Ayna
komentáře u knih
Outsider
Stephen King
První cca třetina/polovina byla pro mě naprostá pecka. Myslím ty detaily policejní a soudní práce jak z true crime dokumentu, psychologický rozbor dopadu zločinu na rodinu oběti i domnělého pachatele a na maloměstskou komunitu vůbec, všechno popsáno Kingovým osobitým stylem. (Jediné, co mi neštymovalo, byly neustálé zmínky o "ajpedech", to působilo jak nezvládnutý product placement, jaký znám z českých filmů. Ale napadlo mě, že by to byla dobrá chlastací hra - dej si panáka pokaždé, když narazíš v textu na slovo iPad. To by příběh nabral teprve nečekané grády, obzvlášť pokud čtete rychle.) Pak je tu druhá část, což je naprosto klasické putování party správňáků za ulovením nadpřirozeného monstra kamsi do podzemí, přičemž v patách je jim padouchův poskok. Tady mi přijde, že King vykrádá sám sebe. Jako, pořád je to po čertech dobře napsané, ale wow efekt se vytratil. Postava Holly se mi líbila, ale přišla mi do příběhu přidaná tak nějak na sílu, bylo z toho jasné, že autor předpokládal, že ji čtenář zná z předchozích děl, takže už se nenamáhal detailněji opisovat, kdo to je, a ráz naráz ji tam hodil. Já ji doteď neznala, ale nějak jsem se s tím popasovala. Tyhle autisticky působící vyšetřovatele můžu, i když v dnešní době už je to taky klišé. Navzdory těmto slabinám je to ale za mě dobrý, když se řekne "trochu horší King", pořád je to o několik levelů výš než zbytek jeho konkurence. Seriál neznám, ale chystám se na něj.
Nevlastní sestra
Robert Lawrence Stine
Tento díl patří k těm kratším, což vůbec není na škodu. Děje je tam na tento rozsah tak akorát, žádná zbytečná vata kolem, ale zároveň je to dost dlouhé na to, aby tam Stine dostatečně vybudoval napětí. A než to začne nudit, tak to skončí. Děj myslím ocení každý, kdo byl nucen sdílet pokoj se svým sourozencem a měl někdy chuť ho umlátit lopatou (nebo alespoň mrtvým králíkem). Obzvlášť pokud jste taky měli rodiče, jejichž jediná reakce na psycho útoky a vršící se mrtvoly v domě by byla maximálně ve stylu "no tak děcka, přestaňte se hádat". Mimochodem, v angličtině vyšlo i pokračování, které se odehrává po návratu pachatelky ze cvokhausu, ale do češtiny asi nebylo přeloženo.
Cesta do neznáma
Christopher Pike
Tenhle díl mě coby děcko moc nebavil a nelíbila se mi pointa. Teď v dospělosti mi přišel ten příběh o dost lepší, paradoxně i proto, že jsem už věděla, o co tam jde. Postavy Freedom Jacka a Poppy Cornové a jejich vyprávění mě bavily víc než samotná hlavní hrdinka, i když i její story měla něco do sebe (ovšem její písničkové texty byly fakt špatné). Tento díl se mimochodem objevil i v seriálu Půlnoční klub, který byl natočen na motivy knih Christophera Pikea, ale s předlohou tam bylo zacházeno dosti volně... Kniha se mi líbila víc než seriál.
Sbohem a na shledanou
Christopher Pike
Zajímavý mysteriózní příběh, který se postupně začne tvářit jako sci-fi, aby se z něj nakonec vylouplo ještě něco trochu jiného. Jiný styl a víc na přemýšlení než dosavadní díla série Stopy hrůzy. Bavilo mě to, akorát závěr už je tak divně rozplizlý, zamotané a je to jako několik konců hned po sobě... Bych to trochu seškrtala prostě. Ale pointa dobrá.
Odejdi, nebo zemřeš
Wendy Darlenová (p)
Já jsem úplně hin ze zjištění, že autoři Stop Hrůz jako Wendy Darlen, Andrew Hall nebo V. K. Fair byli ve skutečnosti zamaskovaní Češi. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem to zjistila, protože to vysvětluje velkou spoustu věcí, které mi v pubertě vrtaly hlavou. (Např. proč šla celá série postupně takovým způsobem do kopru.)
V tomto případě fakt, že Wendy byla ve skutečnosti Petr Lander, kterýmu už v té době bylo přes 60, objasňuje všechny ty narážky na Evropu, Rusko, socialismus, nebo třeba i to, proč hlavní hrdinka má takové zaprděné představy, jako že nejlepší by bylo se hned po skončení školy vdát, a touhu, aby její přítel "jednou konečně třískl do stolu, dal mi pár facek a rozhodoval o věcech sám". Brrr. Pokud se od tohoto oprostím, tak samotný styl psaní není špatný, dialogy taky úplně ne - nezní ale teda jako rozhovor teenagerů, ale podstatně starších lidí. To je v kontrastu s tím, jak je příběh celkově naivní, prostě jednu chvíli se hrdinové zapomenou a debatují jak staří filosofové, a pak se zas chovají, jako by měli v hlavě piliny. Zajímavý je začátek ze života sociopatky a úplný konec. Jinak to není horor ani thriller, jen divná detektivka, kde je ale pachatel jasný hned od začátku. Ale! Pořád je to lepší než Země duchů. Takže 3 hvězdy, s oběma ušima odřenýma.
Krvavá finta
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Solidní napínavé psycho se záporákem, kterýho jsem fakt nesnášela, a u některých scén mi nebylo dobře (třeba to super rande ve čtyřech, který zavánělo hromadným znásilněním). Tohle víc rozepsat, tak by z toho klidně mohl být i "seriózní" thriller pro dospělé. Jen ten konec byl takový trochu divný. Osobně bych radši viděla, kdyby Adama odbouchnul ambiciózní tatík, uklízející ten "bordel" po své dceři, do kterého ji vlastně nepřímo sám dostal.
Život je přece jen krásný
Sigrid Boo
Tady se mi forma líbila víc než obsah. Autorka psala bystrým, břitkým způsobem, měla dobře vypointované vtipy i trefné postřehy o mezilidských vztazích. Používat takový talent na tak banální příběh mi přijde škoda. Spíš než v celku je síla téhle knihy v jednotlivých "scénách" (večeře s nabarvenými botami, zabouchnutý klíč a hrdinka na ulici ve spoďárech, návštěva kina... atd.) Trochu mi připomíná tvorbu Betty MacDonaldové, která taky psala s humorem o krušném životě pracujících mladých žen za Velké hospodářské krize. Trochu.
Pusinky
Stanislav Rudolf
Nevím, jak by se mi to líbilo v pubertě, na knihu jsem padla náhodou až teď v knihobudce. Je napsaná čtivě a je dost tenká, takže to bylo rychlé čtení. Hlavní postava nebyla vyloženě kladná a často ani sympatická, ale myslím, že to ani nebyl účel. Těžce s ní mlátila puberta, na vztah s klukem se vším všudy nebyla připravená a taky to podle toho dopadlo. Že se s tím týpkem nakonec rozešli byl vlastně happy end. Mimochodem mě zaujaly mě popisy toho, jak to chodí na učňáku na cukrářku... Mám chuť jít vydrancovat místní cukrárnu.
Mejdan pro odsouzence
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl mě moc nebavil, bylo od začátku jasné, kdo bude hlavní padouch, takže zbývalo se prokousat do konce a zjistit motiv. Na falešné lekačky mě neužije, proto mi ty neustálé pranky mezi Průšviháři a Fridolíny (hrozný slovo btw) dost lezly na nervy. Když už se objevila konečně skutečná mrtvola, tak už mi to bylo buřt. Ale byly tam i světlejší momenty, halloweenská atmosféra, zajímavá postava neslyšící studentky, útok tupých motorkářů, který do toho vnesl alespoň trochu napětí, slušný konec, když už to, co se dělo do té doby, bylo takové kostrbaté. Celkově je to za mě takový horší průměr.
Jako fakt, z těch Fridolínů mám osypky doteď, takhle se titulovala mládež tak v 19. století, ne... sem by seděli sportovci vs lůzři, šprti, nebo tak něco.
Mimochodem, pěkná titulní strana.
Podvrženec
Victor LaValle
(SPOILER) Zajímavá městská fantasy, kde se ten fantasy prvek objevuje až po dlouhé době a teprve ke konci se to pořádně rozbalí, takže tápete, k čemu to povede. Do té doby je to kniha o antikvářství, moderním rodičovství, o současném New Yorku, o ztrátě a o traumatu, a plyne to velmi pozvolna. Dovedu si představit, že to řadu lidí otráví, protože anotace knihy se zdá slibovat větší akci. Já mám zrovna období, kdy mi tyhle storky ze života hodně lahodí, takže mi to sedlo. Za mě by tam ani ten fantasy prvek vlastně být nemusel, mohlo to být celé o tom, že Apollovi prostě hráblo, stejně jako jeho ženě. Jakože jsem si dlouho myslela, že to tak i bude. Třeba když vykopali ten hrob a Patrice to, co uvnitř našli, vůbec nekomentoval, tak se zdálo, že Apollo je jediný, kdo tam tu věc viděl. Občas mi přišly některé části slabší, hlavně ta část s Cal a jejím babincem na ostrově, tak bych dala hodnocení jen čtyři hvězdy, ale ta kniha je tu tak podhodnocená, že jí klidně napálím plný počet a přeju, ať si své čtenáře najde. Ono to vůbec není hloupý čtení. Některé fóry a nadsázka jsou tam zapracované tak nenápadně, že to člověku hned nedojde. A nakonec ještě zásadní poselství, fakt nevěšte ty fotky děcek veřejně na Facebook.
Lucie, postrach ulice
Ota Hofman
Nevím, jestli byla dřív kniha nebo film, působí to ale tak, jako když je kniha napsaná podle filmu (pak ale nechápu ty změny oproti předloze). Prostě jsou to hlavně dialogy z filmu s nějakým ne moc propracovaným textem navíc. Jak je v podobných případech obvyklé, na začátku se ještě autor snažil vymýšlet tu "vatu" navíc, ke konci to už upadá a jsou tam hlavně jen ty dialogy. Když člověk zná
dobře film, tak se to dá, pěkně si to osvěží, ale číst to bez znalosti filmu by byl asi nic moc zážitek.
Jediná
Klára Jarunková
Knihy paní Jarunkové mě dlouho míjely, je to spíš čtení generace mých rodičů. Před časem se mi ale náhodou dostal do rukou Můj tajný zápisník a líbil se mi autorčin styl psaní, takže jsem od ní chtěla určitě ještě něco. Tak jsem splašila Jedinou... a líbila se mi ještě víc než zápisník. Krásně vystihuje přerod dítěte v dospělého, má to ten dětský vtip jako zápisník, ale zároveň větší hloubku a drsnost. Nečekejte uzavřený příběh, je to přesně takové, jak to popisuje anotace. Krátká exkurze do cizího života, popis toho, jak člověka potkává den za dnem, hodina za hodinou, "slice of life" se tomu žánru dneska moderně říká. Pro mě to byla i exkurze do let šedesátých, která jsem nezažila. Zajímavé, vtipné, smutné, někdy i dost drsné. Nejde tam jakoby o nic, a přitom jde o všechno.
Ukradená mumie
Lynn Beach (p)
Ne že by to bylo napsané hůř než jiné díly z Údolí přízraků, ale nějak jsem se do toho nemohla začíst (a to skoro do poloviny knihy). Možná to bylo tím, že starodávný Egypt mě moc nebere, nebo tím, že tu tentokrát "straší" jen černá kočka, což mi nepřišlo děsivé, ale spíš vtipné. Co mě naopak bavilo, byla atmosféra té internátní školy, studentské blbnutí. Plus jako obvykle, čtení Stop hrůzy je pěkně nostalgická cesta do hlubin minulosti i vlastní paměti. Např. tu historku s babkou, co se v adrenalinovém rauši zabarikádovala skříní, si pamatuju celé ty roky, ale už jsem dávno zapomněla, že to mám odtud:)) Takže když si shrnu pozitiva a negativa, vyjde mi prostě průměr.
Manga příběhy bratří Grimmů
Kei Ishiyama
"Poslyš, synku. Aby ses stal opravdovým vlkem, musíš sníst lidskou pannu!" Čekala jsem, že z kombinace drsných německých pohádek a japonské podivnosti vzejde větší bizár, ale tohle bylo ještě překvapivě krotké. Asi je to určeno mladším čtenářům, nevím. Kdyby se to dotáhlo dál, jsem rozhodně tým Hans + Karel. "Otče! Tohle je opravdový hrdina, který zabil draka a zachránil mi život. A pokud je třeba, dokáže se dokonce skvěle převléct za ženu." "Ach tak, chápu."
Záludné zlo
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Pokračování Smrti ze záhrobí, která ovšem vyšla v češtině později, jako Stopy hrůzy č. 39. Úplně první díl, kterým tahle roztleskávačská série začíná (a ve které zemřela Corkyina sestra Bobbi), pro jistotu v češtině nevydali vůbec xD Kupodivu mně se to i přes tyhle boty líbilo. Je to sice čistokrevný brak, ale zábavný. Haluzoidní scény mi často připomínaly Noční můru z Elm Street, nebo teda její slabší odvar pro puberťáky. A děj? Starodávné zlo dává výbuchem hrachovky jasně najevo, že posledně ještě neskončilo. Corkyina mrtvá sestra ví, koho zloduch posedl tentokrát, a intenzivně se Corky zjevuje, aby jí to oznámila. Bohužel po smrti z nějakého důvodu nemůže mluvit a v pantomimě je tak špatná, že ji Corky stejně nepochopí, dokud není (skoro) pozdě. Přestože shadysideské roztleskávačky tuší, že mají ve svých řadách opět vraha, klidně odjedou na soustředění. Jaké překvapení, brzy se tam dějí divné věci a někdo se pokouší zabít nováčka Hannu (nedivím se, byla děsná). Bohužel zlo tentokrát není ve formě, takže se mu to vraždění moc nedaří... Věřím, že R. L. Stine se musel celkem nasmát, když to psal, ale postupně to začne být víc hororové a napínavé. (Čtvrtou hvězdičku dávám za tu hrachovku + ať to tu nemá tak hrozné hodnocení.)
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Už dlouho se mi nestalo, že jsem začala číst knížku a nemohla přestat, ale tuhle jsem musela přečíst na jeden zátah i za cenu ponocování. Paradoxně mě k její koupi přesvědčily místní kritické komentáře, hlavně ten od Jizi. Když jsem četla to jízlivé shrnutí, tak jsem věděla, že tohle musím mít. A sedlo mi to velmi, jak obsahově, tak stylově. Japonsko už bylo jen taková třešnička na dortě.
Beverly Hills 90210
Mel Gilden
Většina knih sepsaných podle filmové nebo seriálové předlohy, co jsem kdy četla, za moc nestála, takže mě příjemně překvapilo, že tohle se dalo celkem v pohodě číst. Byť ke konci čím dál víc vystupovala epizodičnost a mělkost jednotlivých kapitol. Jinak seriál jsem sledovala jako malá a pamatuju si jen útržky, takže nemůžu srovnávat knihu s předlohou. Plusem je fotografická příloha knihy.
Smrt ze záhrobí
Robert Lawrence Stine
Na to, že jde vlastně o druhý díl série o roztleskávačkách (a první v češtině ani nevyšel), to nebylo špatný. Děj jedničky je tam často zmiňován, takže si člověk udělá obrázek, o co tam šlo (čímž ty exoty, co to takhle vyvoslili, nijak neomlouvám... zajímalo by mě, podle jaké logiky ty knihy pro Stopy hrůzy kdysi vybírali, protože to není jediný případ, kdy je něco přeházené, případně nějaký díl úplně chybí). Jinak je to klasická devadesátková vyvražďovačka, roztahaná na několik dílů. Prostředí roztleskávaček je pro horor jako dělané, postavy jsou sympatické, dozvíme se něco víc z historie Fearů, a zbudou i nějaké záhady k dořešení pro další díl.
Příšera
Christopher Pike
(SPOILER) Druhá "pajkovka" v této sérii a opět nemůžu jinak než plný počet. Dodnes se skví v mojí knihovně, přestože opakované čtení z ní vyrobilo rozpadající se salát ještě před koncem tisíciletí, ale neměla jsem to srdce ji vyhodit. (A pak to znova radši čtu v pdfku, to jsou paradoxy.) V podstatě je to upířina s celkem klasickým průběhem - invaze upírů do malého městečka vs osamělý mstitel, který v boji proti zlu postupně ztrácí své nejbližší i vlastní lidskost, tady ozvláštěno tím, že mstitel je holka a upíři přicházejí z vesmíru. Sympatické postavy, občas nadsázka až černý humor, napětí a uspokojivý konec (v podstatě happy end, ale ne zas tak moc happy). Za mě to má všechno, co má béčkový horor mít. Je tam i typický omšelý polda, co bojoval ve Vietnamu, a moudrý indián, který dobře ví, co jsou Cullenovi, teda pardon, Katuuové zač <3 Lituju, že to nikdo nezfilmoval, ale možná by to ve své době působilo jako napodobenina Buffy. Jinak překlad do češtiny tradičně brakový, k tomu bych se ani nevyjadřovala, kdyby všechny ty upíří roztleskávačky nebyly přeložené jako "vedoucí fanoušků" a neopakovalo se to tam furt dokola, to mi rve oči.
Honba za přízraky
Christopher Pike
Konečně jsem se při svém velmi pozvolném znovučtení Stop hrůz dostala k něčemu od Pikea. Hned několik jeho knih se mi dost zarylo pod kůži, a tohle byla jedna z nich. Akorát jsem už dávno zapomněla souvislý děj, zůstaly jen útržky a vzpomínky na tu tíživou, znepokojivou atmosféru. Jen co jsem uviděla titulku, tak to na mě padlo, a potom při čtení se mi postupně vybavovaly představy, co jsem měla, když jsem to četla kdysi poprvé. Nevím, co bych si o téhle knize myslela, kdybych ji dnes četla prvně... ale moje pubertální já, se kterým jsem právě navázala kontakt přes propast času, tomu dává rozhodně plný počet.