Noční směna (20 povídek)

Kinga beru jako "mistra pera", ale rozhodně mám raději knihy, než povídky. Některé byly zajímavé, některé nic moc.

Mě se to líbilo. Bylo to takové oživení od dlouhých románů Kinga, které jsem doposud četl. Některé povídky slabší a některé byly na druhou stranu prostě bomba. Celkově se, ale dá říci, že všechny byly moc dobré. Kniha mi utekla jako voda. Nikdy jsem nebyl povídkový typ, ale tohle mě opravdu bavilo, protože každá povídka je originál se svým originálním nápadem.

Knihu beru taky jako vhled do Kingovy dřívější tvorby, některé povídky se mi líbily více, některé byly slabší. Jako pro někoho, kdo se někdy snaží sám něco tvořit, mi to přijde jako dobrá motivace, že se i v psaní dá znatelně zlepšovat. U spousty povídek mě mrzí, že nejsou delšího formátu, i když jen málo by asi vydalo na samostatnou knihu. Některé příběhy jsou předvídatelné, ale vzhledem k tomu, že očekávám od Kinga docela nečekané zvraty nebo konce, jsem u toho stejně napjatá až do posledního řádku.

Povídková kniha nám nabízí pohled do Kingových začátků. Můžeme v ní vidět nástřel světů, které později King používal ve svých románových dílech, jako třeba Salem nebo obecně okolí Maine, a také počátek jeho typického stylu hutné atmosféry, kterou umí jeho díla navodit. Občas je jeho styl čitelnější, občas jsou povídky slabší, ale při zprůměrování se nacházíme na komfortních a pro čtenáře příjemných čtyřech hvězdách.

V prípade, že neznášate otvorené konce, z tejto zbierky narobíte trhací kalendár. Pochytí vás taká zúrivosť, ako niektoré postavy alebo predmety v poviedkach, a stránky budú lietať po celom byte. Priznávam, že aj na mňa bolo tej nedokončenosti príliš. Vždy si kladiem otázku, či to bola autorova lenivosť, alebo neschopnosť dotiahnuť "veci" do konca. Tretiu možnosť akosi vylučujem, keďže mám rád jasnejšie odkazy. Dve poviedky sú výborné, ale nepoviem vám ktoré, lebo vám sa možno budú páčiť iné. A možno si neobľúbite ani len dve, pretože...

Pro mě jsou knížky Stephena Kinga vždy sázkou na jistotu. S touhle dávkou spisovatelského talentu, kdyby psal o čemkoliv, tak se to bude číst dobře. Zmíním povídky, kde sice není zastoupeno nadpřirozeno, ale právě proto jsou možná ještě děsivější - Poslední příčka žebříku a Žena v pokoji. Eventuálně ještě napínavá Římsa.

Pár románů od Kinga jsem již přečetla a všechny mě velmi bavily, tak jsem se rozhodla zkusit nějaké povídky. Přiznám se však, že povídky mě tolik nebavily. Než jsem se stihla pořádně začíst, tak už byl konec. Tohle je možná i o tom, že jsem povídky nikdy nečetla a vlastně jsem až teď zjistila, že mi úplně nevyhovují...

Několik povídek v knize bylo opravdu skvělých a nemohla jsem se od nich odtrhnout. Jmenovitě třeba Šroťák, Šedá hmota, Mrtví se někdy vracejí a Noční směna.
Některé povídky byly dobré, ale ne skvělé a už vůbec ne děsivé. Sem bych zařadila například Poslední příčku žebříku a Na dobrou noc.
No a některé povídky jsem chtěla mít co nejrychleji za sebou, protože mě absolutně nebavily. Těch naštěstí nebylo moc, a proto knihu hodnotím poměrně vysoko.
Každopádně hned třeba první Prokletí Jeruzaléma nebo Bojiště, mě prostě moc neoslovily.

Myslím si však, že kniha obsahuje tolik různých povídek na tolik různých motivů, že si v knize každý najde to svoje.

Ve svém "projektu" čtení Kinga se dostávám k první sbírce povídek, která v originále vyšla v roce 1978. King v ní poprvé ukazuje, že je nejen mistrem románů, ale hrůzu dokáže vykreslit i na několika málo stránkách.
Kniha obsahuje 20 povídek, z nichž jsem několik již četla v kratší české sbírce Mrtví se někdy vracejí, ostatní povídky pro mě byly premiérou. Zajímavý byl návrat do Salem's Lotu ve dvou povídkách (Prokletí Jeruzalému a Na dobrou noc) - první je psána ve formě dopisů a události z roku 1850 předcházejí románu, druhá se naopak odehrává několik let po ději popsaném v Prokletí Salemu. Konečně jsem si také mohla přečíst i kultovní Děti kukuřice!
Většina povídek obsahuje děsivé nadpřirozené prvky, ať už magické, démonické nebo mimozemské (Noční směna, Jsem brána, Šroťák, Kostlivec, Šedá hmota, Mrtví se někdy vracejí nebo Já vím, co potřebuješ), u jiných stačí k vyvolání strachu nebo napětí i všední situace nebo lidská nátura (Jahodové jaro, Římsa, Nekuřáci a.s., Poslední příčka žebříku, Muž, který miloval květiny, Žena v pokoji). Objevují se zde i vyloženě bizarní povídky, u kterých jsem si říkala, kam Mistr na ty nápady chodí (Bojiště, Náklaďáky, Trávníkář).
King v povídkách ukazuje své mistrovství v náznacích, kdy děsivé věci zmíní jen tak mimochodem a strašidelnější je pak domýšlet si nevyřčené (např. následky pandemické superchřipky v povídce Noční příboj, která v současné době působila nepříjemně realisticky). Skvělá je i autorova předmluva a úvod od Johna D. MacDonalda, které určitě nepřeskakujte!
Doporučuji všem, kteří se u čtení rádi bojí a rádi si domýšlejí otevřené konce, nebo také začínajícím autorům jako návod, jak psát skvělé povídky!
Hodnocení: 4*

Tento komentář také najdete na mém bookstagramu @knihy_a_kava :)

PROKLETÍ JERUZALÉMU - Celkem obyčejná, ale ne vyloženě nezajímavá povídka (kvůli Prokletí Salemu). Ale spíš mě to nudilo. 2

NOČNÍ SMĚNA - Krátká povídka, která byla i trochu napínavá. Zlatý střed. 3

NOČNÍ PŘÍBOJ - Trochu slabší, krátká povídka, která se dobře četla. 2,5

JSEM BRÁNA - Tak tohle už bylo na jednu stranu mnohem lepší a na druhou teda pěkně nechutné a celkem děsivé. Člověk z toho nemá úplně dobrý pocit. 4

ŠROŤÁK - Děsivá povídka, která byla zajímavá už od prvních vět. Stejně dobrá, jako Jsem brána. 4

KOSTLIVEC - Tahle povídka byla super! A věřím, že kdybych ji četla sama večer při lampičce, tak bych se bála. 4,25

ŠEDÁ HMOTA- Skvělá, krátká, děsivá povídka, zatím nejlepší. 4,5

BOJIŠTĚ - Tak trochu jiné Toy Story celkem zajímavý nápad, ale takový střed. 3

NÁKLAĎÁKY - Zajímavě pojatá povídka, děsivá a vzrušující. 4,5

MRTVÍ SE NĚKDY VRACEJÍ - Tahle povídka byla naprosto perfektní! Od začátku do konce děsivá a zajímavá a napínavá. Zatím nejlepší! 5

JAHODOVÉ JARO - Milá, krátká povídka, nad kterou se člověk zamyslí. 4,25

ŘÍMSA - Skvělá povídka, která mě dokonce donutila se usmívat. 4,5

TRÁVNÍKÁŘ - Trochu fantasmagorie, ale nebyla špatná. 2,75

NEKUŘÁCI, a.s. - Tak tohle byl teda mazec! Velice, velice děsivá povídka, která byla napínavá od začátku až do konce! 5

JÁ VÍM, CO POTŘEBUJEŠ - Zajímavý příběh, který se dobře četl a byl napínavý. 3,75

DĚTI KUKUŘICE - Strašidelná povídka, u které jsem se i trochu bála, možná proto, že se stmívalo. 4,5

POSLEDNÍ PŘÍČKA ŽEBŘÍKU - Na začátku pěkná a milá povídka, která na konci chytne za srdce.???? 5

MUŽ, KTERÝ MILOVAL KVĚTINY - Velice krátká a zvláštní povídka, která nebyla špatná. 3,5

NA DOBROU NOC - Dobrá povídka, která zase navazuje na knihu Prokletí Salemu. 4

ŽENA V POKOJI - Celkem nudná povídka, která ale nebyla z těch nejhorších. 2,75

Celkem: 3,65*

Některé povídky byly spíš jako námět na delší dílo, jiné plnohodnotné. Kromě první, lovecraftovské, a předposlední, které se týkají Jerusalem's Lot, mě nejvíc chytly Římsa, Poslední příčka žebříku a Žena v pokoji. Tedy ty podle mě víc bachmanovské, které jsou děsivější o to víc, protože by se klidně mohly stát, nebo se spíš opravdu dějí...

Moje první zkušenost s Kingovými povídkami. Některé byly výborné, jiné ztráta času.

Povídky od Kinga věnující se strachu. Heh, jak originální a u něj bezpředmětné. Povídky mě vyflusly do rozjetého čehosi, co nejvíc připomínalo anotaci ke knihám, kterými chce někdo zaujmout. Nic víc to nebylo, řádně to ani nekončilo. Nejvíc mne zaujala první povídka - Prokletí Jeruzalému, ta dokázala vtáhnout, silná byla i povídka Kostlivec, ale ukončená prostě nijak. Pak jsou to povídky pitomé - Bojiště, bezduché - Náklaďáky, Muž který miloval květiny, prázdné - Noční příboj... V závěru je to jen přehršel slov o ničem, který na chvíli ukrátí čas, než si vyberete jinou knihu.

Sbírka povídek, takže klasicky některé výborné, jiné slabší. Z těch, které mi přišly nejlepší bych vyjmenoval žánrově čisté Prokletí Jeruzalémské, Děti kukuřice nebo skvělého Trávníkáře, kterého ovšem beru jako parodii na strašidelné příběhy. Na druhou stranu je zde ale i několik v podstatě jen lehce nahozených, ale nedotažených nápadů (Noční příboj nebo Muž, který miloval květiny).

Kniha dvaceti povídek Stephena Kinga, krále hororu, mne nijak nenadchla. Většina povídek bylo nesouvislé vyprávění o něčem, čemu jsem v podstatě ani nerozuměla, nebo jen docela málo. Povídky, které se dle mého úsudku daly číst a podařilo se mi je přečíst až do konce, u těch to bohužel ten konec pokazil natolik, že jsem si nebyla jistá, zda jsem pointu pochopila. V některých případech mi navíc vadilo, že byly nedokončené, čtenář si už musel sám domyslet, jak to dopadlo.
Jen málo povídek jsem přečetla celých s úplným pochopením, co se v nich odehrálo. Nemohu říct, že by se mi líbily, ale mohu jmenovat ty, které v této změti považuji za nejčitelnější: „Poslední příčka žebříku“, „Muž, který miloval květiny“, „Žena v pokoji“, „Nekuřáci“. U několika dalších to pokazil ten konec: „Šroťák“, „Děti kukuřice“. Úplně mimo byly první dvě povídky: „Prokletí jeruzalémské“ a „Noční směna“. Po takovém začátku jsem knihu málem odložila nepřečtenou. Jelikož se ale nerada vzdávám, dělala jsem, co jsem mohla, abych aspoň nějaký názor na tuto knihu oblíbeného spisovatele hororu napsala. Jedna a půl hvězdičky s odřenýma ušima.

Nejsem moc na povídky, tedy až Carvera . Ale King mě baví a navíc, když knihu čtěte na noční ve volné chvíli....

Ja naozaj nie som fanúšik poviedok, ale u svojich obľúbených autorov robím výnimku. A Kingove poviedky si stále rada prečítam, k týmto som sa vrátila po desiatich rokoch. Ale až tak úplne mi nesadli. Väčšina je na môj vkus veľmi krátkych a kvôli tomu vo mne príbeh nestihol zanechať nejaký hlbší dojem. Akurát sa začítam a bum... koniec. Je tu veľmi málo poviedok, ktoré by mi nejak utkveli v pamäti, najvýraznejšia je asi Nekuřáci a.s. a tú som si dokonca pamätala ešte z prvého čítania. Potom samozrejme Děti kukuřice. Aj keď som si viacero poviedok v priebehu čítania ohodnotila 4 hviezdičkami, tak viem, že dlho si ich pamätať nebudem, niektoré sú už teraz zabudnuté. A navyše väčšina z nich má otvorený koniec a to ja veľmi nemám rada. Ale všetky sa čítali dobre, väčšina mala správnu atmosféru a možno sa k nim opäť o nejakých desať rokov vrátim, ale fanúšikom poviedok asi nikdy nebudem.

Zajímavá všehochuť z pera Stephena Kinga. Najdou se povídky skvělé, najdou se povídky, které jsou pro spisovatele jeho formátu průměrné, najdou se povídky, které jsou totální blbost. Četbou téhle sbírky povídek jsem prokládal čtení dalších románových knih. Jsou to takové jednohubky, když člověk nemá moc času a chce příběh, jehož rozuzlení se dočká do dvaceti minut.

Schválně jsem si po každé přečtené povídce udělal poznámku o tom, jak se mi líbila, abych se s vámi mohl podělit:

Prokletí Jeruzalému 4/5
Noční směna 2,5/5
Noční příboj 2/5
Jsem brána 3,5/5
Šroťák 3/5
Kostlivec 3,5/5
Šedá hmota 3/5
Bojiště 2/5
Náklaďáky 3/5
Mrtví se někdy vracejí 4,5/5
Jahodové jaro 3,5/5
Římsa 4/5
Trávníkář 2/5
Nekuřáci a.s. 3,5/5
Já vím, co potřebuješ 3/5
Děti kukuřice 3,5/5
Poslední příčka žebříku 3,5/5
Muž, který miloval květiny 3/5
Na dobrou noc 4/5
Žena v pokoji 3/5

Strašidelná sbírka povídek obsahuje 20 krátkých příběhů, které vám ukážou, že přestat s kouřením není jen tak. Že se stroje můžou zbláznit, že ďábel nemusí posednout jen člověka, že se navštěvovat vesmír vždy jedinci nemusí vyplatit, že si radši posekám trávník sama. Že je lepší věřit dětem, když vidí ve skříni kostlivce. Že v kukuřičném poli skrývá se zlo, že není dobré věřit chlapům, kteří vědí, co ženská potřebuje.

A tak dále.

A ty otevřený konce!

Hodně se mi líbily povídky:
Mrtví se někdy vracejí.
Římsa
Nekuřáci a.s.
Já vím, co potřebuješ
Muž, který miloval květiny
Jahodové léto a Děti kukuřice.

A ty ostatní byly prostě Kingovsky dobrý.

Zdá se že Kingovy sbírky povídek jsou obvykle to pravé ořechové pro mě. Tedy, ne že by byly všechny příběhy vyloženě špička. Jedná se o překvapivě barvitou všehochuť od hororu přes emotivní drama až po napínavý thriller. Bohužel je mezi nimi i několik hovadin a unylostí :D. Celkově mě kniha bavila a dobře se po nocích dávkovala. Mimochodem, předmluva s úvahou na téma strašení byla povedená. Dost bylo keců, zde moje roztřídění nejlepších, nejslabších a nemastných:

-Nejlepší: Prokletí Jeruzalémské, Noční směna, Šroťák, Šedá hmota, Mrtví se někdy vracejí, Římsa, Nekuřáci a.s., Já vím co potřebuješ, Děti kukuřice, Poslední příčka žebříku, Na dobrou noc.

-Nemastné neslané: Noční příboj, Jsem brána, Jahodové jaro, Žena v pokoji.

-Hovadiny: Kostlivec, Bojiště, Náklaďáky, Trávníkář, Muž který miloval květiny.

Celkově nejlepší hororová: Děti kukuřice. Celkově nejsilnější na emoce a jediný příběh ke kterému jsem neměl ani jedinou výhradu: Poslední příčka žebříku.