Arkagas komentáře u knih

Prvotina Kena Poklesky maloměsta mě dostala do kolen svou svižností, uvěřitelností a lidskostí. Přečetla jsem je na jeden zátah bez přestávky a tak bylo jasné, že Co s těly bude na velmi podobné notě. A světe div se, s touhle knihou jsem bojovala mnohem déle. Ne proto, že by byla špatná, ale protože je ještě lepší. Postavy jsou tu tak skvěle napsané, že máte opravdu dojem, jako byste je znali a buď je milujete, nebo nenávidíte, ale rozhodně ve Vás vzbudí emoce. Tahle kniha má hlubokou a ponurou atmosféru a přesto, jako byste všemu rozuměli. Ale je tomu tak? Můžete skutečně plně pochopit jednání ostatních, pokud jste stejnou situaci nezažili? Co s těly je kniha, kterou byste si rozhodně měli přečíst, protože je to kniha o životě, kde se může během vteřiny změnit úplně všechno. Je to skvělé, včetně obálky, která je netradiční a za mě boží. Co s těly je pro mě rozhodně jedna z nejlepších knih letošního roku, ale upřímně jsem vlastně ani nečekala nic jiného :)

Těla ve tmě jsou neodložitelnou knihou, která vyvolává obrovské emoce. Téma ztráty sexuální identity je těžké, bolavé a zcela upřímné. Přes to všechno v něm ale lze nalézt obrovskou naději a lásku. Hlavní hrdina nám vypráví, jak se s tímto stavem vyrovnává a jak se stává jakýmsi bezpohlavním člověkem, kterému se zostřují smysly a který kolem sebe vnímá krásu v tom, v čem by ostatní viděli spíše hnus. Je v pořádku vozit svou ženu do vykřičeného domu, když už ji nemůžete poskytnout rozkoš? Je v pořádku dělat, že Vám to nevadí, i přesto, že ji jinak zcela milujete? Tahle kniha je obrovskou sondou do fungování lidské mysli po jakési ztrátě identity. Nelehké čtení, které vyvolává spoustu otázek, ale zároveň na ně postupně poskytuje odpovědi. Věděla jsem, že tato kniha nebude lehká a kvůli velmi explicitnímu obsahu to rozhodně nebude čtení pro všechny. Ae i tato témata do naší společnosti a především lidskosti patří a je dobré je otevírat. Bylo mi ctí s touto knihou strávit čas.

"Zlo není vidět pouhým okem."Výchovný ústav je kniha, na kterou jsem se neskutečně těšila a očekávání byla ne splněna, ale předčila všechno. Tanarive stvořila příběh, který i přesto, že se jedná o fikci ve Vás vzbuzuje emoce a nutkání Robbiemu a všem chlapcům v ústavu pomoct.Atmosférou mi kniha hned od začátku strašně připomínala film Hříšníci, ze kterého jsem byla nadšená a i když jsem ji četla mnohem déle, než bych sama chtěla, neskutečně jsem si ji užila. Postavám věříte všechno, jak těm dobrým, tak těm zlým, zlo se to odhaluje postupně a i když se jedná o "duchařinu", vlastně se o ni nejedná. Primární zlo je tu samozřejmě zase a znovu jen člověk. Výchovný ústav se tak u mě řadí mezi knihy, které nejsou strašidelné, ale velmi nepříjemné. I přesto si ale zaslouží mnohem větší pozornost, než všechny ty DR, které teď válcují sítě a tyhle skvosty nám bohužel upozaďují.

Tuhle knihu jsem dostala se slovy: "pochopil jsem správně, že máš ráda bizáry a brakovou literaturu že jo? Tak tady máš něco, co jsem přečetl a chvíli jsem přemýšlel, jestli se mi jen nezdálo že ta kniha existuje." :-DA já ji smlsla za pár dní po cestách do práce v autobuse. Je to brutální bizár, který je opravdu zvrácený, drsný, místy hodně nechutný, ale zároveň provázaný černým humorem, který taky nesedne jen tak někomu a celé dohromady to vytváří unikátní dílo, které ve výsledku naráží na spoustu témat skrze tohle hnusokrásno. Naprosto souhlasím s tímhle komentářem, tak si dovolím ho sem vložit."Autorem tohoto skvostu je "proslulý šílenec" Miroslav Kromiš (a to dokonce i tohle jméno je pseudonym jinak zajisté slušného lékaře pana Hýska), ale osobně se domnívám, že jeho hlavní zásluha i talent spočívá především v té perfektní mystifikaci. Jen si spočítejte kolik úrovní pseudonymů a neexistujících autorů tu bylo použito! Ostatně i tady lze jasně vidět, kolik lidí mu naletělo... Z hlediska textu se ovšem jedná o natolik vřelou, až žhavou poctu Ladislavu Klímovi, že to téměř hraničí s plagiátem."Kdo je onen Harry Crasst už není těžké dohledat. 
Rozhodně se ale jedná o knihu, od které jsem čekala ledacos, ale že dostanu tohle ne.
Moje hodnocení: 8/10

Pokračování prvního dílu jsem si nemohla nechat ujít. A světe div se, dvojka je za mě lepší než jednička. Erika se tu musí spolehnout opět sama na sebe, ale aby toho nebylo málo, nejen že stojí proti příšerám, které nepatří zrovna do soudku "to dáš levou zadní", posílá za ní její "milovaný" řád, ze kterého odešla paní Stínací, která jí jde po krku. Erika tak stojí na pomezí toho, zda zachránit sebe, nebo odstranit ze světa monstra a zachránit děti, které je stvořili. Tahle volba není jednoduchá, ale vydat se může jen po jedné cestě..
Kresba v topu, příběh opět drsný, místy potoky krve a místy filozofická kniha k zamyšlení. Škoda toho konce a toho, že dalšího dílu se už nedočkáme.
I tak je ale To, co zabíjí děti v rámci hororu v komiksové podobě jedna z těch lepších záležitostí.

James Tynion je scénárista a je to poznat. Příběh lovkyně příšer a démonů, která stojí vždy na straně dětí a jejich rodičů, i přesto, že o svoje přišla a řád ve kterém vyrůstala s tím nesouhlasí je nejen svižná hororová jízda, ale především příběh o zranitelnosti a lidskosti. Erika aka hlavní postava je tu sice nebojácná, ale přesto zranitelná holka, která to v životě nemá lehký, ale je jediná kdo se postaví za děti, které se s příšerami nejen setkaly, ale ve většině případů je i stvořily. Malé městečko, spousta akce, krve a mrtvých nejen dětí je něco, čím si Vás tahle kniha zaháčkuje. Kresba je skvělá a ten obrovský formát ji vážně sluší. Na cesty do práce to fakt není, tím víc si ji doma užijete. Pokud máte rádi neobvyklé drsné příběhy s trochou mysteriózna a spoustou nechutna, tak si To, co zabíjí děti určitě dejte.

Jardova prvotina je kniha, která má vlastně všechno. Všechno, co my čtenáři mysteriózna chceme. Divný městečko na konci světa, kde je hromada magorů, neustále je zahalený mlhou a přijíždí do něj pražák, co si myslí, že když h to nebude bavit, tak se prostě zvedne a zase odjede... jenže...
Rozklava má svého temného pána Drulůcha a aby toho nebylo málo, tak i jeho sektářské služebnictvo, divné sanatorium a ještě divnější nemrtvou stařenku, která mě osobně ale velmi potěšila. Jarda nám naservíroval knížku plnou mytologie a kdo ví, ten se hned zorientuje, kde čerpal. Místy mi to vlastně přišlo až přeplácané, ale zároveň jsem toho chtěla víc. A konec, se kterým má hodně lidí problém mě osobně naprosto uspokojil.
Velké plus má za mě obálka s pavučinou na vnitřní straně a rozsah knížky, která se dá s přehledem přečíst za jeden den.
Těšila jsem se dlouho a jsem naprosto spoko.

nikdy jsem si nemyslela, že někdy propadnu takové lásce ke StarWars, jale stačilo potkat člověka, co Vás tímhle světem provede, zasvětí a už to jelo. Veškeré omnibusy SW mám sice stažené v el.podobě, ale držet v ruce tenhle komiks, byť z knihovny je prostě láska. Příběh hezky rozšiřuje a zároveň navazuje na universum Star Wars a Dartha Vadera a kresba je prostě nádherná.
Jsem dost nalomená tuhle sérii vlastnit, ale pro začátek se jedná jen o výpůjčku z knihovny :)
Všem fandům by ale tyhle komiksy neměly uniknout.

Knihy jsem nečetla, filmy jsem neviděla, nikdy mě to nelákalo a nenalákal mě ani tehle komiks. Aneb 50 shades pro mladý a jinak? No nevim. Mladá, slušná holka, s rodinným zázemím a skvělým přítelem se zabouchne do největšího z**da na škole a postupně zjišťuje, že není takový, jaký vypadá, protože ona ho dokáže změnit. I když chápu, že je to zcela účelně, je to strašně naivní, místy hodně nedotažené a hoodně k smíchu. Jako oddechovka na hoďku čtení po náročném dni v práci fajn, ale další díly asi vynechám :-D

Když jsem při poslední návštěvě knihovny narazila na novinku Éduarda, nebylo o čem. Jeho knihy jsou sice krátké, ale plné pocitů. Žádná z jeho knih není lehké čtení a tahle o odchodu vlastní matky od partnera násilníka a alkoholika není výjimkou. Přesto je to kniha velmi poetická, která neukazuje na slabost ženy, která zůstává i přes všechny rány osudu, ale na sílu odpory a přátelství, které dokážou ty největší zázraky. 
A v neposlední řadě poukazuje nejen na vztah matky a syna, který nebyl vždy ideální, ale na sílu v nás samotných a naše rozhodnutí. Kniha vznikla na přání samotné Monique, o které už bya napsána kniha Boje a proměny jedné ženy, jelikož se dle svých slov za tu dobu hodně změnila. A i když tuhle rodinu nikdy nepoznám, jako sonda do sociálních vrstev zdánlivě dokonalé Francie funguje skvěle.

První díl jsem v rámci oddechu slupla jako malinu, u druhého jsem snad polovinu knihy měla problém se do děje dostat, nechtělo se mi to číst a přišlo mi to strašně zdlouhavé. Violet bych hodněkrát nejradši dala pěstí a při každém zvolání "ach Bohové" jsem se už musela smát. Pak se ale děj zlomil a na scénu místo hormonama zmítané Vi a Xadena konečně nastoupila magie, hovory mezi draky, jejich historie a přípravy na blížící se temnou bitvu. Nechybí Vyverny a Veninové, kteří jsou v příběhu mými favority, stejně jako Tairn, kterého stále potřebuju domů. Druhým dílem jsem si jen potvrdila, že tahle série opravdu není pro náročné čtenáře a i když to pro mě bylo relaxační čtení a útěk z práce, místy mi chybělo to, že mi už není 17. Celkově jsem ale spokojená, i přesto, že jsem defakto celou knihu přečetla na telefonu při cestách do práce, nebo na delších cestách vlakem. Vizuálně to je a vždy bude ozdoba knihovny a na třetí díl se samozřejmě těším :)

Předchozí Exorcistův dům se mi líbil jako jednodenní oddechovka, nad kterou není potřeba absolutně nějak víc přemýšlet. Anatéma mě zaujala námětem a nutno říct, že mě bavila o něco víc. Je to hororová psychologická hra, kde má absolutní zlo zásadně navrch a moc dobře to ví. Démon tu na sebe bere podobu princezny a láká k sobě malé dítě, které v něm vidí oporu narozdíl od rodiny, která si prošla závislostí a nevěrou. Pohled malého chlapce je tady tak vlastně to nejděsivější. Troufám si říct, že Anatéma předchozí knihu o hodně trumfla a jsem zvědavá s čím dalším přijde autor dál.
Ve všech těch vyobrazeních démonů přišel Nick s něčím svěžím a neotřelým a to mě baví.

Moje hodnocení: 8/10

Chris je moje srdcovka, takže i kdyby to bylo sebehorší, prostě ho číst budu. Tahle poslední kniha je ale jiná - na Chrise mnohem jemnější, což z ní dělá knihu mnohem uvěřitelnější a děsivější. Případ sériového vraha, který řádí spousty let a na kontě má více než 50 obětí a  přesto o něm donedávna nikdo nevěděl. Hunter a Garcia se ani tentokrát nevyhnou osobní srážce, která zanechá šrámy nejen na duši, ale i na těle, ale protože tihle parťáci z ultranásilných činů LA drží vždy při sobě, není tomu jinak ani tady. Jako vždy je to kniha svižná, která odsýpá stránku za stránkou a která Vás nutí číst dál. Poslední roky jsem jeho knihy měla doma v den vydání, poslední čtu až o více než roce. O to víc jsem si jí užila.

V první řadě musím říct, že tohle je kniha, u které jsem po hodně dlouhé době na konci brečela jak želva. Na dalekém ostrově buřňáků, který pomalu mizí ze světa se setkáváme s rodinou, kterou zasáhla tragégie. Další se do jejich života přikrade potichu a nečekaně a Dominic je odhodlaný svou rodinu chránit za každou cenu. Jejich poslání na ostrově je ale jasné - zachránit co nejvíce semen plodin světové populace. Nepřízeň počasí ale hraje proti nim, ostrov je absolutně odtržený od jakéhokoliv kontaktu s civilizací a umírají na něm nejen lidé, ale i zvířata. Tahle kniha Vás zasáhne svou lidskostí, obyčejným příběhem lidí, kteří se jen snaží žít své životy jak nejlépe mohou a svou naléhavostí v tom, jak se svět kolem nás mění. A jestli ani to není málo, tak popisy přírody, zanikajících druhů a bolest nad ztrátou ostrova, na kterém žije stovky zvířat, které nemají narozdíl od lidí kam uprchnout Vás dorazí. Tahle kniha je dechberoucí, nejen stylistikou, ale příběhem, o kterém si zprvu pomyslíte že se jedná jedná jen o vymyšlený román, který Vás ale postupně donutí k tomu se zamyslet nad tím, jak moc se to týká každého z nás. Nádhera, kniha, která by rozhodně neměla zapadnout a která dle mě sedně širokému spektru čtenářů. 
Moje hodnocení: 10/10

Po dlouhé době jsem sáhla po knize od Darcy, jelikož jsem se na kořist chystala snad od jejího vydání. Byla jsem zvědavá na nějakou solo knihu, protože jediné, co se ke mě dostalo jsou strašidelné doby, co mě po třetí knize přestaly bavit.
Kořist má sice nějaké hororové prvky, ale za plnohodnotný horor ji považovat nelze. Za detektivní thriller se zajímavou zápletkou ale ano. Místy je to hluché a vycpané vatou, ale na konci tomu naštěstí trošku zase dupla na paty. Problém je, že to nejspíš prokouknete velmi brzy, pokud máte v žánru už něco načteno, takže jestli do té knihy půjdete přesvědčení, že si užijete horor, tak budete zklamaní. Pokud ale chcete něco nenáročného a oddychového, tak směle do toho.

Dokonalost a skvost. Tahle kniha Vám dá nahlédnout do mysli geniálního režiséra, který se ale k filmu musel taky horko těžko prokousat. Kresba je unikátní, témata jsou lidská, přínosná a bez servítek. Zjistíte nejen, jaký byl život Quentina od raného mládí, ale především Vás nechá nahlédnout do jeho mysli, kde vznikají všechny šílené projekty. A neminou Vás samozřejmě ani zkušenosti s herci na place, nebo věci, které se při natáčení podělali.

Moje hodnocení: 10/10

Příběh Gacyho je jeden z těch, které se Vám zaryjou pod kůži stylem wtf, jak se tohle vůbec mohlo dít. Bylo o něm natočeno nespočet dokumentů, které jsem všechny viděla a přesto jsem tuhle knihu zhltla téměř na posezení. V jednom totiž musím souhlasit s Milanem Říským a to v tom, že zahraniční true crime knihy jsou prostě napsané tak, že Vám stránky ubíhají pod rukama a nemáte pocit, že se hrabete ve spisu, i když to obsahově mnohdy tak je. Tahle kniha detailně popisuje soudní proces s Gacym a je opět zarážející, jak americké právo funguje a kdyby neexistovali lidi, kteří by do toho šli po hlavě a naplno, nemusel by se Gacy do vězení vlastně vůbec dostat. Je to nechutné, je to zarážející, ale potřeba o tom vědět. I 40 let od případu je Gacy někým, kdo hýbe společností pro svou bestiálnost. 
Kniha je navíc zpracovaná opravdu pěkně a barevná ořízka ve stylu starého spisu tomu dodává šmrnc. Obsahuje obrazovou přílohu a jakmile ji otevřete, už ji nezavřete. 
Moje hodnocení: 8/10

tahle kniha rozhodně není odpočinkovým čtením, což napovídá už samotná anotace. Je to kniha, který Vás donutí se zamyslet nad spoustou věcí, ať už nad tím, co byste dělali, kdybyste měli možnost ocitnout se v minulosti, i přesto, že jí nemůžete změnit, až po to, jestli je to opravdu něco, co byste chtěli. ve finále totiž člověk zvládne všechno, i ty nejtěžší překážky v životě jsou jen o nastavení postoje k nim a odhodlání.
Jsem asi jedna z mála, co se ke knize dostala až teď, ale pokud jste ji ani Vy stále nečetli, s radostí do ní. Je nádherná.

Jsem asi poslední v ČR, kdo se konečně k téhle antologii dostal, ale jsem vlastně hrozně ráda, že jsem se vyhla tomu hypu, když dítě vyšlo a vychutnala si ho v klidu až teď. Vesnické povídky protkané temnotou z rukou našich spisovatelských hvězd mě vlastně zklamat asi nemohly, ale přesto velmi příjemně překvapily a jedná se za mě o jednu z nejlepších antologických knížek za poslední dobu. Stejně tak ale chápu, že mnoha lidem nesedla, nebo ji nepochopili, jelikož je tohle prostě specifická žánrovka. Osiřelo dítě je tak dílem, které jen tak nezapadne, ale vždycky bude mít něco do sebe a ke kterému se někdy ráda vrátím. Ano, i tady se najdou slabší a silnější povídky, ale každému sedne něco jiného. Nemám jedinou výtku, protože tohle je ta jedna z mála knih, která chytne a nepustí. 
Moje hodnocení: 9/10

Pandemie vztekliny, dvě hlavní hrdinky, z toho jedna nakažená a těhotná. Závod s časem a příběh odehrávající se během jednoho jediného dne začínající skvělou scénou vraždy manžela. Kdo má rád postapo, tomu se tahle kniha bude zamlouvat, je to vlastně takové the last of us, jen s jiným virem. Paul rozhodně nepíše nijak špatně, v záloze mám nachystaný ještě Klub nosičů rakví, který mi doma leží už nějaký pátek a nedostala jsem se k němu, ale rozhodně mi jeho styl psaní sedí a uvidíme, čím ještě překvapí. Smlsnuto za dva dny, protože mi to v ten daný moment neskutečně sedlo.
Moje hodnocení: 8/10
(čteno jako e-kniha)