aneb naprostý opak Reedových. Samathina sestra Tracy by možná zajímavá byla, kdyby se v knize objevila více než ve dvou kapitolách. Paní Reedová, matka Sam a Tracy, je sice cílevědomá a silná žena, ale také velmi upjatá a předpojatá. Samotná Samantha je maminčina hodná holčička, která poprvé za deset let promluvila se svými sousedy. To se mi zdá trochu nepravděpodobné.

Psychologie postav byla naprosto minimální. Já osobně jsem si v knize oblíbila akorát malého čtyřletého George a feťáka Tima. Na Samině kamarádce Nan autorka ukazuje perfektní příklad toho, co dokáže závist. Jen to bylo trochu přitažené za vlasy. Pokud se s někým znáte dvanáct let, tak byste se takhle asi nechovali. Z Claye Tuckera měl podle mě být ještě větší maniak, který např. chce zničit život politickému protivníkovi Grace Reedové. Pouze můj nápad.

Ohledně té velké smutné zápletky skoro na úplném konci můžu říct snad jen to, že mě nebavila a dopadla přesně, jak jsem čekala.

Shrnu to do jedné věty: Námět je vážně pěkný, jen provedení krapet vázne.

3 18.10.2014

Labyrint, který by ani Daidalovi nedal spát, odráží nekonečnou píli, vůli nevzdávat se a sehranou dělbu práce. Je pro mě vážně těžké si představit, jaké by to bylo zapomenout. Na celý svůj dosavadní život a hlavně na všechny, kteří v něm hrají nějakou roli. Přijde mi to skličující. Bonus v podobě naprosto neznámého prostředí, kde lidé používají zvláštní slang, a které je navíc samo o sobě strašidelné a nebezpečné také nezní lákavě. Osobně bych se asi nedokázala vypořádat s faktem, že mě okolní zdi vězní uvnitř, a že cesta ven je v nedohlednu, pokud je vůbec nějaký únik proveditelný.

Příběh se od úplného začátku, kdy vás možná trošku zmate způsob řeči používaný obyvateli Placu, pohybuje kupředu velice svižně a nenechá vás ani na chvíli si oddechnout. Žádný šťastný moment netrvá věčně. Ale ani žádná tragédie není zdlouhavá a neřešitelná. Všechny ty vítané i nevítané změny vás dokáží udržet ve střehu až do naprostého konce. To zajišťují také krátké kapitoly, které vždy končí něčím, co vás nenechá knihu odložit a nečíst dál. Neříkám, že příběh nemá žádné chyby. Nebo snad, že mi způsob psaní bezmezně vyhovoval, ale není to nic, co bych díky tak poutavému příběhu nedokázala přejít.

2 13.10.2014

Pojetí tragédie, ať už v jakémkoli smyslu a rozsahu, musí být zaručeně složité sdělit papíru. Zamlouvá se mi ten nápad, ale sama bych takovou práci na literaturu sepsat nedokázala. Osobně se mi líbí, co ta kniha představuje a o čem vypráví. To, že se věci nevyvíjí, tak jak si je člověk představoval je jako každodenní chléb pro každého z nás. Ale rozhodně nechápu, proč se Tim pořád a nekonečně užíral tím, že je albín. Vím, že to není jednoduché, zvlášť v této době, kdy jsou všichni hodnoceni nejprve podle vzhledu. I přesto, a hlavně kvůli tomu se ale Tim mohl jako první oprostit od předsudků.

Spisovatelka se celou dobu snažila zvyšovat napětí a donutit nás knihu neodkládat dokud nezjistíme, co se to tenkrát tak strašlivého stalo. Mě osobně to nijak nelákalo a předem jsem o tom ani moc nepřemýšlela. Je trochu škoda, že o tom věčně zmiňovaném dni bylo prozrazeno až moc informací. Mohlo to být více překvapivé. Ano, bylo to tragické, ale autorka z toho mohla vytěžit i více, nebýt tak uspěchaného závěru.

Časový posun mezi dvěma perspektivami, díky nimž se o příběhu něco dozvídáme, je úžasně zasazen. Občas se mi sice pletla roční období nebo lidi, se kterými Duncan nebo Tim přicházeli do styku, ale jinak nebylo složité se v knize orientovat.

Někdy je těžké, ba dokonce nemožné odhadnout, jakou relevanci bude rozhodnutí mít, dokud není po všem.

2 04.10.2014

Podivuhodné a krásné soužení mi přineslo podivuhodný i krásný zážitek, který zcela zaplnil moji mysl, která už dlouhou dobu prahla po něčem tak okouzlujícím, dokonalém a jedinečném. Z počátku jsem byla kvůli ději trochu zmatená, protože nevyprávěl o Avě a jejích křídlech. Ani o ničem, co jsem se z anotace dozvěděla. Příběh totiž začínal dlouhou dobu před tím, než se Ava Lavender narodila. Ačkoli kniha není celou dobu jen procházkou růžovým sadem, její děj mě hladil po duši. Na konci jsem se jen usmívala štěstím a křivila svaly v obličeji dojetím. I přesto, že je to kniha relativně uzoučká, obsahuje mnoho postav. O tom bychom mohli soudit, že ani jednu z nich nebudeme schopni lépe poznat, pochopit a mít rádi. Opak je ale pravdou, každá postava má v knize své místo, na které beze sporu patří. Také díky tomu je vlastně tento příběh tak fascinující.

2 30.09.2014

Způsob, kterým Tahereh Mafi píše své knihy je naprosto unikátní. Dokáže neobyčejně strhnout celou vaši duši, která vyloženě dychtí po dalších neotřelých přirovnáních a seskupeních slov, která by vás ani ve snu nenapadla spojovat dohromady. Jenže! Co se týká poslední knihy, jako by spisovatelka zapomněla na ta velkolepá slova. Na celou jejich existenci. Nechala je prosáknout do příběhu jen, když už by se čtenáři začínalo zdát, že kniha změnila autora. A jako kdyby zapomněla na to, že právě kvůli tomu jsem se na tu knihu tak nesmírně těšila.

Je až neuvěřitelné, jak se Juliette změnila v průběhu celé série. Z dívky, která se bávala i vlastního stínu se stala vůdkyní a hlavou povstání. Uvědomila si své dřívější chyby a přestala se chovat jako chudinka. Její energie mě odrovnala. Naprosto a jedinečně. Upřímně jsem čekala, že tak dokonale se vypracovat nebude ani v nejmenším schopná. Její duševní a fyzická cesta od první stránky až po tu úplně poslední mě ohromuje.

Co se týče vlastního příběhu. Jsem zklamaná. Jakýsi plamínek začal plát. Poté se zcela rozohnilo i mé vlastní zklamání, protože dobrá polovina knihy byla o Juliettiných osobních věcech, které byly omílány znovu a znovu a stále dokola. Warnerovo počáteční přiznání mě absolutně odzbrojilo. Před tím se mi zdál úžasný, ale to nebylo nic proti tomu, co jsem o něm smýšlela poté.

Nevím, co dalšího bych mohla dodat, aniž bych vypustila na svět nějaký nechtěný spoiler. Obecně pro mě zakončení nebylo zcela uspokojivé. A to i přesto, že jsem četla chybějící dvě kapitoly, ze kterých jsem sice měla radost, ale ocenila bych i nějaké to "dva roky poté". Neodmítla bych ani další knihu. K mé smůle se tak bohužel konat nebude. Navíc se omlouvám, že jsem této knize zkazila stoprocentní hodnocení.

2 31.08.2014

První polovinu jsem brala jako příběh o nechutně nevděčné dceři nechutně bohatých rodičů, která si nejspíš z nudy z cestování po Evropě vyrazí na denní výlet do Paříže s úplně neznámým člověkem a potom se diví, že vše není podle jejích snů a představ. A poté se kvůli tomu ještě více jak půl roku trápí. Vyloženě záživné.

Přišlo to jako blesk z čistého nebe, ta kniha mě začala bavit! Bylo to novým kamarádem, prací a hlavně dalším cestováním, při kterém už tu nebyla upjatá Allyson ani Lulu. Nýbrž normální silná dívka, která si dokáže věci zařídit sama. Veškeré pátrání a potkávání nových lidí mě bavilo. Druhý díl si plánuji přečíst, ale tolik jako od této knihy (po zkušenosti s touto knihou) rozhodně neočekávám.

5 20.08.2014

O co v téhle hře jde? Je to prosté. Nemít strach.

Podle mě se spíše jedná o nerozvážné hazardování se životem vlastním i lidí v okolí.

Nejprve mě zaujala anotace. Tudíž jsem očekávala něco nevídaného a zajímavého. Místo toho jsem byla pořádně zklamaná. Hlavní postavy mi přišly podobné. Pohled ze dvou perspektiv byl tudíž trochu zbytečný. Na určitých místech se kniha až moc táhla a některé věci se zbytečně opakovaly. Na druhé straně byla zase příliš uspěchaná a hra Panika trochu odbytá.

Mé zklamání se odráží v 2,5 hvězdičkách, které jsem zázračně zaokrouhlila na 2. I přes to si plánuji přečíst alespoň ještě jednu knihu od Lauren Oliver, "protože teď už vím, že za vší tou tmou a strachem a hlubinami je světlo, slunce, za kterými můžu jít, a prostor a svoboda."

1 11.08.2014

Nenucený a pozvolný příběh, který je ve srovnání s přítomností až absurdní. Lidé sice žili v bezpečí. Pokud jako nebezpečí nebereme odřené koleno po pádu z kola. Zároveň žili také v bezpečí před možností volby. Ale co je to za život, když si ani nemůžete vybrat, co si dáte k obědu! O ostatních věcech ani nemluvě.

Mrzí mě, že ostatní knihy, které napsala na Dárce nenavazují, protože já bych ráda četla dál.

6 04.08.2014