Ben Nevis komentáře u knih

Zážitek z knížky byl trošku pokažený tím, že jsem nejprve četla Pokrevní pouta, kde je plno spoilerů na tento román. Navíc si autorka vzala do úst pořádné sousto - vykreslit geniální psychopatku, kterou zjevně není. Nakonec jsem byla z knížky nadšená. Autorka umí krimi, napětí i akční scény, což je u ženských spisovatelek vzácné.

3 22.08.2019

Je to důstojný příspěvek k ságám, jakou jsou Trůny od GRRM, Jméno větru atd. To znamená čtivě napsané s velkým důrazem na historii a tajemné nepřátelé z minulosti.
Samozřejmě to má i neduhy ság - plno výplňových odstavců, nudné kapitoly střídající dějové kapitoly apod.
Mezi negativa bych i zařadila, že hlavní hrdinové jsou příliš vysoko v hiearchii říše, která v knize žije samospádem. Je Kaden dobrý císař? Koho to vlastně zajímá? Říše se obejde bez něho celé měsíce. Co se týče politiky, má kniha do Hry o trůny stejně daleko, jako Kaden k Netesanému trůnu.
Ale i tak je napínavé pátrat, kdo vlastně stojí za celým spiknutím, komu se dá věřit a komu ne.

3 29.07.2019

Myslím, že vykořenění Hlídky z Ankh Morporku příběhu nesvědčilo. Taky jsem v tom viděla příliš mnoho analogie na náš dnešní svět. Rozmíšky s muslimy nejsou ani trošku vtipné, hrozící válka nebude "Hr na ně", ale "kdo zmáčkl to červené tlačítko". Holt to Pratchett napsal až moc dobře a nadčasově.

3 28.02.2019

Díky autorovi za ságu. Bylo mi líto, že už jsem ji dočetla, protože je to prozatím nejlepší uspávací materiál, na který jsem narazila.
Jinou hodnotu bohužel nemá. Třetí díl se snaží leccos vysvětlit, takže tu máme pohledy hlídače majáku, ředitelky, které se střídají se současným děním. Stejně jsem nic nepochopila. To mi ale vadí nejméně, protože už v prvním dílu je jasné, že máme do činění s něčím naprosto cizím, neuchopitelným. Nejvíce mi vadí, že se to spatně četlo, kapitoly byly naprosto bez gradace napětí a postavy odlidštěné nesympatické figurky (s výjimkou Saula).

3 10.07.2018

Bylo to takové ze života, což přineslo více logiky, ale ubralo napětí. Detektivové dělají občas zbytečnou práci (jako v reálu) a většinu zápletky vyřeší náhoda. Bylo tu minimum postav, ke kterým by si čtenář uměl vytvořit vztah.
Knihu však obohatilo zajímavé prostředí, včetně jeho historie.

3 27.11.2017

Tentokrát je reportáž z pracovního prostředí doplněna o napínavý souboj s únosci. Řeší se tu nejenom morálka zpravodajství, ale i správné chování vůči teroristům. Jenže co když unesou právě vaší rodinu?

I když není zpravodajství v době vzniku knihy tak bulvární jako dneska, stále zůstává aktuální téma, nakolik mít zprávy nezávislé a vyvážené a nakolik vyhovět majiteli.

Opravdu nevím, nakolik diváci potřebují vidět rodinné drama v přímém přenosu a nakolik má jeden obětovat rodinný život práci a zprávám. Naštěstí pro autora román končí dříve, než je nutné tyto otázky pokládat.

Rovněž body strhuji za prvoplánovitost (hrdina vysvětluje manželce důležité věci zrovna den před únosem a další, které vynechám kvůli spoilerům) a nulovou spolupráci s FBI. Být to reálný život, končil by román úplně jinak.

3 17.07.2017

Nevím, jestli knihu brát jako pokračování Pana Mercedesa, protože stejné postavy se objeví až později a jejich vynecháním by se nic nestalo. Hlavně, že nás všichni utvrdili. jak se mají navzájem rádi.
King se zmiňuje o nutnosti vynechávat slova v kreativním psaní, ale sám by potřeboval vynechat postavy a plno výplňové vaty.
Další problém je, že děj je vcelku vyzpytatelný. V Panovi Mercedesovi bylo plno nečekaných okamžiků, kdy jsme nevěděli, kdy bude skórovat detektiv a kdy zabiják. Tohle mi v pokračování chybí.

Taky mám odpor v moderním používání přítomného času. Jako by se tím okleštěním časů vytrácela hloubka. Nebýt to můj oblíbený spisovatel, dopadl by v hodnocení mnohem hůře.

3 27.04.2017

Podfuk se tu odehrává, ale na čtenáře. Jak sám autor v závěru uvádí, všechny detaily si vycucal z prstu, takže celá zápletka má do reality daleko jako Goro do Tokia. Když čtu detektivku, chci mít alespoň zdání reálného světa, jinak mohu sáhnout po fantasy.

Problém je v tom, že pasivně sledujeme hlavního hrdinu, jak pasivně hraje divadelní hru, ve které všichni herci reagují na správné narážky. Chci tím říct, že překombinovaná zápletka mohla selhat v desítkách momentů, jenže je tu jenom plán A, který zázračně vychází.

Grisham obětoval děj, aby si pohrál s čtenářem a docílili "wow" efektu. To se mu povedlo, nicméně hrdina mi byl nesympatický (nespravedlivé odsouzení neospravedlňuje nečestné chování) a FBI je vylíčená jako banda Watsonů čekajících, až je Holmes osvítí.

3 20.04.2017

Sága má našlápnuto vysoko a může se srovnávat s áčkovými ságami na poli fantastiky. Libí se mi, že svět je prokreslený a kromě vyvoleného superhrdiny a magie obsahuje i složitější politiku. Nejvíce mi kniha připomínala Jméno větru (skladbou i obsahem), akorát Vélin není tak otravně nadaný jako Kvothe.

U výcvikové části mi nesedělo rozdělení pozornosti. Třeba Velínovi se u důležité zkoušky něco přihodí a už se neřeší, jak zkouška dopadla a kdo všechno uspěl. Ale chápu, že to není Harry Potter. Taky celý koncept Víry je špatně vysvětlený. Na to, že tam hraje "náboženství" důležitou roli (Vélin je přece jenom členem řádu), o něm zase tak moc nevíme. Taky mě mrzelo, že indície ukazují na zradu jedné postavy a nakonec je to postava jiná.

Nicméně to jsou detaily, které nekazí celkový dojem, a hodnocení spíš snižuje kostrbatější sloh.

3 06.03.2017

Příjemné české překvapení. Jde vidět, že pokud zahraniční fantastika oplývá vtipem, často bývá ztracen v překladu. I Zeměplocha je často těžkopádná...

Tady je lehkost dosažená nespisovností a přidrzlou hlavní hrdinkou. Nabídnutý svět už těžko přinese nějakou originalitu. Sem tam si půjčí něco z Tolkiena apod., ale vyloženě nevykrádá. Máme tu protivníky současné, minulé i budoucí, ale rozhodně mi nechyběla osudovost typu Pán prstenů a postava Vyvoleného. Každá z postav žije svým životem a jedná podle své povahy a motivace. Ani ten nejmocnější z hrdinů není ušetřen selhání, ať už udělá svoji chybu nebo něco podělají služebníci.

Oceňuji, že knížka nabízí ucelený příběh a i když to není jediná knížka se stejnou hrdinkou, není třeba čekat roky na rozuzlení.

3 30.01.2017

Čtivě napsaná knížka, která klade spoustu otázek ohledně naší doby či feminismu. V letech 1850-1900 se toho hodně událo, protože Samantha začíná s problémem dostat se na univerzitu a končí s podporou veřejnosti v dalších bojích za lidská práva.

Přišla jsem na pár věcí:
1. Dneska hodně žen křičí "já nejsem feministka". I když to některé feministky ženou do extrému, v čem se tyto "nefeministky" liší od těch, co demonstrovaly proti Samantě?
2. Emancipaci máme díky osvíceným mužům. Kdyby každý muž řekl ambiciózní ženě ne, kdyby takové ženy byly zmláceny jako u muslimů, ještě stále nemáme volební právo a svobodu vybrat si školu a zaměstnání.
3. Ženy jsou velmi silné bytosti, které zvládají těžkou práci i psychickou zátěž. Příroda, aby obě pohlaví vyrovnala, učinila muže ambiciózní, agresivní a ženy bez touhy po moci. Nechtěla bych vidět, co by se dělo za vlády silných a ambiciózních žen. Muži by neměli šanci. :-)

Takže děkuji sufražetkám a odvážným Samanthám předminulého století a také mužům, kteří tato hnutí umožnili, ať už svou liknavostí nebo inteligencí.

3 04.11.2016

Je to čtivé a plné sarkastického humoru v čele s kůl hrdinou.

Bohužel do plného počtu bodů mám nějaké výhrady.
- Jako by se autor inspiroval povídkami se Zaklínačem od polského kolegy, ale Zaklínač má kromě badass hrdiny a humoru i emoční náboj. Ve Lháři jsou interakce mezi postavami sterilní a více méně tam chybí přátelé, záporáci, vášeň...
- Nejsem expert přes severské legendy (i když jsem viděla nějaké seriály a filmy), a tak jsem doufala, že se dozvím něco víc o Lokim (Odinovi, Valhale), ale s tím se Ćwiek neobtěžoval. Ale chápu, že fandy by to mohlo nudit, navíc máme wikipedii.
- Samotný Loki by byla dobrá vedlejší postava, ale jako hlavní hrdina je kapku nudný - předvídatelný, stereotypní, ani sympatický, ani odporný. Dostává úkoly, které splní tak, že někam naběhne a způsobí násilí. Za to dostane nějaké peří. Mimochodem, k čemu ta pírka jsou, to si staví křídla???

Každopádně autor si se zápletkami jednotlivých povídek vyhrál a interakce s anděly je taky zajímavá. Ten Polák má fantazii!

3 21.07.2016

Tady máme vesnické čarodějky i velkoměstské mágy, mihne se nepostradatelný filosofující Smrť, prostě knížka hýří oblíbenými postavami i bohatým dějem.

Bohužel pak hodně postav dělá jenom křoví, protože knížka patří hlavně Magrátě (která si hlavní linku beze sporu zaslouží, ale s výraznějšími postavami je více legrace). Ke konci Pratchett přechází do epična ve stylu Pána prstenů, kdyby se tam lidé potřebovali zbavit elfů. Vypadá to, že zlé elfy někteří čtenáři nerozchodili. :-)

Závěr se mi však tolik nelíbil (vyjma heroických činů Magráty a Bábi), možná mi chyběla znalost použité mytologie, ale mohlo tam být méně Deus ex machiny.

3 07.07.2016

Jenom 4 hvězdy dávám kvůli zbytečnému objemu románu. Minimálně dvě dobré detektivky šly udělat z toho děje. Navíc se mi nelíbila neprofesionalita policie. Nejdříve si snad ověřím alibi a pak jdu někoho zatýkat s celou "kavalérií". Pak nevypadám jako idiot.

Ale z hlediska zábavnosti jsem spokojená na 100%. Hrdina říká, že je případ komplikovaný, protože lidé jsou komplikovaní. Naštěstí jenom v románech, protože v reálném světě má většina lidí jednoduché motivace a překombinovanost vede k chybám. Takže zápletka je komplikovaná a Harry udělá plno přehmatů, než ji rozuzlí.

Harryho postava je asi oblíbená u dam, protože je to raněná duše, co potřebuje zachránit. Tento charakter by se spíš hodil na Divoký západ, kde se nemusí dodržovat žádná pravidla a vyhrává ten drsnější. Harry by nešel k lékaři, i kdyby mu upadla noha. Není divu, že se část zápletky musela přestěhovat do Afriky ovládané gangy, osvobozeneckými frontami a za úplatek lze cokoli, bez úplatku nic. Nejsem zrovna fanoušek lidí, co řeší problémy drogami a alkoholem a co nechávají za sebou zlomená srdce. Ale Harry je takové bezelstná duše, že mu jsem ochotná odpustit všechny chyby a těšit se na další příběh.

3 12.05.2016

K detektivce patří psychologický rozbor postav a to Tess Gerritsen zvládá bravurně. V Učedníkovi jsou perfektní vrahovy monology, kdy se snaží ztotožnit s většinovou populací, která dychtivost po krvi a lovu skrývá. Učedník je o něco lepší než Chirurg. Necítím tu křečovitou snahu překvapit za každou cenu, hlavně zabijme přitom logiku. Navíc z této knížky dýchá atmosféra Mlčení Jehňátek.

Jane jsem fandila hlavně v osobním/milostném životě, protože veškerou tvrdost spotřebuje v práci a pak se nechá terorizovat spratkovitou rodinou.
Jenom škoda, že závěr je takový "prásk prásk a hotovo."

PS: Je nutno dávat vrahům "cool" přezdívky? Chirurg zachraňuje životy a Dominátor je zase někdo, kdo má přirozenou autoritu.

3 03.02.2016

Jak napsat protiválečný román a nekopírovat kolegy spisovatele? Sám Vonnegut v úvodu píše, že má problém vymyslet děj, který by vyplnil knížku o bombardování Drážďan.
Nakonec z toho vzešlo pěkné zamyšlení o životě. I když je román plný smrti, nenutí k pláči. Tak to chodí. I když nešetří ironickým humorem, zachovává pietu.

3 20.11.2015

V rámci žánru je kniha příjemné překvapení. Autorka se sice nevyvarovala některých logických chyb, ale nebyly to chyby, které by kazily zážitek ze čtení.
Oceňuji hlavně dobře zvládnutou psychologii hlavních postav. Obzvláště policistka Rizzoliová vyniká a přitom ji autorka nijak nešetří. Feminismus i šovinismus tu dostávají společně na budku.

3 19.11.2015

Druhý díl mi přijde horší než ten první. Neustále se ztenčující partička se musí vydávat postapo světem, aby dostali lék, který teprve pomáhají vyvíjet (!). Autor se potí i za ušima, aby vymyslel různé akce a pořád se tam něco dělo. Nakonec jsem se v druhé půlce přistihla, že se nudím. Aréna se lvy by byla rychlejší, levnější a prokázala stejnou službu.
Postavy jsou rovněž odbyté. Máme tam pár hlavních hrdinů a zbytek jsou "kluk, kterého Thomas neznal". Je jich tam pět a půl a hlavní hrdina si neudělal ani čas, že by se jich zeptal na jména. Mám rovněž problém s inteligencí partičky, kteří se nechávají nachytat pořád dokola na ty stejné fígle a WICKED si s nima pohrává jako s plastovýma vojáčkama.

3 04.09.2015

I po přečtení poloviny dalšího dílu mi to přijde samoúčelné. V Hunger games se investovalo do podívané, aréna byla technologická špička, protože do zábavy lidí nastrkají plno peněz. Proč tady ty technické vychytávky, opravdu by nestačily přírodní prostředky? No třeba to třetí díl vysvětlí...
Dále mi přišlo chování hrdinů občas nelogické, což bych odpustila teenagerům, ale běžci měli být chytří a nejlepší, ne zmatené včely.
Nicméně děj je čtivý a chytlavý, pořád se něco děje a nejsou tam vatové pasáže. Nepovažuji ji za ztrátu času, ale taky mi nic víc nedala.

PS: Lidem tu vadí slang... Podle mě chtěl autor, ať mají chlapci ostřejší výrazivo (mládež mezi sebou nemluví jako kniha od Jiráska), ale použitím sprostých slov by to nebylo dětem přístupné. Takže vymyslel nová slova, něco jako když v americkém seriálu místo fucking použijou frakking.

3 01.09.2015

Málem jsem knihu zavřela po padesátí stránkách, protože mě odradil vodopád slov a nedostatek děje. Rozhodně to není lehké čtení. Ale vydržela jsem a nelitovala jsem, i když kniha občas vázne a utápí se ve své intelektuálnosti.
V běžné knize s dějem nenajdete takové propracované charaktery. Ve srovnání s Colemanem či Lesem Farleym je Faunia jakoby odbytá, ale stále bytost z masa a kostí, kterou můžeme obdivovat nebo odsuzovat.

Na těchto a dalších minoritních charakterech autor rozebírá americkou pokřivenou morálku. Ne nadarmo se všechno točí kolem skandálu Billa Clintona. USA má plno másel na hlavě a rasismus je podle mě jedno z největších. K čemu bylo zrušení otroctví, když udělali z "barevných" druhořadé občany? Můžeme soudit Colemana, zdali se zachoval v kritických situacích správně, ale nebýt na hlavu postavené společnosti, vůbec by se rozhodovat nemusel. A v současnosti je společnost zase postavená na hlavu, viz přízraky. Potíže Colemana, Lesa i Faunii by se daly svést na systém, je jednoduché udělat z nich oběti, ale zároveň jsou to zbabělci, kteří se nechají unášet proudem, místo aby bojovali.

Doufám, že si román přečtou hlavně ti, kteří nám z výšin supermocností diktují, jak se máme chovat k menšinám. Nechť si nejprve zametou na vlastním prahu.

3 03.04.2015