AuroN komentáře u knih

Po Zázračném chlapci zde máme zase jednou takový mainstream, což vůbec nemyslím špatně.

Duo Superman/Batman je z mého pohledu sázka na jistotu. Potvrdilo se mi to jak u Nepřátel státu, tak i u této knihy, která se kvalitami s přehledem rovná svému předchůdci. Jsou zde podobnosti: opět máme dvě naprosto odlišené hlavní postavy, které společně proplouvají velmi dobře uchopenou hlavní zápletkou. Sekunduje je jim několik vedlejších charakterů - je jich méně, než minule, což je zatraceně dobře - a máme tu jasně daného záporáka, plus nějaký ten zvrat v ději. A to ve velmi zajímavém (obzvlášť pro pány), líbivém kabátku, který si drží kvalitu od začátku do konce. Abych z toho vybral jednu věc, která komiks staví na výši, bude to právě chemie mezi hlavními hrdiny, která je výborná a mě prostě asi nikdy neomrzí. Superman a Batman mají podle mě velmi zajímavý vztah, založený na vzájemném respektu a obdivu, tvořící jakési opatrné, ale přesto pevné přátelství, kterým děj sice tak úplně neotřásá, ale předkládá mu zkoušku, ke které se postoj obou hrdinů zásadně liší, což je zajímavé. To vše ještě osvěžují okna s myšlenkovými pochody hlavních postav, které se objevují souběžně a tvoří tak dokonalý most mezi dvěma světy, které si nelze neoblíbit, takže opět bomba. Scénář staví hlavně na Supergirl, která je středobodem celého vyprávěni, stejně jako výše popsaný vztah hlavních hrdinů jeho kostrou a dialogy jsou taktéž na vysoké úrovni. Pokud si dobře vzpomínám, ani u jednoho jsem se nijak nepozastavil, takže tam vše také funguje. Mainstreamová kresba k tomu taky sedí jak prdel na hrnec (což mi opět připomíná, že krásných dívčích tvarů je v téhle knize fakt hodně) a je oku lahodící. O příběhu moc mluvit nechci, v tomto případě lepší projít asi samostatně. Za mě to funguje, snad jen závěr malinko dřel, ale nešlo o nic strašného. Tou dobou jsem byl ještě pořád ohromen fightem Batman Vs. Darkseid, který je prostě perfektní a má skvělé vyvrcholení.

Asi to dost chválím, že? No, jako jo, ale co mám dělat? Mně to přišlo jako poctivá superhrdinská rubačka, která se dobře čte a parádně se na ní kouká. Má spád, stojí sama o sobě a nepotřebuje si na nic hrát, protože to je kvalitně odvedená práce. Proto dnes (konečně!) zase jednou plná palba! Bum! Prásk! Pět!

7 27.10.2020

Tak tohle je těžká lahůdka přátelé. A pak že komiks nemůže být ničím víc, než jen knihou s obrázky... Nuže, po několika kvalitativně kolísavých knihách tu máme takzvaný "otvírač huby", protože přesně takový efekt Muž z oceli má, když ho necháte. Chybí tomu sice trochu přehlednější akce a takový ten "wow" efekt, který by to posunul k první příčce, ale aspirace tam jsou a to silné. Budu to sice opakovat, ale opravdu je třeba ocenit, že zvoleným protagonistou je právě Lex Luthor a jeho perfektní záporácká mysl, kde prakticky strávíme většinu celého příběhu. Po celou dobu sledujeme přípravy na Luthorův důmyslný plán, při čemž vám Lex postupně vysvětluje, proč je vlastně Superman pro něj takovým trnem v oku... a vy jeho argumentům rozumíte a chápete ho, protože Lex není jen plochý epizodní záporák. Je to člověk jako vy nebo já a když vidí, že mu před oknem poletuje neporazitelné monstrum se žhnoucíma očima, kterýma by dokázal ukončit vaši existenci, důvod pro obavy je zde více než zřejmý. Jenže co dělat, když proti vám stojí samotný mýtus? Ano, tyto a další otázky kniha velmi důkladně prozkoumává. No a když potom v závěru dojde na provedení onoho pečlivě připravovaného plánu - a jeho následky - nechává kniha v podstatě otevřený konec, jehož interpretaci nechává pouze na čtenáři samotném. Tedy žádné vysvětlování, nebo pokračování, prostě nic... a za mě je to tak naprosto v pořádku. Komiks tedy sice pracuje s velmi tradiční zápletkou, ale její provedení je v tomto směru naprosto brilantní a já mu nedokážu nic vytknout. Za jednu ze slabších, poněkud neukotvených a nepřehledných částí však považuji bitvu Supermana s Batmanem, kterou jsem zde jednoduše nepotřeboval, byť přítomnost Bruce Wayna mi nevadila, jelikož dávala z příběhového hlediska smysl. Vše potom podtrhuje výborná, depresivní, temná kresba se skvělým kolorováním, kvůli kterým jsem si čtení prodlužoval, abych si mohl jednotlivé stránky náležitě vychutnávat. Pro mě se tedy Lex Luthor: Muž z oceli stává velmi výjimečnou záležitostí a pevně doufám, že takovýchto kusů bude v DCKK víc, protože přesně toto od toho chci. Abych to pak uzavřel, dávám silné čtyři.

PS: čtení doporučuji ve večerních hodinách se sklenkou dobrého pití (s ledem) a za světla stolní lampy (protože kdo z nás má doma krb, že jo?).

7 10.09.2020

Smrt v rodině se mi velmi těžko popisuje. Na jednu stranu se jedná o důležitý story arc, kde je nejzajímavější právě konec, který dnes zná do jisté míry asi každý Batmanův fanda. Však si vzpomeňte... skladiště v pustině, svázanej, na nervy lezoucí klučina, Joker a páčidlo.... Už víte? Určitě ano. Je to velmi chladný, až mrazivý moment, který Batmanovým světem otřásl do základů a na čtenáře dokáže zapůsobit. Nicméně, jak jsem uvedl výše, zde se dostáváme k největšímu problému celé této záležitosti. To je totiž všechno. Jo, fakt. Zbytek - ač tam jsou zajímavé momenty a nápady - je prostě nuda. Naštěstí zde funguje výprava, takže se to dá zdárně dotáhnout do konce a z přečtení pak nemáte takový ten otrávený pocit, jakože jste četli úplnou kravinu a ztratili dvě hodiny života. Já od toho ale prostě asi čekal něco víc, nebo nevím. Kresba mi to v žádném případě neusnadňovala, ten Aparův - osmdesátkový - styl mi nesedl. Navíc jsou tam taková divná scenáristická rozhodnutí, u kterých jsem kroutil hlavou, jako například, když vidíte chlapa s maskou v plášti, jak se krčí v písku někde v poušti a ve čtyřiceti stupních to tam bez problémů dává... nebo, že Joker nedokázal před úřady ukrýt nic, krom jaderné hlavice... atd. Jako vážně? Co pak teprve ten zvrat, který předcházel Jasonovu ikonickému výprasku páčidlem.... Hele, já vím, možná to jsou hlouposti, ale mně to prostě u tohohle díla vadilo, protože jinak se to jevilo celkem fajn. Překvapivě ke konci mě potěšil Superman, jehož přítomnost mi absolutně nepřišla rušivá a odůvodnění jeho přítomnosti dávalo celkem i smysl, což mi i docela spravilo chuť a tak to zde nezakončím negativně. Shrnovat to ale nijak nebudu, jednoduše vpálím tři hvězdy, což je sice průměrné, ale dobře míněné ohodnocení.

6 08.09.2020

Další DCKK a další Supermanův origin. Co k tomu říct? Já bych se celkem ztotožnil s komentářem od kolegy Yokolobuna o pár řádků níže, protože víceméně tak nějak vystihl moje myšlenky o této knize. Muž z oceli je v rámci restartu DC vesmíru po Krizi velice důležitým milníkem a určitě by neměl zůstat zapomenut. Přeci jen (pro mě) o několik řádů lepší Utajený počátek z něj dá se říct vychází, takže ho nelze úplně spláchnout, avšak jeho zařazení shledávám nesmírně nešťastným. Po tolika Supermanech prostě další takový origin jednoduše unavuje a není to nic proti knize samotné. Nevím, kdo má číslování knih na starost, ale zde udělal podle mě kritickou chybu, protože to mohl klidně o pár desítek čísel dál posunout. Vůbec nic by se nestalo a čtenáři by tím alespoň nebyli přesyceni. Ve zkratce už pak jen zmíním, že i když komiks dělá spoustu věcí dobře, je tam nesporné množství přešlapů, u kterých jeden musí kroutit hlavou a ty to velmi srážejí. Já osobně sázel na závěr, kde jsem čekal nějaké nadčasové poselství, ale místo toho jsem dostal nezajímavé, nicneříkající a velmi zapomenutelné nic. V konečném výsledku ale zohledňuji, že v době vydání muselo jít o pecku peckózní. Od toho taky plus jedna hvězda, za víc to ale nestojí.

6 30.08.2020

Komiks o Harley s úsměvným názvem Preludia a Nokurňa je poměrně pěkně vyhlížející kniha, kde však nekompromisně platí ono zlaté pořekadlo, že zdání může klamat. No a zde klame přímo interdimenzionálně. Říkám na rovinu, tenhle komiks je úplně o ničem, ale abych to hned úplně nezabil, zde je několik pozitiv a kladů: Určitě je třeba pochválit kresbu, která je správně... no, motivovaná k šílené povaze hlavní protagonistky. Harley je často vyloženě sexy na a ostatní postavy se více méně také dobře kouká. Dále bych rád vyzdvihl sekundární dějovou linku, kde jakési nezapamatovatelné postavy (kterých je kniha plná) vyšetřují "Hárlyinu" minulost a snaží se dopátrat pravdy o jejím prvním zločinu. Co se humoru týče, chválím nápad a překlad, ale provedení je bídné. Ano, teď přijde ten sešup dolů... Já se u toho prostě nesmál. Nějaké světlé chvilky a jisté aspirující momenty tam byly, ale mně to prostě minulo. Scénář je slaboučký, kniha samotná je o ničem a ke všemu ještě není ani dovyprávěná. Věřím, že Harley by sama dokázala utáhnout vlastní sérii, ale potřebuje k tomu svěží scénář, aby to mělo správný "drajf" a jelo to svižně kupředu. Zde se to nijak zvlášť nepovedlo, což byl mimo jiné také důvod, proč jsem knihu několikrát odložil a doslova jsem se kopal k tomu, se k ní vrátit. Na seznámení s postavou asi dobré, ke čtení ale bída. Tak snad příště, Harley.

6 07.07.2019

Následující řádky píšu s velkou radostí. Superman je hodně věcí. Legenda, maskot komiksů jako takových, symbol naděje, příběh posledního syna Kryptonu...troufám si tvrdit, že i jedna z největších amerických ikon. Jeho příběh už byl převyprávěn tolikrát v tolika verzích, že to nelze spočítat a to ať už na papíru, v seriálech či filmech a jen málokdo dnes asi nebude vědět, o koho se jedná. I přesto DCKK přichází s převyprávěným originem a za nutno považuji říct, že tak činí skvěle a s velkou úctou. Opravdu, tenhle komiks je fakt boží. Nelze to vše popsat v pár větách, takže ve zkratce jen řeknu, že v Utajeném počátku je vše, proč mám Supermana rád a jen málo mu mohu vyčíst. Obrovské plusy za Christophera Reeva, za velké pomrkávání na Smallville, za typický hloupoučký supermanovský humor a za to, že autoři zůstali věrní duši postavy. Co na tom, že je to lehce infantilní nebo naivní? Abychom se mohli s postavou trochu sžít a porozumět jí, musíme všichni hledět trochu dál, než jen před vlastní práh. Za mě plná palba. Bezpodmínečně.

Tvůrci Smallvillu jednou dali na konec jednoho z dílů následující větu. Přijde mi příhodné ji tu zmínit:

"In loving memory of Christopher Reeve. He made us believe a man could fly."

6 02.04.2019

Komiks, co má pěknou a svižnou dějovou linku, nádhernou kresbu a hlavně perfektně vyladěnou atmosféru. Myslím, že pro lidi, kteří se ještě na papíře s Batmanem nesetkali, je toto to pravé ořechové. Negativem by mohl být poměrně velký počet postav - zvlášť těch záporných - které mohou působit tak, že tam jsou, jen aby tam byli a nemají na děj nijak zásadní je vliv. Mně osobně to nevadí, ale chápu, na někoho to tak může působit a je to absolutně v pořádku. S ohledem na (tehdy) směšnou cenu se tedy rozhodně jedná o dobrou koupi. Batman toho ale stále může nabídnout více, takže Ticho to má u mě "jen" za čtyři.

6 12.01.2019

Tak takhle kniha mě děsila od chvíle, kdy jsem ji poprvé podržel v ruce a přečetl si jméno scénáristy. Mark Waid stojí totiž za poněkud průměrnou Babylonskou věží a naprosto příšernou JLA: Rok jedna, kterou jsme tu měli o pár čísel zpět a já ji ještě do teď nedostal z hlavy. Anotace knihy upřímně také nevzbuzuje přílišná očekávání a nelze se tak divit, že můj přístup k ní byl velmi obezřetný. Naštěstí, přátelé, Vládci štěstí jsou dobrou knihou! Jejím největším kladem je velmi dobře zvládnutá výprava, pěkně zpracovaný scénář a na pohled příjemná kresba, která by nikoho neměla urazit. Příběh dokáže zaujmout hned ze začátku a jestliže se v něm zvládnete orientovat, odmění vás pěknou večerní zábavou. Nelze zde však rozporovat fakt, že kniha není určena čtenáři začátečníkovi. Ten se v ní může velmi lehce ztratit a množství postav a rozdělené příběhové linky mohou celé čtení lehce znechutit. Já s dějem určitě problém nemám a až na jeho konec - a tedy vyřešení celého problému - se mi velmi líbil. Co se závěru týče, nejsem spokojen s tím, že celý konec prakticky závisí na tom, že se z nebe snesou bratři v triku a celou situaci vyřeší během pár chvil. Nemyslím to sice úplně kriticky, ono to má své opodstatnění, proč to tak je, ale stejně, nemohu se ubránit jakémusi zvláštnímu přiotrávenému pocitu. Nicméně, komiks obsahuje hodně akce, která je velmi přehledná a stejně tak i mnoho panelů s dialogy, takže obrázek na celou stránku se naskytne jen zřídka. Vše je prezentováno velmi pěknou mainstreamovou kresbou, která mně osobně dost vyhovuje, takže tady problém taky nemám. Tak, toť vše. Normálně bych se spokojil asi s lepším průměrem, kvůli závěru, lehké překombinovanosti a Bože můj, kvůli Lize superhrdinů, kterou poslední dobou fakt nemůžu vystát. Nicméně, pak si vzpomenu na část, přibližně někde v půlce vyprávění, kde se potkává Supergirl s Lobem a tam jsem se přátelé nařechtal jak starej kůň, což se mi dlouho u DCKK nestalo. S tímto přihlédnutím se pak s nicneříkajícím průměrem spokojit nemohu, takže tam dávám o hvězdu navíc.

3 + 1 = 4.

5 22.09.2020

Dobrá, tak tedy Země 2. No abych byl upřímný, nijak zvlášť mě to neoslovilo, čímž to ale nechci nijak házet do koše, jen prostě už asi nejsem materiál na zápletky s alternativními realitami a podobnými šílenostmi. Jako dobře, nedá se tomu určitě odepřít zajímavý námět a poměrně dobře zvládnutá výprava se zajímavým vyústěním. Též mě velmi potěšilo vyobrazení bandy záporáků ze Země 2. Jako Ultraman alias Big Brother, Flash jako feťák a nebo Owlman je fakt banda takových pervezních, pokřivených odrazů celé Ligy spravedlnosti a možná bych to hodnotil i lépe, kdyby celá kniha byla jen o nich bez vměšování původních hrdinů. Příběh jako takový se mi docela i líbil a ještě jednou vyzdvihuju zajímavý závěrečný zvrat, kdy se ukázal skutečný nepřítel, protože to bylo fakt dobrý. Na druhou stranu by se tu však dala vypsat fakt velké množství věcí, které mě štvali, ať už to byly nelogičnosti (jako například teze, že když uděláte něco dobrého na té špatné Zemi, tak to zákonitě musí stejně skončit špatně...meh.... jako vážně?). Nebo třeba i dokonce fyziologicko-biologické změny, to mě taky praštilo do očí. Nebo to, jak celá Liga okamžitě začala odzbrojovat celej svět v rámci vyššího dobra, ale když to udělal Superman na "naší" zemi v některé z předchozích knihách, tak ho za to vypráskali jak malý děcko, že takový věci by dělat neměli a nebudou. Je toho prostě moc na to, abych to hodnotil lepším, než průměrným hodnocením. A i když bych chtěl a přál si to, stačí mi se podívat na kresbu. A tam si stojím za tím, že není o čem jednat. Uznejme, že obličeje jsme už viděli jinde mnohem mnohem hezčí.... Takže jak říkám, za mě průměr. Tedy za tři.

5 10.09.2020

Upřímně, jsem zaskočen. Rok jedna je pravděpodobně to nejhorší, co jsem z prvních čtrnácti čísel četl a že to bylo těžké čtení. Ještě se mi nestalo, aby mě komiks uspával tolik, že jsem ho opravdu na chvilku odložil, abych si zdřímnul. Toto bylo přátelé, jak nedělní noviny: chybí jakékoliv zajímavé momenty, příběh ničím nevyniká, postavy mě rozčilují a kresba je ten největší průměr s jakým jsem se měl tu čest setkat. Je to podle mě absolutně nezvládnuté téma a já se děsím toho, že si budu muset projít druhým dílem. Skoro mám pocit, jako kdybych četl jeden z těch těžko stravitelných bonusů, které vždycky jsou na konci knihy a působí dnes tak strašně pitomě. Nevím, já na tom prostě těžko hledám cokoliv... zajímavého. Dialogy, absence vlajkových hrdinů, zdejší hlavní postavy - konkrétně Black Canary, Aquaman, ta průměrná kresba, LUSKAČ??!!! Kam se poděl ten Superman potom??!!! .... No tohle fakt ne. Potěšila mě na tom snad jen Doom Patrol. Ti jediní mi tam dávali smysl a celkem to v mých očích i zachránili. Ale jen tak tak. Za jedna a velkej palec dolů.

5 17.05.2019

Za mě spokojenost. Nepřátelé státu jsou příjemná superhrdinská jízda, jejíž kvality jsou především ve vnitřních monolozích hlavních protagonistů, které čtenáře provázejí od začátku do konce a nabízejí osobní pohledy na nejrůznější situace z očí Batmana a Supermana. Sem tam se pak i stane, že jeden hrdina přemýšlí, co si asi říká ten druhý, což mi přijde zábavné, i když někdo asi řekne, že je to přitažené za vlasy a že takhle to v reálu nefunguje... no, kdybych chtěl reálnou literaturu, asi nesáhnu po komiksech, ne? Příběh jako takový funguje dost dobře, jen u závěru jsem si říkal, že je to možná trochu moc, ale nejspíš to ospravedlnit lze. Co se mi pak celkem i líbilo, byl Lex Luthor v roli prezidenta, tedy nedosažitelného záporáka, proti kterému nelze jen tak vyrazit. Luthorovo jednání může vzbuzovat otázky o příčetnosti postavy, ale i to je ke konci vysvětleno. V určitou chvíli mi vadil poměrně velký počet postav, ale to se pak nějak srovnalo, takže jsem s tím ok. Suma sumárum teda paráda. Za plný počet to není, ale finální hvězdu tomu u mě vyhrál dvoustránkový bonus z dětství obou hrdinů, který považuji za skvělý. Dnes tedy plná palba!

PS: Doporučuji shlédnout animovaný film Superman/Batman: Veřejní nepřátelé, který se motivy tohoto komiksu inspiroval a převedl je na obrazovky v lehce stravitelnější formě.

5 16.05.2019

Komiksu Batman a syn jsem se děsil už dlouho. Od chvíle, co jsem se dozvěděl, že Batman má syna (a je to někdo jiný než Terry McGinnis), bylo mi jasné, že půjde o průser. Dlouho jsem váhal mezi tím, zda si nejdříve přečíst toto dílko, nebo se podívat na animovanou verzi, která by přeci jen mohla být o chlup stravitelnější. No, můžu s klidem říct, že je to úplně jedno. Tento díl DCKK se prostě nepovedl (a s tím filmem to nedopadlo o nic lépe). Příběh je... plytký, ani nemá téměř žádnou hloubku, ničím nechytá a hlavně, NENÍ USPOKOJIVĚ UKONČEN! Damian je otravný, nezajímavý a čtenář si k němu nemá šanci vypěstovat jakékoli sympatie, či jej alespoň z části pochopit. Mám-li být upřímný, ani kresba se neřadí k nejlepším, ale furt se to dá. Z části to zachraňuje závěr, jenž je však sprostě useknut, takže ve chvíli kdy dočtete, listujete knihou jak zběsilí, abyste našli zbývající stránky. Bohužel tam nejsou. Sem tam se najdou i světlé chvilky, které celou knihu jen tak tak drží nad vodou, ale na celkovém dojmu to nijak příliš nepřidá. Závěrem tedy asi takto: přečtěte, zapomeňte na to a vložte hluboko a daleko na poličku za ostatní knihy. Dvě hvězdy, za víc to nestojí.

5 29.03.2019

Vše, co šlo říct o první části, můžeme spravedlivě prohlásit i o té druhé. Dějová linka si rozhodně drží vysokou úroveň a stejně tak i kresba. Z osobního hlediska však považuji druhou knihu ještě o něco hlubší a tedy lepší než první díl. Nemalý podíl na tom má uspokojivé ukončení celého story arcu a celkový feeling, který si příběh po celou dobu držel. Ve směs tedy to samé co předtím, což ale vůbec není špatně. Opět tedy za čtyři + pár bodíků navíc (viz. recenze).

5 12.01.2019

Na první román ze světa Dragon Age jsem se velmi těšil. Bohatý a líbivý svět z rukou studia BioWare je opravdu lahůdkovou RPG záležitostí, který toho má hodně co nabídnout a já slintám blahem z toho, že se vydavatelé rozhodli jej rozšiřovat dále a to ať už knižní, či komiksovou formou. Kniha to není špatná, to rozhodně ne. Jedná se o takovéto klasické fantasy, které rozhodně neurazí a člověka znalého tématu potěší. Těžko jej pak ovšem doporučit lidem, kteří nehráli hru, protože nedostanou onu přidanou hodnotu, na což román celkem sází. Nechápejte mě špatně, je snadno pochopitelná pro nezasvěceného čtenáře, ale ten se prostě nebude tetelit nad průchodem Hlubokými cestami a nebude vzpomínat na to, jak strašně těžký a epický fight tam byl z hnusnou zrůdou rodící zplozence nebo jaké strašnosti musel člověk zažít, než se konečně dostal k té zpropadené kovadlině.... Ano, knihu si rozhodně více užije fanoušek, než běžný čtenář.

Příběh samotný potom není žádná složitost a nese se víceméně ve stejném duchu až do konce, při čemž občas překvapí několika málo příjemnými zvraty. Přerod a vývoj postav je z mého pohledu popsán dostatečně a jsem s ním spokojený, zklamal mě akorát šablonovitý padouch, jež by si zasloužil větší charakterové prohloubení. Podtrženo sečteno, je to fajn kniha. Pokud jste fanoušci hry, neváhejte a začněte číst. Pokud nejste a nemáte vyhlídnuté žádné jiné fantasy, zkuste to. Krok vedle tím určitě neuděláte.

+ svět Dragon Age v plné kráse
+ Loghain
+ čtivé, jednoduché, zábavné

- celkem jednoduchý a předvídatelný příběh
- vrchní padouch mohl být lepší
- neškodilo přidat trochu detailů a trochu hlouběji se ponořit do lóru

celkové hodnocení: 70%

5 05.11.2018

O můj bože.... celá jedna kniha o Robinovi. Tohle jestli přečtu a přežiju to ve zdraví, tak ale budu muset přejít z alkoholu asi na benzín...

To byla jedna z mých prvotních myšlenek, když jsem zjistil, co mě čeká. JENŽE! To jsem netušil, že zrovna v tomhle nenápadném a na první pohled naivním dětském díle se budu tak strašně mýlit. Povím vám proč. Na rozdíl od mých očekávání, neřešíme zde několikrát omílanou tragickou smrt rodičů Graysonových, ale ocitáme se již v době, kdy je Dick celkem zaběhnutý plnohodnotný parťák Batmana. Ten v příběhu figuruje jako mentor, jeho přítomnost není nadužívána, ale je ho tam tolik, aby mohl působit jako plnohodnotná postava. Než Robinovi eskapády, sledujeme spíše jeho vliv na pomalu rozrůstající se Batmanovu rodinu (což velmi oceňuji) a to především z pohledu Alfréda, jež si mě okamžitě a získal a nekompromisně ho považuji za nejlepší postavu celé knihy. Atmosféra a děj jsou adekvátně temné Batmanovským příběhům, ale vše sledujeme svěžím pohledem malého chlapce, který i přes tragédii, jež ho postihla, má k věcem zcela odlišný přístup než Bruce Wayne a člověk, převážně tedy mladší čtenář se do něj dokáže lépe promítnout. Jako příklad bych uvedl příběh o Mad Hatterovi, který unáší malé holčičky pro obchodníka s bílým masem, kde mi až přebíhal mráz po zádech, jak dobře zpracované to bylo, což mě vede k technickému provedení! Dovedu si představit, že použitá - jednoduchá kresba nebude úplně každému po chuti, ale mně sedla příjemně. Co se barev týče, připomnělo mi to trochu Dlouhý Halloween, ale zde se mě může paměť klamat, neboť už je to delší doba, co jsem ten komiks držel v ruce. Celé provedení je, dá se říct přizpůsobeno hlavní postavě a musím říct, že výsledná kombinace je dobrá. Robin: Rok jedna za mě (až neuvěřitelně) příjemné překvapení, kde snad poprvé v životě nemám chuť zázračného chlapce rozšlápnout botou, ale docela mu i fandím a to se mi přátelé, ještě nestalo. Je to koukatelné, hravé a má to dostatečnou hloubku, aby to dokázalo upoutat pozornost po celou dobu čtení, takže co víc bychom mohli chtít? Na plný počet to jistě není, ale méně než čtyři by bylo v tomhle případě nespravedlivé.

PS: Asi jsem to už psal výše, ale Alfréd je v téhle knize boží. Budete mu chtít koupit čokoládu.

4 18.10.2020

Jedním slovem tragédie. Z této knihy jsem extrémně smutný, ovšem rozhodně ne kvůli tomu, že by na mě tak zapůsobil onen slavný "konec" největšího ze superhrdinů, ale spíše nešťastný a naprosto primitivní scénář s ještě nešťastnější omáčkou kolem, nechutná délka celé knihy, naprosto tupé monology a celkové vyšumění hrdinovi smrti do prázdna, které je za mě mnohem lépe zvládnuto ve dvou animovaných filmech a nebo ve hraném pojetí z rukou Zacka Snydera (což říkám s velkou opatrností). Nicméně, asi tu byly i horší věci, takže jakkoliv to může znít jako strašný komiks, není to tak úplně pravda. Prostě jsem si jen představoval takovou událost trochu zajímavěji pojatou. Jak jsem už uvedl, největší problém je scénář, u kterého se mi prostě nechce věřit, že to dělala skupina talentovaných scénáristů, protože to je jak když by to vymyslelo dítě. Je to v podstatě jen tupá akce bez jakýchkoli aspirací na cokoli jiného. Bohužel ta akce je nemastná, neslaná a než přijde na ten osudný moment, který by vás měl emočně vyždímat, jste tak otrávení z celého čtení, že už to jen rychle prolustrujete a pomalu si ani neužijete celkem pěknou kresbu, kterou poslední část příběhu disponuje. A v čem přesně tam je problém? Superman se několik sešitů jebe hlava nehlava s nepřítelem bez jakéhokoliv logického uvažování. Doomsday, o kterém prakticky nic nevíte, během chvilky zrušil značnou část Ligy spravedlnosti, prakticky sfoukl místní policejní sbor a vojenské složky, zničil laboratoř Cadmusu, zdevastoval půl města, do kterého než se dostal, tak ještě zoral půl kontinetu tak rychle, že by i Přemysl Oráč záviděl. Superman se ho během těchto eskapád snaží marně zastavit, ale konstantně s překvapením selhává. Kdyby to třeba po druhé bitvě vzdal a letěl se s někým poradit, nebo se snažil vymyslet nějakou formu pasti nebo alespoň trochu o té situaci přemýšlel.... Ne, on se s ním prostě bude řezat, při čemž pokaždé, když jej hipne svou mocnou ocelovou pěstí, tak se podiví, že mu to nic neudělalo. A tohle tam je pořád! Celou knihu! No a když vás nedorazí tohle, tak přibližně v půlce přijde děsivá část s drzým mladíkem, jež je pravděpodobně posedlý limonádou, kde sledujeme, jak za její těžký nedostatek v domácí chladničce krutě ztrestá vlastní matku, starající se o batole a nezdráhá se u toho nahlas vznést pochopení pro odchod vlastního otce od rodiny. Zde už je pak lepší úplně vypnout mozek a soustředit se na devadesátkovou kresbu, která neurazí, ale ani nenadchne, takže když o tom tak přemýšlím, tak to vlastně taky žádná záchrana není. Nevím, co dál o tom říct. Asi raději už nic. Za víc jak dvě hvězdy to nestojí a to mám pocit, že jsem ještě mírnej.

4 23.09.2020

Ani nevím, jak mám tenhle komentář začít. S vyjádřením k první knize ze světa Dishonored jsem doposud otálel, protože stále nedokážu rozumně sesumírovat dojmy, které jsem si ze čtení odnesl. Kdyby to šlo, použil bych obrázek s dvouslovným komentářem, či GIF, který by hovořil za mě. Nicméně, tuto možnost nemám, tak to ze sebe prostě vysypu:

Zkorodovaný muž je přesně tím, čím knihy ze světa video her být nemají. Pokud vás Dishonored bavil a rádi byste se do špinavého a velrybím olejem nasáklého světa chtěli vrátit, mohu spravedlivě napsat, že tudy cesta nevede. Autor sice pracuje s totožnými reáliemi, které po dohrání již dobře znáte, ale nevyužívá jejich potenciálu a ze zajímavého námětu se tak stává plytký příběh, jež ničím nepřekvapí a který se odehrává ve světě, který máte rádi, z něhož si ale nic nového neodnesete. Výsledek je pak přesně takový, jaký byste čekali: nuda, průměr, nuda a zase průměr. Co mě neskutečně rozčilovalo, byly právě ty herní pasáže jako "vypil elixír, který mu doplnil manu" nebo "skočil a málem se nechytil" a podobné úchylárny. Jako dobře, já chápu, že přesně tyto záležitosti v těch hrách jsou, ale tam mají svou roli v rámci hratelnosti. Tady to je mimo mísu a osobně mi to narušuje už tak slabě vystavěnou atmosféru. Je to prostě jak kdyby vám ve hře pořád skákaly tutorialové hlášky, při čemž tam samozřejmě máte možnost je vypnout. Počínání postav je taky věc, nad kterou zůstává rozum stát, ale to už zde popsali jiní. Suma sumárum, kniha toho moc nenabízí. Je sice věrná reáliím ze hry a nijak nenabourává zavedená a vystavěná pravidla (což velmi oceňuji), ale působí prázdně, i když se snaží vyprávět rádoby epický příběh, který by dle mého názoru byl kvalitně uplatněn jako DLC do hry. Takhle to je prostě jen šedý průměr u kterého zkoroduje hlavně čtenář. Jako oddechovka na jedno použití se to dá, ale to je tak všechno, což je škoda.

+ čte se rychle
+ námět

- nevyužitý potenciál
- práce s charaktery
- "herní prvky"
- celé je to napsané jak návod na hru

celkové hodnocení: 50%

4 29.05.2020

Asi stejně jako většina lidí zde, i já jsem fanouškem literárních herních počinů a tak samozřejmě ihned, jakmile jsem zjistil, že existují romány navazující na Dead Space (což nechápu, že mi nedošlo dříve), jsem si ten jeden jediný, který u nás vyšel, pořídil. No a teď, několik dní po přečtení mohu s radostí říct, že po zklamání z poslední knihy ze série Mass Effect je Dead Space: Mučedník jak balzám pro mou duši. Trochu morbidní možná, ale což. Vážení čtenáři, Mučedník je výborná kniha. Čte se skvěle, od začátku vás uhrane svou temnou, depresivní atmosférou (přesně jako ve hře) a tu si drží víceméně do závěru, kde to pak začne malinko kolísat, ale čert (nebo Necromorph) to vem. Román drží vaší pozornost a po malých porcích vám odhaluje temné tajemství, skryté v hluboko pod hladinou oceánu. Situace je v knize skvěle vykreslená a tak jen vnímáte drastické a hrůzné události, dějící se okolo hlavního hrdiny, Michaela Altamana. Postavy jako takové jsou celkem šablonkovité, ale musím říct, že mi to ani trochu nevadilo, hlavní charakter mi přišel vyhovující, i když věřím, že by s ním šlo ještě trochu lépe pracovat, no a ti ostatní pak posloužili přesně tak, jak by do takové knihy měli. Halucinace tomu dodávají správnou dávku šílenosti a nebyl by to Dead Space bez zrůd a příšer, které si taky řeknou své. Škoda jen, že k závěru knihy je to docela řezničina a hororový prvek je celkem upozaděn, nicméně v tom opět vidím paralelu se hrou, protože nevím jak vy, ale já jsem tedy někdy v posledních dvou kapitolách už taky kosil vše, co se hnulo hlava nehlava (končetina nekončetina). Ale chápu, do knihy by to šlo řešit asi trochu lépe. Co ale román činí velice dobře, je práce s reáliemi z her, vysvětlení unitologické církve a osudu Michaela Altmana, který byl naznačen ve hrách. Autor zjevně ctí předlohu a s reáliemi universa se mu daří pěkně pracovat. Co víc chtít od knihy podle hry? Za mě tedy spokojenost. Velká. Román má ještě dvě "pokračování", které u nás nevyšly, což je škoda. Určitě do vydavatelství budu psát, jestli by to nechtěli zvážit, protože tohle je dost možná jedna z nejlepších knih na motivy her, které jsem kdy četl. A to jako beze srandy.

+ skvěle vystavěná hororová atmosféra
+ velice jednoduché na čtení
+ v pohodě zvládne i člověk neznalý her
+ zajímavý závěr

- ke konci vyprávění se vytrácí atmosféra
- místy matoucí části s halucinacemi

celkové hodnocení: 80%

4 04.10.2019

Oproti první knize výrazně lepší, ale ve své celistvosti pořád strašně slaboučké. Scénář se nám zde trochu více prohýbá a není tak kostrbatý, je zde o dost více akce než předtím a méně pitomých rozhovorů. Kresba se nese v duchu předchozích čísel, ale dnes mě na to bavilo koukat o něco více než minule. Sem tam se vyskytne nějaká absolutně pitomá scéna se stejně pitomým dialogem a tak se občas opět může dostavit pocit, jestli náhodou nečtete nějaký ten hloupoučký komiks s padesátých let a že to celé je jen velký vtip. Bohužel ne, je to takto myšleno vážně. Což jen výrazně podtrhává fakt, že se tento "restart" DC příliš nepodařil a v rámci DCKK jde o ten nejméně zdařilý počin (společně s prvním dílem). Myslím, že s jistotou mohu říct, že na tento komiks nebudu chtít vzpomínat, ale také že mi celkem určitě utkví v paměti.... Slabé dvě.

4 18.05.2019

A opět Superman! Avšak, na rozdíl od našeho posledního setkání u samostatného příběhu (který jsem stále ještě nepobral!), se nám Kal-El vrací v trochu typičtějším, leč ne úplně obyčejném příběhu. Abych to upřesnil, Poslední syn Kryptonu není kdoví jak originální a rozhodně se v žádném případě nijak neblíží třeba k top deseti příběhům o Supermanovi. Jeho jednoduchá zápletka má však dle mého úžasné zpracování, které prostě funguje a zatím se neokoukalo. Jasně, jsou tam viditelně slabší místa, jako třeba malé nesrovnalosti v ději, co se kresby týče, tak "záběry" postav z dálky mi občas připomínaly doplňkové obrázky v učebnici němčiny a dokonce i překlad v jednom místě zakolísal. Možná to taky trochu chtělo věnovat více stránek budování vztahu hlavních postav k dítěti. Ale jinak nemám co vytknout. Závěr, který se mi z nějakého důvodu pořád drží v hlavě a nutí mě k zamyšlení, tomu pak u mě vyhrál čtvrtou hvězdu. Nejsem si jistý, jestli úplně oprávněně, ale tři jsou dle mého málo.

4 07.05.2019