Baška29 komentáře u knih

Těžko se mi kniha četla. Snad že jsem ve věku hlavní hrdinky a že se mne tak více dotýkají některá její témata. Navíc jsem z anotace čekala trochu odlehčené téma. Padala na mne při čtení tíha. Tíha ze stárnutí, nevyřešených starých generačních křivd a neshod. Tíha z nějaké marnosti, samoty, nechtěných změn. Závěr dal naději a vše trochu prosvětlil.

7 13.02.2024

Já příběh vlastně chválím. Knihu jsem koupila na Božím Daru v potravinách, nic nečekala. Od Rozmar znám Čimpuláka a Čapíra a ti mne vlastně úplně nebavili. Tenhle příběh ano. Nejsem čtenář detektivek, a tak napětí pro mne bylo tak akorát. Někdo přede mnou psal, že netekly potoky krve. Je to tak a jsem za to ráda.
Možná to bylo trochu jednoduché, čas od času příliš velké skoky mezi prostředím, až jsem se ztrácela a vracela, ale nevadilo, protože způsob žití Patriky byl uvěřitelný.

29.12.2023

Mě osobně kniha velmi přitáhla. Jednak česká autorka, pak taky Šumava, historie, období válečné, komunistické, současné. Nemám moc ráda detektivky, ale tady je toho podstatně víc než jen vražda. Profily jednotlivých postav. Přehmaty jednolitvých lidí, režimu, snaha tutlat věci, rodová bolest. Příběh se mi líbil moc. Ale byl na mne složitý (a dle komentářů ostatních diskutujících vidím, že jsem se zdaleka neztrácela sama). I přesto se nešlo odpoutat, a tak jsem knihu dala 2x. A stejně to bylo komplikované.
A jako úsměvné mi přijde, že se mnou rezonovala úchylka na čistotu místního doktora Marysky a popis, proč je pro něj obtížné si po někom sednout na sedadlo v autě. :-D

4 31.10.2023

Ups. Zase těžké téma. Tentokrát se mi kniha četla opravdu těžko a dlouho. A i diky místním recenzím, které mne přesvědčily, ať to nevzdávám, dočteno. Jsem za to ráda. Pro mne nečekaný zvrat, byla jsem přesvědčena, že zápletka bude jinde. Jsem ráda za úhel pohledu z této druhé strany, o které se mluví podstatně méně. Zajímalo by mne pokračování. Jak se všem mohlo žít dál.... dvě hvězdy dolů spíš kvůli mému odpojení než kvůli kvalitě příběhu.

2 25.07.2023

Příběh, způsob psaní, zvolená slova, detailní informace o tehdejším životě, ilustrace, trvalé napětí, velkou míru uvěřitelnosti, vše chválím. Vlastně mi nevadí ani konec příběhu, baví mne možnost vlastních závěrů. Četla jsem nahlas s rodinou, diky tomu jsem nic nepřeskakovala a mohla si užívat text. Za mne super počin.

3 25.07.2023

Nechtěla bych to zažít. Hodně bolesti, bezpráví, krutých křivd v příběhu je, ale taky velká vděčnost a kopa lásky. Nad osudy všech postav hodně přemýšlím, nad postojem Jessiky, Dannyho, Jorga, ale i rodičů všech (a tech Jessičiných), nad vzájemnými vztahy. Nutí mne to přemýšlet, i když již mám nějakou dobu dočteno, vracím se k tomu a beru si z toho (hlavně tu vděčnost, vděčnost za to, jak to máme my). Co mne ale trochu odrazovalo, byl způsob psaní. Vím, nejedná se o profesionální autorku, ale spíš o terapii psaním. Ale mne ten jednodnoduchý styl vyprávění hodně nesedl a spíš odrazoval.... závěrečné vysvětlení proto pro mne bylo hodně důležité. Až teď mne napadá, že možná i ten jednoduchý styl měl být, abych si víc uvědomila, že ten příběh se fakt stal...

07.07.2023

Tak teď jsem si dala jednu čtenářskou smršť. A líbilo. Nahodile nalezená kniha v knihkupectví a velký čtenářský požitek. Při čtení jsem procházela několika fázemi - jak někdo může??!!??, tak teď budu číst o přežívání v lese, nechci fandit lumpovi, a to jsem tedy zvědavá, jak se tohle vyřeší. A jsem spokojená. Fakt jo. Jasně, nevím, jestli by všechno mohlo být reálné, ale spousta toho jo. Nenašla jsem nic extra přitažené za vlasy, co by mi vadilo nebo mne netěšilo.Postavy se mi líbily, někdy jsem jim až skoro záviděla ten způsob života.... Pokud je to prvotina, tak to vůbec není poznat. Kniha je pěkná i vizuálně. Takže já doporučuji.

5 07.07.2023

Líbí se mi. Sympatické čtení. Měla jsem pocit pomalých letních dní, horka, ne příliš rychle plynoucího času. Ze závěru mne mrazilo.

7 25.05.2023

Moje první kniha od Štěpána Javůrka. Kupovala jsem si ji hlavně kvůli Perninku a okolí. Jsou to místa, která mám velmi ráda a která znám. Líbila se mi deklarovaná láska k horám, danému prostředí, klidu, který tam také cítím. I když mi to přišlo maličko strojeně popsané. Jinak se ale vůbec neztotožňuji s nadšenými komentáři všech okolo. Postava doktora mne vlastně odpuzuje. Jasně, každý může udělat chybu a každý může najít zklidnění, mír v sobě a své místo na zemi. Ale tady se mluví o chlapíkovi, který za sebou na té své cestě zanechal spousty poničených lidí, zraněných duší (nevěřím, že žádná z těch žen, které měl na jednu noc, si neodnesla velké šrámy na duši), minimálně jednu znásilněnou ženu, možná pacienty, kterým nedal péči, které by jinak byl schopen. Kamila mi byla o něco sympatičtější, té její hledání věřím. Nemám ráda odsudek Niny, jakožto zlé ženy (pochopení u Petra nalézt můžeme, ale Ninu jen odsoudíme?). A nálepky Pražáků, kteří chtějí obci sebrat místní sjezdovku. Trochu si myslím, že to přispívá k zažitým stereotypům o lidech z města. Zkrátka mi kniha vůbec nesedla, čekala jsem mnohem víc. Takhle to pro mne byl jen nedotažený románek, kde sice bylo tak nějak všechno běh času, láska, sex, problémy, radosti, nalezení sebe sama (a i ten happy end), ale dohromady mi to moc nešlo.

5 22.03.2023

Nejsem čtenář detektivek. Tahle mi přišla pod ruku v knihovně. Zápletka se mi zdála neuvěřitelná a překombinovaná. Inspektor Bergman sympaťák.

3 25.02.2023

Nejsem čtenář psychotrillerů, a tak moje poznámka může být zkreslená (tentokrát jsem četla na doporučení na jednom foru). Nečtu psychotrillery, protože se pak moc bojím. Ale při čtení Dokonalého propojení jsem se nebála. Přišlo mi to natolik neuvěřitelné, že jsem byla při čtení nad věcí. A tak to podle mne být nemá, resp. já to tak zpravidla nemívám.

Chválím vyprávění jednotlivými postavami, neztrácela jsem se při čtení, nemusela dohledávat, kdo co kdy řekl, moc mne to bavilo. Někdo zde psal, že byl pomalý rozjezd. Mně se naopak líbil. Závěrečná smršť odhalení a rychlost celého procesu, vyšetřování, dalších útoků i odhalení na mne ale byla moc a díky tomu pro mne i uvěřitelnost klesala.

1 30.01.2023

Mám ráda Veroniku Hurdovou. Líbí se mi Božidara, určitě si ji dám ještě jednou. Ale víc jak pro řemeslné zpracování knihy se mi líbí pro názory Veroniky Hurdové. Příběh je pěkný obal, který mne láká na cesty, na zlepšování sama sebe včetně vztahu s mým okolím, ale někdy mi přijde až prvoplánově seberozvojový a líbivý. Taky se mi zdá maličko neuvěřitelný. Co mne rozčilovalo od počátku, byl nízký věk Božidary (vím, že je to ale možné, jen já mám vše časově posunuté) a pro mne nevyjasněný způsob obživy. Důchodkyně ještě nemohla být, živnostnice taky ne. Tak jak to měla? A pak mne trochu rozčilovaly Božidařiny názory a poučky, které se zde podávají jako absolutní pravdy. Určitě se spoustou věcí souzním, jen jsem opatrná vše brát za pravdu. Ale jak píši, kniha mi sedla. Těšila jsem se na ni a právě pro názory VH se k ní určitě vrátím.:-)

5 21.01.2023

Příběh mne na začátku vtáhl, ke konci mne štval a konec mne zcela zaskočil. Vyvolával u mne silné emoce, s Bárou jsem soucítila, přístup matky k dcerám nenáviděla. Hodně mi vztah matky k celé rodině ukazoval, možná i proto, že sama mám 12letou dceru. Uf. Říkala jsem si, že by to dalo na pořádný román, ale kdo by to chtěl číst? Já bych toho 300 stran nevydržela. Bylo to drsný, ale pro mne poučný. Rozhodně to vydalo za 10 knih o výchově.

11 21.01.2023

Ups. Zase síla. Zase mi trvalo začtení se do knihy, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Údiv nad tím, co vše nás ovlivňuje, co ovlivňuje naše děti, jak jednoduše lze ublížit a jak těžké to je napravit.. ale je tu naděje. A toho si cením.

5 27.09.2022

Za mne zbytečné čtení. Překonstruované, neuvěřitelné. Celá kniha má spád a člověk je na začátku zvědavý, jak to dopadne. Ale od poloviny jsem to již jen chtěla mít za sebou :-(

7 14.09.2022

Jednoduché čtení, které se čte rychle, pokud tedy vydržíte :-). Za mne ale spousta zajímavých dílčích příběhů, zážitků, hodnocení života a prožívání. Přinesla mi pěkné vzpomínky, když naše dvojčata byla malá. A pro mne zajímavý vhled na dospívání dětí a hlavně pouštění dětí do světa. Hodně se mne to dotklo, a proto dávám o hvězdu víc, protože mne pouštění dětí čeká.

10 02.09.2022

Knihu jsem si v knihovně půjčila bez znalosti hodnocení, a tak jsem neměla žádná očekávání. Zpočátku bylo těžké se začíst, naštěstí mne to neodradilo. Oceňuji vlastní příběh, lidské přešlapy a vykreslování jednotlivých postav a hlavně jejich motivací (např. vztah matky a dcery Richardsonových). To mi opět otevíralo oči, že na každou věc, jednání, chování a situaci má každý zúčastněný jiný pohled vyplývající z jejich životních zkušeností (i přesahy do předchozích generací zde byly). Věci nejsou černobílé, řada jednání má hlubší niterný podtext a životní zkušenosti jsou velmi cenné. Kniha se mi líbila i s otevřeným koncem.

5 12.07.2022

Co napsat? Že jsem knihu mnohokrát chtěla odložit a přesto dočetla, že na mne byla drsná, že chudáci všichni hlavní protagonisté (včetně zvířat), že je těžké přijmout osud a že je i přes všechno nutné mluvit. Nelíbila se mi a i líbila. A navíc oceňuji styl psaní. Číst však nedoporučuji při tísnivých večerech.

1 20.04.2022

Pro mne nahodile vybraná kniha. Četla se lehce. Jednotlivé postavy byly pěkně vykreslené a snadno představitelné, s některými bych se dokázala identifikovat. Celý příběh mi ale v celku uvěřitelný nepřišel, a to je škoda.

16.04.2022

Jednoduše by se dalo napsat krásná kniha, ale to téma je tak těžké a plíživé. Při čtení jsem zprvu hltala informace o houbách, zajímavosti z lesa. Posléze na mne padala tíseň z toho, co bude dál. Příběh mne vtáhnul a nechtěl pustit. Jsem opravdu ráda, že nakonec nechybí naděje. Jdu hledat další knihy od Viktorie Hanišové.

14 01.02.2022