antonin0999 komentáře u knih

Vypravěčský styl se mi přes drobné trhlinky zamlouval. Otevřenost a přirozenost dialogů. Postavy a vztahy bez příkras. Tam si autor u mě získal body k dobru.
Zápletka a události při kterých bych se měl bát mi připomínaly spíše slabší díly Věřte nevěřte.
Přesto nevylučuji, že sáhnu po další. Karikův způsob vyprávění příběhu je totiž (i přes pro mě nedostatek napětí a satisfakce ze závěru) návykový.

6 09.12.2018

Skvělé ilustrace, určitě stojí za to si knihu alespoň prolistovat v obchodě nebo knihovně. Příhody kluků na Koleji jsou lidské, lehce mi připomněly Malého Mikuláše a vycházejí ze skutečných událostí. Internátní školu navštěvovaly známé osobnosti našich nedávných dějin (a současnosti).
Nevím, jestli dnešní mladé čtenáře kolem deseti let zaujme, ale učitelům se může hodit jako doplněk k výuce historie moderního Československa.

2 29.11.2018

Medvědi z Medvědína jsou silní, velcí a důležití - stejně jako ti opravdoví ve volné přírodě. Ale umí i zraňovat a sami jsou zranitelní. Toto krásné přirovnání se autorovi povedlo.
Láska k čemukoliv není zadarmo. Jak pro samotné aktéry, tak pro jejich nezúčastněné okolí.

Doporučuji se prokousat přes pozvolný začátek, který čtenáři představuje dění kolem hokejového klubu a vztahů v městečku. Rozhoduje se až v poslední třetině.

4 29.11.2018

Paolo Cognetti po románu "Osm hor" znovu s prvky autobiografie bilancuje život člověka s životem vyšších nadmořských výšek. Tentokrát se tolik nezabývá vztahy mezi lidmi, horaly, ale více si všímá přírody, fauny i flory. Autor jednoduchým způsobem probudí ve čtenáři obraz jeho prožitku.
Kozorožci, modříny, psi a občas lidé a víno.
Milá četba pro únik z velkoměsta.
A krásné básně Antonie Pozzi.

7 15.11.2018

Sympatickej kvérman. Líbil se mi způsob uvedení do série. King nechrlí jména. Chrlí svět. Myšlenky. A já s ním chci dokráčet k Temné věži. Tím se chaos vytříbí. Bum. Prásk.

6 14.11.2018

Klobouk dolů před autorkou, že se vrhla do tématu domácího násilí a zvolila zajímavou formu.
Jenže děj je někdy přitažený za vlasy, postavy na mě působí dost jednotvárně a hloupě (někdy je až příliš čitelný vzorec - když se stane tohle a tohle, postava se zachová tak a tak - a pak ŠOK - postava se zachovala jinak - často hodně extrémně, protože střep minulosti).
Mám takový pocit, že se angloamerické čtenářce (kultura, humor, téma) musí tato kniha líbit více než mně. A je to tak asi správně.
Beru si z knihy ponaučení. Mít oči otevřené a hledat i nepravděpodobné.

5 05.11.2018

Četba byla příjemnějším zážitkem než být muflonem na záchodě při prohlídce aristohradu Kostka. Humor chvílemi jemný jak Jarouškova srst. Pěkné slovní hříčky.

Škoda, že se děj hýbe jak Josef při prohlídce. Je to totiž ukecaný jak Deniska. Boček by potřeboval mít za zády Miladu. Ta má říz!

Doporučuji zfilmovat. Národ potřebuje proveselit!

6 27.10.2018

Každý si někdy schovával své malé tajemstvíčko, které pomaloučku a polehoučku vyhnívalo. Pak se nemůžeš soustředit na nic jinýho. Máš zastřenou mysl. Staneš se smradlavou součástí života a jediné, co ti udělá dobře jsou pudy.
Iane, máš pravdu. Na beton!

3 22.10.2018

Splňuje podobné parametry jako kniha, na kterou navazuje (Spartan). Více prostoru je tentokrát věnováno samotnému tréninku a jídelníčku. Osobně jsem si spíš vzal inspiraci z některých technik tréninku, ačkoliv 30 denním plánům příliš nedůvěřuji a není příliš realistické tyto plány splnit (to bych musel dát výpověď v práci, přítelkyni, svým přátelům a začít se modlit, abych to zdravotně vydržel).
Podobné mouchy má i jídelníček, ale rovněž ho beru spíše jako inspiraci. Svůj účel tedy kniha splňuje, jen je potřeba brát ji trochu s nadhledem a ne příliš doslovně.

1 20.10.2018

Není to špatně napsaná kniha. Není to povídání, které by se nedalo vydržet. Zvolený styl je vybroušen do dokonalosti. Grafické ztvárnění knihy je bezvadné.

Ale někam mi zmizela odvaha dotýkat se míst, na která ostatní nedosáhnou. Přinášet literární obrazy, které by se neztratily ve světových galeriích. To vše nahradil minimalismus. Ale já vždycky preferoval spíš melodickej punk. Třeba ten helsinskej.

Ale furt dobrý. Sice nepiju, ale pružim, he.

6 19.10.2018

Knihy jiných autorů mohou čtenáře řezat, pálit, bodat a zanechávat bolestivé rány. Ian McEwan čtenáře dusí. Pomaloučku, polehoučku, voňavým polštářem s přídechem zatuchlé minulosti. Jsou to praktiky mistra svého oboru. Kolik takových knih vydržíš čtením procítit?

10 18.10.2018

Děkuji panu autorovi za knihu, která vypráví o skutečných událostech, jejichž zápletku většina z nás zná, takovým způsobem, že strčí do kapsy většinu dnešních moderních thrillerů.
Jiří Šulc nevynechal nic z brutality reality. Doporučuji. Bez příkras.

15 17.10.2018

Nevím, jestli jsou všechny rady zmíněné v knize ty správné. Ty vedoucí k úspěchu. Ale zamyšlení nad nimi, stejně jako nad vyprávěnými příběhy jsou šancí pro změnu. Změnu k lepšímu. Přinejhorším místo Aroo na Áru.

10.10.2018

Venku je krásný podzimní den plný slunce a zpěvu ptáků. Uvnitř sychravo. Ian McEwan není nevinný, může za to jeho silná, ponurá kniha, která mě rozložila svou syrovostí.

8 09.10.2018

Pěkná kniha, která si zaslouží místo v knihovně. Pěkná myšlenka, která si zaslouží, abychom ji měli na paměti. Má pro mě hodnotu kvalitního motivačního citátu, ale z průměru vybočuje tím, že si lze daný obraz pěkně představit. Více by se mi líbilo, kdyby byl příběh zpracován více do hloubky. Abychom mohli sledovat nejen šumění lesa, ale i drobné radosti a strasti hlavního hrdiny.
Četl jsem verzi s krásnými ilustracemi Pavla Čecha, které by příběh samy o sobě odvyprávěly možná s vyšším hodnocením.

2 30.09.2018

Před chvílí jsem knihu dočetl a přiznám se, že mi není špatně od žaludku z brutality vražd, ale spíše z toho, co vnitřně hlavní aktéři prožívali.
Ze závěru se mi motá hlava, možná až příliš. Těším se na čtení dalších dílů, ale vím, že se musím psychicky připravit.

1 25.09.2018

Každé vzplanutí dvou lidských bytostí je originálem. Je životabudičem i v takových chvílích, kdy příliš nadějí nezbývá. Romain Rolland popsal jeden takový vztah nepříliš barvitě a možná až přeslazeně. - Jenže, má cenu šetřit cukrem, když už nezbývá mnoho času? Má cenu přidávat barvy na obraz, který jich nemůže mnoho nabídnout?

4 19.09.2018

Můj komentář je poezie ve Tvých očích.
V klíně měsíc.
Se stůně.

A já taky.

Autor má talent ztvárnit sexualitu a vzrušení mezi mužem a ženou způsobem, kdy ten nejkrásnější adrenalin a zážitek automaticky přechází ve zdrcující porážku. Křivky jsou mrcha nevěrná, ale Viewegh píše pouze kvalitního misionáře.

19.09.2018

Když jsem četl Orwellovo "Na dně v Paříži a Londýně" nebo "Cesta k Wigan Pier", nenapadlo mě, že v naší kotlině brzy vznikne obdobný reportážní projekt. Saša Uhlová jej zvládla impozantně, neboť si zachovala svou lidskou tvář a představila tak důvěryhodně to, co někteří musí prožívat celý svůj pracovní život.
Jako zdaleka nejhorší se mi osobně jevily Vodňany a OZO.

Díky Sašo, bez tebe bych si to nedokázal představit.

4 11.09.2018