Angie_Missfit komentáře u knih

Knihy od současných českých autorů příliš nevyhledávám, ale v případě Barbory Šťastné nelituji, že jsem po její knize sáhla. Zhltla jsem ji za dva večery a bylo to příjemné čtení, přestože jsem přitom po vzoru autorky neusrkávala víno, ale zelený čaj :). Vyhovuje mi upřímný a sebeironický styl psaní, kdy se autorka nebojí ukázat, že zdaleka není dokonalá (jako nikdo z nás) a že ta nedokonalost je vlastně mnohem lepší, uvolněnější a zábavnější, než verze perfektní ženy, kterou nám denně předkládá společensko-mediální diktát a která nás akorát stresuje. U některých pasáží jsem se smála nahlas a přestože jsem o dost mladší než autorka a některé životní etapy mám ještě před sebou, je mi jasné, že v pohledu na život je moje krevní skupina.
Po dočtení knížky se mi tak nějak s úsměvem na rtech ulevilo. Ulevilo, že nejsem jediná nedokonalá žena, co o svých nedostatcích ví, dokonce jí připadají leckdy vtipné a svým způsobem je má ráda, ale snaží se je před okolím vždycky nějak zamaskovat, aby jí z milionu důvodů neodsoudilo. Kniha mě povzbudila v mém postupně a nejistě prosazovaném postoji, že být sama sebou za všech okolností je nejlepší, protože jsem to skutečně já, a jestli tím poruším nepsaná pravidla "Tohle přece holky/ženy nedělají", čert to vem. Na některých místech bych jen trochu ubrala parafráze různých "vědeckých" studií za účelem podpoření vlastní hypotézy a ubrala na častém opakování fráze z názvu knihy na koncích kapitol, ale to je vážně jediné, co bych vytkla. Kniha "Dobrá tak akorát" mě prostě bavila a pohladila mé nedokonalé já. Děkuji a doporučuji.

6 07.10.2019

Pokračování deníku jednoho britského smolaře, opět jsem přečetla jedním dechem. Nemyslím, že by byla kniha výrazně slabší, než první díl, zkrátka jen popisuje ranou dospělost a problémy s ní související, takže je to maličko smutnější a humorných situací není tolik, ale to mi nevadilo, jelikož je kniha psána stejným sarkasticko - depresivně - popisným stylem, jako předchozí, čímž si mě autorka už před lety získala. Opět bych v některých pasážích Adrianovi nejradši uštědřila pár facek, aby se koukal probrat a jeho neschopnost interagovat s okolním světem byla na nervy jdoucí, jinde mi ho bylo líto, jinde jsem ho naprosto chápala. Kniha končí celkem otevřeně a nadějně. Vzbuzuje ve čtenáři dojem, že Adrian možná konečně našel sám sebe i spřízněnou duši, ale dle anotace další knihy mám tušení, že to zase nebude tak jednoduché. Stejně mu budu držet palce a ráda si přečtu další díl. Doporučuji všem, komu deníkové knihy vyhovují a koho zajímá, jak se dospělý Adrian pere se životem stylem sobě vlastním.

4 29.09.2019

Myslím, že se jedná o jednu z nejpříjemnějších a nejpřístupnějších Hrabalových knih. Krásné, osobité, melancholické vyobrazení Kerska. Skvělý popis rozličných postaviček a jejich osudů (pan Karel mě bavil nejvíc:-)).

3 26.09.2019

V rámci žánru opravdu skvělý a relativně jedinečný počin. Podrobný a čtivý popis kulturních vln a subkultur, z nichž vycházela typická móda, která se stala symbolem generací a myšlenkových směrů. Některé subkultury popisované v knize jsou notoricky známé, jiné méně, něco pro mě bylo úplně nové, případně trochu zvláštní (hlavně ten asijský bizár), ale rozhodně se jednalo o zajímavé čtení. Docela by mě zajímalo, jak by "svou" subkulturu popisovali samotní aktéři, kteří byli jejími členy. V knize by se mi líbilo častější zařazení jejich autentických prohlášení o sobě a o módě a o tom, co znázorňuje, ale chápu, že ne vždycky to šlo (hlavně u starších subkultur). Během čtení jsem chtě nechtě hledala mezi jednotlivými subkulturami sama sebe, což je přesně ta přidaná hodnota, která vás nutí číst dál a způsobuje, že si to opravdu užíváte. Myslím, že knize pomohl i kvalitní překlad Ady Bartlové. Knihu určitě doporučuji. Není jen o módě, ale hlavně o myšlenkách, snech a frustracích mladých lidí po celém světě, kteří svou autentickou snahou ukázat svůj postoj ovlivnili nejen svět módy.

1 06.09.2019

Moje první kniha od autora a hned takhle dobrá! Skoro se bojím číst od Coelha další knihy, abych si nepokazila dojem :). Příběh odsýpá a výstižným, přesto oku a duši lahodícím slovníkem předkládá čtenáři krásné úvahy o smyslu života, o šílenství a jeho podobách, o životě, o lidství. Líbily se mi životní příběhy několika pacientů - vsadím se, že alespoň částečně se v nich našla spousta čtenářů. Ve světle jejich (ne)normálnosti prohlášené na základě úsudku někoho jiného pak působí šíleně spíš okolní svět plný byrokracie a sveřepého dodržování pravidel. "Blázni" jsou pak ti, kdo na tyto pravidla kašlou, protože jim nedávají smysl, raději vytvářejí vlastní a jsou zcela sami sebou, díky čemuž jsou lidštější, než jejich lékaři. Ano, řekla bych že pro mě kniha byla především takovou malou oslavou života, lidství a lidské přirozenosti, k čemuž patří i tázání po smyslu toho všeho. Jen konec by se mi líbil trochu jinačí, ale nevadí, klidně můžu říct: "Děkuji. Pěkné to bylo!"

5 05.09.2019

Knihu "My děti ze stanice ZOO" jsem četla někdy ve třinácti letech a hrozně silně mě oslovila. Chtě nechtě jsem Christiane fandila, přestože propadla drogám díky vlastní hlouposti. Knihu jsem četla mnohokrát a zdálo se mi, jako bych si k Christiane vytvořila nějaké pouto. Proto jsem se zatetelila blahem, když jsem v knihovně spatřila knižní pokračování jejích osudů. Opět se mi její vyprávění četlo téměř jedním dechem, ale po dočtení knihy jsem cítila určité zklamání, pouto bylo pryč. V trochu nesouvislém a zmatečném vyprávění se dovídáme divoké a až neuvěřitelné zážitky Christiane. Něco bylo fakt zajímavé, také se mi líbila pasáž z Řecka, ale nemohla jsem si pomoct, většinu děje mě Christiane hrozně iritovala. Její bojovnost a určité kouzlo z první knihy byly z většiny ty tam a já měla před sebou stárnoucí feťačku, co se nikdy nezmění, protože je příliš slabá. Christiane se v knize neustále lituje a mezitím se jakoby mimochodem chvástá, jak se vídala s nejrůznějšími mega celebritami, jak ji hostili a jak jim připadala strašně zajímavá, ale stejně to bylo všechno na nic a lezli jí na nervy. Lítost ve mně nevzbudila, místo nebohé chudinky zmítané osudem jsem viděla narkomanku, co nikdy pořádně nepracovala, starala se vždycky akorát o sebe, flákala se, fetovala a během toho si procestovala celý svět. Světlou výjimkou byla jen její snaha postarat se o syna. Kniha je tedy zajímavá a myslím, že pro autorku muselo být těžké uspořádat Christianino vyprávění do alespoň trochu souvislého celku, ale chybí mi tam nějaká přidaná hodnota. Nezastírám drobné zklamání a nemám důvod číst knihu znovu, narozdíl od "Dětí ze stanice ZOO", které mají v mé knihovně čestné místo.

7 14.07.2019

Zvláštní. Kniha je po všech směrech napsána dobře, postavy nejsou ploché, jejich příběhy zajímavé, ale přesto mě neoslovila. Dlouho jsem nemohla přijít na to proč, ale po chvíli, kdy jsem si od knihy odpočinula, jsem to rozlouskla: na můj vkus je straaašně pomalá a graduje méně, než jsem čekala. Obsahuje spousty popisu - míst, pocitů, minulosti...až to maličko nudí. Také mi moc nesedí jednolitý text bez kapitol, který pomalost děje v mých očích ještě zesiloval. Knihu jsem asi v polovině odložila a už se k ní nechtěla vracet. Když jsem ji jela do knihovny vrátit a cesta pomalu ubíhala, neodolala jsem a dopustila se knižní prasárny, a sice přečtení posledních pár stran knihy. Překvapilo mě, že kniha končí opravdu přesně tak, jak jsem si myslela. Jazyk je dobrý, kniha je kvalitně napsaná, avšak celé je to jaksi unylé, včetně závěru. Chápu, je to spíš pocitová kniha o objevování sebe sama, o snaze porozumět sobě, svým pocitům i světu kolem, avšak je to podáno tak, že mě to bohužel moc nebavilo. Špatné to ale taky není a rozumím kladnému hodnocení. Osobně však další knihy od autora zřejmě nevyhledám.

14.07.2019

Úžasné, úžasné, úžasné! Kniha, která klade množství velmi složitých otázek. Co je dobro, zlo a jak se jeho chápání proměňuje v širších souvislostech? Je možné, aby něco, co je v jedné situaci pokládáno za něco špatného, bylo v jiné ospravedlnitelné? Je možné soudit od stolu lidi, kteří stáli před volbou "buď já, nebo on" a žili v tak hrůzné každodennosti, kterou si dnes neumíme ani představit? Jak silné jsou zákony morálky? Je morálka přítomna jen do té míry, do jaké má člověk zachovanou důstojnost? Je možné chovat se lidsky v nelidských podmínkách?
Todorov takové otázky aplikuje na situaci skutečně mezní - na koncentrační tábory, jejich vězně i dozorce. Zabývá se tématem hrdinství a odvahy ve chvílích, kdy je člověk zbaven svého lidství. "Ponorkový" způsob striktního oddělení soukromého života od veřejného (pracovního), aby člověk vůbec přežil s vlastním svědomím, a který se vyskytoval u řady bývalých dozorců táborů i vysoce postavených papalášů, byl vrcholem knihy. Autor se ptá po podstatě a definici lidství, sahá čtenáři do nejhlubšího nitra a nutí ho přemýšlet v širších kontextech. Na 100% doporučuji.

3 04.06.2019

Jedna z nejlepších knih, co jsem četla. Fakt. Zůstala ve mně, vpila se hluboko do mého nitra a když jsem ji četla (byla jsem stará jako Holden), jako by mi v mnoha věcech promlouvala přímo z duše. Pro někoho je to kniha o ničem, ale já v ní vidím hluboký psychologický román zcela odzbrojující svou upřímností, ryzostí a kritickým pohledem na svět i sebe sama. Holden je na první pohled nepřizpůsobivý floutek flákající se od ničeho k ničemu. Pod tím vším je to však mladý člověk schopný hlubokých citů a s množstvím otázek, na které hledá odpověď. Pozoruje, přemýšlí, formuje vlastní názory na život. Hledá své místo, hledá sebe sama uprostřed okolního světa, tak odcizeného a šedého, až srdce bolí. Ale chápu i negativní recenze. Takhle kniha je totiž pocitová. Buď vám sedne a budete ji milovat celý život, nebo ji otráveně zahodíte. Pro mě je v ní hluboká pravda a v tomhle ohledu chytám v žitě také.
P.S. Hláška "To mě umrtvilo", je náhodou boží! Ráda ji dodnes občas použiju :).

14 04.06.2019

Hezká kniha, která mi uvízla v paměti, ale spíše pro mladší teenage čtenářky, jelikož ve starším věku už prostě nemůžete zavřít oči nad určitou "pohádkovostí" děje jdoucího až do extrému, který má s realitou pramálo společného. Skoro jsem po přečtení měla pocit, že dětský domov je pro dítě exkluzivní místo, jelikož na každé čeká nějaký neskutečně zazobaný bezdětný pár, který se těší, až mu zaplatí Harvard a bude s ním jezdit do svého víkendového zámečku na Loiře. O tom, že adopce je v knize otázka pár dnů a několika vyplněných dokumentů, ani nemluvím, ale jasně, je to kniha pro děti a v tomto ohledu se jedná o dobré čtivo. Nikki by si v řadě situací zasloužila pár facek, ale nejde ji nemít rád. Doporučuji.

04.06.2019

Souhlasím s tím, že King už napsal lepší knihy, ale není to vůbec špatné. Líbila se mi fantazie hlavní hrdinky a její boj s nemilosrdnou přírodou s množstvím nástrah. Jediné, s čím jsem měla během čtení problém, byl údajný věk Trishy. Myslím, že způsob uvažování a chování, jak byl v knize vylíčen, odpovídá mnohem staršímu dítěti. Závěr byl ale super a musím se přiznat, že vždycky, když se delší dobu nemohu vymotat z lesa, si na knihu vzpomenu. 3,5 z 5.

04.06.2019

Kniha ve všech ohledech připomínající módní časopis. Není úplně špatná, chvílemi jsem se docela bavila, ale od poloviny knihy šla zábava prudce dolů. Druhá půlka je totiž tvořena reklamami na různé pařížské podniky, které Vám k ničemu nejsou, pokud v Paříži nežijete a nejste finančně zcela za vodou. V první polovině knihy čtenář najde určité módní rady. Na nich je legrační sledovat módní posun za těch pár let. Kniha vyšla v roce 2011 (v Čechách 2012) a relativně striktně odsuzuje věci, které jsou teď hit, jakožto módní faux pas :-) . Když jsem zmiňovala psaní na způsob módních časopisů, měla jsem na mysli zejména následující nešvar: stejně jako v časopisech kniha zdůrazňuje, že správná Pařížanka (a žena obecně) má svůj styl a nenechá si do něj mluvit a ovlivňovat se trendy. Zároveň však direktivně určuje pravidla pařížského outfitu (musíte x nesmíte, svetr z jiného matroše než z kašmíru je tabu, bílé kalhoty jsou naopak 'must have' , stejně jako dlouhý pánský blejzr, i když měříte 150 cm a v čemkoli oversize vypadáte jako hastroš). Kniha na mě rovněž působila trochu odfláknutým dojmem: chybí úvod, chybí závěr, je tu hromada malůvek, ale textu poskrovnu, přičemž některé popisky nejsou zrovna valné kvality, jako by nad nimi autorka ani neuvažovala a potřebovala jen rychle něco splácat. Nejedná se tedy vyloženě o průšvih, ale pro mě je to prostě spíš předražený módní časopis, než kniha, se všemi klady a zápory, co to obnáší.

1 13.05.2019

V rámci daného žánru skvělá kniha. Patří ke stálicím knihovničky, ke kterým se člověk průběžně vrací. Autorka čtenáři otevírá dveře do světa módy, poodhaluje jeho fungování, přehledně popisuje materiály, s nimiž se v obchodech běžně setkáváme, ukazuje, jak se způsob zpracování odráží v konečné kvalitě a ceně výrobku, a na závěr shrnuje velké množství módních stylů. Čtení jsem si užila, kochala se texty, fotografiemi (v souvislosti s tím vypichuji pěknou grafickou úpravu knihy, kvalitní papír a bytelnou vazbu), poučila se. Přidaná hodnota v podobě poukazování na módní přešlapy, byla třešnička na dortu. Musím se přiznat, že tyhle pasáže mě opravdu bavily, s úsměvem jsem kývala a s ruměncem na tváři vzpomínala na své vlastní pubertální experimenty.
V knize se mi líbí řada skutečně praktických informací, stejně jako fakt, že autorka čtenáře do ničeho nenutí. To je zásadní rozdíl oproti spoustě jiných knih zaměřených na módu, které (jak ostatně i sama autorka uvádí) obsahují nicneříkající rady jako "oblékejte se podle vlastního stylu" nebo "kvalitní šatník je základ" - ale jak v dnešní době tu kvalitu poznat, že? Další žánrově srovnatelné knihy nebo módní časopisy pak předkládají často jen nějaké módní stereotypy, nebo plní čistě prodejní funkci (pokud si koupíte tohle sako za pět tisíc, budete hvězdy), což čtenářku, která v módě zatím maličko tápe, nenaučí vůbec nic. V knize Ady Bartlové se takového přístupu naštěstí nedočkáme. Autorka spíš pojmenovává, ukazuje, navrhuje alternativy, které čtenářkám a čtenářům pozvednou nejen šatník, ale i sebevědomí. Knihu doporučuji nejen lidem, kteří se o módu zajímají, ale i každému, kdo se alespoň rámcově zajímá o to, co vlastně kupuje. Kniha je v této oblasti zdařilou učebnicí a poslouží každému, kdo se chce cítit alespoň trochu "jistě v kramflecích".

4 15.04.2019

Přesně takhle si představuji ideální naučnou četbu! Výborná kniha Zdeňka Smetánky je jedinečná trpělivou a precizní rekonstrukcí každodenního života obyčejného sedláka, který mohl existovat, ale taky klidně nemusel. Důležité je, že Smetánka jeho prostřednictvím sestavil čtivou a podrobnou sondu do života ve 12. století (který v mnoha okolnostech nebyl žádný med).
Mé systematické já se radovalo z přehledného členění knihy - každé složce každodenního života byla věnována jedna kapitola. Ještě se mi nestalo, že bych během načítání studijní literatury nějakou knihu tak hltala a se zájmem sledovala Ostojovo lopotění, jako by to byl hrdina nějakého románu. Doporučuji lidem nejen z oboru, ale každému, koho zajímá, jak skutečně žili naši předkové.

7 09.04.2019

Notoricky známý příběh ve svém knižním originále pro mě představuje jednoznačně jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla. Už je to nějaký pátek, co mi prošla rukama, takže dnes bych možná hodnotila jinak, ale tehdy mi přišla velmi čtivá. Líbily se mi změny nálad, střídání milých "bezproblémových" pasáží ze současnosti a vracení se k hrůzám v minulosti, u nichž se tajil dech. Styron dokázal obě polohy znázornit skvěle. Postavy ukazuje v jejich čisté přirozenosti, aniž by je soudil, nebo jim přisuzoval jednoznačné charakteristiky - klaďas/záporák. Postavy jsou vyobrazeny komplexně, se všemi svými chybami, včetně jejich úvah o minulosti, trýznění sebe sama a způsobů, jak se vyrovnávají s vlastním svědomím. Film jsem viděla dřív, než jsem četla knihu, takže jsem myslela, že jsem na klíčový moment knihy, onu "Sophiinu volbu" připravena, ale omyl. V knize je ta strašná životní chvíle jedné z hlavních postav vyobrazena tak sugestivně, až jsem chvílemi musela přestat číst, trochu se vydýchat a vysmrkat, abych se o chvíli později zase začetla, protože skládání hrůzné Sophiiny mozaiky dohromady nutí číst dál. Nutno však přiznat, že u některých pasáží mi bylo fyzicky špatně. Ještě se mi nestalo, že by mě osud postavy a to, co se jí v knize děje, tak niterně bolelo. Kniha každopádně vzbuzuje velké emoce - je strašným, drásavým a velmi silným zážitkem.

18 08.04.2019

Klasika. Dobrodružství s nádechem tajemna, přesně, jak to mám u Foglara ráda. Doporučuji přečíst i předchozí díly k umocnění celkového dojmu.

4 08.04.2019

Krásná a romantická kniha, která mě svou atmosférou přenesla do studené a drsné Anglie 19. století. Líbily se mi tajemné, skoro až strašidelné pasáže a cudné rozhovory Jany a pana Rochestera. Kniha je psána překrásným květnatým jazykem. Janiny morální hodnoty, vnitřní síla a laskavá povaha působily jako balzám, přestože to v životě měla nelehké. Charlotte Brontëová vytvořila nezapomenutelnou knižní klasiku.

12 08.04.2019

Nejde o literární veledílo, ale v rámci žánru je to dobré! Kniha je čtivá, má spád, konec zajímavě nabírá na obrátkách. Hlavní postava mi nebyla úplně sympatická, ale přesto jsem jí fandila a se zatajeným dechem četla dál a dál. Film jsem neviděla, ale pokud je minimálně tak dobrý, jak některé komentáře naznačují, asi se na něj podívám :-).

4 08.04.2019

Omlouvám se, ale musím být kritická, protože tohle skoro fyzicky bolelo. Jedna z nejhorších „knih“, co jsem kdy četla (a to mám za sebou všelicos). Kamarádka mi ji půjčila s tím, že asi nějak nepochopila pointu. Já mohu s jistotou říct, že tam žádná pointa nebyla. Celá kniha působí tak, jako by ji autorka náhodně poslepovala z konverzací v Messengeru. Děj nula. Postavy jsou vzájemně zaměnitelné povrchní pipky, které chlastají první ligu a lezou ochotně do postele s každým, kdo souhlasí. Ještě ve třech čtvrtinách knihy se mi pletly, ale vlastně mi to bylo jedno. O nějaké psychologii postav se vážně nedá mluvit. Řada minikapitol nese lákavý název, který dává čtenáři naději, že to třeba konečně bude vtipné, nebo alespoň zajímavé. Čekala jsem, četla a…nic. Rádoby vtip ztěžka dopadl na dno vinné sklínky, kde se proměnil v bolehlav, z nějž bude druhý den parádní kocovina. Je fakt, že jsem se za první večer dostala v knize za polovinu, ale jen proto, že kapitoly mají pár stran a taky proto, že mě zajímalo, jestli se to zlomí a přijde konečně nějaký děj. Nepřišel. Jen chlast, promiskuita a zoufalá prázdnota. Po polovině knihy jsem navíc ztratila motivaci trápit se dál a dočíst ji byl téměř nadlidský výkon. Nakonec jsem to nějak doklepala. Humor nula. U celé knihy jsem se uchechtla asi jednou. Spíš mi bylo těch postav líto za to, jak ubohý život žijí. Všechny bych je objala a poslala na protialkoholní do Bohnic na odvykačku, což nejspíš nemělo být posláním knihy, ale jiné emoce, než lítost ve mně nevzbudila. Jednu hvězdičku dávám za pěkné ilustrace. Tato "kniha" opravdu není můj šálek kávy. Přesto věřím, že určité skupině čtenářek by se líbit mohla.

3 08.04.2019

Přestože kniha neobsahuje žádná objevná moudra, je napsána s lehkostí a rychle se čte. Chtě nechtě jsem se při čtení musela pořád usmívat - funguje to! :-)

04.04.2019