Arocrynn komentáře u knih

Podle anotace a opravdu pěkného přebalu knihy jsem byla nadšená z nového fantasy přírůstku. První stránky jsou nadějné a příběh se tváří skvěle, uf, uf, bude ostrý jako břitva! Ale záhy nastává jisté ejhle. Ve skutečnosti to je příběh o "růžovém lízátku", které by strašně chtělo být "břitvou", jenže - jako lízátko se chová, obléká, mluví a bohužel i myslí. A tou břitvou nás jen tak občas straší, že "kdyby opravdu chtělo..." - jenže ono nikdy nechce, a když chce, tak na to nemá. O slovu "taktika" lízátko (a ani autorka) zřejmě nikdy neslyšelo, proto mu musí ten "zlý, zlý, ošklivý kapitán" radit, jak je výhodné při soupeření neprozrazovat vlastní schopnosti. K tomu ten předem předvídatelný milostný trojúhelník, který snad nemá ani smysl komentovat. A na závěr pár nelogičností představuje už jen poslední hřebíček do rakve - viz záchrana kámoše (pardon soupeře) na kolmé stěně skokem na jeho přeřezávané lano(!!), nebo to bylo skokem na kolmou stěnu (!) a jeho zachycením, ale potom nechápu, čím se chytla a jak jej zachytla - asi to byl "gekon" v utajení.
No, dávám dvě hvězdy za to, že se to opravdu dobře čte - prostě vypnout mozek a prolistovat. Kdyby mi bylo patnáct, tak bych si knihu určitě užila (možná i za pět z pěti), ale nyní cítím, že se s knihou o několik časových (věkových) pásem míjíme.
(Bude to chtít na spravení chuti skutečně něco "ostrého" - že by Kulhánka?) :-)

24 06.10.2015

O knize: autor udělal velký kus práce v množství informací, které musel sesbírat a dát dohromady. Styl psaní je zvláštní, takže jsem se v textu někdy ztrácela, ale čtivosti textu to příliš neubírá.
O bratrech Mašínových a jejich společnících: platí to dnes a platilo to i tenkrát, proto:
Loupež – je trestný čin, kterým pachatel usiluje o získání cizí věci násilím či pohrůžkou okamžitého vykonání násilí. (Hej, brácha, přepadneme policejní stanici a ukradneme zbraně…)
Vražda – je úmyslné usmrcení jiného s tzv. "zlým úmyslem". Mezi přitěžující okolnosti náleží úmyslné usmrcení s rozmyslem nebo po předchozím uvážení, nebo je-li čin spáchán zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem. (Hej, brácha, přepadený je sice svázaný, ale co mu takhle podříznout krk? Jo, jdeme na to!)
No, tak za mne opravdu ne! Jak obdivuji jejich rodiče, prarodiče, sestru a rodiny dalších aktérů, protože oni jsou ti praví hrdinové tohoto příběhu, tak jejich přístup vůbec neuznávám. A každý, kdo je prohlašuje za hrdiny dané doby, v podstatě souhlasí s každým současným teroristou, který najede do davu lidí náklaďákem, nebo se odpálí na diskotéce či koncertu pro náctileté. Buďte sami k sobě upřímní, jaký je mezi těmito rádoby „bojovníky proti systému“ rozdíl?
Hvězdami hodnotím knihu jako zdroj informací, nikoli činy bratrů Mašínových. Knihu doporučuji každému k přečtení, úsudek nechť si udělá každý sám.

20 01.08.2018

Zajímavý detektivní příběh / případ, ale...
I druhé pokračování série Holger Munch trpí nedostatky typu "hluchá místa". Navíc, jak jsem psala již u prvního dílu, je neuvěřitelné, že ústřední dvojice - a nutno dodat nejen ta - vůbec dokáže něco vyšetřit. On brutálně zabedněný, závislý tak na nikotinu, že by se snad měl léčit, a ona... Eh, připouštím, že moje anglická výslovnost se po třetím až čtvrtém pivu, nebo panáku, mnohonásobně zlepší, ale ať mi nikdo netvrdí, že nejlepším členem v týmu je alkoholická fetka, které to neuvěřitelně zapaluje pouze při kombinaci tuby léků, deseti piv a flašky tvrdého (já při této kombinaci bych viděla i anděly, nebo záchodovou mísu - spíš to první).
Depresivní auto-psychoanalýza dvou hlavních postav mohla být v prvním dílu zajímavým zpestřením pro čtenáře, ale už v něm se ke konci dost přejídala. V druhé knize je již vážně na obtíž. Pořád to samé - ona: zabili ji, zabiji se, nestihla jsem to, zabili ji, zabiji se..., on: mám ji rád, chci ji, ona mne nechce, nemohu ji mít, mám ji rád... Číst to neustále dokola je skutečně únavné.
Konec je opět useknutý, a to tak, že mrknete a... Jo, vlastně už to vyřešili. Aha! No, tak bezva!
Podtrženo, sečteno: docela zajímavou detektivku "zabíjí" vyšetřovací tým, kterému přestávám věřit, že by našel další dávku (nikotinu, léků, alkoholu...) ve vlastním bytě, natož nějakého vraha. Knize by rozhodně pomohlo ubrat "vaty" vpředu a dopracovat konec. Další knihu této série (bude-li nějaká) již patrně číst nebudu. Nezdá se, že by mohla nabídnout něco nového.

20 03.06.2017

S postupující sérií se mi knihy čím dál méně líbí, a tak ubírám hvězdy a ubírám...
Tma mi přišla již tak překombinovaná, až byla neuvěřitelná. Nejsem si jistá, jestli ještě stále "tančí" na hranici mezi detektivkou a sci-fi, nebo už "přepadla" přes okraj. Jen si představte, že byste byli na místě pachatele / pachatelů a rozhodli se něco takového udělat jinému člověku, to mít tak vybavení jak z "Nepřítel státu", jinak nevím. A skutečně věříte, že žádná z obětí neměla ve svém okolí nikoho, ale opravdu nikoho z rodiny, přátel či známých natolik rozumného, aby jí uvěřil? Tedy, že "všechny" oběti neměly nikoho... Zdálo se to jenom mě, nebo se lidi z okolí obětí skutečně chovali zcela nelogicky (viz "šéf a sklenička s léky z šuplíku") - opravdu všechny(!) postavy mají jen dvě polohy, černá - bílá, vypnuto - zapnuto?! A co mělo znamenat Catherinino dětství? Jako třešničku na dortu? Tak to už byla třešeň na třešni - snad, aby nás více "mrazilo". No, nepovedlo se. A "hvězdná zápletka"? Tak to je už triple třešeň.
O nelogičnostech v rádoby vyšetřování, policejních postupech a forenzních analýzách už ani nemá smysl hovořit - nezasvěcenému je to jedno, zasvěcený chápe sám...

PS: Dávám dvě hvězdy za "útulek" pro nemocné a odložené policisty tam někde v Pyrenejích! :-D :-D :-D A jdu smíchy umřít do křoví...

16 30.07.2016

Tak já nevím, co je špatně, ale tahle série mi nějak nesedí. Není problém detektiv filozof, není zas takový problém detektiv mrskající latinské citáty, ale - jak to říct, vím, co obnáší práce, kterou Servaz dělá, ale tenhle "detektiv" na to nemá - buď na tu práci máte a děláte ji, nebo nemáte a najdete si jinou.
Teď budu patrně trochu spoilovat, ale přistihla jsem se, že při četbě nepřemýšlím o ději, jako takovém, ale spíše o Servazovi, jestli se mu "něco nestane" - a to z toho neustálého: ...rostla v něm nevolnost..., ...s bušícím srdcem okamžitě webovou stránku zavřel..., ...cítil, jak se mu zrychluje tep..., ...začal polykat..., ledové drápy se mu zatnuly do žaludku - a další a další. Člověk si není jistý, jestli mu ublíží pachatel, nebo jednoduše (konečně) umře na infarkt z vlastní práce, a to se tam opakuje tak často, že ke konci knížky si říkáte, "už aby to bylo". Do toho občas udělá takovou pitomost, že by to ani začínajícího spisovatele nenapadlo - nebo - že by ano(?)
Budiž, dočetla jsem, proto mohu prohlásit: "Bonum certamen certavi, cursum consummavi, fidem servavi ", aneb "Nullus est liber tam malus, ut non aliqua parte prosit".

15 30.07.2016

Kniha představuje skutečně pečlivě sesbírané veškeré známé údaje o doposud nevyřešeném případu zabití (vraždy) účastníků Djatlovovy expedice. Je zdrojem informací jak pro zasvěcené, tak pro ty, kteří o uvedeném případu ještě neslyšeli. Autorovi bych vytkla pouze jednu drobnost, a to že v poznámkách pod čarou opominul vysvětlit následující pojmy: kniha, ekniha, internet, TV, film, lyže, sníh, stmívání, sněhová bouře, student, zásoby, stuha, deník, zápisky, hora a cukr. Jinak tam je skutečně popsáno všechno! S ohledem na absenci vysvětlivek těchto pojmů ubírám jednu hvězdu a doporučuji poznámky doplnit do druhého vydání.
K tomu bych možná zvážila, jestli neuvést více informací o lidech, se kterými autor konzultoval - např. já bych jistě ocenila informaci o tom, jestli Karel Chrastina (narozený v roce 1943 ve Zlíně)..., nebo třeba Jitka Lenková (narozena v roce 1963 v Táboře)... byli při podávání informací sytí, hladoví, nebo tak akorát - protože oba extrémy (hlad, nasycenost) odvádí myšlenky jinam... Tak do toho!

14 21.01.2018

Kniha má své nedostatky a hluchá místa a rozhodně by jí prospělo některé pasáže zcela vynechat. Patrně zkrácení nebylo možné, jestli měl autor smlouvu na 380 a něco stránek, ale potom se měl více snažit.
Ústřední dvojice vyšetřovatelů má své "nedostatky" typické pro severské detektivky - a to takové, že čtenář se až děsí, jestli "tohle" není normál a on je nenormální, protože nemá žádné pořádné mouchy a kostlivce ve skříni. Jestli je každý policista opilecká fetka, nebo nikotinový workoholik, který musí přerušit i poradu, při které se řeší vrah malých dětí, jen aby si mohl šluknout cigára, tak potěš nás pán Bůh! Na druhou stranu musíme obdivovat, jak ti severští detektivové i s těmi svými hendikepy jsou schopní vůbec něco vyšetřit.
Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami - nakonec dávám za čtyři, protože i přes všechny nedostatky mne kniha donutila být vzhůru až do čtyř do rána, abych ji dočetla.
Knize nelze upřít určitou dávku napětí a nepředvídatelnosti, takže určitě dám šanci i Sově.

13 05.02.2017

Skutečně zajímavý start - doufám, že - nové série. Člověk by ani nepoznal, že se jedná o prvotinu autorky: svět promyšlený, propracovaný, vymazlený, přesto neubíjí zbytečnými detaily. Postavy? Uvěřitelné, skutečné, lidské(!) Nejsou černo-bílé, jsou jak ve skutečném životě. Motivace postav jsou dány jejich výchovou, pocity, zkušenostmi, nikoli "přidělenou rolí". Úplně cítíte, jak se utváří a mění, a stále reagují a rozhodují se na základě nových skutečností. Končím se superlativy, ať uměle nezvyšuji očekávání od knihy ještě před jejím přečtením. Někdy je lépe nevědět. ;-)
Přeji autorce udržení inspirace a motivace k dalšímu psaní - a těším se na další knihy!

12 14.02.2018

Pěkná sci-fi, ale již při čtení prvního dílu bylo něco na pozadí, co mi na knize vadilo či nesedělo. Nemohla jsem však přijít na to, co to je. Námět je zajímavý, Sršeň je bezva chlapík, děj je svižný, dobře se čte, ale... U druhého dílu mi to došlo, když zemřela jedna ženská postava a Sršeň najednou z její ztráty značně "trpí". Co?! To mne hodně překvapilo, protože předchozí děj nedával ani náznakem najevo, že by k ní cítil něco víc, než k spiklenci a "ženě" (však víte, jaké mají ženy postavení na Arestonu). Pecinovský je skvělý vypravěč, ale svého hrdinu (a když přemýšlím o ostatních postavách, tak bych měla napsat hrdiny) nedokáže správně emočně vykreslit, proto každá věta typu: "Její ztráta mne totálně zdrtila.", nebo "Je to můj nejlepší a nejvěrnější přítel, kterému absolutně věřím!" mne v textu vždy překvapila, protože předchozí řádky tomu nikdy nenasvědčovaly. Toliko z "ženského" pohledu na jinak skvělou sci-fi, kterou doporučuji k přečtení.

11 16.12.2018

Danteho Božská komedie není kniha, kterou si prostě "přečtete", s tímto dílkem musíte pracovat, mazlit se, vnořit se a doufat, že z něj vstřebáte maximum toho, co půjde. K dílu se můžete (musíte) stále vracet a laskat se s každým veršem, znovu a znovu a každé další čtení přináší nové prozření, pochopení a radost z vlastního uspokojení.
Božská komedie je pro mne jako Bible, ke které se vracím, s láskou procházím oblíbené pasáže a studuji ty ostatní. A oblíbené verše? Ne, ne, nikoli, ty jsou jen moje! Najděte si vlastní! :-)

11 23.12.2015

Zajímavý, ale místy zbytečně zdlouhavý příběh. Proškrtání pseudofilozofických pasáží by knize přidalo na čtivosti.

10 20.06.2020

Báseň Démon je moje srdeční záležitost. V třinácti jsem ji četla svojí nejmladší sestře, když jsem ji uspávala v kočárku, ve čtrnácti a v patnácti místo pohádek před spaním (Pavli, promiň!) :-D Mnohé verše si nosím v paměti a vzpomenu si na ně pokaždé, když mám nostalgickou náladu…
Démon je pro mne také ukázkou, jak někdy stačí skutečně málo k tomu, jestli dílo budete zbožňovat, nebo jej zatratíte. Pro mne tím málem byl překlad Josefa Hory a zejména pasáž, ve které Démon poprvé spatří Tamaru. Myslím si, že jen Josef Hora dokázal vyzdvihnout skutečný bod zlomu, ten pravý klíčový okamžik, který rozhodl o osudu všech. Originál jsem nečetla, ale v mých očích žádný jiný překlad tyto verše nepřekonal.
...
Tak někdy pochyb zavanutí
ztemnilo světlou tvář i rty,
bylo však v každém jejím hnutí
půvabu tolik, jistoty
a tolik milé prostoty,
že kdyby Démon, přelétaje,
v té chvíli pohled k ní by zdvih,
svých dávných bratří vzpomínaje,
byl by se odvrátil – a vzdych…

A Démon viděl…

10 24.07.2018

Skutečně napínavě napsaný thriller, který jsem zvládla za jeden den- i když to znamenalo dočíst knihu o půl třetí ráno :-)
Chvilku jsem váhala mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale závěrečné stránky rozhodly. Za mne je nejúžasnější postavou Ester, i když v knize nemá tolik prostoru, aby si to "zasloužila", ale ten konec...!

10 25.08.2017

Jak jinak - Sanderson opět boduje. Nový svět, nová fantasy, noví hrdinové / nehrdinové, kteří jsou typičtí pro jeho díla. Jsou totiž jiní, jsou lidští, natolik lidští, že připomínají reálný život, ve kterém není nic černobílé. A magický svět, kde pomocí Dechu, Příkazu a barev oživíte věci, je natolik reálný, že se až divíte, proč si prostě nepošlete "slaměného panáčka" pro zapomenutý hrnek kávy do kuchyně. (Soustředím se - klidně "vydechnu", vyslovuji "zřetelně" a myslím na kouřící hrnek. Sukně "vybledla", ale nic se neděje, stuha se ani nehne. A ta sukně? Asi ji příliš žmoulám mezi prsty při čtení, nebo to je častým praním?) :-)
Nejoblíbenější postavou byl pro mne Hymnus. Vyloženě jsem se těšila na jeho dialogy a úvahy. Dokonce se mi zdálo, že i žoldáci a Vasher částečně zastínili osudy obou princezen. Knihu všem doporučuji!
...
"Ty nejsi zrovna lstivá, má milá," podotkl Hymnus. "Lstivý člověk je ten, kdo bojuje s malou, dobře ukrytou dýkou, kterou nečekaně vytáhne ze zálohy. Ty jsi spíš někdo, kdo protivníka rozmázne na míle viditelným balvanem..."

10 21.08.2015

Po jazykové stránce odvedla autorka (překladatelka) úžasnou práci! - První hvězda.
Náhled "do hlavy" vnitřně rozpolceného člověka a popírání vlastních myšlenek formou přeškrtnutých vět je perfektní a... - Druhá hvězda.
... a tady vše pozitivní v podstatě končí.
Kniha od náctileté, pro náctileté o zamilovaných náctiletých (very soft červená knihovna), která se může odehrávat kdekoli, ale když teď letí ty "dystopie", tak proč ne, že? Takže proti lásce našich hlavních hrdinů nestojí žádný otec, bratr či celá rodina (chudáci Romeo a Julie), ale superschopnost (pardon, vlastně prokletí) naší hrdinky. Ta je od svých 14 let, resp. 3 roky na samotce, skoro po tmě, téměř bez jídla, přesto v hlavě má celou filozofickou knihovnu (bravo!!), ale vůči vlastním schopnostem / možnostem a jejich chápání je totálně natvrdlá (to si z nás autorka snad dělá srandu!) Ale i tak si kniha najde své čtenáře, protože o tu dystopii tady přece vůbec nejde.

9 04.06.2018

Moje první kniha od Mileny Holcové - a - dostala mne! Inteligentní humor, výstižné popisy míst, cit pro atmosféru, ale také pro vše podstatné a zajímavé. Skvělá práce s textem. Dokonce i ojediněle použité vulgarismy (kupodivu) neurazí, jsou výstižné a vhodně doplňují již tak skvělou atmosféru knihy. Popis míst, která jsem prošla osobně, působil jak balzám na duši - jako když někdo vysloví nahlas něco, co si vy jen myslíte.

9 30.07.2016

Kniha je v originále skvělá! V tomto případě však utrpěla překladem v odborných částech zabývajících se forenzní entomologií. Projevil se zde typický "neduh" překladatelů ne-odborníků, pro které je každá moucha - a je jedno, jestli je to v originále blowfly, nebo fleshfly - masařka(!) Potom vznikají nelogičnosti typu: nejdříve na mrtvolu přilétají masařky a následují masařky (patří tam bzučivky a následují masařky). Ono to zní divně i překladateli, tak celou záležitost vyřeší postupem sobě vlastním: nejdříve přilétají masařky a potom "jiné" masařky.
Jsou to však bzučivky, nikoli masařky, které nelétají při teplotách pod 10 °C, kladou vajíčka do úst, nosu, očí atd. (mimochodem masařky kladou přímo larvy, nikoli vajíčka) a jejich larvy často pokrývají celé tělo mrtvého. Mohla bych pokračovat. Ach, jo!
Na závěr jen podotknu, že bzučivkovití a masařkovití jsou dvě rozdílné čeledě much (na úrovni kočkovití a psovití u šelem - také by vás v překladu zarazilo, kdybyste si přečetli, že pejsek přiběhl za páníčkem a zamňoukal!).
Nu, což, pro odborníka bohužel kniha ztrácí na své kvalitě. Škoda!

9 10.03.2016

Zajímavě napsaná kniha zaměřená na vše kolem běhání. Nejsem žádný extra běžec, spíše rekreační - a vzhledem ke zdravotními potížím již půl roku nesmím běhat - přesto knihu jsem doslova zhltla. Připouštím, že první polovina byla pro mne zajímavější než druhá, která mírně ztrácí tempo, je to však jen můj osobní názor.
Nejvíce se mi líbila kapitola, která popisuje, že běh je přirozený způsob pohybu člověka a je naší výhodou vůči zvířatům. Chcete vědět, proč máme vyvinuté hýžďové svaly, zatímco primáti nikoli? A jakou přednost jsme získali, když máme dýchání nezávislé na pohybu končetin, resp. těla? Přečtěte si tuto knihu!

PS: Zažívala jsem stejné pocity, jako u čtení Feynmana: To snad nemyslíte vážně! Co všechno jen člověk dokáže, když se oprostí od hranic a omezení, které si sám klade do cesty? Bože, kdybych jen chtěla, tak mohu uštvat zvíře...!

9 23.05.2015

Víte, že Přemysl Otakar II., král železný a zlatý, byl zabit na Moravském poli sekerou, která mu prakticky rozpoltila lebku? Víte, že česká královna a římská císařovna Alžběta Pomořanská utrpěla v dospívání úraz, který se projevil deformitou obličeje? Víte, že český král Jiří z Poděbrad utrpěl jako dítě takové poranění obličeje, které poznamenalo jeho vzhled na celý život? Víte, že Karel Hynek Mácha se coby dítě pádem ve zvonici téměř zabil? Víte, jaké úrovně dosahovali lékaři ve Středověku, kteří byli nezbytnou součástí rytířských turnajů? A jak zachránili život českého krále a římského císaře Karla IV.? Pokud jste alespoň jednou odpověděli NE, tak vám rozhodně doporučuji si tuto knihu přečíst, protože vám umožní pohledem traumatologa poodhalit tajemství života těchto a dalších známých osobností našich dějin.

8 04.06.2022

Bohužel není to severská detektivka, ale případ z naší krajiny. Bohužel nejsou tam úžasní detektivové s různými návyky, zlozvyky, hendikepy a závislostmi, jejichž genialita vyplave na povrch někde mezi abstinenčními příznaky a pořádnou dávkou potřebného, ale jen normální, pečliví policajti. Bohužel není tam ultra geniální vrah, před jehož schopností plánovat a kombinovat 150 tahů dopředu by se červenal i Garri Kasparov, ale jen agresivní manipulativní magor v rouše lékařském. Bohužel zavražděnou není blonďatá dívenka s tváří anděla, ale jen obyčejné děvče, stejné jako je vaše dcera, sestra či kamarádka. Bohužel obětí není premiantka třídy, která pečuje o staré a nemohoucí, ale holka s problémy, které jí přerostly přes hlavu. Bohužel knihu nenapsal Jo Nesbø, Jeffery Deaver ani Ian Rankin, ale autorka, která se stejně jako já jen nevěřícně pozastavuje nad tím, jak bezohledná a apatická je naše společnost, kterou považujeme za moderní a inteligentní.
Bohužel tento případ se stal a zmíněná dívka skutečně žila a nyní je mrtvá! A bez ohledu na to jaká byla a jakou formou nám svůj příběh vypráví, její smrt byla zbytečná! Bohužel!

8 24.07.2018