Ayna
komentáře u knih
Krvavá finta
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Solidní napínavé psycho se záporákem, kterýho jsem fakt nesnášela, a u některých scén mi nebylo dobře (třeba to super rande ve čtyřech, který zavánělo hromadným znásilněním). Tohle víc rozepsat, tak by z toho klidně mohl být i "seriózní" thriller pro dospělé. Jen ten konec byl takový trochu divný. Osobně bych radši viděla, kdyby Adama odbouchnul ambiciózní tatík, uklízející ten "bordel" po své dceři, do kterého ji vlastně nepřímo sám dostal.
Život je přece jen krásný
Sigrid Boo
Tady se mi forma líbila víc než obsah. Autorka psala bystrým, břitkým způsobem, měla dobře vypointované vtipy i trefné postřehy o mezilidských vztazích. Používat takový talent na tak banální příběh mi přijde škoda. Spíš než v celku je síla téhle knihy v jednotlivých "scénách" (večeře s nabarvenými botami, zabouchnutý klíč a hrdinka na ulici ve spoďárech, návštěva kina... atd.) Trochu mi připomíná tvorbu Betty MacDonaldové, která taky psala s humorem o krušném životě pracujících mladých žen za Velké hospodářské krize. Trochu.
Pusinky
Stanislav Rudolf
Nevím, jak by se mi to líbilo v pubertě, na knihu jsem padla náhodou až teď v knihobudce. Je napsaná čtivě a je dost tenká, takže to bylo rychlé čtení. Hlavní postava nebyla vyloženě kladná a často ani sympatická, ale myslím, že to ani nebyl účel. Těžce s ní mlátila puberta, na vztah s klukem se vším všudy nebyla připravená a taky to podle toho dopadlo. Že se s tím týpkem nakonec rozešli byl vlastně happy end. Mimochodem mě zaujaly mě popisy toho, jak to chodí na učňáku na cukrářku... Mám chuť jít vydrancovat místní cukrárnu.
Mejdan pro odsouzence
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl mě moc nebavil, bylo od začátku jasné, kdo bude hlavní padouch, takže zbývalo se prokousat do konce a zjistit motiv. Na falešné lekačky mě neužije, proto mi ty neustálé pranky mezi Průšviháři a Fridolíny (hrozný slovo btw) dost lezly na nervy. Když už se objevila konečně skutečná mrtvola, tak už mi to bylo buřt. Ale byly tam i světlejší momenty, halloweenská atmosféra, zajímavá postava neslyšící studentky, útok tupých motorkářů, který do toho vnesl alespoň trochu napětí, slušný konec, když už to, co se dělo do té doby, bylo takové kostrbaté. Celkově je to za mě takový horší průměr.
Jako fakt, z těch Fridolínů mám osypky doteď, takhle se titulovala mládež tak v 19. století, ne... sem by seděli sportovci vs lůzři, šprti, nebo tak něco.
Mimochodem, pěkná titulní strana.
Podvrženec
Victor LaValle
(SPOILER) Zajímavá městská fantasy, kde se ten fantasy prvek objevuje až po dlouhé době a teprve ke konci se to pořádně rozbalí, takže tápete, k čemu to povede. Do té doby je to kniha o antikvářství, moderním rodičovství, o současném New Yorku, o ztrátě a o traumatu, a plyne to velmi pozvolna. Dovedu si představit, že to řadu lidí otráví, protože anotace knihy se zdá slibovat větší akci. Já mám zrovna období, kdy mi tyhle storky ze života hodně lahodí, takže mi to sedlo. Za mě by tam ani ten fantasy prvek vlastně být nemusel, mohlo to být celé o tom, že Apollovi prostě hráblo, stejně jako jeho ženě. Jakože jsem si dlouho myslela, že to tak i bude. Třeba když vykopali ten hrob a Patrice to, co uvnitř našli, vůbec nekomentoval, tak se zdálo, že Apollo je jediný, kdo tam tu věc viděl. Občas mi přišly některé části slabší, hlavně ta část s Cal a jejím babincem na ostrově, tak bych dala hodnocení jen čtyři hvězdy, ale ta kniha je tu tak podhodnocená, že jí klidně napálím plný počet a přeju, ať si své čtenáře najde. Ono to vůbec není hloupý čtení. Některé fóry a nadsázka jsou tam zapracované tak nenápadně, že to člověku hned nedojde. A nakonec ještě zásadní poselství, fakt nevěšte ty fotky děcek veřejně na Facebook.
Lucie, postrach ulice
Ota Hofman
Nevím, jestli byla dřív kniha nebo film, působí to ale tak, jako když je kniha napsaná podle filmu (pak ale nechápu ty změny oproti předloze). Prostě jsou to hlavně dialogy z filmu s nějakým ne moc propracovaným textem navíc. Jak je v podobných případech obvyklé, na začátku se ještě autor snažil vymýšlet tu "vatu" navíc, ke konci to už upadá a jsou tam hlavně jen ty dialogy. Když člověk zná
dobře film, tak se to dá, pěkně si to osvěží, ale číst to bez znalosti filmu by byl asi nic moc zážitek.
Jediná
Klára Jarunková
Knihy paní Jarunkové mě dlouho míjely, je to spíš čtení generace mých rodičů. Před časem se mi ale náhodou dostal do rukou Můj tajný zápisník a líbil se mi autorčin styl psaní, takže jsem od ní chtěla určitě ještě něco. Tak jsem splašila Jedinou... a líbila se mi ještě víc než zápisník. Krásně vystihuje přerod dítěte v dospělého, má to ten dětský vtip jako zápisník, ale zároveň větší hloubku a drsnost. Nečekejte uzavřený příběh, je to přesně takové, jak to popisuje anotace. Krátká exkurze do cizího života, popis toho, jak člověka potkává den za dnem, hodina za hodinou, "slice of life" se tomu žánru dneska moderně říká. Pro mě to byla i exkurze do let šedesátých, která jsem nezažila. Zajímavé, vtipné, smutné, někdy i dost drsné. Nejde tam jakoby o nic, a přitom jde o všechno.
Ukradená mumie
Lynn Beach (p)
Ne že by to bylo napsané hůř než jiné díly z Údolí přízraků, ale nějak jsem se do toho nemohla začíst (a to skoro do poloviny knihy). Možná to bylo tím, že starodávný Egypt mě moc nebere, nebo tím, že tu tentokrát "straší" jen černá kočka, což mi nepřišlo děsivé, ale spíš vtipné. Co mě naopak bavilo, byla atmosféra té internátní školy, studentské blbnutí. Plus jako obvykle, čtení Stop hrůzy je pěkně nostalgická cesta do hlubin minulosti i vlastní paměti. Např. tu historku s babkou, co se v adrenalinovém rauši zabarikádovala skříní, si pamatuju celé ty roky, ale už jsem dávno zapomněla, že to mám odtud:)) Takže když si shrnu pozitiva a negativa, vyjde mi prostě průměr.
Manga příběhy bratří Grimmů
Kei Ishiyama
"Poslyš, synku. Aby ses stal opravdovým vlkem, musíš sníst lidskou pannu!" Čekala jsem, že z kombinace drsných německých pohádek a japonské podivnosti vzejde větší bizár, ale tohle bylo ještě překvapivě krotké. Asi je to určeno mladším čtenářům, nevím. Kdyby se to dotáhlo dál, jsem rozhodně tým Hans + Karel. "Otče! Tohle je opravdový hrdina, který zabil draka a zachránil mi život. A pokud je třeba, dokáže se dokonce skvěle převléct za ženu." "Ach tak, chápu."
Záludné zlo
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Pokračování Smrti ze záhrobí, která ovšem vyšla v češtině později, jako Stopy hrůzy č. 39. Úplně první díl, kterým tahle roztleskávačská série začíná (a ve které zemřela Corkyina sestra Bobbi), pro jistotu v češtině nevydali vůbec xD Kupodivu mně se to i přes tyhle boty líbilo. Je to sice čistokrevný brak, ale zábavný. Haluzoidní scény mi často připomínaly Noční můru z Elm Street, nebo teda její slabší odvar pro puberťáky. A děj? Starodávné zlo dává výbuchem hrachovky jasně najevo, že posledně ještě neskončilo. Corkyina mrtvá sestra ví, koho zloduch posedl tentokrát, a intenzivně se Corky zjevuje, aby jí to oznámila. Bohužel po smrti z nějakého důvodu nemůže mluvit a v pantomimě je tak špatná, že ji Corky stejně nepochopí, dokud není (skoro) pozdě. Přestože shadysideské roztleskávačky tuší, že mají ve svých řadách opět vraha, klidně odjedou na soustředění. Jaké překvapení, brzy se tam dějí divné věci a někdo se pokouší zabít nováčka Hannu (nedivím se, byla děsná). Bohužel zlo tentokrát není ve formě, takže se mu to vraždění moc nedaří... Věřím, že R. L. Stine se musel celkem nasmát, když to psal, ale postupně to začne být víc hororové a napínavé. (Čtvrtou hvězdičku dávám za tu hrachovku + ať to tu nemá tak hrozné hodnocení.)
Amáliina nehybnost
Kateřina Rudčenková
Už dlouho se mi nestalo, že jsem začala číst knížku a nemohla přestat, ale tuhle jsem musela přečíst na jeden zátah i za cenu ponocování. Paradoxně mě k její koupi přesvědčily místní kritické komentáře, hlavně ten od Jizi. Když jsem četla to jízlivé shrnutí, tak jsem věděla, že tohle musím mít. A sedlo mi to velmi, jak obsahově, tak stylově. Japonsko už bylo jen taková třešnička na dortě.
Beverly Hills 90210
Mel Gilden
Většina knih sepsaných podle filmové nebo seriálové předlohy, co jsem kdy četla, za moc nestála, takže mě příjemně překvapilo, že tohle se dalo celkem v pohodě číst. Byť ke konci čím dál víc vystupovala epizodičnost a mělkost jednotlivých kapitol. Jinak seriál jsem sledovala jako malá a pamatuju si jen útržky, takže nemůžu srovnávat knihu s předlohou. Plusem je fotografická příloha knihy.
Smrt ze záhrobí
Robert Lawrence Stine
Na to, že jde vlastně o druhý díl série o roztleskávačkách (a první v češtině ani nevyšel), to nebylo špatný. Děj jedničky je tam často zmiňován, takže si člověk udělá obrázek, o co tam šlo (čímž ty exoty, co to takhle vyvoslili, nijak neomlouvám... zajímalo by mě, podle jaké logiky ty knihy pro Stopy hrůzy kdysi vybírali, protože to není jediný případ, kdy je něco přeházené, případně nějaký díl úplně chybí). Jinak je to klasická devadesátková vyvražďovačka, roztahaná na několik dílů. Prostředí roztleskávaček je pro horor jako dělané, postavy jsou sympatické, dozvíme se něco víc z historie Fearů, a zbudou i nějaké záhady k dořešení pro další díl.
Příšera
Christopher Pike
(SPOILER) Druhá "pajkovka" v této sérii a opět nemůžu jinak než plný počet. Dodnes se skví v mojí knihovně, přestože opakované čtení z ní vyrobilo rozpadající se salát ještě před koncem tisíciletí, ale neměla jsem to srdce ji vyhodit. (A pak to znova radši čtu v pdfku, to jsou paradoxy.) V podstatě je to upířina s celkem klasickým průběhem - invaze upírů do malého městečka vs osamělý mstitel, který v boji proti zlu postupně ztrácí své nejbližší i vlastní lidskost, tady ozvláštěno tím, že mstitel je holka a upíři přicházejí z vesmíru. Sympatické postavy, občas nadsázka až černý humor, napětí a uspokojivý konec (v podstatě happy end, ale ne zas tak moc happy). Za mě to má všechno, co má béčkový horor mít. Je tam i typický omšelý polda, co bojoval ve Vietnamu, a moudrý indián, který dobře ví, co jsou Cullenovi, teda pardon, Katuuové zač <3 Lituju, že to nikdo nezfilmoval, ale možná by to ve své době působilo jako napodobenina Buffy. Jinak překlad do češtiny tradičně brakový, k tomu bych se ani nevyjadřovala, kdyby všechny ty upíří roztleskávačky nebyly přeložené jako "vedoucí fanoušků" a neopakovalo se to tam furt dokola, to mi rve oči.
Honba za přízraky
Christopher Pike
Konečně jsem se při svém velmi pozvolném znovučtení Stop hrůz dostala k něčemu od Pikea. Hned několik jeho knih se mi dost zarylo pod kůži, a tohle byla jedna z nich. Akorát jsem už dávno zapomněla souvislý děj, zůstaly jen útržky a vzpomínky na tu tíživou, znepokojivou atmosféru. Jen co jsem uviděla titulku, tak to na mě padlo, a potom při čtení se mi postupně vybavovaly představy, co jsem měla, když jsem to četla kdysi poprvé. Nevím, co bych si o téhle knize myslela, kdybych ji dnes četla prvně... ale moje pubertální já, se kterým jsem právě navázala kontakt přes propast času, tomu dává rozhodně plný počet.
Trosečník z Cynthie
Jules Verne
Když jsem v místní knihobudce zahlídla růžový paperback s dramatickým názvem Trosečník z Cynthie, mylně jsem se domnívala, že jde o nějakou harlekýnku. Už první prolistování mi ale prozradilo, že půjde o něco úplně jiného. A hele, Verne, od toho jsem něco četla naposledy v minulém tisíciletí, tak proč ne... (Že to ve skutečnosti Verne nepsal, jsem se dozvěděla až tady.) Nakonec to byl zajímavý literární výlet na lodi poháněné palivem z mrtvých mrožů.
Kletba drápu
Lynn Beach (p)
Jako dětská dobrodružná kniha je to fajn, nic moc nervy drásajícího tam není. Pro dospělého je to fakt jenom taková jednohubka. Pasáže, kde se jen opakovaly útoky různých zvířat, mě moc nebavily, ale když už děcka začala víc pátrat po osudech předchozích majitelů učebnice a po tom, kam se poděla "protikletba", tak už to bylo lepší.
Víkend na lyžích
Robert Lawrence Stine
Tenhle díl je nezvykle psán v ich-formě, což se mi moc nelíbilo. Jinak je to totiž psáno stejným stylem, jako předchozí díly od stejného autora, a to, že vlastně vidíme hlavní postavě do hlavy, se tam nijak zvlášť neprojevuje. Její vnitřní svět a myšlenky tam nejsou moc popsané (což je na jednu stranu dobře, protože když už tam něco je, tak to fakt není nic, co by odpovídalo uvažování náctileté holky). Kdyby se to celé vzalo a překlopilo do obvyklé třetí osoby, nestane se nic. Takže za mě ich-forma zbytečná a nevyužitá. Jinak děj je napínavý tak středně, moc jsem se do toho nemohla začíst. Druhá půlka, když se to začalo víc zamotávat, mě bavila víc.
Bezhlavý duch
Lynn Beach (p)
Tohle bylo na brakovku dobře napsané, pěkně se to četlo a atmosféra školy v Údolí přízraků mě zase pohltila, takže jsem si to při čtení všechno velmi živě představovala a nejradši bych na takovou školu chodila taky. Jinak opět podobný průběh jako většina dílů z této série, zase jedna studentka proti sobě poštve nějaké místní zlo, které ji začne pronásledovat, vloupávat se jí do pokoje a škodit... Mimochodem super obálka, ta šusťáková bunda, to je retro jak noha, mívala jsem podobnou.
Náměsíčná
Robert Lawrence Stine
(SPOILER) Tenhle díl mi sednul. Bylo to tedy dost krátké, spíš je to taková trochu delší povídka než plnohodnotná kniha, ale není to na škodu. Nějaké další natahování by tomu asi ani neprospělo. Ze začátku to připomínalo díl Ďábelské kouzlo, ale pak přišel typicky plot twist a všechno bylo jinak. Pár vysvětlení tam chybělo, ale nepotřebuju polopaticky vědět, jestli stará Cottlerka opravdu proklela souseda, nebo co tam čarovala její neteř, někdy je lepší nevědět.