Bája89 komentáře u knih

Knižka byla zajímavá. Našlo se tam i několik bájí a legend, které jsem neznala. Bylo to příjemné čtení k nedělní kávě. Ale rozhodně se nejedná o nic, co bych potřebovala mít v knihovně.

3 29.06.2020

Úsměvné, smutné, graficky velmi povedené. Ale v mnohém se mi zdály některé situace až moc předimenzované. Hlavní hrdinka se v určitý moment proměnila v kňouru a já se do dočtení musela docela dost nutit. Na vysoké o mně říkali, že jsem extrovertní introvert. Byly tedy momenty, kdy jsem se dokázala do naší hrdinky vžít, ale pak to šlo z kopce.

5 28.06.2020

Krátky a přesto velmi hluboký příběh, který člověka zasáhne. Tohle jsem skutečně nečekala. Čtyři postavy, čtyři prostředí. Muž v nejlepších letech a ve skvělé kondici. Mladá manželka a celý život před nimi. K úplnému štěstí jim chybí jen dítě. Jenže Joe je sterilní a nechce si to přiznat. A tak se rozjíždí celý náš příběh, který vypráví o tom, že láska nemá hranice, že pravé přátelství je stejně nezlomné jako ta láska, a že život je někdy tak složitej až je vlastně hrozně jednoduchej. Čistý plamen mě velmi mile překvapil. Knihu jsem si vychutnávala. Samotná idea toho, že Steinbeck zasadil své postavy do tří/čtyř prostředí, ale základní premisa a průběh děje zůstal stejný byla velmi osvěžující a netradiční.

4 28.06.2020

Vzpomínka na dětská léta. výtvarně krásná kniha, ale velmi krátké a útržkovité vyprávění zamrzelo. Pinocchia ve svých Disneyovkách nemám, tak jsem do něho nakoukla v práci a bylo to čtení na jeden nádech. Škoda, že nejsem mladší. Jak málo mi tehdy stačilo. Hromada obrázku a pár písmenek.

4 24.06.2020

Velmi milé a rychlé čtení. Navození jedinečné atmosféry a samozřejmě setkání se slečnou Marplovou. Jediné, co bych knize vytkla jsou dvě poslední povídky. Nešlo o detektivní příběhy, ale o duchařinu, které mi k někomu jako je Agatha Christie nesedí. Inu, asi psala na kšeft. I tak to ale byl příjemný návrat ke staré známe.

9 22.06.2020

Nádherné něžné čtení, ve kterém se každý z nás najde. Byla jsem nadšená, dojatá a opět ohromená nádherným grafickým zpracováním.

"Nepotřebujeme, aby se nám splnily všechny sny, někdy jen potřebujeme, aby se nám chvíli zdály."

6 22.06.2020

Tak tohle byl hodně velký blábol. Co tím chtěl autor říct? Závěr příběhu byl tak nějak nedodělaný a postavy tak nějak neuchopitelné a neuvěřitelné. Jediné, co se dá vyzdvihnout jsou ilustrace Kat Menschik. Po knize jsem sáhla jek kvůli knižní výzvě a přiznám se, že se k Murakamimu asi už nikdy nevrátím. Zkrátka to není můj šálek literárního čaje. Zajímavá zkušenost, velmi rychlá, ale ne děkuji.

6 20.06.2020

Přiznám se, že jsem se dlouho bránila tomu si přečíst Zaklínače. Nevím, proč? Přesvědčil mě až seriál. V tu chvíli jsem totiž věděla, že tohle si prostě musím přečíst. A byla to jízda, při které se ozýval klapot Klepniných kopyt. Kniha se čte velmi dobře a akční scény jsou tak dobře napsané, že vůbec neruší. Naopak člověka ještě víc vtáhnou do děje. Je pravda, že s částmi, které znám ze seriálu jsem trochu bojovala, ale nebylo to nic nepřekonatelného. Sapkowski dokázal vystavět neuvěřitelný svět plný příšer, lidí, hrdinů, antihrdinů a všeho, co máme na fantasy tak rádi. Jsem ráda, že jsem si nechala takovou čtenářskou podívanou na teď. Protože na dobrou fantasy ságu není nikdy pozdě. A přiznám se, že už jsem použila frázi: "To už bych raději strávila noc s wyzimskou strigou v kryptě."

21 18.06.2020

Počátek má velmi pomalé tempo vyprávění. V určitý moment jste plní očekávání a chvíli na to už tušíme, co se vlastně stane. Dá se říct, že Dan Brown používá podobný, ne-li stejný modus operandi. Přestože je řada zvratů předvídatelná najde se pár překvapení a řada zajímavých informací. Přesto se mi zdá, že je kniha svým způsobem docela dost přeplácaná. O tom, že mi při poslechu audioknihy rval uši doslovný překlad International Klein Blue ani nemluvím. Ale zase musím připsat k dobru, že se Dan rozhodl nastínit širší světové veřejnosti jedno z nejtemnějších období španělské historie hned po inkvizici. Toto národní trauma totiž přetrvává dodnes.
A co dál musím vyzdvihnout je Winston. Ten mě hodně bavil. A je velká škoda, že autor přepálil konec. Mohl nás nechat tápat, hádat, bloudit v nevědomosti. Některé věci mají zůstat nevyřčené a nevysvětlené. Teď mám na mysli Winstona. Pozor! Spoiler! Ne tu krásnou teorii, že život na zemi je vlastně důsledkem fyzikálních zákonů. To se mi taky moc líbilo. A je to navíc něco, s čím se velmi dobře dokážu ztotožnit.

6 18.06.2020

Říkala jsem si, že dám Saroyanovi druhou šanci. No a upřímně? Úplně mu to nevyšlo. Tohohle 154 stránkového drobka jsem zdolávala téměř měsíc. Byl to malý souboj titanu. Autorovy vzpomínky v podobě knihy Náhodná setkání čtenáře lákají k neskutečné jízdě. Jenže skutek utek a vy se jen převalujete v mdlých vzpomínkách na hordu nevýrazných lidi, kteří v určitý moment poznamenali autorův život tak nevýznamně, že je prostě musel zahrnout do svého vzpomínání.

1 13.06.2020

Co si budeme povídat. Očekávání byla veliká. A kdyby kniha měla o 100-150 stran méně, vůbec by to nevadilo. Občas jsem se musela do čtení nutit. Co se ale musí nechat je závěr, ten se Galbraith/Rowling opět povedl. Už je to nějako dobu, co jsem Smrtící bílou dočetla a stále mám smíšené pocity. Napětí přišlo vesměs až na úplném konci. Občas mi přišlo chování některých postav přehnané a jen těžko uvěřitelné. No, uvidíme, co nám přinese další díl. Za mě je zatím stále nejlepší Volání kukačky a Hedvábník.

11 29.05.2020

Tahle aristokratka byla hodně velkým zklamáním. Druhou hvězdu získala za dokonalý ruský přízvuk Veroniky Khek Kubařové. Udržet pozornost u poslechu tohohle dílu mi dělalo hodně velký problém. Celá zápletka se zdála, jako by do celé série vůbec nezapadala. Vtipné už to skoro ani nebylo a závěr s otevřeným koncem na další díl také moc neláká. Škoda, nájezd měla aristokratka velkolepý, ale ten dojezd byl hodně velký přešlap. Nové postavy děj nikam neposunuly, pokud tedy nešlo o soutěž o největšího hlupáka na Kostce. O jejich uvěřitelnosti už ani nemluvím. Bohatě stačí Deniska.

7 29.05.2020

Úspěšně pokračuji v sérii Aristokratka a zatím mi přijde, že nejlepší byl první díl. Mám takový neblahý pocit, že s každým dílem jde kvalita příběhu o trochu níž. A prosím vás, můžete mi říct co udělal panu Bočkovi kníže Schwarzenberg? Ale jedno se tomu musí nechat, Veronika Khek Kubařová byla skvělá volba. A teta Nora? Bože, tak tu miluju. Díky ní přibyla třetí *. Už se těším na krutovládu Marie III.

6 27.05.2020

Druhý díl je o dost slabší než ten první a také dost a zbytečně vulgární. Opět jsem si Aristokratku dala jako víkendovou audioknihu a byla jsem docela zklamaná. Odpočinkové, krátké a občas vtipné.

5 24.05.2020

Poutnice je prostě úžasná bytost. Duše, která je víc člověkem, než se na první pohled může zdát. Ze začátku jsem se bála, že knihu ani nedočtu, ale po 150 stránkách se příběh rozjel jako na vztahové horské dráze a já nemohla odtrhnout oči. Základní premisa příběhu je neskutečná a samotný příběh nádherný. Silné emoce, vzpomínky, cizí/vlastní hluboké city. A bytosti, které zahájili prakticky bezbolestnou invazi na naší planetu. Jenže se nejedná o brutální vetřelce, ale o někoho, kdo se ve spojení s lidským hostitelem začne měnit. Zkrátka, tohle si musíte přečíst, nebo byste aspoň měli. :)

9 23.05.2020

S touto knihou mám velmi komplikovaný vztah. Na jednu stranu ji mám velice ráda, protože jsem ji dostala darem od člověka, který je mému srdci velmi blízky. Na druhou stranu jsem toto na první pohled čajové čtení četla nekonečně dlouho a proklínala za to sebe i Isidra Parodiho. Kniha mi obsahem zkrátka vůbec nesedla a já při čtení trpěla jako zvíře, které se rozhodlo, že to zkrátka dočte, ať to stojí, co to stojí.

Autobiografie jednoho z těch komplikovanějších spisovatelů, které milujeme a nenávidíme zároveň. Imaginární přítelkyně mi potvrdila mé vlastní Irvingovské pravidlo, že čím jsou jeho knihy tenčí, tím hůř se čtou. Bezesporu se jedná o hodnotné a zajímavé čtení, ale přehršel informací o řecko-římských zápasech čtenáře (mě rozhodně) rychle omrzí a u každé další zmínky si otráveně řeknete „Už zase?“ V mezičase a meziprostoru je zde i několik velmi krásných a silných momentů, které nám to zápasení částečně vynahradí.

Praha je vskutku záhadná. Tahle knížka vám aspoň na chvíli změní pohled na město, jehož sláva se hvězd bude dotýkat. Moment, už se dotýká. Tento počin si určitě zaslouží naši pozornost, i když se přiznám, že neskutečně zajímavá místa střídala ta méně záživná. Ale co, záleží na vkusu čtenáře. Byly chvíle, kdy mě doslova vtáhla do doby, o které jsem zrovna četla. Je pravda, že jsem spoustu věcí znala, ale spousta pro mě byla úplnou novinkou. Třeba zmínka o kamenické Bratrstvu obruče a kladiva si mě získala. Za mě tedy spokojenost. Jediné, co bych knize vytkla byl nekonečný doslov Vladimíra Novotného, kterému by neuškodily razantní škrty.

4 23.05.2020

Poslední aristokratka je velmi příjemná záležitost. Dala jsem si ji jako audioknihu a několikrát jsem doslova vybuchla smíchy až mě bolelo břicho. Inteligentní, odpočinková, vtipná víkendová záležitost, která člověku prodlouží život.

11 23.05.2020

Volání netvora, který vlastně není netvor. Velmi smutný a upřímný příběh chlapce, který ztrácí matku. První věc, která se mi od Patrika Nesse dostala do rukou. Nejsem si jistá, jestli jsem už z takového příběhu nevyrostla, protože jsem skutečně čekala něco víc. Volání netvora mělo vyvolat u čtenáře (v mém případě posluchače) jisté emoce a ono nic. Teda krom nelibosti nad otcem, který si přiletí z Ameriky a je tak domestikovaný až zapomene mluvit jako slušný Angličan a v nejhorší chvíli kluka opustí s tím, že zase přijede. A že on může na oplátku přijet na návštěvu za vlastním otcem a macechou. Jo, tak to mi zvedlo mandle. Ale jinak jsem byla dost apatická a nezúčastněná. Což mě mrzí, protože postava Netvora se mi vážně zamlouvala a jeho tři příběhy byly skvostné. Přesto mi to k naprosté spokojenosti nestačilo.

6 18.05.2020