Andulino komentáře u knih

(SPOILER) Kniha mě ze začátku moc do děje nevtáhla, obzvlášť kvůli popisům uměleckého díla, mytologie a historie. Byla jsem trochu zklamaná, vzhledem k faktu, že je kniha vítězem Goodreads Choice Awards 2019 v kategorii Mystery & Thriller. Někde ve čtvrtině ale vše nabralo na obrátkách a velmi dobře se mi četlo, až mě kniha přesvědčila k hodnocení 5 hvězdičkami a k motivaci ji dál doporučovat.

Theo mi už od samého začátku přišel Alicií fascinovaný, a to až nezdravě. Můj odhad byl takový, že mezi nimi došlo k nějaké aférce, kterou si Alicia kvůli traumatu nepamatuje, nebo že si Theo představuje, že Alicii vyléčí a udělá z ní následně svou partnerku. Pak jsem tento pocit jaksi zapudila a byla zmatena osobami Gabrielova bratra Maxe a Aliciina kamaráda Jean-Felixe, kteří mi přišli velmi podezřelí. Nakonec se ale ukázalo, že ačkoliv Max je poměrně perverzní nerudný muž a Jean-Felix má určitou obsesi spojenou s Alicií, autor je využil k vytvoření falešných podezřelých, a dost se mu to povedlo!

Od tří čtvrtin knihy jsem pak ale věřila, že různé drobné náznaky, spojené s mým tušením ze začátku knihy, asi nejsou náhoda. Samotný plot-twist jsem ale neodhadla, takže mě (stejně jako většinu čtenářů) docela překvapil, a vlastně posílil víru v můj šestý smysl :)

Docela ráda bych si knihu přečetla ještě jednou, vzhledem k tomu všemu, co teď vím. Třeba bych se na jednotlivé události dívala zase jinýma očima.

Někteří čtenáři píší, že jim pochopení a rozuzlení děje ztížila kombinace dvou časových období, kdy jim nebylo jasné, že se vše neděje současně. To mně samotné problém nedělalo, a v čase i prostoru jsem se zorientovala a pochopila, že je mezi příběhy časový odstup, například i díky informacím o počasí.

Jednotlivé postavy měly dle mého názoru téměř všechny určité psychologické poruchy, včetně samotého terapeuta Thea, a samotný příběh je vlastně velmi smutný a creepy. Po přečtení mě napadlo tolik otázek! Proč Theo musel zabít Alicii, i když by pravděpodobě jejím případným nařčením nikdo nevěřil? Proč byl Theo tak arogantní, že si nepřipustil, že by ho Alicia mohla poznat? Proč se Theo snažil zachovat jako bůh, jehož odpovědností je trest a otevření očí ostatním lidem?

A nejrevolučnější myšlenka ze všech, kterou nechám zaznít na konec mé recenze: Co když si Theo celou aféru vymyslel a všechno, co se stalo, včetně tolika zničených životů, tak bylo zbytečné?

6 14.04.2021

(SPOILER) Kniha jedné z nejoblíbenějších českých autorek současnosti, od které jsem dosud četla pouze Sítě, řekla jsem si a po Chirurgovi sáhla s nadšením. Hodnotím však jen třemi hvězdičkami.

Nejdříve k tomu pozitivnímu: Kniha mi utíkala velmi rychle, četla se krásně. Rovněž v našich krajích oblíbené prostředí nemocnice mě potěšilo, bylo zajímavé nahlédnout pod pokličku toho, jak to tam možná chodí.

Autorka se úžasně vcítila do role muže středního věku, který si život trochu pokazil. Z řádků jsem cítila aroganci, suverénnost, denodenní naštvanost a negativitu, ale i přes to všechno nějaké zbytky morálnosti, lítosti nad kroky vedoucími do současnosti i melancholické vzpomínání na minulost.

Celou dobu jsem při čtení přemýšlela nad tím, PROČ. Proč si už tak dost pokažený život Hynek komplikuje dál a pracuje na tom, aby byl ještě víc pokažený? Je jasné, že v životě člověk spoustu věcí neovlivní, ale většina je pouze důsledkem předchozích rozhodnutí, jen chtít. Hynek, hlavní hrdina, mi tak byl krajně nesympatický, což možná bylo autorčiným cílem. Přece jen i na přebalu knihy stojí "Před sebou neutečeš!". Ještě více ve mně zarezonovala věta z knihy: "Člověk si svoje peklo připravuje sám."

A pak mi došlo, že opravdu každý z nás někdy dělá chyby, akorát některým se menší chyby sejdou dost nešťastně. Pocit určité beznaděje a nekonečnosti trápení je pak nevyhnutelný. Velmi mě rovněž dojal pláč Hynka u pohřbu a autorčina schopnost překrásně popsat emoce muže, který je jinak poměrně bezcitný.

I tak mi ale chyběla jakási eskalace, wow moment nebo překvapení, víceméně všechny události jsem tak trochu předvídala a ostatními zmiňované stereotypy se v této knize vskutku naplnily do puntíku.

Knihu budu ráda doporučovat dál, těším se rovněž na další knihy autorky. Tři hvězdičky ale dávám především proto, že věřím, že ze skvěle rozehraného příběhu se dalo vytvořit ještě něco víc.

6 17.03.2021

Moc milá kniha, v níž autorka líčí příběhy z Bretaně, kam se přestěhovala a kde poznala svého druhého manžela. Kniha mi utíkala velmi rychle a příběhy byly milé, vtipné a zajímavé.

Je pravdou, že jsem cítila z vyprávění určitou zášť vůči exmanželovi, ale je to asi pochopitelné. Je rovněž zřejmé, že paní Marta se do Bretaně zamilovala, a opět, není divu. Někdy mě ale až zamrzel hate na Česko. Naštěstí manžel-sympaťák se naší krásné země zastal a hned jsem si ho tak oblíbila :)

Mezi moje nejmilejší příběhy z knihy patří ten, kdy autorka bez vysvětlení vystoupila z auta a nechala chudáka manžela jezdit pořád kolem dokola :))

Knihu určitě doporučuji, pohladí vás po duši a zavzpomínáte si na autorku, která byla velmi významnou známou osobností, alespoň pro mě.

3 03.03.2021

Zpočátku jsem ke knize byla mírně nedůvěřivá, prostředí koní mi není úplně blízké. Rovněž jsem měla pocit, že je kniha určena spíše pro young adult čtenáře, vzhledem k nízkému věku hlavní hrdinky Sarah. Ve čtení jsem ale pokračovala, i kvůli tomu, že Jojo Moyes je pro mě zárukou skvělého příběhu, a knihu si vlastně nakonec užila. Bez zbytečných spoilerů mám tři poznámky.

Zaprvé, příběh Sarah nebyl vůbec jednoduchý. To, čím si takhle mladá dívka musela projít, by vydalo na několik životních příběhů. V bodě, kdy všechno vypadalo beznadějně, jsem si představila sama sebe v kůži Sarah, a ten pocit bezmoci mě rozplakal a Sarah mi bylo neskutečně líto. I přesto ale prokázala neskutečnou dávku odvahy a cílevědomosti a na konci jsem pochopila, jak moc Sarah musela svého koně milovat.

Zadruhé, poučila jsem se i z chování dospělých v této knize, a musím přiznat, že Natasha mě někdy neskutečně vytáčela. I přes její vzdělání a sociální status tak často dala na domněnky, předstírala, že je "v pohodě", ačkoliv se jí její vnitřní svět úplně hroutil. Přitom by stačilo i malé množství upřímnosti a komunikace.

No a nakonec, pro nás, francouzsky nemluvící, bych velmi ocenila v poslední části knihy překlady francouzských vět. V tomto je úžasná například Kateřina Krištůfková, překladatelka knihy od Joa Nesboho.

Dojal mě epilog i poslední část poděkování, která vysvětluje autorčinu motivaci knihu napsat. Po přečtení jsem si zjišťovala něco o Le Cadre Noir a to, co jezdci s koni dokáží, je opravdu neuvěřitelné.

5 27.12.2020

Pro mě osobně překrásná kniha, kterou si hrdě vystavím v knihovničce a budu se k ní ráda vracet. Moc se mi líbila forma fejetonů, které Aňa psala několik let. Bylo tak vidět, jakými životními fázemi si procházela, co se měnilo v jejím okolí i v ní samotné. Jednotlivé fejetony jsem si dávkovala, a mohla jsem se tak těšit na chvilky s Aňou po téměř celý jeden rok.

Ačkoliv byla Aňa vždy mou oblíbenou slavnou osobností, po přečtení knihy jsem ji začala mít vyloženě ráda. Spousta dalších čtenářů zmiňuje, že se jednalo o odpočinkové příběhy ze života Ani, ale já jsem v knize našla hluboké pravdy a pasáže, které mě dojaly až k slzám (jako například dopis tatínkovi).

Moc ráda bych rovněž vyzdvihla nádhernou grafickou stránku knihy, Leliny ilustrace mě bavily a tento konkrétní umělecký styl plný lehkosti a pastelových barev mi zážitek z knihy jen umocnil.

6 26.12.2020

Kniha mi byla doporučena kamarádkou, která mi tvrdila, že jsem někdy až moc hodná. Přečtením knihy jsem se potvorou nestala, ale některé myšlenky jsem si převzala a budu se je snažit v mém životě aplikovat. Kniha sama o sobě často opakovala vlastně jedno poselství stále dokola: Mít svou hodnotu a nenechat nikoho, obzvlášť muže, ji snižovat. Autorka demonstrovala svoje názory na reálných příkladech ze života svých známých, a někdy byla velmi vtipná. Ke konci už mi však kniha připadala zbytečně dlouhá. Tak jako tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla :)

3 18.12.2020

(SPOILER) Doporučuji všem! Kniha se mi velmi líbila, nicméně ze začátku jsem byla trošku zklamaná. Čekala jsem podle recenzí a ohlasů něco trošku jiného. Nevyhovoval mi způsob vyprávění. Ale pak jsem si uvědomila toto: Jak jinak by mohla šestnáctiletá dívka popsat svou nemoc? Jak jinak by vyjádřila svoje pocity? Vždyť John Green to napsal naprosto perfektně! Od toho momentu mi kniha ubíhala strašně rychle, užívala jsem si výlet do Amsterodamu, bála se o hlavní postavy a modlila se, aby nikdo z mých blízkých touto strašnou chorobou neonemocněl.. (Teď prozradím něco z knihy, takže vy, kdo jste ještě nečetli, dále nepokračujte.) Ve chvíli, kdy Augustus zemřel, jsem cítila naprostou bezmoc, představila jsem si, jaké by to bylo ztratit lásku tímto způsobem, bylo mi tak úzko jako už dlouho ne.. S tím, jak jsem se blížila ke konci, jsem se začala strachovat o Hazel a zajímalo mě, jak si autor s koncem poradí. Myslím si, že bravurně, dopis mě naprosto dojal. Takže tedy:

"Co víc? Je strašně krásná. Člověka nikdy neunaví se na ni dívat. Nikdy si neděláte starosti, jestli není chytřejší než vy - víte, že je. Je vtipná a přitom nikdy není zlá. Miluju ji. Mám obrovské štěstí, že ji miluju, Van Houtene. Člověk si nemůže vybírat, jestli ho svět zraní nebo ne, ale může aspoň mluvit do toho, kdo ho zraní. Já jsem se svou volbou spokojený. Doufám, že ona s tou svojí taky."

Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak kontroverzní jako tato. Někteří ji označují za odpad a slátaninu, někteří za veledílo. Já bych se klonila spíše k druhé možnosti, s pár výhradami.

Velmi se mi líbily příběhy různých lidí, na kterých Mark demonstroval svoje postřehy, to je určitě pro mě velké plus. Některé z těchto myšlenek byly naprosto dokonalé, a ač je většina z nás uvnitř asi cítí, je velké umění umět je sepsat tak, aby v nás něco pouhé věty zanechaly. Vypsala jsem si spoustu citací z částí knihy o osobní zodpovědnosti za všechno, o nejistotě, zklamání, odmítnutí a smrtelnosti každého z nás. Obzvlášť uvědomění si nejistoty, kterou jsem do té doby vnímala negativně, jako pohonu růstu a změny.

Pasáž v poslední kapitole o útesu na mě však nepůsobila vůbec dobře, na jednu stranu byla velmi zdlouhavá, a taky mi z té představy bylo velmi mdlo!

A co bych zkritizovala nejvíc? Překlad názvu! Ten mě naprosto odradil při první vlně slávy této knihy, a musela jsem se k ní dostat jinak. Knihu jsem četla v angličtině, v níž časté použití vulgárních výrazů (respektive pouze jednoho, toho univerzálního :) ) neruší. Nedokážu si ale představit číst knihu v češtině, bez ohledu na kvalitu překladatele by mě asi tato slovní zásoba odradila.

V některých pasážích se autor snažil být podle mě až moc vtipný, ale asi mu to odpustím :)

Za mě tedy tato kniha ano, ale v angličtině, a pro čtenáře, kteří mají rádi přímou komunikaci a seberozvoj bez servítek.

1 01.12.2020

Ach, musím říct, že mi za těch deset dílů Harry přirostl k srdci. Na postavy, děj a knihu jako takovou jsem si během dne často vzpomněla a těšila se na večer, až si budu moct zase číst. Dějová linka samotná byla velmi propletená s tím, co se stalo kdysi dávno/poměrně nedávno, častokrát to bylo náročné na pozornost, ale přesně takové příběhy miluji. Policie byla pro mě i velmi emotivní knihou. Těším se na další pokračování a z celého srdce doporučuji! Jo je génius!

10 30.11.2020

Nádherná kniha! Pro mě, člověka, který se osobnímu rozvoji již nějakou dobu věnuje, představovala kniha krásné shrnutí základních myšlenek lásky v mysli, tělu i životu obecně. Opravdu, dle originálního názvu, krásná Little book of self-care. I tak mě však některé myšlenky a nápady velmi překvapily, až téměř dojaly. Nádherné ilustrace jsou navíc pohlazením po duši. Velmi doporučuji i těm, kteří se s literaturou osobního rozvoje a sebelásky ještě nesetkali a rádi by zjistili, jestli to je něco pro ně.

2 28.11.2020

Knize dávám pět hvězdiček, ačkoliv většinou Halininy knihy hodnotím jako velmi oddychovou průměrnou literaturu. Moc se mi líbilo, že otevřela téma mediálně velmi propírané osobnosti jejího manžela. Že popsala roztomilé a vtipné příhody, ale i ty bolavé, které ji zraňovaly (samozřejmě s nadsázkou jí vlastní). Co mě ale dostalo nejvíc, byl konec knihy, kdy obtížné téma smrti a ztráty milovaného člověka uměla popsat dojemně, ale opravdově, kdy ukázala celému světu její duši a bolest. Sama v knize vypráví o dalších maličkých příhodách, aby se nemusela dostat k tomu "onomu". Bylo velmi cítit, kdy začala knihu psát Halinina bolest. Konec knihy mě rozplakal, samozřejmě jsem ji zrovna četla ve vlaku :)

5 03.11.2020

Tahle kniha mě rozplakala tolikrát jako žádná jiná. Životní pravdy a pocity nás žen, v tak krásném a jemném podání, často i vtipném. Bude hrdě vystavena v mé knihovně a často se k ní budu vracet (srdíčka na těch MÝCH stránkách jistě pomohou). Mám po přečtení jaksi chuť být poetická ☺️

3 07.08.2020

První polovina knihy mi přišla velmi zajímavá, osobní příběh Táni i jakési povzbuzení a posílení vlastní hodnoty. U jednotlivých stylů jsem již tak spokojená nebyla, já osobně jsem nebyla schopna zařadit se do jednoho konkrétního (váhala jsem mezi romantickou princeznou a elegantní dámou). Rady pak byly spíše obecné, samozřejmě s přihlédnutím k osobnostem jednotlivých stylů. Kniha se mi celkově líbila, ale musím se přiznat, že jsem měla asi vyšší očekávání. Tak jako tak Táňa určitě je jedna z mých oblíbených návrhářek :)

1 29.07.2020

Líbil se mi nápad andělů, kteří se snaží vykonávat laskavosti. Mám rovněž ráda knihy odehrávající se v mé milované Praze. Knihu jsem měla přečtenou za jedno odpoledne, příjemně ubíhala. Našla jsem v ní lidskost, hořkosladké osudy, i moudrost.

6 26.07.2020

Pro mě osobně revoluční kniha. Je pravda, že jsem četla v angličtině, kde vulgární slova vlastně nepůsobí tak moc vulgárně. Přímočarý způsob předání informací mi vyhovuje více než ten nadměrně laskavý, autor zkrátka sděluje vše narovinu. Líbilo se mi rozdělení do jednotlivých "pravidel". A musím říct, že se mi po přečtení žije jaksi lépe, obzvlášť, když jsem si afirmace napsala na tabuli a denně kolem nich chodím :)

2 14.07.2020

To, co ze začátku vypadá jako psychologický román, se v průběhu mění v thriller, a vy si říkáte, že vás už nic dalšího nepřekvapí a že se jedná o, ačkoliv čtivou, průměrnou knihu. Konec však jistě vyrazí dech i čtenářům s velkou fantazií. Dokonce si troufám tvrdit, že rozuzlení má jistý kingovský nádech, velmi mi připomnělo jeho Beznaděj, za což si knihy cením a přidávám díky tomu jednu hvězdičku.

4 24.09.2017

Nádherná knížka plná citátů a pravd, u nichž neškodí si je (i několikrát) zopakovat. Včetně návodů na štěstí :) Samozřejmě doporučuji rovněž určitou dávku vlastního kritického myšlení, ne s každou myšlenkou se plně ztotožňuji.

2 19.07.2017

Jedná se o moji třetí přečtenou knihu od Jojo, přičemž každá se mi líbí víc a víc. A říkám si, co by autorka musela napsat, aby překonala tento překrásný příběh. Kniha se mi líbila od začátku do konce, několikrát mě neskutečně rozesmutnila, ale vzápětí překvapila, když se ukázalo, že věci nejsou tak, jak vypadají. Při posledních stránkách čtení (mimochodem v metru) se mi slzami zalily oči, když mi došly některé souvislosti. Věřte, že po mně ostatní koukali, ale mně to vůbec nevadilo, protože každý moment, kdy čtenáře kniha dojme, rozbrečí, rozesměje, je důvodem, proč vlastně číst.

Mimochodem - autorka napsala i tzv. prequel, domnívám se, že do češtiny ještě přeložena tato útlá knížka nebyla. Nicméně pokud nemáte problém s angličtinou a chcete zjistit, co všemu předcházelo, doporučuji: Honeymoon in Paris. Některé okamžiky v knize na vás potom působí familiérně, jako byste ten příběh vlastně jakýmsi způsobem maličko znali a byl tak trochu i váš. Mně třeba znalost toho "před" připravila při čtení "Dívky, již jsi tu zanechal" nejeden šok. Ale více už prozrazovat nebudu :)

Krásné čtení!

7 12.01.2016

Od této knihy jsem až tolik neočekávala, možná i proto mě tolik překvapila a okouzlila. Miluji Prahu již odmalička, kdy jsem tam jezdila na jednodenní exkurze a výlety se školou či rodiči, okouzlená tím jiným světem. Nyní, v době mých studií v Praze, Prahu ale miluji ještě víc, a tato kniha mi poskytla další nápady na místa, která mnou ještě nebyla prochozena. A možná i jakousi touhu naleznout neobjevené, a že takových míst je v Praze dozajista více než těch osmnáct autorkou vybraných. Nejvíce mě dojal příběh Muchomůrek bílých, tím jsem byla opravdu hluboce zasažena. Úžasné, milé, pohodové čtení, milovníkům Prahy (a nejen jim) vřele doporučuji!

6 09.11.2015

King je opravdu úžasný spisovatel. Dokáže jednou jedinou větou tak moc zasáhnout, dokáže vyvolat obrovskou škálu různých pocitů, u knihy jsem se několikrát rozesmála, zamyslela, rozbrečela. A rozbrečet mě umí opravdu jen pár knih! Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec, nereálná a zároveň neskutečně reálná.

3 03.05.2015